Co je toxická pozitivita a jak s ní skoncovat? (můj příběh)

Když jsem před mnoha lety začínal s osobním rozvojem a spiritualitou, chytil jsem se do této pasti. Toxická pozitivita maskovaná za nejrůznější techniky, nástroje a přístupy.

Legrační na všech těchto přístupech bylo, že všechny víceméně říkaly to samé: Mysli na své vlastní myšlenky, zůstaň pozitivní a soustřeď se na své cíle, ignoruj pochybnosti a kritiku, vizualizuj si, buď vděčný a soustřeď se na to, co chceš, a budeš to nakonec mít.

Oh, jak hloupý jsem tehdy byl…

Dobře, možná jsem nebyl hloupý, ale byl jsem zoufalý. Byl jsem na dně. Chtěl jsem akutně změnu! Potřeboval jsem ji tak moc, že se tato cesta zdála jako skvělé a hlavně poměrně jednoduché řešení.

Ostatně tehdy všechny přístupy říkaly víceméně to stejné, proto jsem neměl moc na výběr.

Odstranil jsem všechny toxické lidi ze svého života, všechno, co nebylo v souladu s mou cestou a mými cíli. Všechno, co jen trochu narušovalo můj pozitivní pohled na svět.

Stejně jako mnoho lidí i já zpočátku zjistil, že mi rady „fungují“. Alespoň z krátkodobého hlediska jsem se cítil lépe, ale nakonec z dlouhodobého hlediska se všechno změnilo a situace radikálně zhoršila…

Je to přesvědčení, že bez ohledu na to, jak hrozná nebo obtížná je situace, měl bys mít pozitivní přístup nebo myšlení.

Je to, když v jakékoli situaci vidíš nebo přiznáváš jen to dobré a nedáváš prostor pro negativní nebo nechtěné emoce.

V podstatě je to nezdravý přístup k pozitivnímu myšlení a přístupu.

V konečném důsledku to vede k ignorování, popírání, potlačování a utíkání od nepříjemných aspektů života.

Důsledkem takového přístupu je, že pod povrchem se kumuluje stres, úzkost a emoční nepohodlí.

Z dlouhodobého hlediska to může způsobit chronický stres, úzkost a později až deprese, a věř mi, že se to děje poměrně často.

Docela často tento nezdravý přístup řeším se svými klienty, kteří se potýkají se stresem, úzkostmi a někdy i depresemi.

Je to rostoucí trend nejen mezi mými klienty, ale také ve společnosti.

Toxická pozitivita je o tom, že negativní emoce jsou považovány za slabost a vlastní selhání.

Opak je však pravdou!

Člověk, který si nedokáže přiznat a přijmout negativní emoce, se stává slabým a hlavně neautentickým.

Toxická pozitivita je v současnosti velmi populární trend vyzývající k vyvarování se negativních situací a potlačení emocí s tím spojených.

Negativní situace a emoce, bolest, problémy, výzvy života jsou zde, abys něco pochopil, změnil, poznal sám sebe, zocelil se a stal se silnějším.

Bez toho bys nemohl růst, být silnější a dosahovat svých snů a cílů.

Bohužel je často veškerá negativita brána jako nežádoucí, což často vede k bagatelizaci adekvátních a autentických emocí.

Přitom je to právě přiznání, přijetí a zpracování všech pocitů a emocí, i těch negativních, které vedou k pravé a dlouhotrvající duševní pohodě, štěstí, spokojenosti a vyrovnanosti.

Na to nikdy nezapomínej.

Toxická pozitivita je obranný mechanismus.

Konkrétně je toxická pozitivita obranný mechanismus vyhýbání se!

Používají to lidé, protože jsou jim nepříjemné těžké emoce a vyhýbají se jim za každou cenu.

Někdy se dokonce vyhýbají pravdě, kterou nechtějí přijmout či vidět.

Toxická pozitivita způsobuje, že se z dlouhodobého hlediska takový člověk necítí dobře. Je to způsobeno tím, že nepochází z místa lásky, spokojenosti, skutečného vnitřního štěstí a růstu, ale přichází z místa vyhýbání se, úzkosti a strachu.

Takový člověk se vyhýbá určitým pocitům nebo emoční bolesti. Vyhýbá se také zranitelnosti a hlubšímu emocionálnímu spojení.

Toxická pozitivita se často skrývá za velmi užitečné nástroje jako je meditace, vděčnost, pozitivní myšlení, afirmace, vizualizace, manifestace, zákon přitažlivosti a další…

Doporučuji ti přečíst si o temné straně vděčnosti, která může být stejně destruktivní jako deprese.

Pozor, nechápej mě špatně, tyto nástroje jsou velmi důležité a mají své místo v životě každého z nás.

Ale ne v případě, když procházíme bolestí, starostmi, problémy, nepříjemnými pocity a emocemi nebo stresem a úzkostmi. V tuto chvíli děláme přesný opak toho, co bychom měli dělat a co naše tělo chce a potřebuje. To vede k tomu, že vzniká trauma a postupně se traumatizujeme.

Přesměrováváme svou pozornost od nepříjemných aspektů a utíkáme od bolesti.

Utíkáme od své temné strany, která je součástí každého z nás.

Utíkáme sami před sebou.

A tím se připravujeme o sebepoznání, růst a následný posun směrem k našim cílům.

Není to proto, že by takový člověk byl špatný, ale protože má svou vlastní bolest.

Emoce jako signály

Používám zde termín „negativní“ emoce, protože je těžké psát bez použití tohoto termínu. Emoce ale nejsou pozitivní a dobré nebo negativní a špatné. Emoce jsou jen emoce.

Určitě existují nechtěné emoce a nezdravé emoce, ale smutek, strach, zklamání, frustrace a starosti nejsou špatné nebo negativní emoce.

V obecné rovině učím své klienty myslet na všechny emoce jako na signály. Něco ti říkají, a je důležité naslouchat a ptát se sami sebe: „Co mi tato emoce říká?“

Pozitivní pohled na život je dobrý pro tvou duševní pohodu a blahobyt, což potvrzují studie. 

Problém je v tom, že život není vždy pozitivní.

Všichni máme bolestivé emoce a zkušenosti.

Dlouhodobé psychologické důkazy potvrzují, že tyto emoce, i když jsou často nepříjemné, je třeba procítit a zacházet s nimi otevřeně a upřímně, abychom dosáhli přijetí a většího psychického zdraví.

Můj život se díky toxické pozitivitě hodně proměnil.

Díky neustálému „pozitivnímu“ myšlení a přístupu jsem ignoroval, potlačoval, vyhýbal se všemu negativnímu. Všechno, co bylo jen trochu negativní nebo mě nevedlo k tomu, kde se chci dostat, jsem ze svého života vyloučil. Včetně všech takových lidí.

Zůstal jsem téměř sám.

Postupně jsem začal hledat společnost těch, kteří se také snažili žít pozitivně. Začal jsem navštěvovat semináře, workshopy a kurzy, které na první pohled působily slibně.

Ale realita byla jiná.

Vše směřovalo k toxické pozitivitě a můj život se tak proměnil v toxickou bažinu.

Někteří lidé mě varovali před cestou, po které jdu, ale já je ignoroval. Radil jsem jim, aby byli více pozitivní a neustále nenamítali proti všemu. Jak ironické, vzhledem k mému vlastnímu přístupu, že?

Vše se nakonec zhroutilo. Můj život se rozpadl jako domeček z karet a vše se obrátilo vzhůru nohama. Cítil jsem se tak mizerně, že jsem uvažoval o tom, že se úplně odvrátím od osobního rozvoje a spirituality.

Všechny ty přístupy toxické pozitivity a techniky ve skutečnosti vyžadují, abys nikdy nepochyboval o sobě, nikdy neuvažoval o negativních důsledcích a vyhýbal se negativním myšlenkám.

Podnikat riskantní podnikání nebo investice, ignorovat chování partnera upozorňující na varovné signály, popírat osobní problémy nebo zdravotní problémy, vyhýbat se nezbytným konfrontacím, nezvažovat možnost neúspěchu při rozhodování a tak dále.

Zatímco tento způsob „falešně pozitivního myšlení“ může v některých nebo dokonce mnoha případech zlepšit krátkodobě tvou náladu i tvůj život, jako dlouhodobá životní strategie je to absolutní peklo.

Výsledkem je prokrastinace

Výzkum potvrzuje, že aktivní zapojení do pozitivního myšlení, například když si představuješ úspěch a výsledky ve svém životě, kariéře nebo získání práce, dobré výsledky u zkoušky nebo dokonce úspěšné uzdravení po operaci či ze zdravotních problémů, může ve skutečnosti vést k horším výsledkům.

Psychologové se domnívají, že tento druh bludného pozitivního myšlení nás může učinit samolibými a lenivými, jako bychom už dosáhli něčeho, co ještě musíme splnit, což způsobuje, že vynakládáme méně úsilí a cítíme se méně motivovaní.

Ze svého života a své praxe s klienty jsem tomuto věnoval opravdu hodně úsilí, abych zjistil, proč k tomuto fenoménu dochází.

Z části za vším stojí hormon štěstí zvaný dopamin.

Dopamin je neurotransmiter, který hraje klíčovou roli v systémech odměny a motivace našeho mozku.

Když si představujeme dosažení našich cílů, náš mozek často uvolňuje dopamin, což nám poskytuje příjemný pocit uspokojení a štěstí, jakoby tyto cíle byly už dosažené.

Tento předčasný pocit uspokojení a potěšení paradoxně snižuje naši motivaci k dalšímu snažení, protože náš mozek už získal „odměnu“.

To je ten důvod, proč jsem často po všech těch mentálních akcích neměl další potřebu ani motivaci jít do skutečné reálné akce.

Tato dopaminová odezva způsobila, že jsem se stal méně ochotným pracovat na svých cílech, protože jsem se cítil už částečně uspokojený pouhými představami úspěchu.

V důsledku toho jsem ve skutečnosti nedosáhl toho, co jsem si představoval a udržoval ve své mysli i skrze pozitivní myšlení, protože jsem nedokázal udržet potřebné, dlouhodobé a konzistentní úsilí.

Dnes už vím, že tento přístup není ani zdaleka tak efektivní, jak se všude uvádí. Snižuje tvou motivaci, schopnost být konzistentní, vytrvalý, vynakládat další potřebné akce a úsilí.

Popírání skutečné reality

Jiná studie rovněž potvrzuje, že lidé praktikující pozitivní afirmace reagují na informace, které ohrožují jejich afirmace (včetně zdravé kritiky nebo zpětné vazby), neadekvátně a častěji upadají do chybného uvažování než lidé, kteří afirmace nepoužívají.

Ve skutečnosti se lidé, kteří se oddávají toxickému pozitivnímu myšlení, ironicky rozzlobí, když se někdo pokusí odporovat nebo vyvrátit jejich iluze.

Pravda o jejich situaci se pro ně stává mnohem bolestnější.

Bludné toxické pozitivní myšlení ironicky vytváří v lidech větší uzavřenost.

Musí být vždy ostražití a blokovat potenciálně negativní zpětnou vazbu nebo kritiku svých přesvědčení, i když je tato negativní zpětná vazba důležitá pro jejich zdraví, pohodu, sebepoznání a následný růst.

To vše jsou důležité kroky pro dosažení jejich snů a cílů, proto jich prakticky nikdy nedosáhnou.

Tato forma toxické pozitivity mi zničila mnoho vztahů s kamarády, rodinou i mými tehdejšími partnerkami.

Já si ironicky myslel, jak je chyba v nich a nechápou mě, nechtějí od života více, ale zpětně vidím, že já byl ten, kdo nebyl nohama na zemi a vyhýbal se bolesti a pravdě o sobě.

Mimo to jsme všichni opravdu špatní v předpovídání toho, co nás v budoucnu udělá šťastnými.

Použitím zákona přitažlivosti bychom tedy mohli strávit všechen tento čas a energii budováním „budoucího života“, který vůbec není to, co chceme.

Kolikrát jsem usiloval o něco, co mělo být přesně to, co mě udělá šťastným, ale opak byl pravdou.

Překonej iluzí cílů

Dnes už vím, že stanovit si cíle v životě nemá smysl.

Pochopil jsem, že tudy cesta nevede.

Místo toho jsme s Lenkou ze svých zkušeností našli mnohem lepší přístup. Něco, co zvýšilo několikanásobně a dlouhodobě naši spokojenost v životě, ve vztahu i podnikání.

Učíme to také své klienty a zpětná vazba je mnohem lepší, než když jsme pracovali s nastavováním cílů a strategiemi pro jejich dosažení.

Brzy bude o tomto náš společný podcast, kde se tomuto tématu budeme věnovat v našem členství.

Nakonec zákon přitažlivosti říká, že když budeš jen myslet na to, co chceš, přijde ti to do života.

Když to dovedeš do extrému, jako většina v dnešním konzumním světě, povzbudí tě to, abys pořád něco chtěl, nikdy nebyl spokojený, a to tě udělá dlouhodobě nešťastným.

V určitém okamžiku se všichni musíme smířit s problémy a neúspěchy v našich životech, protože je máme všichni.

Problémy, bolest a neúspěchy jsou odrazovým můstkem k sebepoznání, růstu, učení se nových dovedností a získávání jiných perspektiv a postojů pro dosažení cílů.

Toto je ironicky logičtější cesta k úspěchu, než si neustále přát, aby se splnily všechny tvé sny a cíle.

Nepřej si dobré a pozitivní odměny.

Přej si dobré a užitečné problémy.

Ty vedou ke skutečnému a dlouhodobému štěstí a úspěchu.

Bolest a její evoluční význam

Toxická pozitivita působí jako tlumení bolesti, nikoli jako léčba nebo řešení problémů.

Je to pro mysl to, co je McDonald’s pro tělo. Nakonec ti to přivede zdravotní problémy, ztloustneš a zabije tě to mnohem dříve.

Pokládej mě klidně za blázna, ale věřím, že změna a zlepšení tvého života vyžaduje zničit část sebe sama a nahradit ji novější, lepší částí sebe sama.

Uvědom si, že zde nejsem proto, abych ti říkal pozitivní pohádky, které chceš slyšet jako ostatní. I když z krátkodobého hlediska mohou fungovat, jako dlouhodobá strategie tě přivedou do větších problémů.

Je potřeba budovat dlouhodobé myšlení.

Změna znamená zabít v sobě tu část, která ti neslouží a není v souladu s tím, kam chceš skutečně směřovat.

A nahradit ji novou identitou.

Něco zničit a vytvořit něco nového jiného.

Rosteš skrze bolest. Bolest má evoluční význam. Vede nás ke změně, sebepoznání a růstu. Nemůžeš zajistit růst svalů, aniž bys je vystavil větší zátěži a bolesti.

Nemůžeš vybudovat emocionální odolnost, aniž bys se prokousal těžkostmi, ztrátami a bolestí.

Nemůžeš si vybudovat silnější mysl, aniž bys zpochybnil své vlastní přesvědčení.

Proč bychom tedy někdy očekávali, že stát se lepším člověkem je snadné, příjemné nebo dokonce pozitivní?

Je to iluze, které chtějí mnozí lidé věřit. Za každým skutečným úspěchem je tvrdá cesta, trénink, pot a bolest.

Pak nechápu, jak by někdo mohl dělat tyto věci a spoléhat se na toxické pozitivní myšlení a čekat, že mu všechno přijde do života bez práce, úsilí, konzistence, sebepoznání a růstu.

Toxické pozitivní myšlení funguje jako záchranná vesta pro lidi, kteří jsou na tak temném a bídném místě, že mají pocit, že se neustále topí.

Ale smyslem záchranné vesty je udržet tě nad vodou. Nakonec se musíš naučit plavat ke břehu sám.

Cesta na vrchol

Z počátku své cesty jsem stál přesně na tom místě a hledal nejjednodušší cesty, jak změnit svůj život a dosáhnout svých snů i cílů.

Nakonec mě to katapultovalo do ještě větších sraček a zavrtalo do hnoje plného zoufalství, selhání a hlubokého zklamání.

Ale ten, kdo se nevzdává, nemůže nikdy prohrát, že?

Já se nevzdal.

Našel jsem cestu.

Ne, opravdu to není jednoduchá a pohodlná cesta. Protože cesta, která nemá prudké stoupání, u kterého se pořádně zapotíš, na vrchol nikdy nevede.

Je to cesta plná potu, bolesti a slz, ale výsledek za to opravdu stojí.

Prvním krokem je naučit se správně řídit své emoce a pocity. A hlavně správně regulovat svůj nervový systém.

Ne, opravdu tím nemyslím, naučit se dechové techniky, meditovat, relaxovat nebo metody zaměřené na přítomný okamžik jako je mindfulness neboli všímavost.

To pomáhá jen z krátkodobého hlediska, ale dlouhodobě to dysreguluje náš nervový systém a tudíž i naše emoce a pocity.

Je to přesný opak toho, co naše tělo v tuto chvíli chce a potřebuje. To může postupem času vést k chronickému stresu, úzkosti, depresi a traumatu.

Když nejsou negativní emoce plně pociťovány, prožívány a uvolňovány, zanechávají za sebou zbytky energie a „uvězňují“ se v těle.

Trauma, úzkost a další emoce mohou uvíznout ve tvém těle – emoce se v podstatě mohou uložit do reakce tvého autonomního nervového systému.

Druhý krok navazuje na první krok, protože pokud nedokážeme správně řídit, zvládat a regulovat své emoce a pocity, nemůžeme adekvátně reagovat na negativní nebo nechtěné situace, podněty, ale také na bolesti, problémy a výzvy života.

Dalším důležitým krokem je pracovat na svém sebevědomí a vnitřní hodnotě. To opět navazuje na první dva kroky. Důležité je sebepoznání a zjistit, kdo skutečně jsi, kým chceš být a kam chceš směřovat.

Všechny tyto zmíněné kroky se naučíš používat v praxi a zahrnout do svého života v našem online kurzu, který tě tímto provede krok za krokem.

Plán a životní vize

„Pokud nemáte plán, stanete se součástí plánu někoho jiného.“

– Terence McKenna

Tento citát rezonuje s mnoha lidmi, kteří se v životě cítí ztraceni a bez směru.

Toxická pozitivita může být pro ně lákavým útočištěm, neboť nabízí zdánlivě snadné řešení jejich problémů. Tento přístup ale způsobuje ignorování skutečných problémů a potřeb v životě.

Lidé, kteří se nechají pohltit toxickou pozitivitou, často tak činí z pocitu zoufalství.

Vím to, protože já sám jsem toho před mnoha lety byl živoucím důkazem. A mnoho dalších těchto lidí znám, kteří mi toto sami přiznali.

Mnohdy neví, co dělat se svým životem, a tak se snaží chytit se jakékoliv naděje, že vše bude v pořádku, pokud budou jen dostatečně pozitivní.

Bohužel past celého mechanismu spočívá v tom, že krátkodobě poskytne úlevu, a tak v tom pokračuji, ale dlouhodobě často vede k větším problémům, protože skutečné problémy zůstávají neřešené.

Ale než si toho stačí všimnout je už často pozdě. „Pozdě“ v tomto kontextu znamená, že škody jsou rozsáhlé a jejich napravení vyžaduje mnohem více úsilí a hlavně zcela opačný přístup než doposud.

Takový člověk neví odkud a jak začít a hlavně svůj mozek navyknul, aby se vyhýbal, popíral, ignoroval bolest a negativní aspekty života, což celou situaci komplikuje.

Být falešně pozitivní škodí nejen tobě, ale podkopává to také tvé vztahy.

Toxická pozitivita ti brání být autentický, zranitelný a tudíž i otevřený.

Neustálý tlak na to být pozitivní způsobí, že nebudeš upřímný ve vyjádření svých skutečných pocitů a potřeb.

To způsobuje mnoho problémů. V konečném důsledku to vede k tomu, že vztahy ztrácejí na hloubce a autenticitě, protože se neotevřeš a nesdílíš své opravdové potřeby, myšlenky a emoce.

Tento postoj způsobí, že budeš popírat určité problémy, které je důležité řešit, aby mohl vztah růst a prosperovat. V opačném případě bude vztah krachovat.

Komunikace se stane vysoce toxickou, protože bude postrádat upřímnost a otevřenost.

Pokud nefunguje komunikace, vztah nemá šanci přežít.

Toxická pozitivita způsobuje toxický vztah, protože se vždy všechno špatné a negativní přehlíží nebo otáčí do pozitivního směru.

Jde o formu popírání, ignorování, vyhýbání se skutečným problémům a emocím, které jsou zde, protože je v nás nebo v našem vztahu a její dynamice potřeba změna.

Často je to obranný mechanismus, který tě chrání před bolestí, konfliktem nebo rozpadem vztahu.

Může za tím být:

• Strach ze samoty
• Strach z opuštění
• Závislost na partnerovi
• Syndrom hodného kluka nebo syndrom hodné holky
• Problémy s nízkým sebevědomím
• Problémy se sebeláskou
• Nejistota
• A mnoho dalšího…

Uvědom si, že zdravý vztah sebou nese slzy, hádky, konflikty a bolest. Je to součást vývoje vztahu, který vede ke změně a následnému růstu.

Za zmínku také stojí říct, aby to nebylo špatně pochopeno, že ve zdravém vztahu se tyto situace řeší otevřeně a konstruktivně. Bez nátlaku, manipulace a násilí.

Toxická pozitivita je přesně na opačném konci spektra sebelásky.

Když už jsme u toxické pozitivity v kontextu sebelásky, doporučuji ti přečíst si náš článek toxická sebeláska, kde si více do hloubky ukazujeme nejčastější příklady, kdy se sebeláska maskuje za toxické chování a postoj.

Pokud tvůj život řídí toxická pozitivita, snažíš se vidět obraz sebe samého jako někoho, kdo je a měl by být vždy šťastný, spokojený nebo pozitivní, ale tím se přestaneš vidět takového, jaký skutečně jsi.

Tvůj vztah k sobě se stává mělkým a neautentickým.

V tomto případě je tvá sebeláska podmíněná a závisí na tom, zda odpovídáš určitým standardům či nikoli.

Jedním z příkladů, jak se to děje, jsou sociální sítě. Zejména vizuálně řízené platformy, jako je Instaklam.

Podporují rozpor mezi tím, kdo jsi uvnitř a tím, co ukazuješ navenek.

Sebeláska a vztah k sobě je hlavně o sebepřijetí. Sebepřijetí znamená přijmout sám sebe jako celku i se všemi těmi nedokonalostmi a chybami, které máš.

To znamená pochopení a akceptování toho, že nejsi dokonalý a že je v pořádku mít slabé stránky a procházet obtížnými časy.

Přijetí sebe samého tak, jak jsi, bez nutnosti srovnávat se s ostatními nebo usilovat o nerealistické ideály, je základem pro zdravý vztah k sobě.

Na druhou stranu vede sebeláska k šťastnému a spokojenému životu, ale ne skrze klam, ale skrze autentickou cestu.

Bolest, negativní emoce a pocity, problémy a překážky jsou důležitou součástí této cesty. Díky nim můžeš poznávat sám sebe, následně růst, učit se nové dovednosti, vidět jiné perspektivy a osvojit si nové postoje.

To tě přibližuje k tvým cílům a snům.