8 Traumat způsobených vyrůstáním v toxické rodině

V tomto článku s tebou budu sdílet své nejniternější pocity a traumata, která jsem si odnesl ze svého toxického dětství. Nezpracované trauma, bolesti a utrpení která mě mnoho let utvářela a způsobovala bolest a utrpení, vedla mě k depresím a dohnala k pokusu o sebevraždu.

Tyto trauma, bolest a utrpení mě zavedly do spárů psychické a fyzické šikany na škole a později k žárlivosti a vytváření toxických vztahů, které mi nadále ničily sebevědomí. Výzkumy potvrzují fakt, že trauma a traumatický stres mění strukturu mozku a celkové vnímání člověka, čímž ovlivňuje jeho vývoj a celkový život.

To je ale jen jedna část mého příběhu, která už dnes není součástí mého života, mé identity a mé výsledné reality. Ponoříme se do hlubin mé duše, kde se s tebou podělím o osm traumat, která byla způsobena vyrůstáním v toxické rodině a prostředí. Možná se právě TY najdeš v tomto mém příběhu a uvědomíš si, že kráčíš po stejné cestě, která tě vede do slepé uličky. Možná si uvědomíš, že je čas to změnit a najít cestu, která vede k…

Tvoje dětství v toxickém rodinném prostředí může působit jako těžké pouto, ale to, co bylo kdysi tvým vězením, se může stát tvou cestou k svobodě. Můžeš začít žít život, který jsi vždy chtěl, ale nikdy jsi nevěřil, že je možný.

Takže se nepřestávej pohybovat vpřed, protože na konci této cesty je něco úžasného – nové já, které těží z minulých bolestí a učí se, jak být silnější. Za každým silným a úspěšným člověkem stojí těžký život, který ho utvářel, brousil a posílil v klíčových momentech.

Není to pouze otázka náhody nebo osudu, ale spíše odraz schopnosti překonávat nástrahy a zvládat životní zkoušky. Tito lidé nám často představují obrazy úspěchu, které vidíme ve světelných zářích reflektorů. Ale co nevidíme, je jejich boj, jejich nejistota, jejich ztráty a zklamání, která byla nutná k dosažení toho, kde jsou nyní. Já o tom vím svoje, proto nezapomeň číst až do konce.

Nezpracované trauma způsobené vyrůstáním v toxické rodině

Nezpracované trauma z dětství způsobené vyrůstáním v toxické rodině – slova, která v sobě nesou tíhu tolika nerealizovaných snů, zklamání a bolesti, že se z nich mračna stahují jako těžká mlha, která zatemňuje celou duši.

Nová studie z roku 2022 prokazuje, jak velký vliv má nezpracované trauma z dětství na pohodu dětí a chování dospělých. Nejde jen o tvé zničené sebevědomí – vliv je mnohem větší, než si myslíš.

Co je třeba opravdu pochopit, je to, že každý, kdo se narodil do prostředí, kde byl otrávena energie lásky a důvěry, je vlastně bojovníkem. Bojovníkem, který se snaží najít své místo na slunci, i když je obklopen mlhou nepochopení a konfliktu.

Tyto boje se sice odehrávají ve skrytých zákoutích naší psychiky, ale jejich odraz je viditelný v každém rozhodnutí, každé slze a každém úsměvu, který se nám podaří na obličej vykouzlit.

Já moc dobře vím, o čem mluvím, protože jsem sám prošel takovou těžkou a toxickou výchovou. Minulost nezměníš, ale můžeš změnit její vliv na tvůj současný život a hlavně tvou budoucnost, stejně jako jsem to udělal já.

Tento úvod je jakýmsi pozváním k hlubšímu porozumění a odhalení traumatických vrstev, které se mohou ukrývat v důsledku vyrůstání v toxickém rodinném prostředí.

Tyto zranění nejsou jen okenními výlohami jednorázových událostí – jsou to chronické rány, které narušují tvé vnímání sebe sama, ostatních a světa kolem tebe. Vedou k vytváření toxických vztahu, kde se tyto vzorce opakují a emoční zranění se prohlubuje.

Ale, jak se brzy dozvíš, i v těch nejtěžších chvílích existuje možnost léčby, růstu a, ano, dokonce i transformace. Vítej na cestě k odhalení, pochopení a přijetí toho, co bylo, co je a co může být.

1. Nevíš, kdo jsi

Způsob, jakým jsi vyrostl, nesmírně ovlivňuje to, kým jsi se stal v dospělosti. To je tajemství, které často odhaluješ až po letech sebepoznávání, koučinku, práce na sobě a někdy i bolesti.

Když bylo té dětství nestabilní, když jsi byl donucen klást potřeby ostatních před své vlastní, nastává problém, který může znít až paradoxně. Možná si totiž uvědomuješ, že ve skutečnosti nevíš, kdo jsi.

V těchto momentech, kdy jsi se snažil být tím, kým si ostatní přejí, abys byl, se mění tvé jádro. Začínáš měnit své myšlenky, své názory, své pocity, abys zapadl, abys byl akceptován, abys byl milován a přežil v tom chaotickém světě.

A tím začíná spirála zmatku, ve které se snažíš porozumět sám sobě, ale nemůžeš, protože to jádro, tvé pravé já, je jako písek, který ti protéká mezi prsty.

Toto je běžný jev v toxických rodinách, kde dítě často nedostává základní emocionální a psychologické potřeby. V těchto rodinách není místo pro individualitu, pro osobní růst, nebo dokonce pro zdravé emocionální vazby.

Místo toho je tady prostředí plné manipulace, emocionálního zneužívání a někdy i fyzického násilí. Všechny tyto faktory mohou vést k řadě duševních a emocionálních problémů v dospělosti, které mohou sahat od nízkého sebevědomí až po vážné duševní poruchy.

Pokud toto čteš a cítíš, že se tě to týká, věz, že nejsi sám a že je možné to změnit. Osvobození od tohoto tíživého břemene nezdravých rodinných vzorů a emocionálních ran není lehké, ale je to možné. A co je nejdůležitější, je to cesta, na které si můžeš znovu najít sami sebe, své pravé já a žít život, který tě bude naplňovat a ne vysávat.

2. Odstup a uzavřenost

Vyrůstat v rodině, která postrádá emocionální hloubku a blízkost, je jako hledat východ v temném labyrintu, aniž by ti někdo ukázal cestu ven.

To, co by mělo být domovem, místem, kde získáváš základní návyky pro budování vztahů a vyjadřování emocí, se stane minovým polem, kde každý krok může znamenat emocionální zranění.

A tak, jak stárneš, se tento labyrint stává tvou psychickou mapou, kterou pak používáš ve svých dalších vztazích.

Pokud tě nikdy nikdo nenaučil, jak být emocionálně otevřený, jak máš poznat, co to znamená? Emoce se stanou těmi minami, které se objeví na tvé cestě života a ty prostě nevíš, jak tuto cestu odminovat.

Možná se ti emoce dokonce budou zdát neznámé, nepříjemné a nebezpečné. Jak by taky ne, když ti vyrůstání v toxické rodině neposkytlo nářadí a nástroje k jejich správnému zpracování.

Takže co děláš? Držíš ostatní v odstupu. Stavíš kolem sebe hradby, aby ses ochránil před možným zraněním, které by ti mohlo způsobit otevření se.

Výsledkem je spirála osamění. Máš pocit, že i když jsi obklopený lidmi, stále zůstáváš nějak izolovaný, uzavřený ve své vlastní emocionální bublině. A to vše proto, že ten první vzor, ten první model vztahu, který ti byl ukázán, byl zkrátka chybný.

Klíčové je toto vše lze změnit. Uvědomění je prvním krokem na cestě k nápravě. Pokud si uvědomíš, že tvoje schopnost budovat blízké vztahy je ovlivněna tvým dětstvím, jsi na dobré cestě.

Koučink, online program Cesta sebelásky, sebepoznání a vědomé budování zdravějších vztahů ti pomůže prolomit tento nezdravý vzor.

Nikdy není pozdě na to, aby člověk začal znovu a naučil se, jak žít plný, bohatý emocionální život. A věř mi, odměna za tuto cestu – skutečná blízkost, hluboká intimita, láska, důvěra a porozumění stojí za to.

3. Vždycky chodíš po špičkách

Emoční nestabilita v rodině je jako chodit po tenkém ledě, nikdy nevíš, kdy praskne a kdy se propadneš do chladných vod emocionálního chaosu.

V takovém prostředí se často naučíš, že je lepší být tichý než vyvolat bouři. Jak by taky ne, když jsi byl svědkem nebo dokonce cílem erupcí hněvu nebo duševní nestability. Taková výchova je plná lekcí, které si, bohužel, odnášíš do dospělosti. Ale jsou to lekce, které tě vlastně limitují.

Pokud si odnášíš strach z konfliktů a tendenci k potlačení svých emocí, může to ovlivnit tvou schopnosti komunikovat a budovat si zdravé vztahy. Místo toho, abys otevřeně sdělil, co cítíš nebo potřebuješ, raději mlčíš.

Možná, že dokonce zatlačíš své pocity tak hluboko, že už je ani nepoznáš. Ale víš co? Emoce nejsou něco, co lze jednoduše zamést pod koberec. Nakonec se objeví a často v momentech, kdy to nejméně očekáváš a vyvolají chaos ve tvém životě.

Vyrůstání v toxické rodině je jako žonglování se skleněnými koulemi na cestě plné nástrah. Jeden chybný pohyb, jedno nesprávné slovo a všechno se může zhroutit.

Opatrnost se stává tvým druhým jménem, protože nikdy nevíš, co může vyvolat hněv nebo emocionální výbuchy u rodičů. Stáváš se mistrem v chůzi po špičkách, protože si nikdy nemůžeš být jistý, co číhá za rohem.

Představa, že bys někoho rozrušil nebo naštval, se stává tvou noční murou. A co se stane? Ty samotný začneš věřit, že je nejlepší se vyhýbat konfliktům, že je nejlepší nevyjadřovat své pocity.

Staneš se uzavřenou knihou, nepřístupnou tvrzí, kde emoce a názory jsou pečlivě chráněny za hradbami tvého mlčení. Tvá komunikace se stane povrchní a blízkost, tu ani nehledáš, protože ji vnímáš jako potenciální zranění.

Tento strach z konfliktů a emocionálního otevření je jakousi brzdou na tvé cestě k naplnění a štěstí. Znemožňuje ti to žít autenticky a budovat hluboké a smysluplné vztahy.

A podstata tohoto strachu? Ta je často ukotvena v toxické výchově, která ti naznačila, že tvé emoce nejsou důležité, že mluvit o nich je riskantní a že konflikty jsou nebezpečné.

Ale víš co? Ty můžeš tuhle smyčku přerušit. Je to těžké, ale přesto možné. Koučink, online program Cesta sebelásky, sebepoznání a dokonce i strategie jako asertivní komunikace, mohou být tvým světlem na konci tunelu.

Krok po kroku s porozuměním a trpělivostí, se můžeš naučit svoje emoce rozpoznat, pojmenovat a vyjádřit. Můžeš se naučit, jak se nestát rukojmím minulých traumat a jak se postavit konfliktům čelem, místo abys od nich utíkal. Je to cesta k sebeuvědomění a konečně k tomu, abys mohl žít život, jaký si zasloužíš.

4. Neustále se obviňuješ

Ano, bylo to náročné. Vyrůstat v prostředí, kde se vztek a obviňování používají jako nástroje kontroly, je jako chůze po minovém poli. Nikdy nevíš, kdy a kde exploduje další mina. 

A tak se staneš mistrem v chůzi po špičkách, abys náhodou něco nevyprovokoval. Ale i přesto to často není dost. Obviňování ze strany rodičů z malých chyb či nedorozumění nejenže tě zasáhne, ale zanechá i dlouhodobé následky na tvém sebevědomí a emocionálním zdraví.

V dospělosti to může vést k tomu, že si automaticky přisuzuješ vinu za všechno, co se nepovede – nejen v rodině, ale i v partnerství, ve vztazích s přáteli nebo v práci.

Může se to projevit i jako přehnaná potřeba zavděčit se ostatním, abys předešel potenciálním konfliktům nebo kritice. Tento mechanismus „viny“ může být hluboce zakořeněný až do takové míry, že už nedokážeš rozlišit, co je a co není ve skutečnosti tvoje zodpovědnost.

Tento pocit zodpovědnosti za všechno a za všechny je nejen vyčerpávající, ale i velmi zavádějící. Je to jakoby jsi nosil neviditelnou zátěž na svých bedrech, která tě neustále tíží. Ale nezapomeň, ty nejsi zodpovědný za emoce a reakce ostatních. A rozhodně nejsi zodpovědný za toxicitu, která v rodině přetrvávala.

Je čas, abys se osvobodil od této nepřiměřené zátěže a vysvobodil se ze smyčky viny a obviňování. Pochopení, že tento vzorec vzešel z toxického rodinného prostředí, je prvním krokem k jeho překonání.

Dále může pomoci koučink zaměřený na práci s traumaty, minulostí, odpuštěním, přejatými vzorci myšlení a chování, nebo online program Cesta sebelásky, který tě povede krok za krokem se všemi uvedenými kroky a získáš mnoho dalšího.

Jakmile si osvojíš nové, zdravější způsoby chování a myšlení, budeš schopen žít svůj život s větším pocitem svobody a autentičnosti. Je to těžká cesta, ale věř mi, je to cesta, která rozhodně stojí za to.

5. Nesnášíš neúspěch a bojíš se dělat chyby

Vstát každé ráno s pocitem, že musíš být dokonalý, je neskutečně vyčerpávající. Je to, jako by sis oblékl neviditelné brnění, které je sice tvrdé a neprůstřelné, ale také těžké a omezující.

Rozumíš tomu, co tím myslím? Tento nepřetržitý tlak na dokonalost, který jsi vnímal od svých rodičů, se stává tvým vnitřním hlasem, který tě vede k tomu, že se neustále srovnáváš s nereálnými standardy.

6. Bojíš se čelit ostatním nebo se jim postavit

Život v neustálém konfliktu, v němž každý den přináší další epizodu rodinného dramatu, v tobě zanechá hluboké stopy. Odstoupíš, zvedneš ruce a vztyčíš bílou vlajku kapitulace, a necháš ostatní, aby se chopili volantu tvého života.

Ne proto, že bys neměl co říct, ale proto, že tě děsí představa, že by tvoje slova mohla vyvolat další vlnu konfliktů a nepříjemných emocí.

Vyrůstáš ve stínu hlučných argumentů a nekonečných neshod. Naučíš se, že je bezpečnější držet ústa zavřené a nestát se terčem. Naučíš se schovávat svoje pravé já za zdí mlčení.

Ale v čem je skutečná cena tohoto bezpečí? Ve skutečnosti se ukáže, že je to vzdálenost mezi tebou a ostatními, a co je horší, mezi tebou a tvým vlastním já. Potlačuješ sám sebe, své pravé a jedinečné já.

Doporučuji přečíst si můj článek na téma, jak neřešit, co si myslí ostatní a mít vše i prdele, kde jsem sdílel několik důležitých myšlenek a uvědomění, která mi změnila život a umožnila mi doslova odpoutat se od toho, co si ostatní myslí. Je to velmi silný a inspirativní článek se spoustou zpětné vazby.

Takže co teď? Srdcem víš, že je čas se vymanit z toho, co tě definuje jako někoho, kdo „nerad mluví, vyjadřuje své názory a rozhoduje se sám za sebe“, jako někoho, kdo „raději nechá ostatní, aby ho vedli“. Je čas začít být slyšen, je čas stát se tvůrcem svého života a svých rozhodnutí.

Ale jak se vydat na tuhle cestu? Existuje několik přístupů, které ti mohou pomoci. Jedním z nich je koučink, kde ti nabídneme jinou perspektivu, nástroje a strategie, jak se vyrovnat s emocemi a strachy, které tě svazují. Náš koučink ti může pomoci objasnit, co vlastně chceš od života a jaké kroky je třeba podniknout, abys toho dosáhl.

Asertivita je dalším klíčovým prvkem na této cestě. Učení se, jak efektivně komunikovat o svých potřebách a pocitech, ti dá sílu stát si za sebou. Naučit se, jak správně formulovat své myšlenky a potřeby, může změnit dynamiku tvých vztahů a zlepšit tvé sebevědomí.

Online program Cesta sebelásky je dalším skvělým řešením, kde dostaneš vše, co potřebuješ, s vedením krok za krokem pro uzdravení tvých traumat a rozvoj tvého skrytého potenciálu.

Jakmile uděláš první krok, každý další bude jednodušší. A víš co? Jednoho dne zjistíš, že konflikt neznamená krizi, ale příležitost. Příležitost k růstu, ke zlepšení a k tomu stát se tím, kým skutečně jsi. Je čas přestat se bát a začít žít.

7. Nízké sebevědomí a sebehodnota

Když tě nepřetržitě kritizují, ponižují a degradují, jak bys mohl cítit jinak než že jsi méněcenný? Nízké sebevědomí a sebehodnota nejsou jen abstraktní pojmy, ale bolestivé stavy duše, které výrazně ovlivňuji tvůj život.

Věda také potvrzuje nedávnou studii, že trauma mění způsob, jakým vnímáš sám sebe, a negativně ovlivňuje tvé sebevědomí.

A v takovém prostředí se to stává nakažlivým, pomalu ale jistě tě násilně přesvědčují, že nejsi hodný lásky, úspěchu a štěstí.

Je to jako nepřetržitý vnitřní dialog, který ti pořád dokola říká: „Nejseš dost dobrý. Nezasloužíš si to.“ A to je zvláště zákeřné, protože se to nestane najednou, ale postupně, až začneš věřit tomu, co ti říkají. Jakoby tě okradli o schopnost vidět svou vlastní hodnotu.

Ale víš co? Na každé negativní slovo, které na tebe kdy někdo vyslovil, existuje nespočet pozitivních kvalit, které v tobě někde hluboko skutečně jsou. Je na čase, abys začal tu negativní nahrávku ve své hlavě přepisovat.

A tady přichází práce na sobě, což je tvá cesta k svobodě. Ať už prostřednictvím online programu Cesta sebelásky, kde najdeš programování mysli a podprahové nahrávky, které ti přeprogramuji podvědomí a vytvoří nové programy a přesvědčení, vzorce myšlení a chování a návyky.

Chce to čas a vytrvalost, ale jednoho dne zjistíš, že už se nikomu nepodaří pohnout tvým názorem na sebe ani od těch, kteří tě kdysi ponižovali. Naučíš se vidět svou hodnotu a uvědomíš si, že nikdy nebyl problém v tobě, ale ve způsobu, jakým tě ostatní viděli.

Je čas se začít milovat, protože když to uděláš, nikdo a nic ti nemůže vzít pocit hodnoty a sebeúcty, který ti patří. Je čas změnit příběh svého života. Je čas být konečně tím, kým jsi vždy chtěl být – někým, kdo je hodný lásky, štěstí a úspěchu.

8. Strach z opuštění

Strach z opuštění je jako těžký batoh, který s sebou táhneš rok co rok, vztah co vztah. Pojďme ho rozbalit. Vyrůstání v toxickém rodinném prostředí může v tobě zakořenit hluboký pocit nejistoty. Ať už jde o fyzické nebo emoční opuštění, je to trauma, které se usadí někde hluboko v tobě a ovlivní tvůj pohled na vztahy i na sebe sama.

Můžeš se cítit jako na houpačce emocí, kde jedno malé nedorozumění, jedna malá hádka, může vyvolat paniku a myšlenky jako: „To je ono, teď mě opustí. Nikdo mě ve skutečnosti nechce.“

Strach z opuštění není jen strachem, je to celý soubor reakcí, které způsobuji, že se stáhneš do sebe, nebo naopak, že se příliš připoutáš k lidem, což je vlastně jen další způsob, jak se bránit.

Odpoutanost a vyhýbavý styl tě mohou izolovat od hlubokých emocionálních spojení a vytvořit barieru mezi tebou a lidmi, které máš rád. Jako bys se postavil za skleněnou stěnu, skrz kterou vidíš ostatní, ale nemůžeš se s nimi plně spojit.

Závislost na partnerovi a připoutanost tě mohou vést do nezdravých vztahových dynamik, kde ztrácíš svou individualitu a sebeúctu. Stáváš se otrokem svého vztahu i svého partnera. Je to jako bys se vzdal své vlastní svobody.

Je to past, která tě vleče do vztahových vzorců, které ti škodí, protože ve skutečnosti nikdy nejde o druhou osobu. Jde o tebe a o to, jak se vidíš.

Jsi jako námořník, který se bojí vplout do oceánu, protože si myslí, že ho oceán pohltí. Ale co když je v tom oceánu něco nádherného, co tě tam čeká? Co když tím, že se neustále držíš u břehu, přicházíš o něco úžasného?

Strach z opuštění je možná ukotvený ve tvé minulosti, ale nemusí definovat tvou budoucnost. Je čas podívat se na toto trauma, pojmenovat ho a pracovat na něm, ať už sám, nebo s naší pomocí.

Protože věř mi, v tobě je síla a odvaha postavit se tomuto strachu a najít si cestu k sebevědomějšímu a šťastnějšímu životu. Je čas, abys rozbalil ten těžký batoh a vyhodil všechny ty kameny a cihly, které tě táhnou dolů. Je čas najít lásku, důvěru, hlubokou intimitu, spojení a blízkost, kterou si zasloužíš, bez stínu strachu, který by ti to vše mohl vzít.

Vím, že trpíš jako pes, protože já kdysi taký trpěl

Vím, že trpíš jako pes, protože jsem kdysi také trpěl a moc dobře znám ten pocit a život, který je spíše o přežívání každého dne a čekání na dobu, kdy konečně to utrpení skončí, ale ono nikdy neskončí. Nakonec začneš přemýšlet, zda stojí za to žít život, kde jen trpíš a všichni jsou proti tobě. Protože vnitřně stojíš i ty sám proti sobě, ale bohužel o tom nevíš.

Je to jako nekonečné plavání proti proudu ve vodě plné nástrah a hladových žraloku. Každý den je bitvou, každá interakce je minovým polem a každá myšlenka je zahalena ve stínu pochyb. Tento vnitřní konflikt je tak hluboký, tak paralyzující, že někdy máš pocit, že jsi ztracen ve světě, který nemá pro tebe pochopeni.

Tvé dny jsou plné konstantního strachu a nejistoty. Vztahy, které by měly být zdrojem radosti a podpory, se promění v labirinty složitých emocí a očekávání. Neustále se snažíš nalézt rovnováhu mezi touhou po lásce a akceptaci a strachem, že jakmile otevřeš své srdce, budeš zraněn, opuštěn a zneužit. Tento vnitřní rozpor se stane vězením, ze kterého se zdá být nemožné uniknout.

Jsi hrdina, nebo zbabělec?

Jsi v pasti svých vlastních myšlenek, a to je někdy horší než jakékoliv fyzické omezení. To, co ti bylo vštípeno v dětství, ovlivňuje tvé rozhodování, tvé vnímání sebe sama a dokonce i to, jak hodnotíš svůj vlastní život. Strach z odmítnutí, strach ze selhání, strach z neschopnosti být dost dobrý – to vše se stane tak hluboce zakořeněným, že ovlivní i tvé nejzákladnější interakce s okolním světem.

Jsi jako strom, jehož kořeny jsou nemají prostor a jsou obklopené skalou, které brání jeho růstu. Jsi svázán svými vlastními omezeními a strachy, což vede k tomu, že žiješ život, který je jen stínem toho, čím bys mohl být. A nejhorší na tom všem je, že v tobě se nachází plno nevyužitého potenciálu, talentu a lásky, které zůstávají neobjevené, protože jsi paralyzován vlastním strachem.

Takže ano, trpíš. Trpíš nesmírně, protože každý den je bojem mezi tím, kým jsi a tím, kým bys chtěl být. Ale věz, že i přes tuto bolest, tento strach a tuto nejistotu, je stále možné najít cestu ven. A prvním krokem na této cestě je uvědomit si, že ačkoliv tvoje minulost může ovlivňovat tvou přítomnost, nemusí definovat tvou budoucnost. Je čas začít psát novou kapitolu svého života. Jsi hrdina, nebo zbabělec?