Úzkost: Co to je a jak funguje (Kompletní přehled a souvislosti)

Možná to znáš. Úzkost, která sevře celé tělo, přijde bez varování. Bušení srdce, jako by mělo vyskočit z hrudi. Tlak, který ti nedovolí se nadechnout. Hlava jede na plné obrátky, ale ty máš pocit, že ji neovládáš. Strach, že se zblázníš, ztratíš kontrolu, že už tohle nepůjde zastavit.

Úzkost není jen pár obav v hlavě. Je to plnohodnotná tělesná reakce, která tě přepne do režimu přežití. A v tu chvíli už nerozhoduješ ty. Rozhoduje tvůj nervový systém.

Tento článek je komplexní průvodce na téma úzkost. Podíváme se spolu na to, co je úzkost, jak se projevuje, jaké má příčiny a jak se jí můžeš zbavit krok za krokem od krátkodobých technik až po dlouhodobou regulaci nervového systému.

Budu s tebou sdílet poznatky z více než 10 let své celostní terapeutické a koučovací praxe. Vše, co tu najdeš, mám ověřené vlastní zkušeností s klienty a zároveň podložené výzkumy z neurovědy a psychologie.

Co je to úzkost?

Úzkost je přirozená, instinktivní a adaptivní reakce těla na nebezpečí, stres, výzvu nebo situaci, kdy máš pocit ohrožení. Může jít o reálnou i domnělou hrozbu, a právě díky tomu tě chrání a pomáhá přežít. Provází ji pocity neklidu, nervozity, strachu a obav, většinou i tehdy, když k nim není konkrétní důvod.

Vzniká ve chvíli, kdy mozek vyhodnotí, že nejsi v bezpečí a spustí stresovou reakci. Tělo se připraví na boj nebo útěk, čímž se zrychlí tep, dech se zintenzivní, stoupne napětí a svaly se napnou, aby mělo dost energie a síly rychle a účinně reagovat na hrozbu.

Někdy ale mozek vyhodnotí jako hrozbu i běžné výzvy, například nový úkol, veřejné vystoupení nebo životní změnu, pokud přesahuje jeho kapacitu nebo bezpečí. V tu chvíli spouští stejný signál ohrožení, jako by šlo o reálné nebezpečí.

Úzkost má hluboké evoluční kořeny a je součástí reakce boj nebo útěk v rámci sympatického (stresového) nervového systému. Díky tomu krátkodobě plní užitečnou roli, protože tě připravuje na zvládnutí náročných situací, například tím, že:

• Zvyšuje ostražitost – vnímáš více detailů a rychleji reaguješ na hrozby.

• Zlepšuje výkon – mírná nervozita tě může motivovat k lepší přípravě, třeba před zkouškou nebo důležitým jednáním.

• Připravuje tělo k akci – zrychlený tep, napjaté svaly a ostřejší smysly zvyšují šanci na rychlou reakci.

• Posiluje sociální chování – může tě vést k vyhledání podpory a spolupráce s ostatními.

• Pomáhá vyhnout se nebezpečí – například pocit strachu na okraji srázu tě zastaví, než bys udělal riskantní krok.

Problém nastává, když se úzkost spouští opakovaně, i když žádné reálné nebezpečí nehrozí. Když je mozek přecitlivělý na spouštěče. Intenzita úzkosti vůbec neodpovídá tomu, co ji spustilo. Nebo když tělo zůstává v napětí i po skončení stresové situace.

Proč tělo spouští úzkost i bez hrozby

Úzkost je typická tím, že se objevuje, aniž bychom si vědomě uvědomovali, čeho se vlastně bojíme. Tělo a mysl reagují na podnět, který podvědomě souvisí s dřívější zkušeností, vzpomínkou nebo traumatem.

Typickým příkladem je, když se začneš vyhýbat místu, činnosti nebo situaci, kde jsi kdysi zažil silný stres, obavy, strach nebo úzkost. Mozek si je spojí s negativním zážitkem a spustí poplach pokaždé, když se k nim jen přiblížíš, i když ti reálně nic nehrozí.

Čím častěji se vyhýbáš, tím víc se ten vzorec upevňuje a úzkost má nad tebou větší kontrolu.

V tomto konkrétním případě jde o naučenou reakci nervového systému a opakované zkušenosti ji zafixují tak, že se stává automatickou. Dobrá zpráva je, že stejně tak se dají postupně vytvořit i nové, pozitivní vzorce, které úzkost oslabují.

Proč tělo vyhodnocuje hrozbu dřív, než si to uvědomí tvoje mysl

Úzkost není jen myšlenkový nebo čistě emocionální stav. Kořeny leží v tom, jak je nastavený tvůj nervový systém a jakým způsobem vnímá vnitřní i vnější podněty. Když je jeho regulační kapacita snížená, tělo pracuje ve zvýšené citlivosti a reaguje rychleji na jakýkoli signál, který může připomínat ohrožení.

Mozek pak zpracovává realitu přes filtry minulých zkušeností a je mnohem snazší, aby se objevila úzkost, i když objektivně nic nehrozí.

To je důvod, proč můžeš vědět, že je všechno v pořádku, ale tělo i tak spustí úzkost. Regulační systém těla reaguje podle toho, jaké vzorce si v minulosti osvojil a mysl se k tomu připojí teprve sekundárně. Jakmile se nervový systém postupně učí regulovat a vracet do stavu větší stability a bezpečí, mění se i to, jak tvoje mysl celkově vnímá a reaguje na svět kolem tebe.

Pokud chceš porozumět tomu, proč úzkost působí jako problém myšlenek, přestože její kořeny leží mnohem hlouběji v celém systému vnímání bezpečí, rozebírám to podrobně v samostatném článku úzkost v hlavě. Tam najdeš hlubší vysvětlení, příklady i souvislosti, které ti tenhle mechanismus pomůžou opravdu pochopit.

Co říkají výzkumy

Věda dnes jasně ukazuje, že úzkost není jen o myšlenkách, ale především o automatických reakcích mozku a těla, které probíhají ještě dříve, než si stihneš uvědomit, co se děje.

Studie z posledních let potvrzují, že amygdala, část mozku zodpovědná za vyhodnocování hrozeb, spouští poplach ještě dřív, než si stihneš uvědomit, že máš strach. Nejprve se aktivuje tělo – zrychlí se tep, rozproudí adrenalin a připraví tě na útok nebo útěk. Teprve poté se přidává vědomá mysl, která zpětně hledá vysvětlení toho, co se právě odehrálo.

Ještě jasněji to ukazují novější výzkumy s detailními měřeními mozkové aktivity. Zjistily, že amygdala reaguje na nenápadné podněty, například na vystrašený nebo zlostný výraz ve tváři, už během několika desítek milisekund. To je rychleji, než dokáže mozková kůra zpracovat samotný obraz. Znamená to, že první reakce strachu probíhá zcela automaticky a mimo tvoji vědomou kontrolu.

Jak se úzkost projevuje?

Úzkost se málokdy projeví jedním jasným signálem. Je to složitý stav, který ovlivňuje tělo, mysl i tvoje chování. Někdy přijde v podobě vnitřního napětí, jindy se ozývá myšlenkami, které nedokážeš zastavit, nebo tě dostává do stavu, kdy se začínáš vyhýbat situacím, které bys dřív zvládl bez přemýšlení.

To, jak se úzkost projeví právě u tebe, záleží na tom, v jakém stavu je tvůj nervový systém a jak dlouho žiješ pod tlakem. Mozek a tělo jsou úzce propojené. Když nervový systém vyhodnotí, že nejsi v bezpečí, spustí obrannou reakci, která se projeví v těle, emocích i myšlení. Proto někdo cítí hlavně tělo, jiný mysl a další změny v chování.

Důležité je vědět, že projevy úzkosti jsou naprosto přirozené. Jsou to signály, které ti ukazují, že tvoje tělo funguje v režimu zvýšené ostražitosti a snaží se tě chránit. A i když působí chaoticky, pořád mají logiku. Jen nejsou řízené rozumem, ale instinktem.

Pokud chceš znát konkrétní fyzické, psychické a behaviorální projevy úzkosti a pochopit, jak je odlišit od běžného stresu nebo jiných stavů, najdeš kompletní přehled v článku příznaky úzkosti. Tam je vše rozebrané do hloubky, včetně toho, kdy jsou projevy ještě normální a kdy už mohou ukazovat na úzkostnou poruchu.

Když úzkost přeroste v akutní stav

Někdy se úzkost vystupňuje tak rychle, že tě doslova pohltí během pár vteřin. Tělo se přepne do plného režimu ohrožení, mysl se stáhne do strachu a máš pocit, že ztrácíš kontrolu. Právě tohle se označuje jako záchvat úzkosti.

Záchvat úzkosti nepřichází postupně. Obvykle udeří náhle, bez jasného spouštěče, a i když trvá jen několik minut, působí tak intenzivně, že tě dokáže odstavit z běžného fungování. Nejtěžší na něm bývá pocit ohromující síly, kterou tělo i mysl nedokážou okamžitě zastavit.

I když je to jedna z nejděsivějších zkušeností spojených s úzkostí, je důležité vědět, že jde o dočasný stav. Záchvat dosáhne vrcholu a pak odezní, i když po sobě často zanechá vyčerpání a obavy z opakování.

U některých lidí se mohou opakující ataky stát součástí širšího problému, který už nespadá jen pod běžnou úzkost. V takových případech už může jít o panickou poruchu, která má vlastní mechanismy a vzorce opakování.

Pokud chceš porozumět tomu, co záchvat úzkosti spouští, co se v těle během těchto stavů děje a zároveň pochopit rozdíl mezi dlouhodobou úzkostí a panickou atakou nebo jak zvládnout prudké tělesné projevy, podívej se na článek záchvaty úzkosti, kde je vše vysvětlené krok za krokem do hloubky.

Úzkost v každodenním životě

Úzkost má mnoho tváří. Někdy je to tlak v hrudi a chaos v mysli, který tě provází od rána do večera, ať jsi kdekoliv. Jindy tě přepadne z ničeho nic, jako vlna, která tě strhne a ty máš pocit, že už se z ní nedostaneš.

Ranní úzkost

Možná to znáš. Probudíš se a dřív než otevřeš oči, už ti srdce buší, v hrudi tíha, hlava plná myšlenek, které nedávají smysl. Ranní úzkost tě srazí na kolena ještě předtím, než den vůbec začne.

Cítíš, jako bys spal jen napůl. Spal jsi, ale tělo se nezregenerovalo, mysl nezklidnila a místo odpočinku tě ráno čeká jen únava a napětí.

Nevíš proč, nic se přece neděje, a přesto se tvoje tělo chová, jako by šlo o přežití. Ranní úzkost totiž může začít ještě dřív, než se vůbec stihneš zvednout z postele a než máš šanci udělat cokoliv, co by tě uklidnilo.

Ale úzkost se neomezuje jen na ráno.

Večerní nebo noční úzkost

Večer se úzkost objevuje zejména ve chvíli, kdy opadne rozptýlení a člověk zůstane sám se svými myšlenkami. Může ztěžovat usínání nebo způsobovat probouzení uprostřed noci s typickými emočními a fyzickými projevy.

Právě proto je důležité chápat, jak úzkost a spánek tvoří začarovaný kruh. Tento stav se přenáší do celého dne, kdy tělo i mysl zůstávají ve stresu a napětí, nervový systém nedostává prostor k opravdové regeneraci a dochází tak k prohloubení dysregulace i snížení jeho odolnosti a kapacity.

Pro někoho to není jen otázka rána nebo noci, ale celý den bez přestávky, který se táhne den za dnem.

Celodenní úzkost

Celodenní úzkost je stav, kdy je úzkost přítomná po většinu dne a jen minimálně polevuje. Nejde o jednotlivé epizody, ale o dlouhodobější a stabilnější vzorec chronického napětí, který ovlivňuje každodenní život, soustředění, vztahy i schopnost odpočívat.

Tato forma úzkosti nemusí být okamžitě diagnózou, ale bývá známkou chronického přetížení nervového systému, které přetrvává týdny nebo měsíce. Pokud se celodenní úzkost stává stálou součástí každého dne a není vázaná na konkrétní situace, může jít o generalizovanou úzkostnou poruchu (GAD), která má své vlastní mechanismy a hlubší projevy.

A pak přichází momenty, kdy to celé vygraduje do extrému.

Silná úzkost

Silná úzkost je stav, kdy se běžná úzkost výrazně vystupňuje a ovlivní člověka natolik, že je pro něj obtížné pokračovat v běžné činnosti nebo zůstat v určité situaci. Nejde o samostatnou diagnózu, ale o vystupňovanou intenzitu úzkosti, která může být nárazová nebo se objevovat opakovaně.

U některých lidí může tato zvýšená citlivost vést k vyhýbání se místům nebo situacím, ve kterých se silná úzkost v minulosti objevila. Pokud se vyhýbání postupně rozšíří například na dopravní prostředky, veřejné prostory, otevřená místa či situace, kde je obtížné rychle odejít, může souviset s agorafobii.

Stíny úzkosti tě provázejí všude

Úzkost ale není jen o fyzických symptomech. Vkrádá se i do myšlenek. Obsese a vtíravé scénáře, že se něco pokazí nebo stane, že selžeš, že tě ostatní odsoudí. Mozek přehrává katastrofické scénáře pořád dokola, i když víš, že jsou iracionální.

A pak jsou tu emoce. Neustálý neklid, podrážděnost, impulzivita nebo pocit, že nikdy není dost bezpečno a prostoru k nadechnutí. Nebo naopak otupělost. Tělo i mysl jsou tak unavené, že necítíš skoro nic.

Úzkost má schopnost prorůst do každé oblasti života. Ovlivňuje tvoje rozhodnutí, tvůj spánek, tvé vztahy. A čím víc se ji snažíš ignorovat, tím hlasitěji se ozývá.

Abychom porozuměli tomu, proč se úzkost takhle vtírá do každého dne, je potřeba se podívat na její příčiny.

Co způsobuje úzkost

Úzkost nikdy nevzniká z ničeho nic. Vždycky má nějaký svůj zdroj, který se skrývá v těle, v nervovém systému, v prožitcích, v tom, co jsme museli potlačit nebo přežít. Když pochopíš, odkud se bere a porozumíš jejím kořenům, přestane působit jako záhadný signál a začne dávat smysl.

Úzkost se nejčastěji objevuje tam, kde se v těle nahromadilo něco, co nemohlo být dokončeno, uvolněno nebo bezpečně odžito. A právě tyto nedokončené procesy vytvářejí citlivost na stresory, která se časem mění v přetrvávající úzkost.

Nedokončené stresové reakce

Když stresová reakce nedojde přirozeně až na konec, zůstane v těle uvězněná stresová energie. Dlouhodobě se z toho stává vnitřní tlak a přecitlivělost nervového systému, která vede k tomu, že i běžné situace mohou spouštět nepřiměřenou úzkost.

Trauma a potlačené emoce

Tělo si pamatuje všechno, co bylo příliš rychlé, příliš silné nebo příliš dlouhé. Emoce, které tehdy nešlo prožít, uvolnit, zpracovat, nezmizí, ale vracejí se v podobě napětí, neklidu a úzkosti. Trauma je jednou z nejhlubších příčin úzkosti, protože mění fungování mozku i nervového systému.

U některých lidí mohou tyto dlouhodobé změny vést až k posttraumatické stresové poruše (PTSD), která vzniká po silně traumatické události. Tělo i mysl pak reagují na spouštěče minulých událostí, jako by se děly právě teď a nebezpečí stále trvalo.

Dysregulace nervového systému

Když je nervový systém dlouhodobě přetížený stresem, tlakem, potlačováním nebo neustálým přizpůsobováním se okolí, ztrácí schopnost regulace a vracet se do klidu a bezpečí. Tělo pak zůstává v režimu boj, útěk nebo zamrznutí i bez hrozby, což je typický projev dysregulace nervového systému.

Epigenetické vlivy a prostředí

To, jak reaguješ na stres, není jen otázka genetiky. Velkou roli hraje prostředí, ve kterém jsi vyrůstal, tvůj životní styl, zkušenosti, které jsi musel zvládnout, i to, co si neseš z předchozích generací. Epigenetika ukazuje, že dlouhodobý stres a trauma dokážou měnit aktivitu genů a tím i citlivost nervového systému.

Změny v mozku a neurotransmiterech

Chronický stres stejně jako trauma mění strukturu mozku. Amygdala se stává citlivější, hipokampus hůře reguluje paměť a prefrontální kortex ztrácí schopnost tlumit reakce strachu. Neurochemie mozku se pak přizpůsobuje stavu ohrožení, čímž se mění způsob, jakým mozek vnímá a zpracovává informace.

Pokud chceš pochopit, jak všechny tyto a další mechanismy dohromady vytvářejí úzkost a proč se u někoho objevuje častěji nebo intenzivněji, podívej se na článek příčiny úzkosti, kde je celý psychologický i fyziologický systém rozebraný krok za krokem do hloubky.

Kdy je úzkost už problém duševního zdraví?

Každý z nás někdy cítí úzkost. Jde o přirozený signál těla, že čelíš stresu, nejisté situaci nebo ohrožení. Patří k životu stejně jako radost nebo smutek.

Jenže někdy se hranice mezi běžnou úzkostí a úzkostnou poruchou začne stírat a v tu chvíli už nejde jen o nervozitu před zkouškou nebo stres v práci.

Rozdíl mezi běžnou úzkostí a úzkostnou poruchou

Běžná úzkost přichází a zase odchází. Má jasný důvod – náročná prezentace, pohovor, těžší období. A jakmile situace skončí, tělo se postupně uklidní. Nervový systém si oddechne a ty se vrátíš do rovnováhy.

Úzkostná porucha je něco jiného.

• Úzkost je tu často bez jasné příčiny.

• Drží se tě i ve chvílích, kdy objektivně není proč.

• Neodeznívá, ale naopak se zintenzivňuje a ovlivňuje spánek, práci, vztahy i běžné fungování.

Jak uvádí NIMH, úzkost je do určité míry běžná. Odlišujícím znakem úzkostné poruchy je to, že úzkostné prožitky jsou nadměrně silné, přetrvávající a zasahují do schopnosti člověka zvládat každodenní život.

Je to rozdíl mezi deštěm, který tě jen na chvíli promočí, a nekončící bouří, ve které už nemůžeš dýchat.

Jak poznat, že už je čas vyhledat pomoc

Možná si říkáš: „Tak to prostě mám, musím to vydržet.“ „Musím ji naučit lépe zvládat.“ Jenže právě to je největší past. Úzkost se sama od sebe nezastaví. Čím více se ji učíš zvládat místo řešit, tím více tě vyčerpává, až tě nakonec úplně srazí.

Zpozornět bys měl, pokud:

• Máš pocit, že úzkost ovládá tvůj denní rytmus.

• Tvá úzkost je velmi silná nebo přetrvává dlouhodobě.

• Vyhýbáš se lidem, místům nebo situacím, jen abys nemusel cítit strach či paniku.

• Úzkost tě budí v noci, přes den tě vyčerpává a brání normálně fungovat.

• Přidávají se pocity bezmoci, prázdnoty nebo ztráty smyslu často spojené i s depresí.

• Obavy a reakce bývají nepřiměřené situaci.

• Myšlenky a starosti jsou natolik intenzivní, že je nedokážeš ovládat.

• Úzkost může přerůstat v panické ataky.

• Je pro tebe těžké zvládat každodenní život nebo dělat věci, které tě baví.

V tu chvíli už nejde o běžnou úzkost. Jde o signál, že tělo i mysl potřebují pomoc.

Riziko neléčené úzkosti

Pokud úzkost dlouhodobě ignoruješ, má tendenci přerůstat. Tělo se vyčerpává, nervový systém se dostává do chronické pohotovosti, ze které se už samo nedokáže uvolnit a postupně přichází i další následky:

• Vyčerpání a únava

• Deprese

• Psychosomatické potíže

• Ztráta motivace a radosti ze života

• Problémy ve vztazích, práci nebo studiu

• Zhoršená finanční situace

Neléčená úzkost zůstává v nervovém systému jako neustálé napětí, které postupně oslabuje tělo, vyčerpává mysl a narušuje vztahy, práci i běžné fungování. Čím déle trvá bez řešení, tím hlubší a vážnější následky zanechává.

Výzkum provedený u 425 pacientů v rámci primární péče zjistil, že lidé s úzkostnými poruchami vykazují podstatně častěji somatické obtíže, jako jsou bolesti, únava či žaludeční problémy.

Studie z roku 2016 naznačují, že úzkost zvyšuje pravděpodobnost vzniku srdečně-cévních chorob, přičemž tento vliv je nezávislý na dalších faktorech, jako je deprese, návykové chování nebo nedostatek pohybu.

Dopady úzkosti na život

Úzkost není jen o tom, že ti buší srdce nebo máš hlavu plnou obav. Když se stane chronickou, začne se nenápadně vplétat do každé oblasti života, tedy do myšlení, zdraví, osobního života, práce i vztahů.

Na psychiku a myšlení

Úzkost mění způsob, jakým uvažuješ. Mozek se snaží být pořád ve střehu, a tak tě tahá do katastrofických scénářů. Člověk má tendenci vidět vše v tom nejhorším možném světle a vytvářet si v hlavě černé scénáře a domněnky.

Do toho se přidávají i další myšlenkové vzorce. Všechno se maluje v černobílých barvách, bez prostoru pro odstíny šedé. Máš pocit, že neseš odpovědnost i za věci, které nemůžeš ovlivnit. A realita se postupně zkresluje, protože kognitivní funkce mozku jsou pod tlakem úzkosti oslabené a nedokážou udržet nadhled ani odstup.

Když je mysl dlouhodobě pod tlakem úzkosti, dostává se do cyklu přemítání a analýz. Myšlenky se začnou točit dokola, vzniká overthinking a člověk má pocit, že se z toho nedokáže dostat.

Časem se z toho stane spirála, protože čím víc se bojíš, tím méně věříš sobě a svým schopnostem. Sebehodnota klesá a úzkost sílí, čímž se vzniká začarovaný kruh.

A pak přichází něco ještě těžšího. Když úzkost trvá dlouho, může se z ní postupně rozvinout deprese. Už to není jen strach a napětí, ale přidává se pocit prázdnoty, bezvýchodnosti a těžké tíhy, která tě brzdí ve všem. Není to jen o tom, že máš strach, je to o tom, že ztrácíš chuť cokoli dělat.

Úzkost ti začne brát motivaci a radost ze života. To, co tě dřív bavilo, ti najednou nic nedává. Věci, které ti kdysi přinášely energii a smysl, se zdají vzdálené a zbytečné. I jednoduché každodenní činnosti působí jako nepřekonatelná hora.

A to je ta největší past, když se spojí strach z budoucnosti s pocitem, že už nemá cenu se snažit. Úzkost a deprese se tak navzájem přiživují a člověk se může cítit úplně paralyzovaný.

Na tělo a zdraví

Dlouhodobá úzkost vyčerpává nervový systém, oslabuje imunitní systém a narušuje hormonální rovnováhu.

Tělo se chová, jako by bylo neustále v ohrožení. Výsledkem je vyčerpání a únava, která nepřechází ani po spánku. I když spíš osm hodin, ráno se probouzíš a cítíš se, jako bys celou noc bojoval. Hlava je těžká, tělo bez energie, a i obyčejné věci působí jako nadlidský výkon.

Časté jsou i poruchy spánku a nespavost, protože stres a dysregulovaný nervový systém brání tělu přejít do klidového režimu. Usínání je obtížné, spánek bývá přerušovaný a i po celé noci se cítíš vyčerpaný.

Do toho se přidávají psychosomatické potíže. Tělo, které dlouho žije ve stresu, začne posílat signály:

• Bolesti hlavy a migrény, které přichází z napětí svalů i přetížení nervového systému.

• Žaludeční a trávicí problémy, protože stres blokuje správné trávení a tělo funguje v režimu přežití, kde je trávení utlumeno.

• Hormonální nerovnováha, která rozhazuje spánek, náladu i imunitu.

• Chronické napětí ve svalech, hlavně v zádech, šíji, ramenou nebo břiše, kde se stres nejčastěji ukládá.

A pokud to trvá roky, může dojít i k vážnějším dopadům, někdy až k autoimunitním onemocněním. Protože tělo, které nikdy nedostane šanci na opravdový odpočinek, se začne obracet samo proti sobě.

Podle aktuálních poznatků ze studii roku 2025 může chronický stres zásadně narušit rovnováhu imunitního a endokrinního systému. Neustálá aktivace HPA osy způsobuje zvýšené hladiny stresových hormonů, které oslabují obranyschopnost organismu a vytvářejí podmínky pro zánětlivé procesy a autoimunitní problémy.

Organismus tak jede neustále na doraz, ztrácí energii i odolnost a ty cítíš, že už nemáš z čeho brát.

Na osobní život

Úzkost ovlivňuje i to, jak žiješ každý den. Možná už nedokážeš odpočívat, protože i ve chvílích volna mysl běží na plné obrátky a tělo se nedokáže uvolnit.

Pamatuju si, že věci, které mě dřív bavily, ztratily chuť. Koníčky, které mi dřív přinášely radost, se změnily na povinnost. I úplně obyčejné věci jako sejít se s přáteli, přečíst si knížku nebo se jen projít venku najednou byly náročné.

Úzkost mi vzala radost z maličkostí a měl jsem pocit, že už jen přežívám ze dne na den, místo abych žil naplno a cítil lehkost nebo klid.

Na práci a finance

Úzkost se promítá i do práce. Snížená koncentrace, únava a neustálý vnitřní stres podkopávají tvůj výkon.

Úkoly, které bys jindy zvládl snadno, najednou působí jako hora, kterou nejde zdolat. Často přichází prokrastinace, chyby z nepozornosti nebo vyčerpání, které tě nutí brát si volno.

To pak zasahuje i do financí. Když úzkost ovlivní tvou pracovní kapacitu, logicky se to projeví i na výdělku a stabilitě. Někdy to vede až ke zhoršené finanční situaci – méně peněz, více starostí a větší tlak na to, abys fungoval, i když už nemáš sílu.

A právě tato finanční nejistota je další stresor, který úzkost přiživuje. Kruh se uzavírá.

Na vztahy a intimitu

Dříve úzkost hodně zasahovala i do našeho vztahu s Lenkou. Pamatuju si období, kdy stres, úzkost a overthinking doslova rozežíraly naši důvěru, blízkost i intimitu.

Každý z nás na to reagoval jinak, podle svého stylu připoutání.

Lenka měla tendenci stahovat se do sebe a hledat kontrolu, zatímco já měl úzkostný styl připoutání a spíš jsem hledal blízkost a ujištění. Teorie citové vazby to popisuje přesně, že si každý neseme svůj vzorec z dětství a v těžkých chvílích se podle něj začneme chovat. My jsme to tehdy prožívali naplno.

Místo abychom se navzájem uklidnili, naše vzorce se začaly střetávat. Lenka utíkala do hlavy a analýz, já potřeboval kontakt a jistotu. Čím víc se stahovala, tím víc jsem cítil nejistotu. A čím víc jsem hledal jistotu, tím víc cítila tlak a uzavírala se. Vznikl začarovaný kruh, který ubíral naší intimitě, důvěře i lehkosti, kterou vztah potřebuje.

Byly chvíle, kdy jsme spolu seděli vedle sebe, ale každý byl úplně jinde. V hlavě, v obavách, ve scénářích. Tělo bylo napjaté, emoce sevřené a kontakt mizel. A právě v tomhle bodě jsem pochopil, jak moc úzkost a stres dokážou rozdělit i dva lidi, kteří se mají rádi.

Když se člověk bojí odmítnutí, raději se stáhne. Vztah ztrácí hloubku a blízkost, což úzkost dál přiživuje. A začarovaný kruh se uzavírá.

Teprve když jsme začali chápat, co se děje v těle a v nervovém systému, dokázali jsme to měnit. Naučili jsme se, že nejde o to, kdo má pravdu, kdo dělá chybu, ale o to, jak se naše nervové systémy navzájem spouštějí a reagují.

Dnes už vím, že intimita a blízkost jsou o tom být v těle, cítit se v bezpečí a dát si navzájem prostor i jistotu. Teprve pak se může obnovit důvěra, lehkost a blízkost, kterou úzkost vzala.

Druhy úzkostných poruch

Úzkost se může projevovat v různých podobách. Někdy jako přetrvávající obavy, jindy jako náhlé ataky paniky nebo silný strach z lidí, míst či odloučení. Těmto formám říkáme úzkostné poruchy.

Liší se svými projevy, spouštěči a tím, jak zasahují do každodenního života. Všechny ale vycházejí ze stejného základu: nervový systém je dysregulovaný a tělo i mysl fungují v režimu zvýšené ostražitosti.

Mezi nejčastější patří například:

• Generalizovaná úzkostná porucha (GAD)

• Panická porucha

• Sociální fobie

• Agorafobie

• Obsedantně kompulzivní porucha (OCD)

• Separační úzkost

• Posttraumatická stresová porucha (PTSD)

Pokud chceš vidět, jak přesně se jednotlivé typy liší, jaké mají příznaky, spouštěče a kdy už je vhodné vyhledat pomoc, podívej se na článek úzkostné poruchy, kde je každá forma popsaná podrobně a s příklady z praxe.

Jak pracovat s úzkostí

Kdykoli se snažíš zbavit úzkosti, slyšíš pořád to samé: dýchej, zklidni se, zaměř se na přítomnost, medituj, přesměruj pozornost na něco příjemného, prostě to vydrž. A možná to i děláš. A většinou to zabere… ale jen na chvíli.

Jenže pak je to zpátky.

Někdy ještě silnější.

A ty nechápeš proč. A zároveň v tobě roste ten známý pocit frustrace, jako bys pořád dokola dělal vše správně, a přesto to nikam nevedlo. Věř mi, tenhle pocit znám až příliš dobře a slyším ho od klientů dnes a denně.

Není to tvoje chyba. Jen ti nikdo neřekl, že zklidnění neboli zvládání a skutečné zbavení se úzkosti jsou dva úplně odlišné procesy.

A právě tenhle rozdíl potřebuješ pochopit, aby ti konečně dávalo smysl, proč se ti úzkost pořád vrací a co potřebuješ udělat, aby ses jí mohl zbavit. Najdeš ho do hloubky vysvětlený v sekci zklidnění (zvládání) vs. regulace.

Krátkodobé metody úlevy

Když tě úzkost zasáhne v běžném dni, někdy prostě potřebuješ něco, co ti pomůže ustát ten moment. Nic víc, nic míň. Krátkodobé metody nejsou řešením úzkosti jako takové, ale dokáží stáhnout intenzitu na zvládnutelnou úroveň, abys znovu popadl dech a mohl fungovat.

A právě tady má smysl mít po ruce rychlý přehled toho, co můžeš v akutních chvílích použít. Jde o orientační mapu, která tě navede tam, kde najdeš konkrétní techniky, které využívám s klienty ve své praxi a pomohou jim.

Tady máš přehled nejjednodušších krátkodobých možností zklidnění, které můžeš použít kdekoli a kdykoli během dne:

• Dechové techniky
  → Rychle zpomalí tempo myšlenek i těla, když se úzkost začne rozjíždět a potřebuješ získat kontrolu nad situaci. Přehled nejúčinnějších dechových technik a postupů najdeš v článku dechová cvičení proti úzkosti a stresu.

• Meditace a mindfulness
  → Pomáhají přerušit přetíženou hlavu, zpomalit automatické spirály úzkosti, stáhnout pozornost z myšlenek zpět do těla a přirozeně tě uzemnit v přítomnosti. Konkrétní mindfulness a meditační metody i jednoduché smyslové techniky najdeš v článku meditace proti stresu a úzkosti.

Tyhle možnosti ti mohou pomoct přežít těžkou chvíli, ale jejich účel je jediný: krátkodobé zklidnění, ne dlouhodobá změna. Kompletní přehled nejúčinnějších krátkodobých metod najdeš v článku, jak se uklidnit.

Dlouhodobá cesta z úzkosti

Aby se úzkost přestala vracet, je potřeba jít mnohem hlouběji než jen zklidnit tělo na pár minut. Dlouhodobé řešení vychází z práce s nervovým systémem, traumaty, emocemi a z toho, jak se tvoje tělo učí reagovat na stres, nejistotu a každodenní zátěž.

Hlavní principy dlouhodobé změny:

• Nervový systém se postupně učí pružně přecházet mezi stresovým a klidovým režimem podle toho, co se děje právě teď, ne podle minulosti nebo starých naučených reakcí.

• Nahromaděný stres, potlačené emoce, traumata a nedokončené reakce těla dostávají prostor uvolnit se a zpracovat.

• Nervový systém získává větší kapacitu zvládat běžné výzvy i stresové situace, díky čemuž se přirozeně buduje odolnost.

Tohle už není o krátkodobých technikách, ale o změně celého vnitřního nastavení. O tom, jak tvoje tělo vnímá svět, jak reaguje na stres, jak se časem zvýšila tvoje citlivost na nebezpečí a jak se z těchto reakcí staly automatické reakce těla. A hlavně o tom, jestli v sobě dokážeš znovu vybudovat skutečný pocit vnitřního bezpečí.

Pokud chceš pochopit celý proces krok za krokem, jak s tělem a nervovým systémem pracovat do hloubky, najdeš to v článku, jak se zbavit úzkosti.

Antidepresiva a léky na úzkost

Léčba úzkosti může mít různé podoby.

U některých lidí pomáhá kombinace lékařsky vedené medikace a přístupů zaměřených na práci s tělem, regulaci nervového systému, zpracování traumatu, emocí, budování a posilování vnitřního pocitu bezpečí, odolnosti a úpravu životního stylu.

Mezi běžně používané léky patří antidepresiva (např. SSRI), někdy krátkodobě anxiolytika. Pokud uvažuješ o léčbě nebo o úpravě medikace, vždy to konzultuj se svým lékařem nebo psychiatrem.

Nejčastější otázky o úzkosti

Co je úzkost a jak se liší od běžného strachu, stresu nebo nervozity?

Úzkost je přirozená, instinktivní reakce těla na nebezpečí, stres nebo pocit ohrožení, ať už reálný, nebo domnělý. Zvyšuje ostražitost a připravuje tělo k akci. Od běžného strachu se liší především tím, že se spouští opakovaně i bez reálného nebezpečí a její intenzita neodpovídá spouštěči. Stává se problémem, když je její intenzita nebo délka neúměrná a zasahuje do každodenního života.

Proč úzkost někdy přichází, i když není žádná zjevná hrozba?

Úzkost začíná v těle, které spustí stresovou reakci dříve, než si to uvědomíš. Nervový systém může reagovat na podnět, který je podvědomě spojen s dřívější zkušeností, vzpomínkou nebo traumatem. Tyto naučené reakce se upevňují a stávají se automatickými, takže tvoje tělo reaguje, jako by šlo o život, i když racionálně víš, že se nic neděje.

Kdy bych měl zvážit vyhledání odborné pomoci kvůli úzkosti?

Odbornou pomoc je vhodné vyhledat, pokud je úzkost velmi silná nebo přetrvává dlouhodobě, pokud se vyhýbáš běžným situacím, obavy a reakce jsou nepřiměřené, úzkost přerůstá v panické ataky, nebo pokud ti brání normálně fungovat v každodenním životě, práci či vztazích.