Co je psychosomatika a jak psychika ovlivňuje tělo

Co je to psychosomatika?

Psychosomatika zkoumá propojení mezi psychikou, tělem, emocemi, stresem a zdravotním stavem člověka. Popisuje, jak se vnitřní prožívání může odrážet ve fyzickém zdraví a jak psychické a emoční procesy mohou souviset se vznikem, průběhem i vnímáním některých fyzických onemocnění.

Vychází z toho, že tělo a mysl tvoří propojený systém. Dlouhodobý stres, úzkost, emoční napětí, potlačené emoce nebo trauma se mohou promítat do nervového systému, hormonálního systému, svalového napětí, spánku, trávení, imunity a celkového fungování organismu.

Psychosomatika tedy není náhrada klasické medicíny, ale rozšíření pohledu: místo otázky „co je špatně s tělem“ se ptá i „co se děje v životě tohoto člověka?“ Jaké příběhy, vztahy nebo vnitřní konflikty v sobě nosí? Jak dlouho je pod tlakem, jak zvládá stres a emoce, v jakém prostředí žije a jak jeho tělo reaguje na dlouhodobou zátěž?

U chronických, přetrvávajících nebo opakujících se problémů psychosomatický pohled sleduje nejen samotnou biologii, ale také reakci těla na dlouhodobý stres, nevyslovené potřeby, nezpracovanou bolest, spánek, vztahy, pracovní zátěž, životní styl, emoce a celkový stav nervového systému.

Psychosomatický přístup nás vede k hlubšímu vnímání svého těla, emocí a nervového systému. Cílem není hledat jeden skrytý význam nemoci, ale lépe porozumět souvislostem, které mohou tělo dlouhodobě zatěžovat.

Nejčastější mýty o psychosomatice

→ „Psychosomatika říká, že si za nemoc můžu sám.“

Ne.
Psychosomatika nikoho neobviňuje. Neříká, že nemoc je tvoje vina. Jen ukazuje, že tělo reaguje na to, co dlouhodobě prožíváš, například stres, úzkost, potlačené emoce, trauma nebo nenaplněné potřeby. Jde o pochopení souvislostí, které ti dávají možnost něco změnit.

→ „Když najdu význam nemoci, uzdravím se.“

Nestačí.
Porozumět souvislostem je důležité, ale nestačí to. Skutečná změna přichází až tehdy, když začneš dělat věci jinak a pracovat s tělem, emocemi, prostředím i nervovým systémem. Samotné pochopení nestačí, pokud nic nezměníš.

→ „Psychosomatika mi ukáže skutečnou příčinu nemoci.“

Ne úplně.
Psychosomatika může pomoct odhalit souvislosti, které se se zdravotními potížemi dlouhodobě pojí, jako je dlouhodobý stres, vnitřní napětí, emoční zátěž, vztahy, prostředí, životní styl nebo stav nervového systému. Neurčuje jednu skrytou příčinu nemoci a nenahrazuje lékařské vyšetření. U zdravotních potíží do hry vstupuje víc vrstev najednou, jako je biologie, genetika, epigenetika, imunita, psychika, životospráva, prostředí i délka zátěže.

→ „Stačí pozitivně myslet.“

Ne.
Pozitivní myšlení ti nezreguluje nervový systém. Pokud je tělo v chronickém stresu, nestačí myslet pozitivně nebo mu říkat, že je všechno v pohodě. Potřebuje to i zažít. Potřebuje zregulovat, nikoliv zklidnit nebo potlačit to, co je uvnitř něj naakumulované. Tělo potřebuje bezpečí, regulaci, uvolnění a změnu podmínek, ve kterých dlouhodobě funguje.

→ „Stačí jen odstranit příčinu a tělo se uzdraví.“

Ne tak úplně.
Zní to logicky. Ale realita je složitější. Ano, tělo má přirozenou schopnost regenerace, ale jen pokud k tomu má správné podmínky. Samotné odstranění spouštěče nebo příčiny nestačí, pokud zůstává tělo v napětí, nedostatku bezpečí, dlouhodobém přetížení a bez prostoru na regeneraci. Uzdravení není jen mechanická reakce. Potřebuje čas, bezpečí, regulaci, změnu životosprávy i prostředí.

Celostní pohled na člověka a jeho zdraví

Západní medicína se primárně zaměřuje na diagnostiku a léčbu fyzických příznaků. Přesto se stále častěji uznává, že zdraví člověka je komplexní stav, který vzniká propojením těla, mysli a emocí.

Psychosomatický přístup připomíná, že dlouhodobý stres, psychické napětí nebo potlačené emoce mohou mít zásadní vliv na fyzické zdraví.

Pro celkové zdraví je proto důležité vnímat člověka jako celek, nejen jako fyzický organismus, ale také jako bytost s vlastním vnitřním světem, návyky, emocemi i specifickými potřebami. Tento celostní pohled umožňuje hlouběji porozumět příčinám zdravotních problémů a přispívá k udržitelnému zdraví.

Pokud chceme tělu skutečně porozumět, potřebujeme se naučit vnímat a chápat jazyk těla. Tím jazykem jsou emoce, napětí a signály nervového systému.

Nejčastější příčiny psychosomatických potíží

Psychosomatické potíže vznikají většinou souhrou více faktorů, jako je dlouhodobá zátěž, stres, emoce, trauma, životní styl, prostředí, vztahy a stav nervového systému.

Mezi hlavní faktory, které u psychosomatických potíží řeším v praxi s klienty, patří:

• Dlouhodobý stres a přetížení
• Potlačované nebo nevyjádřené emoce
• Trauma a dlouhodobý pocit ohrožení
• Chronická úzkost a vnitřní napětí
• Nedostatek odpočinku a regenerace
• Špatný spánek a rozhozený cirkadiální rytmus
• Vztahový stres, osamělost nebo nedostatek podpory či toxické prostředí
• Dlouhodobé potlačování vlastních potřeb, autenticity a život v neustálých kompromisech
• Nezdravý životní styl, nedostatek pohybu nebo přetížení výkonem
• Prostředí, ve kterém člověk dlouhodobě necítí bezpečí

V těle se tyto faktory postupně hromadí a ovlivňují nervový systém, hormony, svalové napětí, trávení, imunitu, spánek i celkovou regenerační schopnost těla.

Základy propojení těla a psychiky

Psychosomatika stojí na principu, že tělo a psychika tvoří jeden propojený systém. To, co prožíváš uvnitř, se promítá do fungování nervového systému, hormonální aktivity, dechu, svalového napětí, trávení, spánku i imunity.

Tělo průběžně vyhodnocuje, jestli jsi v bezpečí, pod tlakem, ve stresu nebo vyčerpaný a podle toho upravuje dech, tep, svalové napětí, trávení, bdělost i množství dostupné energie. Psychosomatika se proto zaměřuje na organismus jako na propojený celek.

Nervový systém jako hlavní spojnice

Autonomní nervový systém funguje jako hlavní spojnice mezi tím, co člověk prožívá, a tím, jak reaguje jeho tělo. Když člověk zažívá stres, napětí, strach nebo tlak, tělo na to reaguje změnou dechu, srdeční frekvence, svalového napětí, trávení, spánku i hormonální aktivity.

Podrobněji o tom, jak vzniká dlouhodobá aktivace nervového systému a jak se projevuje, rozebírám v článku o dysregulaci nervového systému.

Jak emoce a stres ovlivňují tělo

Emoce mají kromě psychického prožitku také tělesnou složku. Strach, vztek, smutek nebo úzkost se mohou projevit změnou dechu a tepu, tlakem na hrudi, stažením břicha, svalovým napětím, změnami trávení nebo únavou.

Potvrzuje to i meta-analýza publikovaná v Health Psychology Review z roku 2023, která ukazuje, že potlačování emocí významně zvyšuje stresovou reakci těla, včetně vyšší srdeční frekvence, krevního tlaku a hladin stresových hormonů.

U psychosomatiky je podstatné především to, jak často a jak dlouho tělo v těchto reakcích zůstává. Dlouhodobý stres, vnitřní tlak nebo potlačované emoce mohou zatěžovat více systémů současně, jako například nervový systém, spánek, trávení, imunitu, energii i schopnost těla regenerovat a obnovit rovnováhu.

Trauma jako dlouhodobá zátěž pro tělo

Také trauma se může do těla promítat prostřednictvím dlouhodobého nastavení nervového systému a ovlivňovat i další systémy těla. Souvislost přitom nemusí být na první pohled zřejmá, protože fyzické potíže se většinou objeví s odstupem a bez zjevné spojitosti s tím, co je způsobilo.

Hormony, imunita a další systémy těla

Kromě nervového systému se mohou dlouhodobý stres, trauma a potlačované emoce promítat také do hormonální aktivity, imunity a trávení. Tyto systémy spolu úzce souvisejí a změna v jednom z nich proto může ovlivnit i ostatní. Projevit se to může například zhoršenou regenerací, změnami trávení, únavou nebo větší náchylností k některým zdravotním potížím.

Přehledová studie z roku 2024 popisuje, že dlouhodobě zvýšený kortizol potlačuje aktivitu imunitních buněk a oslabuje schopnost těla bránit se infekcím.

Propojení více systémů je proto jedním ze základů psychosomatického pohledu, protože samotný pohled na jeden systém nemusí ukázat celý obraz.

Na co si dát pozor

Chodí za mnou klienti, kteří prošli náročným emočním nebo stresovým obdobím, které už dávno skončilo. Někdy šlo o vztahy nebo rodinu, jindy o pracovní či finanční potíže, jindy o ztrátu blízkého člověka nebo dlouhodobou krizi. Ať šlo o cokoliv, mají to za sebou a racionálně vědí, že je to vyřešené.

Ale jejich tělo a nervový systém se podle toho vůbec nechovávají. Zůstávají nastavené tak, jak si zvykly fungovat po celou dobu, kdy to období trvalo. Potlačené emoce, nahromaděný stres a zvýšená citlivost na podněty si dál drží, i když se navenek nic neděje a člověk sám žádný důvod k obavám nevidí.

Tohle vnitřní nastavení si člověk s sebou nese dál, aniž by si to uvědomoval, protože si na něj už zvyknul nebo se nakonec dostal do zamrznutí, které zaměňuje za skutečný klid. A pak, s odstupem týdnů, měsíců nebo let, přijdou zdravotní potíže. Únava, úzkost, deprese, trávicí problémy, napětí, zdravotní potíže bez jasné příčiny. Člověk si to s minulým obdobím nespojí, protože podle něj už je dávno v pořádku, takže to ani neřeší jako souvislost a hledá spíš fyzickou příčinu.

Teprve v praxi tohle spojení spolu postupně rozplétáme. Neptám se jen na to, co člověka trápí teď, ale i na to, co se dělo v minulosti, v obdobích, která lidé označují za uzavřená. A světe div se, v mnoha případech za tím stojí přesně ty problémy, o kterých si lidé myslí, že už mají vyřešené.

Řešíme, co si tehdy člověk nemohl dovolit odžít, co nesměl cítit, co nemohl říct nebo naplno projevit, a jak dlouho to trvalo. Jestli to skutečně zpracoval, nebo to jen přestal řešit, protože musel jít dál. A jestli se problém sice vyřešil, ale tělo a nervový systém zůstaly nastavené nebo uvíznuté v režimu přežití.

Tyhle souvislosti a spojení se někdy nenajdou napoprvé, protože je člověk sám nevidí nebo je bere jako uzavřené, tudíž je nezmíní ani neřeší. Přijde s fyzickým problémem a to staré období vnímá jako uzavřenou kapitolu, o které nemá smysl mluvit. Teprve v rozhovoru a práci s tělem se pomalu ukazuje, že nervový systém tu kapitolu ještě neuzavřel, i když hlava už ano.

Až když si tyhle souvislosti pojmenujeme, můžeme s tělem a nervovým systémem pracovat do hloubky, u kořene problému, místo abychom řešili jen samotné příznaky. Dokud zůstávají skryté, řeší se jen to, co se projevuje teď, tedy negativní myšlenky, úzkost, stres, obranné mechanismy, emoce, únava, napětí nebo rozhozené trávení, ale nezmění se to, co tělo drží v pohotovosti. Proto se stává, že si klient projde léčbou nebo terapií, úlevu ale najde jen krátkodobou, protože to hlavní zůstalo netknuté.

Jak poznat, že zdravotní potíže mohou mít psychosomatický původ?

Psychosomatické potíže se můžou týkat každého, kdo je dlouhodobě pod tlakem, ve stresu nebo v napětí.

Hodně lidí netuší, že jejich potíže můžou mít psychosomatický základ. Hledají fyzickou příčinu, chodí na vyšetření, zkouší různé postupy, a přesto se problémy vrací.

Někdy lékařská vyšetření neukážou žádnou jasnou příčinu. Jindy se příčina najde, léčba přinese úlevu, ale jen částečně nebo na chvíli.

Poznej signály, že za tvými symptomy může stát něco hlubšího:

1. Lékaři nenašli žádnou jasnou příčinu

Prošel sis všemi možnými vyšetřeními, lékaři nenašli žádnou konkrétní příčinu a tvoje potíže dál přetrvávají nebo se vrací.

Podle výsledků může být všechno v pořádku, jenže ty se tak necítíš. Trápí tě bolesti, únava, tlak na hrudi, trávicí problémy, hormonální výkyvy nebo jiné potíže, které ovlivňují tvůj každodenní život.

2. Symptomy se zhoršují ve stresu

Možná sis všiml, že se tvoje symptomy zhoršují v náročných obdobích. Před schůzkou. Po hádce. Když se necítíš v bezpečí. Když jsi pod tlakem, ve stresu, nestiháš nebo nemáš čas na sebe nebo jsi přehlcený.

Tohle je signál, že tělo přesně v těchto chvílích reaguje na psychickou zátěž.

3. Tvoje emoce se neprojevují přirozeně

Nedokážeš je udržet na uzdě nebo necítíš vůbec nic. Časté výbuchy, podrážděnost, napětí, chronický stres nebo úzkost.

Nebo naopak se střídají chvíle, kdy nic necítíš nebo nevíš, co vlastně cítíš. Anebo to víš, ale nejde to pustit ven. Chybí prostor. Chybí bezpečí. A tělo v sobě začne držet napětí, které dlouho nemělo kudy ven.

4. Únava, napětí nebo bolest bez zjevné příčiny

Ráno se budíš unavený. Tělo bolí, i když jsi nic nedělal. Žádná viditelná příčina, jen přetrvávající tíha, napětí, podráždění, bolest nebo únava.

To může být signál, že tělo zpracovává víc, než je na první pohled vidět. A začíná se projevovat, protože jsi dlouho neposlouchal.

5. Léčba nezabírá, nebo funguje jen částečně či krátkodobě

Zkoušíš různé možnosti léčebných procedur, léky, terapie, bylinky… a nic. Nebo to zabere na chvíli, ale pak se to vrátí. Protože se neřeší to, co leží pod tím, tedy napětí, emoce, traumata, stres, problémy, vztahy a způsob života.

Tělo nelze obelhat. Pokud ho ignoruješ příliš dlouho, začne se to dřív nebo později někde projevovat.

Jak se projevuje psychosomatika?

Psychosomatika se projevuje různými způsoby v závislosti na emočním stavu a životních okolnostech člověka.

Jde o jev zvaný somatizace, při kterém se stres, úzkost, trauma či jiný psychický stav promítá do těla a projevuje se jako skutečný fyzický příznak, například bolest, tlak, napětí, únava, trávicí potíže nebo tělesný neklid.

Jaké jsou nejčastější psychosomatické potíže?

U těchto oblastí může psychická zátěž, stres, emoce, trauma nebo dlouhodobé přetížení ovlivňovat vznik, zhoršování, průběh nebo vnímání potíží.

• Bolesti a napětí ve svalové soustavě: Například bolesti břicha, zad, hlavy, krční páteře, napětí ve svalech a migrény.

• Poruchy trávení: Například syndrom dráždivého tračníku, nadýmání či zácpa. Přehledová studie z roku 2023 potvrzuje, že syndrom dráždivého tračníku úzce souvisí s poruchami komunikace mezi mozkem a trávicím traktem, tzv. osou střevo-mozek, kterou stres přímo ovlivňuje.

• Kardiovaskulární problémy: Vysoký krevní tlak (hypertenze), arytmie, tachykardie, bolest na hrudi bez jasného organického nálezu. Aktuální přehled v časopise Nature Reviews Cardiology z roku 2024 potvrzuje, že psychický stres ovlivňuje krevní tlak, srdeční činnost i cévní funkce prostřednictvím hemodynamických a imunitních mechanismů.

• Dermatologické problémy: Ekzémy, akné, kopřivka. Přehledová studie popisuje, že chronický stres ovlivňuje kožní bariéru a imunitní reakce v kůži prostřednictvím osy hypotalamus-hypofýza-nadledviny, což se projevuje zhoršením ekzémů, akné i kopřivky.

• Respirační problémy: Astma, chronický kašel. Odborný přehled ukazuje, že psychický stres zesiluje zánětlivou reakci dýchacích cest u astmatu prostřednictvím imunitních mechanismů.

• Chronická únava a malátnost: Přetrvávající vyčerpání, únava bez zjevné příčiny.

• Fibromyalgie a bolestivé syndromy: Bolesti svalů a kloubů, syndrom chronické bolesti.

• Alergie, intolerance a přecitlivělost organismu: Zhoršení při stresu, psychosomatický vliv na průběh.

• Sexuální dysfunkce a menstruační potíže: Erektilní dysfunkce, bolestivá menstruace, snížené libido. Odborný přehled z roku 2023 popisuje, že chronický stres zvyšuje hladinu kortizolu a aktivitu sympatického nervového systému, což může narušovat erektilní funkci.

• Emoční symptomy s fyzickým dopadem: Úzkost, deprese, náhlé změny nálad, závratě, tlak na hrudi.

• Poruchy spánku: Nespavost, nadměrná spavost, přerušovaný spánek.

Jak porozumět signálům těla

Psychosomatické symptomy jsou signály. Tělo nemá slova, ale má symptomy. A každý z nich může něco ukazovat.

Bolest, únava, napětí nebo zažívací problémy bývají většinou jen vrcholek ledovce. Pod nimi může být něco, co dlouho nebylo vyslyšeno, uvolněno, pochopeno nebo zpracováno. Tělo nám začne dávat signály tehdy, když jsme ho dlouhodobě nevnímali.

Místo otázky „jak to umlčet a zbavit se toho?“ zkus položit jinou: „Co mi tím tělo chce říct?“ nebo „Co se v mém životě děje, že moje tělo reaguje zrovna teď?“

Signály těla bychom měli vnímat v souvislostech. Proto sleduj:

• Kdy se objevují
• Po jakých situacích sílí
• S jakými emocemi souvisejí
• Jaký máš spánek
• Kolik máš stresu
• V jakých vztazích se pohybuješ
• Co se v tvém životě dělo v posledních týdnech, měsících nebo letech

Bolest hlavy, stažené břicho, tlak na hrudi, napjatá ramena, únava nebo trávicí potíže nemusí mít jeden univerzální význam. U každého člověka mohou souviset s něčím jiným. Proto bys neměl hledat hotový výklad symptomu, ale vlastní vzorec.

Když psychosomatika začne být dogma

V praxi se setkávám i s tím, že lidé přijdou s tím, že je bolí hlava, mají migrény nebo trávicí potíže a už předem mají jasno, co to podle psychosomatiky znamená. Někde si přečetli, že určitý symptom souvisí s konkrétní emocí, vztahem, konfliktem nebo nastavením mysli a začnou to brát jako dogma.

Upřímně, tím si zavírají cestu k širším souvislostem. Místo aby sledovali vlastní tělo, životní období, stres, spánek, vztahy, prostředí a to, co se děje u nich, snaží se napasovat svůj problém do hotového výkladu.

Psychosomatika nemá být slovník symptomů. Má ti pomoct hledat souvislosti u konkrétního člověka, konkrétního těla a konkrétního životního příběhu. Každý člověk i každé tělo jsou jiné a budou reagovat jinak na stejné situace, emoce, traumata i životní okolnosti. Nakonec se ukazuje, že skutečné souvislosti jejich potíží byly úplně jinde, než kam je dovedl hotový výklad psychosomatiky.

Praktické tipy: jak začít tělu naslouchat

Tady je několik konkrétních způsobů, jak své tělo lépe vnímat a pochopit, co ti říká:

Zastav se a vnímej
Neptej se jen „proč to bolí?“, ale také „co se děje v mém životě, že tělo bolí zrovna teď?“

Zkus si položit otázky:

• Co se změnilo?
• Co v sobě držím?
• Co jsem neřekl?
• Co jsem si nedovolil cítit?
• Kde nejsem autentický a nosím masku?
• Kdy se tenhle signál ozývá nejvíc?

Piš si signály a události dne
Začni si všímat souvislostí.

Například:

• „Dnes mě bolela hlava po rozhovoru s mámou.“
• „Ráno jsem se vzbudil s tlakem na hrudi před náročným dnem nebo po něm.“
• „Břicho se mi stáhlo ve chvíli, kdy jsem měl říct něco nepříjemného.“
• „Únava přišla po setkání, kde jsem se celý čas přizpůsoboval.“

Postupně můžeš začít vidět vzorce, které by ti jinak unikly.

Zeptej se těla
Zavři oči, polož ruku na místo, kde cítíš diskomfort a zeptej se:

„Co mi chceš říct?“

Nečekej racionální odpověď. Jen vnímej, co se objeví: emoce, obraz, vzpomínka, pocit, slovo nebo ticho.

Vnímej tělo v pohybu
Někdy je snazší tělu naslouchat v pohybu než v klidu. Zkus pomalou procházku, vědomý pohyb, tanec nebo jen ležet a vnímat dech.

Zeptej se:

„Jak se cítím ve svém těle, když se nehýbu kvůli výkonu, ale nalaďuji se na něj, abych ho mohl vnímat?“

Tělo tě může zastavit, upozornit a navést zpátky k sobě. Když přestaneš bojovat se symptomy a začneš je vnímat jako signály, otevře se nový způsob, jak porozumět sobě, svému stresu, emocím i tomu, co tvé tělo dlouhodobě nese.

Jak pracovat s psychosomatickými potížemi

Zde jsou praktické kroky, jak začít naslouchat svému tělu a jít pod povrch fyzických symptomů.

Začni u lékařského vyšetření 

Pokud máš nové, silné nebo zhoršující se zdravotní potíže, začni lékařským vyšetřením. Psychosomatický pohled nenahrazuje medicínu. Pomáhá doplnit širší souvislosti tam, kde samotný fyzický pohled neukazuje celý obraz.

Teprve potom se můžeš začít dívat se na stres, emoce, nervový systém, minulost, vztahy, prostředí a životní styl.

Sleduj souvislosti

Všímej si, kdy se potíže objevují, po jakých situacích sílí a co se v tvém životě dělo před jejich začátkem. Sleduj stres, spánek, vztahy, pracovní tlak, emoce, konflikty, únavu, prostředí a období v minulosti, která považuješ za uzavřená.

Sniž dlouhodobou zátěž

Tělo potřebuje méně tlaku a víc prostoru na regeneraci. Někdy pomůže upravit životní styl, vytvořit více prostoru na odpočinek a kvalitní spánek, jindy ubrat výkon, změnit prostředí, nastavit hranice nebo přestat ignorovat signály, které tělo posílá už delší dobu.

Pracuj s tělem a nervovým systémem

U psychosomatických potíží je důležité pracovat také s tělem a regulací nervového systému. Pokud tělo dlouho fungovalo pod tlakem, ve stresu, napětí nebo režimu přežití, nestačí jen pochopit souvislosti v hlavě. Potřebuje se postupně učit znovu vnímat bezpečí, uvolnit nahromaděný stres, napětí, emoce a obnovit schopnost regenerace.

Tahle práce je důležitá hlavně tehdy, když má člověk pocit, že už problém chápe, ale tělo na něj pořád reaguje stejně. Podrobněji to rozebírám v článku o tom, jak regulovat nervový systém.

Dej prostor emocím

Potlačené emoce se mohou dlouho projevovat v těle jako napětí, tlak, chronický stres, úzkost, stažení nebo únava. Proto je důležité učit se vnímat, co cítíš, co v sobě potlačuješ nebo dusíš, jaké potřeby dlouhodobě potlačuješ, co jsi nemohl říct, co sis nedovolil naplno prožít a kde ses nemohl plně vyjádřit nebo projevit.

Tady nejde o přemýšlení nad emocemi, ale o jejich postupné zpracování skrze tělo a nervový systém.

Změň prostředí a životní styl

Velkou roli hraje prostředí a životní styl, protože určují vnitřní pocit bezpečí, ale také kolik kapacity má nervový systém na stres, emoce, zátěž a regeneraci. Spánek, pohyb, jídlo, odpočinek, cirkadiální režim, vztahy, lidé kolem tebe, pracovní tlak, prostředí a pocit bezpečí ovlivňují, kolik energie má tělo na regeneraci, emoce i zvládání stresu.

Podívej se proto konkrétně na to, co můžeš změnit. Choď spát ve stejnou dobu. Uber věci, které tě zbytečně přetěžují. Nastav hranice lidem, po kterých se necítíš dobře. Všímej si, kde se musíš pořád přizpůsobovat, mlčet nebo hrát nějakou roli. Dopřej tělu víc pohybu, světla, klidu, kvalitního jídla a prostoru bez neustálého tlaku.

A hlavně si každý den dopřej alespoň půl hodiny jen pro sebe, kdy budeš sám v přítomnosti, bez dalších podnětů, hudby, stimulů, rozptylování a řešení čehokoliv.

Vyhledej vhodnou formu podpory

Pokud se potíže vrací, zhoršují nebo tě výrazně omezují, neřeš je sám. Podle situace může pomoct lékař, psychiatr, práce s tělem a nervovým systémem nebo odborné vedení, které propojí symptomy těla, stres, emoce, životní styl, minulost, kontext a stav nervového systému. 

Důležité je najít přístup, který ti pomůže vše postupně a bezpečně zpracovat, uvolnit nahromaděný stres, emoce a napětí, porozumět souvislostem a nastavit konkrétní kroky pro tělo, nervový systém i každodenní život.

Pokud cítíš, že se v tom nechceš dál motat sám, můžeš využít mou individuální formu spolupráce nebo náš online kurz, kde přesně s tímhle pracujeme. Neřešíme jen samotný symptom, ale i to, co tělo dlouhodobě zatěžuje, jak reaguje nervový systém, jaké emoce zůstaly potlačené, co se dělo v minulosti a jaké konkrétní změny potřebuješ udělat v běžném životě.

Psychosomatika je teprve začátek cesty

Psychosomatika mi kdysi otevřela dveře k hlubšímu pohledu na zdraví. Pomohla mi chápat souvislosti mezi emocemi, tělem, stresem a zdravotními problémy.

Časem jsem ale pochopil, že nestačí hledat jen symboliku nebo příčinu symptomu.

V praxi jsem pochopil, že psychosomatika je skvělý začátek. Ale není to cíl. Je to jedna z cest, která může ukázat směr, pokud jsme ochotni jít opravdu do hloubky. Pomůže člověku zastavit se, vnímat tělo, hledat souvislosti a pochopit, co symptomy znamenají, s čím jsou spojené a odkud se berou.

Samotná psychosomatika ale ke změně nestačí. Pokud se zaměříme pouze na ni, riskujeme, že přehlédneme další klíčové aspekty, které mohou hrát důležitou roli v celém procesu zotavení.

Do celého obrazu patří také nervový systém, práce s emocemi, trauma, epigenetika, spánek, pohyb, strava, trávení, mikrobiom, genetika, hormony, imunita, vztahy, prostředí, pocit bezpečí, cirkadiální rytmus a životní styl.

Je rozdíl chápat souvislosti a opravdu něco změnit a žít podle toho, abychom se mohli zotavit ze zdravotních problémů.

Proto nestačí jen práce s myslí.

Proto ve své praxi využíváme komplexní přístup. Pokud nezměníme vnitřní i vnější prostředí, tělo může dál reagovat stejně a potíže se mohou vracet.

Zdroje:

• Guidi J, Lucente M, Sonino N, Fava GA (2021) – Allostatic Load and Its Impact on Health: A Systematic Review
  Systematický přehled shrnující koncept allostatické zátěže, tedy kumulativního opotřebení těla vlivem chronického stresu, a jeho dopady na zdraví napříč tělesnými systémy.
  https://karger.com/pps/article-abstract/90/1/11/294736/Allostatic-Load-and-Its-Impact-on-Health-A
• McEwen BS (2004) – Protection and damage from acute and chronic stress: allostasis and allostatic overload and relevance to the pathophysiology of psychiatric disorders
  Klíčová odborná práce popisující, jak dlouhodobý stres přechází z adaptivní reakce těla do poškozujícího opotřebení nervového systému, imunity a dalších tělesných funkcí.
  https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/15677391/
• World Health Organization (WHO) / World Mental Health Survey Initiative – The epidemiology of ICD-11 bodily distress disorder and DSM-5 somatic symptom disorder (2024, PMC)
  Rozsáhlá populační studie popisující rozšíření a charakteristiky poruch spojených s tělesným distresem podle aktuální mezinárodní klasifikace nemocí.
  https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC12434350/
• Karger Publishers – Bodily Distress and International Classification of Diseases-11: Advances, Loose Ends, and Some Confusion (2025)
  Odborný komentář vysvětlující, jak aktuální mezinárodní klasifikace (ICD-11) definuje poruchy spojené s tělesným distresem a proč se opouští zjednodušený koncept psychogenní versus tělesné potíže.
  https://karger.com/pps/article/94/1/15/916644/Bodily-Distress-and-International-Classification
• Euronet-SOMA – Bodily Distress Disorder
  Evropská odborná síť zabývající se poruchami tělesného distresu; přehledně vysvětluje diagnostický koncept, typické symptomy (bolest, únava, trávicí a respirační potíže) a související kontroverze v oboru.
  https://www.euronet-soma.eu/information/bodily-distress-disorder/
• Engel GL. (1977) – The Need for a New Medical Model: A Challenge for Biomedicine
  Klasický odborný článek, který položil základ biopsychosociálnímu modelu zdraví a nemoci. Vysvětluje, proč nestačí dívat se pouze na biologii, ale je potřeba zahrnout také psychologické, sociální a behaviorální faktory.
  https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/847460/
• Fava GA, Sonino N. (2010) – Psychosomatic Medicine
  Odborný článek přímo vymezující psychosomatickou medicínu jako komplexní mezioborový rámec, který propojuje psychologické faktory, průběh onemocnění, klinickou péči a biopsychosociální pohled na pacienta.
  https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/20642714/
• Lipowski ZJ. (1988) – Somatization: The Concept and Its Clinical Application
  Klasický odborný článek k pojmu somatizace. Popisuje, jak se psychická zátěž může projevovat skrze tělesné symptomy a proč člověk kvůli těmto potížím vyhledává zdravotní pomoc.
  https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/3056044/