Co je sebepoškozování, proč vzniká a jak s ním pracovat

Cítíš vnitřní prázdnotu, osamělost a emoční bolest, která tě užírá tak silně, že jedinou cestou k úlevě se zdá být fyzická bolest. Přichází sebepoškozování.

Způsobíš si fyzickou bolest, která na chvíli přehluší tu emoční. Ale problém je, že úleva trvá jen dočasně. Uděláš to znovu, potom ještě jednou, a najednou zjišťuješ, že jsi v tom až po uši.

Původní bolest zůstává a sebepoškozování se postupně mění v automatickou reakci na každou další chvíli, kterou nedokážeš zvládnout.

V tomto článku se dozvíš, co je sebepoškozování, proč vzniká, jaký má vztah k sebevražednému chování a co můžeš udělat, když nutkání sílí. Najdeš zde také naše osobní příběhy a konkrétní postup, jak akutní chvíli zvládnout bezpečněji.

Sebepoškozováním jsem si prošel osobně a ve své praxi jsem pracoval také s dospělými i dospívajícími, kteří se s ním potýkali a hledali bezpečnější způsoby, jak zvládat vnitřní bolest a silné emoce. V článku proto vycházím z osobní zkušenosti i z poznatků získaných při práci s klienty.

Co je sebepoškozování?

Sebepoškozování je úmyslné chování, které může být jednorázové i opakované a při kterém člověk vědomě ubližuje sám sobě, nejčastěji s cílem zvládnout silnou vnitřní bolest, stres, tlak emocí nebo trauma. Jde o snahu ulevit od psychického tlaku, který člověk nedokáže jinak vyjádřit nebo zpracovat.

Je to vlastně maladaptivní reakce na akutní nebo chronický stres, nezvladatelné emoce či myšlenkové pochody.

Když se někdo sebepoškozuje, cítí, že přetéká, že má v sobě tolik napětí, viny, vzteku nebo smutku, že to prostě potřebuje někam dát. A fyzická bolest se v tu chvíli může zdát jednodušší, konkrétnější, pochopitelnější než ta psychická. Je to paradoxní, ale člověk ubližuje svému tělu, aby na chvíli necítil to, co ho trhá zevnitř.

Sebepoškozování může být u některých lidí formou vnitřního trestu, když už člověk nevidí jinou cestu, jak ulevit té tíze, kterou v sobě nese. Vím to nejen z praxe, ale i z vlastní zkušenosti. Rozumím tomu, jak snadno se člověk dostane do bodu, kdy už neví, jak tu bolest zvládnout.

Hodně z lidí, kteří se sebepoškozují, cítí zároveň stud a vinu. Bojí se, že je ostatní nepochopí, že to bude vypadat jako touha po pozornosti, i když to tak vůbec není. Ve skutečnosti je to spíš zoufalý pokus zvládnout něco, co je uvnitř nesnesitelné.

A právě proto je strašně důležité mluvit o tom otevřeně, bez odsuzování. Sebepoškozování není něco divného, je to známka bolesti, která si zaslouží pochopení, ne odsuzování.

Mezi nejčastější formy sebepoškozování patří:

• Řezání, štípání nebo škrábání kůže

• Pálení se

• Bouchání nebo bití se

• Trhání vlasů

• Nebo i méně viditelné formy

Sám jsem tímto procesem prošel a můžu říct, že to bylo jedno z nejtěžších období mého života, ne-li vůbec to nejtěžší. Dostal jsem se až na samotné dno, kde už jsem neviděl žádnou cestu ven.

Byly to chvíle, kdy jsem měl pocit, že všechno skončilo, že už to nemá smysl. Pokusil jsem se dokonce o sebevraždu, ale naštěstí to dobře dopadlo. Nakonec jsem našel sílu pokračovat. Z nejhoršího mi pomohli moji nejbližší, kteří ve mně věřili a podporovali mě na mé cestě.

Dnes vím, že i z takového místa se dá dostat. Zvládl jsem to já a zvládlo to i mnoho mých klientů a dalších lidí. Věřím, že i ty můžeš najít svou cestu dál a překonat tyto problémy, vlastním tempem, ať už s naší pomocí, podporou blízkých nebo s odbornou či jakoukoli jinou, která ti bude vyhovovat a kterou si zasloužíš.

Sebepoškozování vs. sebevražda

Tohle je častá otázka. „Když si někdo ubližuje, znamená to, že chce umřít?“
Ne nutně. Sebepoškozování nemusí znamenat, že člověk chce zemřít.

Sebepoškozování a sebevražedné chování nejsou totéž. Lidé, kteří se sebepoškozují, většinou chtějí na chvíli přežít nebo zvládnout to vnitřní utrpení. Chtějí zastavit bolest, kterou už nezvládají jinak.

U spousty lidí, se kterými jsem pracoval, bylo sebepoškozování poslední způsob, jak to zvládnout a jak na chvíli zvládnout silnou vnitřní bolest.

Sebepoškozování může být také způsobem, jak dát najevo bolest, kterou člověk nedokáže vyjádřit slovy. Někdy i způsobem, který zvenku působí nepochopitelně.

To samozřejmě neznamená, že to není vážné. Je. Sebepoškozování je vážný signál, že se v člověku děje něco hlubokého a bolestivého.

Sebevražedné myšlenky se mohou se sebepoškozováním objevit, hlavně když bolest trvá dlouho a člověk ztrácí naději. Úmysl přitom nemusí být vždy jednoznačný, proto sebepoškozování nikdy nelze brát na lehkou váhu.

Pokud tohle zažíváš ty nebo někdo kolem tebe, není to ostuda ani selhání.
Je to moment, kdy má smysl říct si o pomoc. A může to být první krok k tomu, aby bolest konečně přestala řídit tvůj život.

Sebepoškozování neznamená, že jsi slaboch

Lidé, kteří se sebepoškozují, bývají někdy označováni za slabé, zoufalé nebo za někoho, kdo na sebe chce pouze upozornit. Takové hodnocení je zraňující a přehlíží bolest, se kterou se člověk snaží vyrovnat.

Sebepoškozování není důkaz slabosti ani osobního selhání. Člověk si kvůli němu nezaslouží odsouzení, výsměch ani ponižování. Potřebuje, aby ho někdo vyslechl a bral jeho trápení vážně.

Kde hledat pomoc a podporu

Pokud se cítíš v krizi, máš myšlenky na sebepoškození, sebevraždu nebo se bojíš, že to nezvládneš, okamžitě se obrať na odborníky a organizace, které ti dokážou pomoct, vyslechnout tě a najít s tebou cestu, jak to bezpečně zvládnout.

Pomoc je zdarma, anonymní a dostupná odkudkoliv v Česku.

Okamžitá pomoc

• Záchranná služba – volej 155, pokud jsi v ohrožení zdraví nebo života.

• Tísňová linka – volej 112, pokud nevíš, kam volat, nebo jsi mimo dosah jiné pomoci.

Krizové linky

• Linka první psychické pomoci – 116 123
  Nonstop, zdarma a anonymně pro dospělé v psychické krizi.

• Linka bezpečí – 116 111
  Nonstop, zdarma a anonymně pro děti a studenty do 26 let.

• Pražská linka důvěry – 222 580 697
  Nonstop a anonymní krizová pomoc pro všechny bez ohledu na místo pobytu. Služba je bezplatná, hovor se účtuje podle tarifu operátora.

• Senior Telefon ŽIVOT 90 – 800 157 157
  Nonstop a zdarma pro seniory a pečující.

Online zdroje a podpora

• modralinka.cz – Chat, e-mail, anonymní schránka a webové volání pro lidi bez ohledu na věk.

Nikdy v tom nejsi sám. I když to teď vypadá bezvýchodně, pořád existují lidé, kteří ti rozumí a dokážou tě podržet, dokud se znovu nepostavíš. Neboj se zavolat, napsat, ozvat se, pokud potřebuješ pomoct.

Co vede k sebepoškozování

Každý člověk je jiný a reaguje jinak na konkrétní situace a události života. Každý má jiné způsoby, jak se vypořádat v životě se stresem, s tíživými situacemi, s negativními myšlenkami a pocity.

Někteří lidé mohou tyto problémy zvládnout, zatímco jiní lidé mohou tyto problémy považovat za konec světa, za něco neřešitelného a katastrofického. Když nevyjádříme své emoce správně, nezpracujeme je v sobě a nemluvíme o svých pocitech a tom, co nás tíží, může vnitřní bolest růst a stát se nesnesitelnou.

Někteří lidé to pak sami obracejí proti sobě a používají své tělo jako způsob, jak vyjádřit myšlenky a pocity, které nemohou říct nahlas.

Lidé si často ubližují, když je toho na ně moc, nebo se stane něco, co je velmi těžce a hluboko zasáhne. Vědecká studie ukazuje také na problém s nesprávným vyjádřením svých pocitů jako jednu z hlavních příčin sebepoškozování.

Důvody sebepoškozování

Důvody, proč se někteří lidé obrátí k sebepoškozování, se mohou velmi lišit člověk od člověka. Mezi příčiny sebepoškozování a nejčastější důvody a spouštěče tohoto sebedestruktivního chování mohou být například:

• Problémy v rodině
• Problémy ve vztazích
• Rozchod, nebo rozvod
• Problémy ve škole
• Fyzické, psychické nebo sexuální zneužívání, jako je znásilnění
  
• Úmrtí blízké osoby
• Nevěra
• Šikana
• Deprese (můj případ)
• Úzkosti, úzkostné poruchy a obecně jiné psychické problémy
• Nízké sebevědomí
• Přechody a změny, jako je změna školy, nebo zaměstnaní
• Užívání alkoholu, drog a jiné závislosti

Jestliže se několik z těchto problémů zkombinují v životě člověka, tak se může rychle dostat do situace, kdy toho na něj bude příliš mnoho a nedokáže se s tím sám vypořádat. Pak může nastat toto sebepoškozování nebo jiné škodlivé chování, které vede k sebedestrukci. Mnoho lidí se obrací k sebepoškozování jako na způsob, jak se vymanit z vnitřní bolesti, způsobující životní zkoušky a situace.

Sebepoškozování může být pro některé lidi způsobem, jak se vyrovnat se silnou emoční bolestí, napětím nebo zahlcením ve chvíli, kdy nevidí jinou možnost. Důvody jsou ale u každého jiné. Je důležité nezůstávat na to sám, svěřit se někomu, komu důvěřuješ, a obrátit se na psychologa, psychoterapeuta, psychiatra nebo praktického lékaře.

Pokud nejde o akutní krizový stav, můžou moje služby sloužit jako doplňková podpora. Mohu ti pomoci lépe porozumět tomu, co sebepoškozování spouští a rozvíjet bezpečnější způsoby, jak zvládat emoce a náročné situace. Tato podpora nenahrazuje zdravotní péči ani krizovou intervenci.

Naše příběhy o sebepoškozování

Lenka a já máme za sebou sebepoškozování z našich pubertálních let a své příběhy, o které se s tebou nyní podělíme. Asi bych měl poznamenat, že každý příběh o sebepoškozování je o hlubokém vnitřním boji.

Jsou to cesty plné nástrah, kde hledáme útěchu ve svých bolestech a těžkých životních zkušenostech, kde se mnohdy cítíme nepochopeni a osamělí.

Tyto příběhy však také osvětlují cestu k zotavení a naději. Přinášejí do popředí důležitost empatie, porozumění a podpory ze strany okolí i samotné společnosti.

Skrze sdílení svých zkušeností si lidé nejen pomáhají sami sobě, ale otevírají dveře k lepšímu pochopení toho, co to znamená bojovat s vnitřními démony a ukazují, že v temnotě není nikdo sám.

Příběh Lenky

Začalo to velmi nevinně. Viděla jsem to jako puberťačka v jednom filmu. Nechápala jsem, proč to ta slečna dělá. V té době jsem měla opravdu velké problémy zvládat své emoce. A tak jsem to jednou zkusila, pak podruhé a postupně se z toho stával zvyk.

Krátkodobě mi to snížilo vnitřní napětí, ale postupně se z toho stal nebezpečný způsob zvládání emocí. Nevěděla jsem, co mám dělat a v té době jsem to vnímala jako jediný únik.

Na chvíli se mi ulevilo, a když se později ozvala vnitřní bolest, sáhla jsem po tom znovu. Postupně z toho vznikl nebezpečný návyk, který mi ubližoval.

Jizvy mi toto období dodnes připomínají a svého tehdejšího jednání lituji. Časem jsem proto začala hledat cestu, jak svou bolest vyjádřit, aniž bych ji obracela proti sobě.

Jde o to, naučit se své emoce ventilovat ven jiným zdravým způsobem. Já jsem prostě nedokázala své emoce plně vyjádřit, cítila jsem, jak to mé tělo strašně dusí a muselo to jít prostě ven. Bohužel šlo o opravdu velmi nebezpečný způsob zvládání bolesti.

Mezi první vlnou vnitřní bolesti a tím okamžikem, kdy jsem si ublížila, byla vždycky nějaká prodleva. Celý řetěz drobných chvil, které jsem dřív slepě přehlížela. Až časem jsem se u nich naučila zastavit a pozorně je sledovat. Co to se mnou dělalo a jak nade mnou ta bolest přebírala kontrolu? Jak se ten plíživý tlak v těle měnil v nesnesitelné napětí? Kam mě v té chvíli táhla vlastní hlava?

S každou novou odpovědí jsem v sobě nacházela kousek pevné půdy. Pomalu jsem se učila s těmi stavy pracovat. Uklidnit rozbouřené tělo, říct si o pomoc lidem kolem sebe a řešit věci hned, dokud z nich ještě nebyly neřešitelné balvany. Začala jsem jinak přemýšlet sama o sobě. Krok za krokem jsem rozplétala staré vzorce, podle kterých jsem automaticky fungovala od dětství a učila se mít se vůbec ráda. Největší změnou bylo, že jsem se naučila zdravě vyjadřovat emoce i bolest a taky zklidnit vlastní tělo, když přišla krize.

Sebepoškozování postupně ztratilo svůj smysl. Už jsem ho nepotřebovala jako únik. Dneska už je to pro mě uzavřená kapitola. Zůstala ve mně hluboká vděčnost k lidem, kteří při mně stáli, i za změnu, která následovala.

Příběh Jirky

Ve svém životě jsem zažil mnoho bolesti, nejvíc v dětství. Šikana, nízké sebevědomí a později žárlivost se vrstvu po vrstvě podepisovaly na tom, jak jsem viděl sám sebe. Nakonec jsem propadl depresi. Sebepoškozování v mém životě vycházelo ze stejné beznaděje. Neviděl jsem před sebou nic, kvůli čemu bych chtěl žít. Nenáviděl jsem sebe i vlastní život. Dostalo mě to až do chvíle, kdy jsem se ho pokusil ukončit.

Napadlo mě předávkovat se léky. Nevážil jsem si sám sebe, svého těla ani svého života. Neviděl jsem jinou možnost, jak se zbavit té nesnesitelné vnitřní bolesti. Spadl jsem až na totální dno, kde jsem strávil poměrně dlouho, než jsem si uvědomil, že život nekončí, a pochopil, že jsem celou dobu neutíkal před životem, ale před sebou a že ten jediný člověk, který mě z toho dna může vytáhnout, jsem zase jenom já.

Začal jsem hledat odpovědi a pátrat, proč se mi dějí všechny ty špatné věci. Přestal jsem vinit za svůj život své okolí. Nemohl jsem změnit to, co se mi stalo. Mohl jsem ale začít rozhodovat o tom, co udělám dál.

První krok byl na mně, ale sílu jít dál mi dali lidi, co stáli při mně a podrželi mě v těch nejtemnějších chvílích.

Teprve když jsem se na svůj život podíval jako na celek a uviděl všechny ty souvislosti, přestalo to vypadat jako řada náhodných katastrof. Všechno to do sebe začalo zapadat. Vyrůstal jsem vedle mladšího nemocného bráchy a už jako kluk jsem se naučil, že si pozornost a lásku musím nejdřív zasloužit. Šikana na zakládce ze strany spolužáků a později i učitelů to všechno jenom dorazila.

Ten samý hlad po uznání jsem si pak odnesl do sportu i do vztahů. Tělo sice zvládalo šest tréninků týdně, ale hlava se pod tím tlakem pomalu drtila. A ve vztazích se ten hlad proměnil v žárlivost, neustálou potřebu ujišťování a čistou emoční závislost.

Začal jsem navštěvovat různé kurzy, workshopy a semináře, vzdělávat se a hledat své mentory. Pak jsem objevil knihu a dokument The Secret. Pozitivní myšlení, afirmace, vizualizace a vděčnost mi zpočátku dodaly obrovskou motivaci a pocit, že mám svůj život konečně pod kontrolou.

Po několika letech jsem zjistil, že útěk zůstal, jen dostal hezčí slovník. Strach, smutek, vztek a pochybnosti jsem označoval za negativní energii. Afirmace, vizualizace a meditace je měly co nejrychleji uklidit. Postupně jsem se disocioval od svého těla, emocí a prožitků. Nakonec přišlo vyčerpání, úzkost, emoční otupělost, rozpad vztahu a další pád na dno.

Ten druhý pád ze mě stáhl poslední iluzi. Až když nebylo kam dál utíkat, nezbylo mi než se postavit realitě.

Učil jsem se zůstat v nepříjemné situaci, říct nahlas, co mi vadí, stát si za svým rozhodnutím a zdravě vyjadřovat emoce. Začal jsem pracovat se svými traumaty, zpracovávat bolestivé zkušenosti z minulosti, zklidňovat tělo a regulovat nervový systém. Hodně mi na této cestě pomohla změna životního stylu, tedy spánek, pohyb, strava, vztahy, prostředí a také návyky.

Když jsme se s Lenkou znovu dali dohromady, začali jsme všechno, co jsme se naučili, převádět do praxe. Nejdříve pro sebe. Postupně z toho vznikaly články, pracovní listy, online programy a nakonec celá Cesta Relaxace. Osobní zkušenost mi ukázala směr. Další vzdělávání, kurzy, výcviky, odborné zdroje a dlouholetá práce s klienty mu postupně dodaly hloubku.

I dnes se v mém životě objevuje stres, pochybnosti i situace, které mě dokážou pořádně rozhodit. Ale už s tím umím pracovat a nenechám se stáhnout zpátky na dno. Sebepoškozování patří minulosti. Žiju po boku Lenky, tvořím, vzdělávám se a věnuji se práci, která mě baví a naplňuje.

Tehdy jsem hledal jediný důvod, proč zůstat. Dnes ho nacházím v Lence, v práci, kterou dělám, v tvorbě, v lidech, kterým mohu něco předat, ve svém životním stylu, koníčcích i v obyčejných každodenních situacích a maličkostech, které jsem kdysi považoval za samozřejmost.

Koneckonců jsem vděčný za lidi, kteří při mně stáli, za jejich podporu i za život, který jsem si díky všem těm změnám vybudoval.

Neboj se mluvit o svých pocitech 

Promluvit si s někým je někdy nejlepším prvním krokem, jak se dostat ze začarovaného kruhu sebepoškozování.

Pro mnoho lidí to není snadné udělat a možná bude i pro tebe obtížné mluvit o svém sebepoškození a důvodech, které za tím stojí. To je normální, ale přesto mnoho mladých lidí, kteří zažívají sebepoškozování považují žádost o pomoc za velmi obtížnou, nebo se stydí, mají strach a bojí se, že je okolí odsoudí. Správná komunikace o svých pocitech, myšlenkách a problémech je velmi důležitý krok k zotavení a lepšímu pocitu.

V první řadě si musíš uvědomit, že svěřit se někomu o tvém problému se sebepoškozováním je ukazatelem síly a odvahy a může to být obrovská úleva. Neboj se sdílet s někým své problémy, bavit se o svých pocitech a myšlenkách, protože i tímto způsobem se můžeš zbavit toho ohromného vnitřního tlaku, který by jinak vedl k sebepoškození. Samozřejmě nezapomínej se svěřit někomu komu důvěřuješ.

Neboj se požádat o pomoc kdykoliv a jakkoliv potřebuješ. Mluvit o svých pocitech a požádat o pomoc není známkou slabosti, jak si mnoho lidí myslí. Ukazuje to, že se staráš o své zdraví a také je to velmi důležité pro tvůj proces růstu. Není vždy snadné vyjádřit, jak se cítíš. Pokud nemůžeš najít konkrétní emoci, nebo jedno slovo, které by popisovalo to, jak se cítíš, tak použij tolik slov, kolik potřebuješ pro ilustraci toho, jak se cítíš. I kdyby jsi měl mluvit dlouho, nebo napsat slohovou práci.

Komunikace může být způsob, jak se vypořádat s problémem, který jsi nosil po dlouhou dobu v hlavě. Pocit naslouchání ti může pomoci cítit se více podporovaný a funguje to oboustranně, protože pokud se otevřeš mohlo by to povzbudit ostatní, aby udělali to stejné.

Někdy ti pomůže samotná komunikace odhalit, proč se cítíš, jak se cítíš. Druhý člověk ti může nabídnout jiný úhel pohledu na situaci, na který by jsi ani jinak přijít nemusel. Někdy se stává, pokud s někým mluvíš otevřeně o svých pocitech a problémech, že objevíš u sebe několik aha momentů, které ti pomohu s řešením tvé situace.

K tomuto můžeš použít i automatické psaní. Vezmi si tužku a papír a začni psát o sobě, svém životě, svých pocitech, myšlenkách a prostě o všem, co tě trápí a honí se ti hlavou. Toto ti pomůže, protože se vypíšeš ze svých pocitů a problémů. A mnoho těch pocitů dokážeš tímto pustit a osvobodit se. Možná také dokážeš najít souvislosti a zjistíš proč se ti některé věci neustále opakují. Možná přijdeš na několik aha momentů. Důležité je nedusit tyto pocity, myšlenky a problémy v sobě. Vypusť je na světlo světa najdi si způsob, který ti bude vyhovovat.

Jak pracovat se sebepoškozováním

Ve chvíli, kdy nutkání sílí, odlož hledání jeho příčin na později. Teď potřebuješ získat čas, přesunout se do bezpečnějšího prostředí a spojit se s člověkem, který může být s tebou a podpořit tě. Každá minuta mezi impulzem a jednáním je důležitá.

1. Pojmenuj, co se děje

Řekni si nahlas nebo napiš: „Mám nutkání si ublížit a potřebuji pomoc.“ Už samotné pojmenování situace ti může pomoci vystoupit z proudu myšlenek a udělat první vědomý krok.

Vezmi telefon, přesuň se mezi lidi a soustřeď se na nejbližších deset minut. Zavolej někomu, projdi se s ním, dej si sprchu, napiš, co se těsně předtím stalo, nebo zaměstnej ruce jednoduchou činností. Cílem je bezpečně překlenout nejsilnější vlnu nutkání.

Alkohol a jiné návykové látky odlož stranou. Snižují schopnost ovládat impulz a mohou během několika minut změnit míru nebezpečí.

2. Vzdal se od věcí, kterými by sis mohl ublížit

Odejdi z místnosti, ve které máš rizikové věci po ruce. Přesuň se do společné místnosti, k sousedovi, za blízkým člověkem nebo na jiné místo, kde nebudeš sám.

Léky, ostré předměty a další věci spojené se sebepoškozováním předej někomu, komu důvěřuješ. Požádej ho, aby je odnesl nebo zamkl. Pravidelné léky ti může vydávat v předepsaném množství. Dávkování sám neměň.

Odstranění dostupných prostředků patří také mezi základní součásti bezpečnostního plánu podle doporučení NICE.

3. Napiš nebo zavolej konkrétnímu člověku

Vyber člověka, který může reagovat hned. Pošli mu jasnou zprávu:

„Je mi zle a mám nutkání si ublížit. Jsem teď na tomto konkrétním místě. Potřebuji, abys mi zavolal, přišel za mnou nebo mi pomohl přivolat pomoc.“

Když se první člověk neozve, pokračuj dalším kontaktem. V akutní chvíli nečekej na odpověď z e-mailu, komentářů pod článkem nebo sociálních sítí.

• Dospělí mohou kdykoliv bezplatně volat na Linku první psychické pomoci 116 123.
• Dětem a studentům do 26 let je nepřetržitě k dispozici bezplatná Linka bezpečí 116 111.

4. Kdy nezůstávat sám

Zůstaň s někým ve stejné místnosti, jestliže nutkání sílí, máš připravený plán, máš po ruce věci, kterými by sis mohl ublížit, nebo máš pocit, že své jednání přestáváš ovládat.

Přítomnost druhého člověka potřebuješ také při sebevražedných myšlenkách, po požití alkoholu či jiné látky, při silné zmatenosti a ve chvíli, kdy už k poranění nebo požití léků došlo.

Blízký člověk by s tebou měl zůstat, dokud nebezpečí nepoleví nebo situaci nepřevezme zdravotník či pracovník krizové služby.

5. Kdy poranění potřebuje lékařské ošetření

Při krvácení přitlač na ránu čistou složenou látku nebo obvaz. Tlak drž souvisle. Pokud krev prosákne, přidej další vrstvu a původní nesundávej. Předmět uvízlý v ráně nevytahuj a tlač kolem něj.

Volej 155 nebo 112, když krvácení nejde zastavit tlakem, krev vystřikuje, rána je velmi hluboká nebo rozsáhlá, ztrácíš cit či schopnost pohybu, v ráně zůstal cizí předmět nebo dochází ke ztrátě vědomí a potížím s dýcháním.

Lékařské vyšetření potřebuje také rozevřená či silně znečištěná rána, vážnější popálenina a poranění, u kterého si nejsi jistý rozsahem. Později sleduj narůstající bolest, zarudnutí, otok, hnis, horečku nebo celkovou slabost. Tyto projevy mohou ukazovat na infekci. Základní postupy shrnuje také doporučení NHS pro řezné rány.

Po úmyslném požití většího množství léků, chemikálie nebo neznámé látky zavolej ihned 155 či 112, i když zatím žádné potíže necítíš. Zvracení vyvolávej pouze na pokyn zdravotníka nebo toxikologického střediska.

6. Vytvoř si s odborníkem bezpečnostní plán

Bezpečnostní plán vzniká v klidnější době společně s psychologem, psychoterapeutem, psychiatrem nebo pracovníkem krizového centra. Přizvat můžeš také člověka, kterému důvěřuješ.

Do plánu napiš konkrétní odpovědi:

1. Podle čeho poznám, že se blíží krize?
2. Jaké tři kroky udělám jako první?
3. Kam se přesunu, abych byl v bezpečí a mezi lidmi?
4. Komu zavolám? Uveď jména i telefonní čísla.
5. Jaké odborné a krizové kontakty použiji?
6. Které věci je potřeba zabezpečit a kdo je převezme?
7. Co mi pomůže vydržet další hodinu a kvůli čemu odložím jakékoliv zásadní rozhodnutí do dalšího dne?

Plán ulož do telefonu a jednu kopii dej blízkému člověku. Kontakty přidej mezi oblíbené, aby ses k nim dostal během několika vteřin. Po každé krizi plán společně uprav podle toho, co ti pomohlo a kde vzniklo slabé místo.

7. Co udělat po odeznění nutkání

Řekni někomu, co se stalo, i když už se cítíš klidněji. Ošetři případné poranění, znovu zabezpeč rizikové věci a domluv si kontakt s odborníkem.

Potom si stručně odpověz na čtyři otázky:

1. Co se dělo těsně před příchodem nutkání?
2. Jaký byl první signál v těle, emocích nebo myšlenkách?
3. Co mi pomohlo vlnu překlenout?
4. Co příště udělám o několik minut dříve?

Stačí několik vět. Smyslem je zachytit řetězec událostí a příště rozpoznat krizi dřív. Po náročné situaci si dopřej jídlo, pití, klid a spánek. Rozebírání minulosti může počkat až, když budeš v bezpečí a budeš mít dostatek sil.

Zdroje:

• Chartrand H, Bhaskaran J, Sareen J a kol. – Korelace mezi sebepoškozováním bez sebevražedných projevů a pokusy o sebevraždu u pacientů terciární péče na pohotovosti Studie zaměřená na vztah mezi nesuicidálním sebepoškozováním a pokusy o sebevraždu u pacientů ošetřených na urgentním příjmu terciární péče.
  https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/26175325/

• Cipriano A, Cella S, Cotrufo P. – Nesebevražedné sebepoškozování: Systematický přehled Systematický přehled výzkumu nesuicidálního sebepoškozování, jeho charakteristik, funkcí a souvisejících psychologických faktorů.
  https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/29167651/

• Gardner KJ, Paul E, Selby EA a kol. – Intrapersonální a interpersonální funkce jako cesty k budoucímu opakování sebepoškozování a pokusům o sebevraždu Studie zkoumající, jak vnitřní a mezilidské funkce sebepoškozování souvisejí s jeho budoucím opakováním a s pokusy o sebevraždu.
  https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/34349705/

• Hansen A, Slavova D, Cooper G a kol. – Přehled lékařských záznamů o úmyslném sebepoškozování dospívajících na pohotovosti Analýza zdravotnické dokumentace dospívajících pacientů ošetřených na pohotovosti pro úmyslné sebepoškozování.
  https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/33413622/

• Hooley JM, Fox KR, Boccagno C. – Nesuicidální sebepoškozování: Diagnostické výzvy a současné perspektivy Odborný přehled diagnostických obtíží, klinických souvislostí a současných pohledů na nesuicidální sebepoškozování.
  https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6959491/

• Klonsky ED, Glenn CR. – Hodnocení funkcí sebepoškozování bez sebevražedných projevů: Psychometrické vlastnosti Inventáře výroků o sebepoškozování (ISAS) Studie věnovaná psychometrickým vlastnostem nástroje ISAS používaného k hodnocení funkcí nesuicidálního sebepoškozování.
  https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5736316/

• Klonsky ED, Glenn CR, Styer DM a kol. – Funkce ne-suicidálního sebepoškozování: shodné důkazy pro dvoufaktorovou strukturu Výzkum zaměřený na funkce nesuicidálního sebepoškozování a na ověření jejich dvoufaktorové struktury.
  https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4586000/

• Klonsky ED, Victor SE, Saffer BY. – Nesebevražedné sebepoškozování: co víme a co potřebujeme vědět Přehledový článek shrnující současné poznatky o nesuicidálním sebepoškozování a hlavní oblasti, které vyžadují další výzkum.
  https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4244874/

• Peters JR, Mereish EH, Krek MA a kol. – Rozdíly v sexuální orientaci v sebepoškozování, sebevražedných sklonech a psychosociálních faktorech u vzorku adolescentů hospitalizovaných v psychiatrické léčebně Studie zaměřená na souvislosti mezi sexuální orientací, sebepoškozováním, suicidálními tendencemi a psychosociálními faktory u hospitalizovaných adolescentů.
  https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7014818/

• Arias P a kol. – Childhood Trauma and Risk Factors for Non-Suicidal Self-Injury Studie identifikující dětské trauma (zejména emoční zneužívání) jako jeden z nejsilnějších prediktorů sebepoškozování a suicidálního chování u adolescentů.
  https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0190740925005316

• Kim H a kol. – Non-Suicidal Self-Injury in College Students Přehledová studie shrnující hlavní rizikové faktory sebepoškozování, včetně dětského traumatu a emoční dysregulace jako klíčových psychologických mechanismů.
  https://www.mdpi.com/2673-5318/6/1/9