Neurotransmitery: Jak fungují a ovlivňují mozek a nervový systém

Náš mozek pracuje nepřetržitě jako dokonale sladěný orchestr. Aby vše fungovalo tak, jak má, spoléhá na síť jemných chemických signálů, které určují tempo, intenzitu i způsob, jakým reagujeme na svět kolem sebe. Tyto signály zvané neurotransmitery ovlivňují, jak se soustředíme, jak zvládáme změny, jak snadno se dokážeme po zátěži zklidnit nebo zregulovat a proč někdy reagujeme citlivěji, než bychom sami chtěli.

Když se tato vnitřní komunikace naruší, nemusí být příčina na první pohled zřejmá. Tělo i mysl mohou začít dávat signály, že potřebují větší podporu, více klidu nebo jiný přístup. Porozumění tomu, jak mozek komunikuje, může být užitečným krokem k pochopení vlastních reakcí, emocí i toho, proč se někdy cítíme vyčerpaně či přetíženě.

V následujícím textu najdeš přehled jednotlivých neurotransmiterů, jejich rolí a souvislostí, které ti mohou poskytnout širší perspektivu na fungování nervového systému. Informace v článku jsou vzdělávací, vycházejí z neurovědeckých poznatků a jsou srozumitelně vysvětlené tak, aby se daly snadno zasadit do každodenního života.

Co jsou to neurotransmitery?

Jak fungují neurotransmitery?

Aby neurony mohly posílat zprávy (informace) po celém těle, musí být schopny spolu komunikovat a přenášet signály. Neurony nejsou navzájem spojeny napřímo. Na konci každého neuronu je malá mezera nazývaná synapse a aby mohl komunikovat s další buňkou, musí být signál schopen překonat tento malý prostor. K tomu dochází prostřednictvím procesu známého jako neurotransmise.

Když elektrický signál dosáhne konce neuronu, spustí uvolňování malých váčků (synaptické vezikuly), které obsahují neurotransmitery. Tyto váčky rozlévají svůj obsah do synapsí, kde se neurotransmitery poté pohybují přes mezeru (synaptická štěrbina) směrem k sousedním buňkám. Tyto buňky obsahují receptory, kde se neurotransmitery mohou vázat a vyvolat změny v buňkách.

Po uvolnění neurotransmiter překročí synaptickou mezeru a připojí se k receptorovému místu druhého neuronu, buď vzrušujícím, nebo inhibujícím způsobem na přijímající neuron v závislosti na tom, jaký neurotransmiter to je.

Funkce neurotransmiterů je složitá, ale přesto velmi důležitá pro pochopení celostního přístupu k podpoře zdraví a duševní pohody.

Neurotransmitery hrají jednu z nejdůležitějších rolí pro naše duševní zdraví.

Jak funguje komunikace v nervovém systému

Komunikace mezi nervovými buňkami je jedním z nejdůležitějších procesů v lidském těle. Aby mozek dokázal řídit naše pohyby, reagovat na prostředí, zpracovávat vzpomínky nebo udržovat emoční stabilitu, spoléhá na neustálý tok chemických zpráv. Neurotransmitery tvoří základ tohoto systému a pomáhají určovat, jak rychle a přesně se informace v mozku předávají.

Fungování těchto látek je součástí rozsáhlé sítě, která reaguje na zátěž, spánek, životní styl i zdravotní stav. Je-li některá oblast dlouhodobě oslabená, může to ovlivnit nejen psychickou pohodu, ale i tělesné procesy, například napětí svalů, autonomní reakce nebo schopnost soustředění.

Do těchto souvislostí mohou vstupovat také faktory, jako jsou naše emoce, dlouhodobá stresová zátěž nebo traumata, a u některých lidí se může projevit i vliv epigenetických mechanismů. Nejde ale o izolovaný jev, protože činnost neurotransmiterů je propojená s imunitním systémem, hormonální regulací, trávením i celkovým stavem organismu.

Právě proto se v mé praxi i osobních zkušenostech ukazuje, že je užitečné dívat se na nervový systém v širších souvislostech a podporovat ho více směry současně. Patří sem úprava spánkového režimu, práce se stresem, vhodná strava a podpora trávení, pravidelný pohyb, regulace autonomního nervového systému a také porozumění tomu, jak naše myšlenky, emoce a tělesné reakce spolu souvisejí.

V této rovině může být užitečné přihlédnout i k poznatkům z psychosomatiky, protože přináší další vrstvy porozumění tomu, jak se životní zkušenosti a způsob, jakým je zpracováváme, mohou promítat do celkového fungování organismu.

Tento komplexní přístup může vytvářet podmínky, ve kterých se zmíněné regulační systémy včetně neurotransmiterů mohou stabilizovat a fungovat vyváženěji.

Mechanismy dysregulace nervového systému

Když je nervový systém dlouhodobě vystaven zátěži a nemá dostatek prostoru pro regeneraci, může docházet k jeho postupné dysregulaci. V takovém stavu se mění způsob, jakým mozek a tělo zpracovávají podněty. Reakce mohou být rychlejší, intenzivnější nebo naopak zpomalené a méně pružné. Nervový systém pak hůře vyhodnocuje, co je skutečně ohrožující a co je běžná součást dne, a může udržovat organismus ve zvýšené aktivaci i ve chvílích, kdy to není potřeba.

Dysregulace nervového systému se může projevit v mnoha oblastech každodenního života. Člověk může snáze přecházet do stresové reakce, mít problémy se zklidněním, vnímat okolní podněty jako silnější nebo náročnější a hůře se soustředit. Emoce mohou být proměnlivější, citlivější nebo se mohou objevovat silnější fyzické projevy stresu. U někoho se mohou zvýraznit obavy či úzkostné reakce, u jiného zase únava, podrážděnost nebo pocit zahlcení.

Protože nervový systém úzce spolupracuje s hormonální regulací, trávením, imunitou i spánkem, může se jeho dlouhodobé přetížení odrazit i v těchto oblastech. Neznamená to, že nutně dojde k nějakému onemocnění, ale ztížená schopnost adaptace může ovlivňovat celkovou rovnováhu a odolnost organismu. V odborné literatuře se popisuje, že chronická stresová zátěž může přispívat k narušení stresové reakce, změně cirkadiánního rytmu nebo k větší citlivosti vůči běžným podnětům.

Právě proto je v mé praxi klíčovým pilířem podporovat nervový systém více směry současně. Patří sem kvalitní spánek, práce s traumaty, emocemi, stresem a jeho regulací, podpora trávení a celkové životosprávy, ale také postupy, které pomáhají tělu vracet se do klidovějšího režimu a zlepšují citlivost vůči signálům z těla i mysli a samozřejmě budování vnitřního pocitu bezpečí a větší mentální i fyzické odolnosti. Tyto kroky mohou postupně vytvářet podmínky, ve kterých se funkce nervového systému stabilizuje a reaguje vyrovnaněji.

Neurotransmitery a jejich druhy

Existuje celá řada různých způsobů klasifikace a kategorizace neurotransmiterů. V některých případech jsou jednoduše rozděleny na monoaminy, aminokyseliny a peptidy.

Aminokyseliny

• Kyselina gama-aminomáselná (GABA) je hlavní inhibiční neurotransmiter v centrálním nervovém systému. Její hlavní funkcí je snižovat aktivitu neuronů, čímž pomáhá regulovat nadměrnou stimulaci, podporuje zklidnění nervového systému, ovlivňuje motorickou kontrolu a hraje roli v procesech souvisejících s úzkostí a stresem.
• Glutamát je nejrozšířenější excitační neurotransmiter v nervovém systému. Sehrává klíčovou roli v kognitivních funkcích, zejména v procesech učení a paměti. Za běžných okolností je jeho aktivita pečlivě regulována. Pokud však dojde k nadměrné a dlouhodobé aktivaci některých glutamátových receptorů, může vzniknout jev nazývaný excitotoxicita, při kterém jsou neurony vystaveny příliš silné stimulaci. Excitotoxicita je v odborné literatuře popisována jako jeden z možných mechanismů, který může přispívat k poškození nervových buněk při různých neurologických stavech, například během mrtvice, úrazu mozku nebo některých neurodegenerativních procesů. Nejde ale o jedinou příčinu těchto stavů, obvykle se na nich podílí kombinace více faktorů.

Peptidy

• Oxytocin je neuropeptid, který v těle působí jako hormon i jako neurotransmiter. Je vytvářen v hypothalamu a uvolňován v mozku i do krevního oběhu. Často je v popularizačních textech označován jako hormon lásky, protože se podílí na vytváření sociální vazby, pocitu důvěry a blízkosti. Jeho účinky jsou však širší a komplexnější. V organismu hraje oxytocin důležitou roli také při porodních procesech, podporuje kontrakce dělohy a následně se účastní regulace laktace. V mozku se podílí na procesech souvisejících se sociálním chováním, reakcí na stres a regulací emocí.

• Endorfiny jsou neuropeptidy, které v těle fungují jako přirozené opioidy. Váží se na opioidní receptory v mozku a míše a pomáhají tlumit vnímání bolesti. Často jsou v populárních textech označovány jako hormony štěstí, protože mohou přispívat k pocitům úlevy, dobré nálady nebo celkového wellbeingu, zejména při fyzické aktivitě, smíchu nebo v situacích, kdy se tělo vyrovnává se stresem. Jejich působení je ale mnohem širší, protože se podílejí na regulaci stresové reakce, ovlivňují některé hormonální procesy a mají roli také v autonomních funkcích, jako je například regulace teploty či chuti k jídlu. Endorfiny tak pomáhají organismu udržovat rovnováhu a zvládat fyzickou i psychickou zátěž.

Monoaminy

• Epinefrin (adrenalin) je látka, která v těle působí především jako hormon a podílí se na řízení stresové reakce. Uvolňuje se především z dřeně nadledvin a pomáhá připravit organismus na rychlou akci. Zvyšuje srdeční frekvenci, zrychluje dýchání a podporuje mobilizaci energie. V nervovém systému se epinefrin vyskytuje také jako neurotransmiter, ale jeho role v mozku je mnohem méně rozšířená než u jiných monoaminů, například norepinefrinu. I přesto se podílí na některých procesech spojených s regulací bdělosti, pozornosti a reakce na zátěž.
• Norepinefrin (noradrenalin) je neurotransmiter a hormon, který se podílí na regulaci bdělosti, pozornosti a rychlé reakce na stresové situace. Je úzce spojen s reakcí bojuj nebo uteč, při které pomáhá mobilizovat tělo i mozek k okamžité akci. Přispívá ke zvýšení srdeční frekvence, zlepšení soustředění a celkové připravenosti organismu reagovat na stresové podněty. Hladiny norepinefrinu se během dne přirozeně mění, bývají nízké během spánku a zvyšují se při aktivitě nebo stresu. V mozku hraje norepinefrin důležitou roli také při regulaci pozornosti, motivace a schopnosti reagovat na významné podněty a výzvy.
• Histamin je organická sloučenina, která má v těle dvojí funkci. V mozku působí jako neurotransmiter podílející se na regulaci bdělosti, spánkového cyklu, energetické rovnováhy a některých autonomních procesů. Neurony, které histamin uvolňují, se nacházejí především v hypothalamu a ovlivňují širokou škálu mozkových funkcí. Mimo nervový systém hraje histamin důležitou roli v imunitních reakcích, například při alergických projevech. Tyto dvě funkce, tedy neurotransmiterová a imunitní, jsou oddělené a probíhají v různých částech těla.
• Dopamin je neurotransmiter, který hraje klíčovou roli v mozkových systémech spojených s motivací, odměnou, učením a regulací pohybu. V populárních textech bývá někdy označován jako hormon dobrého pocitu, ale jeho skutečná funkce je mnohem komplexnější. Dopamin pomáhá mozku vyhodnocovat význam podnětů, podporuje cílené chování a podílí se na tom, jak se učíme z odměn a zkušeností. Dopamin je důležitý také pro koordinaci pohybů.
• Serotonin je neurotransmiter, který se podílí na regulaci nálady, spánku, chuti k jídlu, trávení, sexuality a celkové emocionální rovnováhy. V populárních textech bývá někdy označován jako hormon štěstí, ale jeho účinky jsou mnohem širší a komplexnější. Většina serotoninu v těle se nachází ve střevech, kde hraje důležitou roli v regulaci trávení a část působí v mozku, kde ovlivňuje emocionální stabilitu a další psychické procesy.

Acetylcholin

• Acetylcholin je neurotransmiter, který se vyskytuje jak v centrálním, tak v periferním nervovém systému. Je klíčový pro přenos signálů mezi motorickými neurony a svaly, a proto hraje zásadní roli v řízení pohybů. V mozku se acetylcholin podílí na procesech učení, pozornosti a paměti. Je to také první neurotransmiter, který byl vědecky objeven a má v rámci neurotransmiterových tříd své specifické postavení.

Pokud tě téma zajímá více do hloubky, můžeš se podívat i na náš komplexní online program. Vytvořil jsem ho na základě své terapeutické a koučovací praxe, osobních zkušeností, dlouhodobého vzdělávání a opírá se o nejnovější poznatky z psychologie a neurovědy.