Dnes se ponoříme do kompletního průvodce dysregulace nervového systému, který ti pomůže ke zlepšení nejen tvého fyzického i psychického zdraví.
Nečekej povrchní a krátkodobé rady o meditaci nebo hlubokém dýchání (i když i to hraje svou roli).
Tento průvodce ti poskytne všechny klíčové oblasti, na které je třeba se zaměřit. Co je dysregulace nervového systému, jak se projevuje, jaké jsou její nejčastější příčiny a také ty nejrozšířenější mýty, které kolem tohoto tématu panují.
Navíc ti nabídnu svůj vlastní příběh a zkušenosti z praxe, které ti mohou pomoci pochopit hloubku a dopady, které dysregulace nervového systému může mít.
Je čas podívat se na jednotlivé kroky a zjistit, jak z tohoto průvodce vytěžit maximum.
Jestli chceš přestat bojovat sám se sebou, pochopit, co se děje ve tvém těle a jak najít cestu zpět k rovnováze, jsi na správném místě. Pojďme na to.
Obsah článku:
- Co je nervový systém?
- Nervový systém a duševní zdraví
- Co je to dysregulace nervového systému?
- Jak se projevuje dysregulovaný nervový systém?
- Hledání vzrušení jako důsledek dysregulace nervového systému (můj příběh)
- Důsledky dysregulace nervového systému na různé oblasti života
- Příčiny dysregulace nervového systému
- Nejčastější mýty o regulaci nervového systému
- Jak regulovat nervový systém
- Nejčastější otázky
Co je nervový systém?
Nervový systém. Možná si říkáš, co to vlastně je.
No, představ si ho jako komplexní komunikační síť, která spojuje každý kout tvého těla.
Všechno, co cítíš, děláš a zažíváš, je prostřednictvím něj.
Dělí se na dvě hlavní části: centrální nervový systém (CNS) a periferní nervový systém (PNS).
Centrální nervový systém je jako centrální mozek – tvoje hlavní velitelství. Zde sídlí tvoje myšlenky, pocity a veškeré rozhodování. Když přemýšlíš, plánuješ nebo prostě jen reaguješ na situaci, CNS je ta síla, která to všechno řídí.
Na druhé straně máme periferní nervový systém. To je ta část, která se postará o to, aby tvé tělo reagovalo na příkazy z centrálního nervového systému. Představ si ho jako silnice, která spojuje všechny odbočky v tvém těle. Pomocí senzorických nervů dostáváš informace o svém okolí – teplota, bolest, dotyk. Motorické nervy pak pomáhají tvému tělu reagovat – pohybovat se, mluvit, cítit.
Nervový systém je v těle klíčový. Ovlivňuje všechno – od základních fyziologických funkcí, jako je dýchání a srdeční tep, po složité procesy, jako je učení a paměť.
Ale co je na něm skutečně fascinující, je to, jak se prolíná s našimi emocemi a chováním.
Když zažíváš stres nebo radost, nervový systém se aktivuje a tvoje tělo reaguje. Například, když se cítíš ohrožený, tvůj sympatický nervový systém se spustí, zvýší srdeční tep a připraví tě na akci – ať už je to útěk nebo boj.
Naopak, když se cítíš v bezpečí a uvolněně, tvůj parasympatický nervový systém převezme kontrolu, zpomalí srdeční tep a podpoří relaxaci.
To, co se děje uvnitř tebe, má obrovský dopad na to, jak se chováš ve vnějším světě.
Porozumět nervovému systému je klíčem k tomu, jak lépe ovládat svoje emoce a chování
A když se naučíš tuto dynamiku využívat, můžeš změnit svůj život k lepšímu.
Nervový systém a duševní zdraví
Jak tvůj nervový systém určuje, jak se cítíš
Tvůj nervový systém a duševní zdraví jsou propojené mnohem víc, než si možná myslíš.
Když mluvíme o tom, jak se cítíš – od každodenní pohody až po hlubokou úzkost nebo stres – klíčem je právě tvůj nervový systém.
Funguje jako hlavní regulátor, který rozhoduje, jestli budeš klidný a soustředěný, nebo naopak nervózní, napjatý a připravený k boji.
Nervový systém a emoce: Jak tvůj vnitřní „komunikační systém“ ovládá všechno
Představ si nervový systém jako páteř tvého vnímání světa.
Každá životní událost, každé rozhodnutí a každý stresový moment prochází přes tuto síť.
Když zažíváš stres, nervový systém ihned reaguje – a tvůj mozek posílá tělu signály, aby se připravilo na „boj nebo útěk.“
To je automatický instinktivní proces, který nemůžeš ovládat.
Tvůj mozek začne pumpovat stresové hormony, jako je kortizol a adrenalin. A pokud se to děje den za dnem, tvé tělo i mysl to vyčerpává.
Když tvůj nervový systém není v rovnováze, ovlivňuje to i tvé emoce.
Můžeš být podrážděný, úzkostný, mít problémy se soustředěním nebo cítit, že jsi neustále ve stavu pohotovosti.
Tvůj nervový systém je vlastně základ všeho, co cítíš.
Autonomní nervový systém: Kdo řídí tvoje reakce
A teď se podívejme na něco, co opravdu ovládá tvoje tělo – autonomní nervový systém.
Má dvě hlavní části: sympatikus a parasympatikus.
Sympatikus je ten, který tě aktivuje. Je to tvůj vnitřní alarm, který tě připravuje na akci. Když čelíš stresové situaci, sympatikus začne pracovat – zvyšuje tep, zrychluje dýchání, tvé tělo se připraví na boj. Pokud je tento systém neustále aktivní, cítíš se, jako bys žil v konstantní bitvě – vždy připravený reagovat na nebezpečí, i když žádné neexistuje.
Na druhé straně máš parasympatikus – ten, kdo tě uklidňuje. Je to jako brzda v autě. Když už není potřeba bojovat nebo utíkat, parasympatikus se zapne, zpomalí tvůj tep, uvolní svaly a obnoví tělesnou rovnováhu. V ideálním světě se tyto dvě části neustále střídají a udržují tě ve stavu rovnováhy.
Ale co se stane, když žiješ ve stresu?
Tvůj sympatický systém může být neustále aktivní a parasympatikus nikdy nedostane šanci tě skutečně uklidnit.
To vede k tomu, že jsi pořád v napětí, tvoje tělo se nemůže regenerovat a tvé duševní zdraví se postupně zhoršuje.
Co je to dysregulace nervového systému?
Dysregulace nervového systému je stav, kdy nervový systém ztrácí schopnost samostatně přecházet mezi klidovým stavem (parasympatikus) a stavem přežití neboli stresovým režimem (sympatikus), který reaguje na stres nebo výzvy.
Nervový systém má za úkol řídit tyto přechody přirozeně, hladce a efektivně, ale při dysregulaci to nezvládá.
Jednoduše řečeno, když je nervový systém dysregulovaný, přestáváš mít nad svými reakcemi plnou kontrolu.
Místo toho, abys přirozeně reagoval na situace kolem sebe, jsi „uvězněný“ buď ve stavu přehnané aktivity (stresovém režimu), nebo naopak ve stavu vypnutí, známém jako stav zamrznutí, kdy je typická otupělost, paralyzující strach nebo odpojení od emocí i okolí.
Představ si, že tvůj mozek je jako radar, který neustále skenuje okolí, hledá hrozby, a i když je všechno v klidu, přesto reaguje a posílá signály dál do těla skrze nervový systém, jako by tě někdo pronásledoval nebo se mělo stát něco nebezpečného.
Tento nekonečný cyklus stresu a přetížení je to, co nazýváme dysregulací nervového systému.
Jak se projevuje dysregulovaný nervový systém?
Fyzické příznaky: Když tělo začne křičet
Dysregulace nervového systému není jen něco, co se odehrává ve tvé hlavě.
Když se nervový systém dostane mimo rovnováhu, tvé tělo začne vysílat signály, že něco není v pořádku.
Bolesti hlavy, které se objevují častěji, než bys chtěl.
Neustálá únava, i když spíš osm hodin denně. Tvůj mozek neustále pracuje na plné obrátky, takže se cítíš vyčerpaný, i když nic aktivního neděláš.
Toto jsou varovné signály, že tvůj nervový systém je přetížený a tělo to cítí.
Když tvůj sympatický nervový systém běží naplno, stresové hormony proudí tělem, a to tě začne pomalu ničit.
Napětí ve svalech, ztuhlost, časté bolesti hlavy, únava, která nikdy nezmizí – to všechno jsou fyzické příznaky toho, že tvůj nervový systém je mimo kontrolu.
A pokud to ignoruješ, bude to jen horší.
Emoční příznaky: Věčný boj s úzkostí a depresí
Pak tu máme emocionální stránku věci.
Když je tvůj nervový systém dysregulovaný, ovlivňuje to tvé pocity a nálady.
Můžeš zažívat neustálou úzkost – i ve chvílích, kdy na to nemáš žádný logický důvod.
Je to, jako bys žil s neviditelným těžkým batohem plným stresu, který nikdy nesundáš.
Nebo se můžeš cítit v depresi – ten stav, kdy nic nedává smysl a všechno je příliš těžké.
Nervový systém přetížený stresem ztrácí schopnost udržet stabilní emoční rovnováhu.
Jsi buď ve stavu „vždy na pozoru“, kdy čekáš, že se něco špatného stane, nebo naopak v apatii, kdy se cítíš úplně vyčerpaný a neschopný cokoliv změnit, což se projevuje jako deprese.
To jsou klasické příznaky dysregulace, které se často projevují jako úzkost, deprese, podrážděnost nebo extrémní emoční výkyvy.
Jak vidíš, deprese ani úzkost nejsou v hlavě a není to psychologický problém, nýbrž biologický, zakořeněný v tom, jak tvé tělo – mozek a nervový systém reagují na svět.
Behaviorální příznaky: Když nemůžeš vydržet v klidu
Dysregulace nervového systému neovlivňuje jen tvoje tělo a emoce, ale i tvé chování.
Možná sis všiml, že máš problém se soustředit, jako bys žil v neustálém šumu, který ti brání zaměřit se na cokoliv.
Nebo možná reaguješ impulzivně – rychle se rozčílíš, máš tendenci dělat věci, které normálně neděláš, a pak toho lituješ.
Tvůj nervový systém je přetížený a ty ztrácíš kontrolu nad tím, jak reaguješ na okolní svět, protože všechno vnímá jako hrozbu.
Je to, jako bys jel na autopilota.
Tvoje reakce jsou přehnané, ale nejsi schopen si je uvědomit, dokud není pozdě.
Možná se chytáš do cyklů, kde děláš stejné chyby, přeháníš své reakce nebo prostě nejsi schopen se zastavit a zamyslet.
Je to začarovaný kruh, který jen zhoršuje dysregulaci nervového systému.
Hledání vzrušení jako důsledek dysregulace nervového systému (můj příběh)
A teď se podíváme na něco, s čím mám silnou osobní zkušenost.
Dysregulace nervového systému mě přitáhla k chování, které aktivně vyhledává vzrušení.
Vyrůstal jsem v chaosu a v dospělosti jsem si uvědomil, jak mě tahle zkušenost pořád táhne zpátky k podobným pocitům a situacím.
Normální klid pro mě dříve nebyl přirozený.
V dětství jsem zažil chaos, vysokou míru stresu, ohrožení a nebezpečí, a proto byl pro mě „normální“ klid nepříjemný, skoro až jako pocit prázdnoty.
Abych tuto prázdnotu zaplnil, hledal jsem intenzivní zážitky, které posouvaly moje fyzické a emocionální hranice na maximum.
To vypadalo různě.
Na jedné straně workoholismus, protože jsem se bez nadměrného nasazení v práci necítil „dost“.
Na opačné straně jsem hledal vzrušení ve vysoko-rizikových koníčcích nebo toxických vztazích.
Ještě dříve byla závislost na pornografii, počítačových hrách, nebo sociálních sítích a dalších laciných dopaminových hitech.
Každý z těchto vzorců mi nabídl únik – momentální úlevu od pocitu uvěznění ve vlastní hlavě.
Utíkal jsem od neustálého vnitřního napětí, které můj dysregulovaný nervový systém nedokázal zklidnit.
Hledal jsem úlevu od pocitu neklidu, od neustálé pohotovosti, od stresu nebo úzkosti, od zahlcení vlastními myšlenkami.
Intenzivní zážitky, ať už to byla práce na plné obrátky, adrenalinové koníčky nebo toxické vztahy, mi poskytovaly chvíle, kdy má mysl aspoň na okamžik ztichla.
Tyto silné podněty mi na chvíli „vypnuly“ pocit chaosu uvnitř a dávaly mi iluzi kontroly, vzrušení nebo klidu, který jsem jinak najít neuměl.
Přichází na řadu toxická pozitivita
A aby toho nebylo málo, navázal jsem v průběhu času na to všemi těmi „chytrými“ radami o pozitivním myšlení, zákonu přitažlivosti, afirmacích, vděčnosti, vizualizacích, manifestacích, meditacích na snižování stresu a negativních emocí či myšlenek, hlubokém dýchání a spol.
To vedlo k fenoménu zvanému toxická pozitivita, kdy jsem potlačoval celé spektrum emocí i své autentické já, potřeby a skutečné pocity.
Zpočátku se mi dařilo a cítil jsem se hodně dobře, něco jako Hulk na steroidech (v tom je ta past), ale postupem času se můj život začal rozpadat jako domeček z karet – a to ještě více než kdy dříve.
No, řeknu ti, že díky tomu se můj nervový systém ještě více dysreguloval a byl jsem více traumatizovaný než kdy dříve.
I takto může vypadat dysregulovaný nervový systém v praxi.
Za poslední rok a půl jsem měl nespočet klientů, kteří mi sami potvrdili, že jim tento toxicky pozitivní přístup naboural chod života natolik, že skončili s různými problémy – od úzkostí a depresí až po psychosomatické obtíže a autoimunitní onemocnění.
Pokud ses v tomto našel nebo to máš podobně a chceš to změnit, můžeš se přihlásit do online kurzu níže, který tě tímto procesem povede krok za krokem. Kurz je inspirovaný mými osobními zkušenostmi a zkušenostmi s více než 500 klienty, které jsem koučoval a celoživotním vzděláváním.
Vyměň krátkodobé řešení za dlouhodobé výsledky.
Jednoduše převedeno do praxe, s celoživotním přístupem a aktualizacemi, abys mohl růst společně s námi.
Důsledky dysregulace nervového systému na různé oblasti života
Dopad na každodenní život a vztahy
Dysregulace nervového systému tě nevědomě mění, a to se začíná promítat i do tvých vztahů.
Když jsi v neustálém stresu, tvoje tělo a mysl jsou připraveny na boj nebo útěk, ne na hluboké a otevřené spojení s lidmi. V důsledku toho jsi často podrážděný, přehnaně reaguješ na drobnosti a chybí ti trpělivost.
Místo abys v klidu vyslechl, co ti druhý říká, reaguješ obranou nebo rovnou zavřeš dveře.
Tohle chování partnera nebo blízké okolí bude odrazovat, vytvářet vzdálenost a pocit nepochopení.
Navíc, když se cítíš pod tlakem, nejsi schopný projevit empatii, protože tvůj nervový systém je zaměřený na vlastní přežití.
To způsobuje, že jsi méně přístupný nebo emocionálně uzavřený, což druhá strana vnímá jako odtažitost nebo nezájem.
Nakonec tohle všechno způsobí, že se vztahy začnou drolit.
Lidé kolem tebe cítí napětí, a místo aby našli oporu nebo klid, nacházejí jen bariéry.
Dysregulace tak nepřímo sabotuje tvoje spojení s ostatními, protože ti brání být otevřený v interakci.
Intimita přirozeně vyžaduje bezpečí a otevřenost – když se ale cítíš, že se musíš neustále bránit, těžko se doopravdy uvolníš a spojíš se s druhým.
Ve vztahu to znamená časté konflikty a hádky. Maličkosti najednou působí jako spouštěče, protože tvůj nervový systém hledá hrozby i tam, kde nejsou.
Hádky se mohou rychle vyhrotit, protože místo porozumění a ochoty naslouchat jsi v režimu „boj nebo útěk.“
Konflikty pak přerůstají v hlubší propast mezi tebou a tvým partnerem – každý nevyřešený spor jen posiluje nedůvěru a odcizení.
To vytváří začarovaný kruh, kde tě drží na distanci od těch, na kterých ti záleží, a brání ti prožívat vztahy plné důvěry a blízkosti.
Kromě toho tě dlouhodobá dysregulace může izolovat. Když se cítíš permanentně vyčerpaný, je přirozené, že se začneš stahovat do sebe.
Práce a produktivita: Když stres dusí tvou kreativitu
Pokud se tvůj nervový systém dostane mimo rovnováhu, ovlivňuje to i tvou práci.
Když se nedokážeš plně soustředit, každý úkol se zdá být horou, kterou není možné přelézt.
Snažíš se pracovat, ale tvůj mozek je zahlcený stresem, což tě zpomaluje a snižuje tvou produktivitu.
Drobné úkoly se stávají náročnými, každé rozhodnutí zabírá více času a ve chvíli, kdy bys měl tvořit, analyzovat nebo se posunout kupředu, cítíš jen frustraci.
Tohle vše vede k tomu, že se práce stává obrovským zdrojem stresu. A čím víc jsi ve stresu, tím více tvůj nervový systém reaguje, což tě jen dál vyčerpává.
Je to začarovaný kruh, který tě drží ve stavu neustálého boje a snižuje tvou schopnost soustředit se a dosáhnout skutečného výkonu.
Když je nervový systém v neustálém stresu, koncentrace, soustředěnost a schopnost udržet pozornost výrazně trpí.
Tvoje kreativita klesá, protože tvůj mozek je zaneprázdněný hledáním „hrozeb“ místo toho, aby se zaměřil na nové nápady a řešení problémů.
Výsledkem je nižší pracovní výkon, protože ti chybí energie i mentální kapacita na efektivní a soustředěnou práci.
Kromě toho všeho nedokážeš dokončit jednoduché úkoly, protože ti chybí energie.
Dlouhodobé zdravotní následky: Cena, kterou nechceš zaplatit
Dysregulace nervového systému se nepodepisuje jen na tvém aktuálním stavu.
Pokud tenhle stav neřešíš a přetrvává, čekej, že to bude mít trvalé důsledky.
Tvé tělo totiž nedostává potřebný prostor na regeneraci, protože sympatický nervový systém je neustále aktivní. To oslabuje tvůj imunitního systému, způsobuje chronické bolesti, záněty a různé zdravotní problémy, které se hromadí.
Dlouhodobý stres a vyčerpání těla mohou vyústit i v závažnější chronické problémy, od zažívacích potíží přes hormonální nerovnováhu až po autoimunitní onemocnění nebo srdeční onemocnění.
Dlouhodobá dysregulace zkrátka oslabuje tělo i mysl a vyčerpává jejich přirozenou schopnost léčit se a udržovat tě ve zdraví.
Věř mi, že žít s dysregulací nervového systému není jen o tom, že se cítíš unavený nebo stresovaný.
Je to pomalé a vyčerpávající snižování tvé životní energie, které nakonec vyústí v dlouhodobý úpadek zdraví. A to je cena, kterou za to všechno platíš, pokud nezačneš jednat.
Příčiny dysregulace nervového systému
Stres a trauma: Tichý zabiják
Stres. Mnozí ho bereme jako součást života, ale málokdo si uvědomuje, jak zásadně ovlivňuje náš nervový systém.
Když jsi neustále ve stresu nebo si prožil trauma, tvůj sympatický nervový systém běží na plné obrátky. Mimo to se mění struktura tvého mozku, což ovlivňuje způsob, jakým vnímá a zpracovává informace z okolí.
Představ si část mozku zvanou amygdala jako neustále aktivní radar, který nepřetržitě skenuje okolí pro hrozby. A když mluvíme o dysregulaci nervového systému, jde o to, že tento radar je nastavený až příliš citlivě.
Tvůj mozek (amygdala) se stal odborníkem na hledání nebezpečí, dokonce i tam, kde žádné není.
A výsledek? Jsi neustále připraven reagovat na hrozby – buď bojovat, nebo utíkat, i když kolem tebe není nic, co by tě mělo ohrožovat.
Tvůj mozek pumpuje stresové hormony, jako je kortizol a adrenalin, a to tě den za dnem pomalu vyčerpává.
Akutní nebo chronické trauma pak tento stav ještě zhoršuje.
Pokud jsi zažil něco hluboce stresujícího nebo traumatického, tvůj nervový systém zůstává v tomto pohotovostním režimu i v situacích, kdy už to není potřeba.
Výsledek? Nekonečná únava, vyhoření, úzkost nebo deprese.
Studie z roku 2023 potvrzuje, že chronický stres způsobuje nadměrnou produkci kortizolu, což narušuje osu mozku, hypofýzy a nadledvin.
To zhoršuje schopnost těla regulovat stres a vede k problémům, jako jsou úzkost, deprese, chronická bolest nebo srdeční obtíže.
Dysregulace kortizolu a HPA osy následně oslabuje schopnost těla a nervového systému obnovit klidový stav po stresové reakci a způsobuje dysregulaci nervového systému.
Rychlá a krátkodobá řešení
Zklidňování stresu před dokončením jeho přirozeného cyklu vede k dysregulaci nervového sytému.
To se může stát tehdy, když v době stresu, napětí nebo úzkosti zklidníme nervový systém pomocí meditace, relaxace, mindfulness (všímavosti) nebo jiných relaxačních metod.
Nechápej mě špatně, meditace a další zmíněné metody jsou důležité, ale ne v tomto kontextu.
Když se stresová reakce zastaví, aniž by prošla celým svým cyklem, zůstává v těle nevyužita stresová energie.
Místo toho, aby se uvolnila skrze akci, jak bylo zamýšleno, usazuje se a vytváří trvalý stav pohotovosti.
Tento „zamrznutý“ stres vyvolává neustálou aktivaci nervového systému, který je pak ve stavu neustálé připravenosti – jako by čekal na další hrozbu, i když žádná neexistuje.
Tento chronický pohotovostní režim tě přetěžuje a zbavuje schopnosti vrátit se do klidu.
Nervový systém je tímto neustálým napětím zahlcen (přetížený) a funguje ve vysoké intenzitě a citlivosti, hledá nebezpečí a hrozby, a to i tam, kde nejsou.
To stejné platí pro aktivity spojené s laciným dopaminem, kdy se vyhýbáme problémům, nepříjemným emocím, pocitům, myšlenkám, stresu čí úzkosti.
Když saháme po krátkodobém uspokojení z rychlých dopaminových zdrojů, jako je neustálé scrollování sociálních sítí, sledování seriálů, hraní her, sledování pornografie, přejídání se a podobně, nervový systém přestává pracovat s původní stresovou reakcí a emocemi.
Místo toho potlačuje stres a emoce, čímž uměle blokuje přirozený cyklus zpracování, což posiluje jeho citlivost a zvyšuje pocit napětí.
Životní styl: Co jsi vložil do svého těla, to se ti vrátí
Strava, spánek, cvičení – nejsou to jen klišé, která ti vyskakují na Instagramu. Tohle jsou základní pilíře tvého zdraví, bez kterých nervový systém prostě nemůže fungovat správně.
Tvůj životní styl má obrovský dopad na nervový systém.
Nedostatek kvalitního spánku? To je přímá pozvánka pro mozek do režimu přetížení, protože bez regenerace jede na dluh.
Špatná strava? Pokud tělo nedostává dost živin, trpí nervová soustava přímo, protože nemá z čeho čerpat.
Na druhou stranu když je tvá strava plná cukru, ultra zpracovaných potravin nebo stimulantů, které udržují nervový systém v pohotovosti, nedostane nikdy šanci se uklidnit a regenerovat.
Syndrom propustného střeva a stav střevního mikrobiomu má přímý vliv na tvůj nervový systém také.
Studie vědců z Harvard Medical School zkoumá interakce mezi biliony bakterií ve střevním mikrobiomu a střevním nervovým systémem, což je součástí autonomního nervového systému, a jak tyto interakce nakonec ovlivňují centrální nervový systém.
Podle Dr. Allana M. Goldsteina, vedoucího dětské chirurgie, je stále více důkazů, že bakterie a jejich vedlejší produkty ve střevě významně ovlivňují naši náladu i chování.
A pohyb? Cvičení je jako palivo, které pomáhá tělu i mozku zvládat stres a uvolňovat nahromaděné napětí.
Zkrátka, strava a životní styl ovlivňují stres i nervový systém a přispívají k rozvoji traumatu a psychickým problémům.
Ignoruj jednu z těchto oblastí a tvůj nervový systém se pomalu, ale jistě dostane do chaosu – začátek dysregulace, který se projeví tím, že tělo nedokáže zvládat stres, ztrácí stabilitu a ty jdeš den za dnem víc a víc vyčerpaný.
Chronické onemocnění a zdravotní problémy: Bitva na dlouhou trať
Některá onemocnění mohou nervový systém oslabit nebo vyvést z rovnováhy.
Chronická bolest, autoimunitní onemocnění nebo hormonální problémy neustále vytvářejí tlak na tvůj systém.
Tvůj mozek a tělo musí nepřetržitě pracovat na udržení základních funkcí, což je vyčerpávající.
Tato vytrvalá bitva tě vede k nervovému přetížení.
A co hůř – nemusí jít jen o zdravotní problémy, ale i o virové a bakteriální infekce (borelióza, streptokok, mononukleóza, meningitida a další), které jsi někdy v minulosti prodělal a se kterými se tělo správně nevypořádalo.
Tyto infekce se mohou klidně i po několika letech znovu projevit a přetěžovat nervový systém. Antibiotika nejsou trvalým řešením. Skutečné a trvalé řešení leží ve změně životního stylu, vyvážené stravě a práci se stresem – spolu s dalšími důležitými aspekty.
Pokud už máš zdravotní problém, regulace nervového systému se stává ještě důležitější.
Podle studie z roku 2022 jsou některé zdravotní stavy spojeny s dysregulací nervového systému. Zejména jde o srdeční a respirační onemocnění, poruchy spánku, stavy duševního zdraví a poruchy chování, které jsou často spojeny s hyperaktivní nebo nedostatečnou regulací parasympatického či sympatického nervového systému.
Pozor, některé účinky léků mohou způsobit nadměrnou nebo nedostatečnou aktivitu parasympatiku, která přetrvává a dysreguluje nervový systém, dokud se účinná látka nerozloží a nevyloučí z těla – což potvrzuje výzkum z roku 2024.
Nejčastější mýty o regulaci nervového systému
Vsadím se, že už jsi slyšel, že dýchání, meditace, mindfulness a různé relaxační techniky jsou klíčem k vnitřnímu klidu.
Stačí pár hlubokých nádechů, chvilka meditace a najednou bude všechno v pohodě, že?
Jenže to je jeden z největších mýtů o regulaci nervového systému.
Funguje to jen jako rychlé a krátkodobé řešení, ale co když se na tyhle techniky spoléháš dlouhodobě?
Ve skutečnosti tě budou ještě víc dysregulovat.
Proč tyto rychlá řešení selhávají: Co ti nikdo neřekl o regulaci
Protože se tím jen vyhýbáš tomu, co se děje uvnitř.
Když sáhneš po těchhle „rychlých opravách“ pokaždé, když tě něco rozhodí, učíš svůj nervový systém, že neumíš zvládnout diskomfort.
A tak pokaždé, když přijde stres nebo úzkost, místo toho, aby ses s nimi konfrontoval a budoval skutečnou odolnost, utíkáš do meditace, dýchání nebo mindfulness – a doufáš, že to bude stačit.
Ale tady je ta krutá pravda: tvoje tělo se na těchto rychlých řešeních stává závislým.
Každá další meditace, dýchání, všímavost či relaxační metoda se tak stává rychlým dopaminovým uspokojením – a nakonec jsi závislý na těchto krátkodobých řešeních, místo abys vybudoval větší odolnost, rozvíjel potřebné dovednosti a mindset.
Postupně přestaneš věřit, že to zvládneš bez nich. Tvoje odolnost se ztenčuje a každá další vlna stresu tě zasáhne tvrději.
Proč? Protože tyhle metody tě učí utíkat od problému, ne ho řešit. Na chvíli přinesou klid, ale dlouhodobě tvůj nervový systém nechají v chaosu.
Místo aby se tvůj nervový systém zocelil, jen ho dál a dál vytrháváš ze skutečné práce na stabilitě.
Ale to není ani zdaleka všechno.
Je tu další proč?
Protože se tím jen vyhýbáš tomu, co se děje uvnitř.
Když sáhneš po těchto „rychlých řešeních“ pokaždé, když tě něco rozhodí, jen potlačuješ stresovou energii v těle.
Ve skutečnosti ji jen potlačuješ hlouběji, místo abys ji skutečně uvolnil.
Tělo nikdy nedostane šanci dokončit celý cyklus stresu – energii, která by měla být uvolněná, jen dál potlačuješ a uzavíráš v těle.
A co se stane?
Každá nedokončená stresová reakce v těle vytváří nahromaděné napětí, které tě pronásleduje.
Tvůj nervový systém se přizpůsobí tomuto stavu, ale uvnitř je připravený explodovat, protože se nikdy nedostal k tomu, aby dokončil, co začal.
Takže kdykoliv čelíš stresu, cyklus se opakuje – utíkáš do rychlých metod, které krátkodobě pomůžou, ale dlouhodobě jen přidávají další vrstvu potlačené energie.
Stresová energie
Stresová energie je přirozenou reakcí těla na nebezpečí nebo ohrožení – vzniká uvolněním hormonů jako adrenalin a kortizol, které tě připravují na „boj nebo útěk“.
Tělo se tím mobilizuje, aby zvládlo stresovou situaci, což je evolučně užitečné.
Když tělo vstoupí do stresového režimu, přesměruje energii z „nepodstatných“ funkcí, jako je trávení, imunita, hojení nebo dokonce reprodukce, aby všechny síly zaměřilo na okamžité přežití.
Krev proudí do svalů, zvyšuje se okysličení, aby měl mozek a svaly více energie a tělo bylo připravené na akci – boj nebo útěk. Zostří se pozornost a tělo mobilizuje všechny síly na zvládnutí hrozby.
Když ale stresovou energii jen potlačíš (například meditací, dýcháním, relaxací nebo ignorováním problému), tělo nedokončí celý proces a energie se „zasekne“ v nervovém systému.
Místo aby prošla celým cyklem, tělo zůstává v tomto režimu pohotovosti – pořád vypnuté z trávení, oslabené v imunitě a neschopné plně se věnovat dlouhodobým regeneračním procesům.
Takové potlačení stresu tě vyčerpává, protože tělo zůstává „zamrzlé“ v bojovém režimu a nedostává šanci přepnout zpět na klid a regeneraci.
Namísto uvolnění zůstává napětí uvnitř, hromadí se a dlouhodobě tě oslabuje, protože tělo pořád „čeká“ na dokončení reakce, která nikdy nepřijde.
Není to jen o dokončení stresových cyklů
Možná si říkáš, že když se ti podaří „dokončit“ všechny ty nahromaděné stresové cykly, budeš konečně v klidu.
Uvolníš potlačenou energii, uvolníš napětí a vše bude zpátky v rovnováze, že?
Jenže tohle je další mýtus.
Pokud žiješ v dysregulaci dlouhodobě, stres už změnil doslova strukturu tvého těla i mozku.
Změnil fyzicky části tvého mozku a nervového systému.
Dlouhodobá dysregulace, stejně jako chronický stres nebo trauma, zásadně mění strukturu a funkci tvého mozku, což ovlivňuje způsob, jakým vnímá a zpracovává informace z okolí.
Na toto téma jsem zpracoval samostatný článek o tom, jak trauma mění mozek a tělo, kde najdeš podrobný přehled těchto procesů a jejich dopadů, včetně toho, co dělat pro vyřešení.
To je důvod, proč nestačí jen dokončit stresové cykly těla a uvolnit nahromaděnou stresovou energii, ale je nutné jít mnohem hlouběji a pracovat na obnově správných funkcí mozku a nervového systému, které byly vlivem dlouhodobého stresu a traumatu změněny.
Jedině tak můžeš dosáhnout stabilní odolnosti a trvalého klidu v každodenním životě.
A je tu další mýtus: Pokud nevidíš okamžité výsledky, nemá to smysl nebo to nefunguje. Ale tak to není.
Regulace nervového systému je dlouhodobý proces, ne sprint.
Žádné zkratky neexistují.
Všechny ty rychlé a krátkodobé řešení jsou jen iluze. Poskytují krátký pocit úlevy.
Samotná dysregulace nevzniká ze dne na den (někdy vzniká dlouhé roky) a stejně tak ji nelze vyřešit jediným rychlým krokem. Je to postupný proces, který vyžaduje trpělivost a konzistenci.
Terapie ti pomůže – tohle je jeden z největších mýtů
Většina lidí si myslí, že pár sezení s terapeutem nebo psychologem vyřeší jejich hluboké problémy s nervovým systémem. „Jdu na terapii a všechno bude v pohodě.“ Jenže, realita je jiná.
Když máš dysregulovaný nervový systém, nejde o to jen „mluvit o problémech.“
Terapie může být důležitá, může poskytnout vhled nebo přinést určité uvolnění, ale to těžko změní něco, co je zakořeněné hluboko ve tvém těle a mozku.
Tady nejde o psychologický problém, ale jde o fyzické a biologické reakce, které nejde jen tak „rozmluvit.“ Nelze je zpracovat na emoční či psychologické rovině.
Je to o tom, jak tvé tělo reaguje na stres a jak tě tvůj nervový systém stále udržuje ve stavu pohotovosti.
Skutečné uzdravení vyžaduje práci na hlubší úrovni.
Doporučuji ti přečíst si článek, proč terapie selhává při řešení traumatu a sama o sobě tě z dysregulace nevytáhne.
Strava a životní styl nehraje roli
Možná jsi slyšel, že regulace nervového systému je jen o dýchání, mindfulness nebo terapii.
Že strava, spánek nebo pohyb s tím nemají nic společného.
Tohle je další velký mýtus – pravdou je, že to, co jíš, jak se hýbeš a jak spíš, má na tvůj nervový systém obrovský vliv.
Tvůj mozek a nervový systém běží na zdrojích, které jim dodáváš.
Když je tvá strava plná cukru, ultra zpracovaných potravin nebo stimulantů, které udržují nervový systém v pohotovosti, nedostane nikdy šanci se uklidnit.
A není to jen o stravě jako takové. Syndrom propustného střeva, záněty ve střevech a zdraví mikrobiomu ovlivňují, jak se cítíš a jak reaguješ na stres.
Když tvá střeva nefungují správně, zvyšuje se zánět v těle, což přímo ovlivňuje nervový systém. Výsledkem je, že se cítíš podrážděný, úzkostný nebo v napětí, a to aniž by sis uvědomil, proč.
Studie ukázaly, že vyvážená strava z celých potravin, bohatá na esenciální živiny, podporuje zdraví nervového systému, stejně jako vyhýbání se zpracovaným potravinám, alkoholu a cukru.
Nedostatek kvalitního spánku? Tvůj mozek nemá šanci regenerovat.
Bez pohybu zase tělo stagnuje, a to zvyšuje hladinu stresových hormonů.
Strava a životní styl jsou základní pilíře regulace.
Pokud je ignoruješ, tvoje dýchací techniky, meditace a nějaké terapie jen těžko nahradí potřebné stavební kameny tvé odolnosti.
A pak tady máme několik dalších důležitých faktorů a pilířů, které opět ovlivňují regulaci nervového systému, ale ty si detailně krok za krokem rozebíráme v našem celostním online programu Harmonie života, který je zaměřený nejen na správnou regulaci nervového systému, ale i na mnoho dalších témat, která s tím souvisejí.
Vše s celoživotním přístupem a aktualizacemi.
Jak regulovat nervový systém
Regulace nervového systému funguje úplně jinak, když má někdo dysregulovaný nervový systém a jinak, když je nervový systém v rovnováze, což v dnešní době má jen málokdo.
Jak regulovat nervový systém, když je v rovnováze
Pravda je, že skutečná regulace není o úniku do mindfulness, meditace či dýchání nebo o rychlém zklidnění.
Nechápej mě špatně, meditace a další zmíněné metody jsou důležité, ale ne v tomto kontextu.
Proto, i když nejsi dysregulovaný, tímto přístupem postupně přidáváš vrstvy stresu a napětí, které pomalu vedou k dysregulaci a traumatizaci.
Je to o práci, která není vždy pohodlná, o nastavení hluboké vnitřní stability, ne o instantní úlevě.
Pravá regulace znamená dát tělu prostor a čas skutečně projít celou reakcí – ne ji zkrátit, ne utéct před nepohodlím.
Je to o tom, dovolit si prožít celý cyklus a tím svůj systém nastavit na opravdový klid, ne jen povrchový únik.
Skutečná regulace znamená postavit se tomu, co tě rozhodí, ne před tím utíkat.
Správné je budovat odolnost proti stresu a nepohodlí, ne se ho zbavovat.
I zde je potřeba naučit se rozvíjet potřebné dovednosti a vědět, jak správně a zdravým způsobem reagovat na stres, úzkost, nepříjemné emoce a myšlenky.
Jak regulovat nervový systém, když je dysregulovaný
Regulace nervového systému není něco, co zvládneš přes noc. Nejde o rychlé řešení nebo jedinou techniku, kterou můžeš použít jednou a hotovo.
Je to komplexní proces, který vyžaduje postupný rozvoj konkrétních dovedností, nástroje, strategie a individuální přístup.
Potřebuješ budovat odolnost proti stresu, vědět, jak správně přistupovat ke stresovým situacím a zvládat je, udržet vnitřní rovnováhu a rozvíjet dlouhodobou odolnost.
Tento přístup se skládá z mnoha vrstev – zahrnuje změnu přístupu k životu, dlouhodobou péči o zdraví, úpravu stravy a životního stylu, vědomý vztah k emocím, správné zvládání stresu, práci s traumaty i psychikou a mnoho dalšího.
Klíčovou součástí této práce je vytvoření pocitu bezpečí, aby ses cítil bezpečně ve svém těle, prostoru, okolí i v celém životě.
Bezpečí je základem pro správnou funkci nervového systému, a proto je pro jeho regulaci nezbytné cítit se bezpečně ve všech těchto oblastech.
A právě proto se v našem kurzu nebo individuálním koučinku učíme, jak pracovat s tělem i myslí krok za krokem.
Pomůžu ti rozvíjet potřebné dovednosti, získat potřebné nástroje a vytvořit jasně strukturovanou strategii, která tě povede krok po kroku a naučím tě to vše integrovat do každodenního života.
Nejčastější otázky
Jaké jsou nejčastější příznaky dysregulace nervového systému?
Podrážděnost a impulzivita, chronická únava, snížená schopnost zvládat stres a stresové situace, chronická bolest, problémy se soustředěním, výkyvy nálad, úzkost, potíže se spánkem a opakující se myšlenkové vzorce jsou některé z nejčastějších příznaků dysregulace nervového systému.
Jak dlouho trvá, než se projeví výsledky při stabilizaci a obnovení rovnováhy nervového systému?
Mnoho našich klientů začíná vidět viditelné zlepšení během jednoho až dvou týdnů, ale po prvním měsíci už začínají pozorovat dlouhodobější změny. Vše je ale velice individuální v závislosti na intenzitě přetížení nervového systému a jeho dysregulace, včetně délky, po kterou se s těmito problémy člověk potýká.
Může strava ovlivnit rovnováhu nervového systému?
Jednoznačně ano. Nesprávně vyvážená strava může přispět k dysregulaci, zatímco konzumace potravin bohatých na důležité živiny a omezení zpracovaných potravin pomáhají podporovat zdraví a stabilitu nervového systému.
Celostní online kurz
Celostní online kurz tě naučí pracovat s nervovým systémem tak, abys získal kontrolu nad svou myslí, emocemi a reakcemi na stresové situace. Vybuduj si nový život, nauč se zvládat stres a úzkost, uvolni traumata a potlačené emoce. Buduj zdravé vztahy a pocit jistoty. Vše s celoživotními aktualizacemi a přístupem.
Jiří Čapovec
Celostní terapeut, kouč a mentor
Jiří Čapovec je celostní terapeut, kouč a mentor, který se zabývá oblastí celostní medicíny a funkční medicíny, kde propojuje důležité aspekty a obory jako je osobní rozvoj, psychosomatika, epigenetika, psychologie a rozvoj lidského vědomí, neurovědy a práce s podvědomím. Kromě působení v oblasti duševního zdraví, se také zaměřuje na psychologii mezilidských vztahů (individuální i párová terapie). Je spoluzakladatel značky cesta relaxace spolu s jeho partnerkou, koučkou a terapeutkou Lenkou Heczkovou.
0 komentářů