V tomto článku se podíváme na různé typy traumatu a zaměříme se také na ty skryté a nenápadné příčiny, které mají dlouhodobý dopad na tvé duševní zdraví.
Pochopíš, že trauma není vždy výsledkem viditelného zranění, ale často je důsledkem neviditelných ran, které tě postupně a nenápadně vyčerpávají a traumatizují.
Pojďme odhalit tyto skryté hrozby a nauč se, jak se s nimi vyrovnat a chránit své duševní zdraví.
Když slyšíme slovo „trauma“, většina z nás si představí dramatické scény – autonehody, znásilnění, přírodní katastrofy, války nebo náhlou ztrátu blízkého člověka. Tyto intenzivní a šokující události skutečně způsobují hluboké psychické jizvy a traumatizaci.
Avšak často zapomínáme, že trauma nemusí být vždy a ve většině případů ani není, výsledkem jediné devastující události nebo několika konkrétních traumatických zážitků.
Mnoho lidí nosí své rány skryté, způsobené méně nápadnými a zdánlivě neškodnými příčinami, které se postupně hromadí a zanechávají trvalé stopy na jejich psychice.
Mnoho z nás má vyvinuté velmi rafinované a skryté obranné mechanismy a strategie proti stresu, že si ani neuvědomujeme, jak moc nám vlastně škodí.
Tyto mechanismy slouží jako způsob, jak se vyhnout stresu, negativním emocím a nepříjemným pocitům, často formou úniku nebo potlačení.
Pozor, milý čtenáři!
Co kdybych ti řekl, že meditace, mindfulness, dechové techniky a metody na uvolnění, uklidnění a relaxaci, které slibují rychlou úlevu od negativních emocí, myšlenek a stresu, skrývají temnou pravdu?
Způsobují trauma a dlouhodobé problémy, které mohou vést k vážným duševním poruchám.
Pokračuj ve čtení a odhal, jak tyto praktiky mohou místo pomoci přinést více škody.
Typy traumatu
Trauma má různé podoby a dopady na náš život.
Může přijít náhle a převrátit celý náš svět vzhůru nohama, nebo může trvat dlouho a pomalu podkopávat základy našeho bezpečí.
Některé typy traumatu jsou tak nenápadné, že si ani nemusíš uvědomit svou traumatizaci.
Je potřeba také brát v úvahu, že příznaky traumatu se budou lišit v závislosti na druhu traumatu a jeho příčinách, jak uvádí výzkum z roku 2022.
Pojďme se podívat na hlavní typy traumatu, které mohou ovlivnit nejen naše duševní zdraví.
Akutní trauma
Akutní trauma vzniká z jedné velmi stresující a intenzivní události, která způsobí hluboký otisk a zanechává výrazné následky na psychice člověka.
Tato událost je natolik silná, že ohrozí emocionální nebo fyzickou bezpečnost člověka a vyvolá traumatickou reakci.
Jde o náhlý a intenzivní zážitek nebo situaci, která tě zasáhne jako blesk z čistého nebe.
Většinou jde o situace, které přicházejí nečekaně a šokově. Přinášejí s sebou velmi intenzivní až extrémní stres nebo jiné negativní emoce, které tělo v tu chvíli nedokáže zpracovat.
Může jít o různé situace a události jako například:
- Nevěra
- Rozchod nebo rozvod
- Ztráta zaměstnání
- Úmrtí blízké osoby
- Diagnóza vážné nemoci (u sebe nebo blízkého člověka)
- Potrat nebo ztráta dítěte
- Znásilnění či jiné sexuální nebo fyzické zneužívání a napadení
- Fyzické napadení, bití nebo šikana
- Domácí násilí
- Katastrofa
- Autonehoda
- Lékařský zákrok jako závažná chirurgická operace
- Loupež nebo přepadení
- Válka
- A mnoho dalšího…
Tělo na akutní trauma obvykle reaguje dvěma způsoby:
- Reakce boj nebo útěk: Když čelíš náhlému a extrémnímu stresu, tělo aktivuje sympatický nervový systém. To znamená, že se připraví buď na boj s hrozbou, nebo na útěk před ní. Tato reakce zahrnuje zrychlení srdečního tepu, zvýšení krevního tlaku a napětí svalů. Pokud člověk zůstane v tomto stavu dlouho, může se vyvinout trauma, protože tělo a mysl jsou neustále v pohotovosti a stresu.
- Reakce zamrznutí: V některých případech tělo reaguje na extrémní stres zcela opačně a zmrzne. To znamená, že se člověk cítí paralyzovaný, neschopný jednat nebo se pohnout. Tato reakce vytváří pocit strnulosti nebo vypnutí. Když člověk uvízne v tomto stavu, může to také způsobit rozvoj traumatu, protože tělo a mysl nejsou schopny zpracovat a překonat stresovou situaci.
Oba tyto způsoby reakce – boj/útěk nebo zamrznutí – způsobují vytvoření traumatu, pokud tělo a mysl zůstanou v těchto stavech příliš dlouho a nejsou schopny správně zpracovat a překonat stresovou situaci a vrátit se k normálnímu fungování.
Pokud jsi prožil akutní trauma, tvé trauma bude mít jasně identifikovatelný spouštěč.
Jinými slovy, ve tvé minulosti bude izolovaný okamžik, který způsobil tvou psychickou bolest. Může to být například nehoda nebo smrt někoho blízkého.
Jak se liší akutní trauma od jiných typů traumatu?
- Definice: Vzniká z jedné velmi stresující a intenzivní události, která způsobí traumatizaci.
- Vznik a trvání: Jednorázová událost.
- Důsledky: Okamžité a intenzivní reakce, jako šok a posttraumatický stres.
Chronické trauma
Chronické trauma vzniká v důsledku dlouhodobého, pomalého a táhlého stresu, který postupně zanechává výrazné následky na psychice člověka.
Tento typ traumatu se rozvíjí v průběhu času a je výsledkem neustálého vystavení stresovým faktorům, které nejsou nutně extrémně intenzivní, ale svou trvalostí a opakováním způsobují značnou psychickou zátěž.
Tyto nenápadné, ale neúnavné kapky stresu a nepohody zahrnují dlouhodobé pracovní přetížení, neustálé finanční problémy, chronické rodinné a vztahové konflikty nebo dokonce trvalý pocit neuspokojení a podceňování.
Jsou to situace, které se zdají být součástí každodenního života, a proto jim často nepřikládáme velkou váhu.
Ale právě jejich neustálé působení z dlouhodobého hlediska způsobuje chronické trauma, které je stejně ničivé jako akutní trauma způsobené jednorázovou extrémní situací.
Možná jsi nevěděl, že stres může mít také vážný dopad na tvůj mozek a způsobit traumatizaci. Tyto změny a dopady na mozek vlivem chronického stresu jsou prokázány výzkumem a dalšími studiemi, které zkoumaly různé části mozku, jež se také mění vlivem dlouhodobého stresu.
Podle studií má negativní účinky na mozek, například přispívá k duševním chorobám a zmenšuje objem mozku.
Studie ukazují, že chronický stres má za následek dlouhodobé změny v mozku. Tyto změny pomáhají vysvětlit, proč ti, kteří zažívají chronický stres, jsou v pozdějším životě náchylnější k poruchám nálady a úzkosti, ale podle této studie také k depresi a dalším duševním poruchám.
Abys vše správně pochopil, doporučuji si přečíst náš článek o tom, jak trauma mění mozek a tělo, stejně jako chronický stres, protože pochopíš, že problém není jen v hlavě, ale především v těle. Proto psychologické metody zaměřené na mysl na trauma nefungují spolehlivě ani dlouhodobě.
Poslední roky se ve své praxi stále častěji setkávám s lidmi, kteří jsou tak otupělí nebo lépe řečeno odpojení, že si ani neuvědomují, že jsou ve stresu. To ale neznamená, že jejich tělo stres neprožívá. I když si to neuvědomují, tento skrytý stres způsobuje traumatizaci.
Někdy mají tak rafinované obranné mechanismy a vyvinuté strategie proti stresu, které slouží jako způsob, jak se vyhnout stresu, úzkosti, negativním emocím a pocitům formou útěku, že si ani neuvědomují, jak moc tím sami sobě škodí.
Chronické trauma nevzniká z jednorázových extrémně intenzivních zážitků.
Rozvíjí se z neustálého vystavení stresovým situacím, které se postupně hromadí a způsobují dlouhodobou psychickou zátěž. Patří sem například:
- Dlouhodobé pracovní přetížení a problémy
- Rodinné problémy
- Vztahové problémy
- Finanční problémy
- Prožívání chronické nemoci
- Dlouhodobé zanedbávání nebo zneužívání (toxické vztahy)
- Péče o nemocného člena rodiny
- Sociální izolace
- Stresující životní události
- Nedostatek času a prostoru pro sebe
- Nadměrné používání technologií
- Pocit nespokojenosti a podceňování
- A mnoho dalšího…
K tomu všemu musíme ještě připočíst fyziologické faktory, které mají přímý vliv na stres a funkci našeho nervového systému, jako jsou: nedostatek spánku, špatné dýchání, nekvalitní a špatně vyvážená strava, nedostatek hydratace, hormonální nerovnováha, nedostatek pohybu, nedostatek sluníčka a vitaminu D, málo pobytu v přírodě a mnoho dalšího.
Jak tělo reaguje na chronické trauma?
Tím, že člověk ignoruje chronický stres, tělo už nemá na výběr a začne reagovat stále intenzivněji.
Varovné signály se stávají výraznějšími a začnou zasahovat do každodenního života.
Chronický stres přechází v neustálé napětí a úzkost, která se postupem času může proměnit v chronickou únavu, kdy člověk cítí vyčerpání i po dostatečném odpočinku.
Vše může postupně vést ke vzniku a rozvoji úzkostných poruch.
Může se také objevit bolest svalů a kloubů, protože tělo je neustále ve stavu napětí.
Imunitní systém se oslabuje, což vede k častějším onemocněním. Trávicí problémy, jako jsou průjem, žaludeční vředy, syndrom dráždivého tračníku nebo zácpa, jsou také důsledkem dlouhodobého stresu.
Mohou se objevit problémy a poruchy spánku, jako je nespavost nebo přerušovaný spánek.
Dále se mohou objevit různé somatické problémy, ale také bolesti hlavy a migrény.
V dlouhodobém horizontu bude pomalý a postupný chronický stres a emoční zátěž pomalu a dlouhodobě vyčerpávat náš organismus, tělo i nadledvinky, až dojde k vypnutí a zamrznutí vlivem ochrany před vyčerpáním organismu.
Naše tělo má své obranné reakce a mechanismy, jako je právě vypnutí nebo zamrznutí, které má zabránit dalšímu poškození organismu v situacích, kdy jsou naše zdroje pro zvládání stresu už nadměrně vyčerpány.
To vede k rozvoji a vzniku emoční otupělosti, disociace a deprese.
Člověk se může cítit odpojený od svého okolí a trpět nízkým sebevědomím.
Jak se liší chronické trauma od jiných typů traumatu?
- Definice: Vzniká z dlouhodobého, pomalého a táhlého stresu, který postupně způsobuje traumatické následky.
- Vznik a trvání: Vyvíjí se postupně a je způsobeno dlouhodobým vystavením stresovým faktorům.
- Důsledky: Postupné vyčerpání tělesných a duševních zdrojů, které může vyústit v úzkost, depresi a další psychické problémy. Tělo a mysl nejsou schopny správně fungovat a regenerovat se, což vede k chronickým zdravotním problémům.
Komplexní trauma
Komplexní trauma vzniká z opakovaných a dlouhodobých traumatických událostí v kontextu mezilidských vztahů (například zneužívání nebo zanedbávání), které se obvykle vyskytují v dětství, ale to neznamená, že nemohou nastat i v dospělosti.
Komplexní trauma narušuje člověku pocit bezpečí ve vztazích a tím způsobuje problémy s důvěrou, intimitou a schopností vytvářet a udržovat zdravé vztahy.
Jde o trauma, které se časem nahromadilo v důsledku opakovaných traumatických zážitků.
Může to být důsledek dlouhodobého zneužívání, zanedbávání nebo let šikany.
Komplexní trauma způsobuje problémy v oblasti vztahů, pocitů bezpečí i emocionální regulace.
Teorie citové vazby popisuje, jak se v dětství formují styly připoutání (vztahové šablony) na základě prvních roků zkušeností s rodiči.
Komplexní trauma, vyvolané opakovanými a dlouhodobými traumatickými událostmi, narušuje tyto důležité vazby.
Dítě, které zažívá nekonzistentní péči nebo je u něj narušený pocit bezpečí, se učí nezdravým stylům připoutání, které ovlivňují jeho vztahy po celý život.
Komplexní trauma způsobuje různé typy příznaků.
Mezi nejčastější příznaky a důsledky patří problémy v oblasti duševního zdraví a nízké sebevědomí.
Běžné příklady traumatických událostí, které způsobují komplexní trauma, jsou:
- Týrání v dětství
- Domácí násilí
- Toxický vztah v jakémkoliv věku
- Zanedbání
- Šikanování
- Emocionální, fyzické, verbální nebo sexuální zneužívání
- Život v nestabilním nebo nepředvídatelném prostředí (časté stěhování, život s rodiči nebo opatrovníky, kteří trpí závislostmi nebo duševními problémy)
- Příliš přísná výchova
Na rozdíl od jiných typů traumatu má komplexní trauma – podobně jako vývojové trauma – více vrstev a hluboký dopad na naše vztahy a schopnost emocionální regulace.
Tyto typy traumatu nejsou jen o jednorázových událostech nebo chronickém stresu, ale o dlouhodobých traumatických zkušenostech, které formují naši psychiku, ovlivňují strukturu a vývoj mozku i nervového systému a také ovlivňují, jak se spojujeme s ostatními.
Jak se liší komplexní trauma od jiných typů traumatu?
- Definice: Vzniká z opakovaných a dlouhodobých traumatických událostí v kontextu mezilidských vztahů, které se dějí v průběhu delšího období.
- Vznik a trvání: Dlouhodobé, opakované události.
- Důsledky: Problémy s emocionální regulací, disociace, poruchy identity a nejistota ohledně vlastní identity, nízké sebevědomí a problémy ve vztazích, nedůvěra k ostatním a izolace.
Vývojové trauma
Tento typ traumatu vzniká v důsledku nepříznivých zkušeností v raném věku, kdy se mozek a nervový systém dítěte stále vyvíjejí.
Vývojové trauma způsobuje změny v mozku a nervovém systému, které mohou přetrvávat až do dospělosti.
Studie ukazují, že děti vystavené opakovanému zanedbávání nebo zneužívání mohou mít narušené kognitivní a emocionální funkce v dospělosti.
Současný výzkum ukazuje, že vývojové trauma a také trauma z dětství mohou negativně ovlivnit vývoj mozku a narušit nervový a hormonální systém.
Takové trauma způsobuje, že mozek dětí se přizpůsobí na přežití v nebezpečném prostředí, což v dospělosti vede k nadměrné ostražitosti, nedůvěře a izolaci.
To je výrazně odlišné od vývoje mozku dětí, které vyrůstají v bezpečném a podporujícím prostředí.
Tyto problémy pramení z pěti základních potřeb: spojení, citlivé vnímání (soucit a empatie), důvěry, autonomie a lásky-sexuality.
V prvních letech života potřebují kojenci a batolata bezpečné, předvídatelné, dostupné a milující rodiče nebo pečovatele.
V tomto prostředí je mozek schopen vyvíjet se zdravě a přirozeně.
Mozek se vyvíjí zdola nahoru. Dolní části mozku jsou zodpovědné za funkce určené k zajištění přežití a reakci na stres. Horní části jsou zodpovědné za výkonné funkce, jako je chápání našich prožitků a rozhodování na základě morálních hodnot.
Vývoj horních částí mozku závisí na správném vývoji spodních částí.
Jinými slovy, mozek se vyvíjí jako žebřík, odspodu nahoru.
Když jsou malé děti opakovaně vystaveny intenzivnímu stresu a opakovaně aktivované stresové reakce (narušuje se pocit bezpečí například kvůli soustavnému zanedbávání nebo zneužívání), je tento vývoj narušen.
Žebřík se vyvíjí, ale chybí některé základní příčky, což ovlivňuje další vývoj.
Jak se liší vývojové trauma od jiných typů traumatu?
- Definice: Vzniká v raném dětství v důsledku zanedbávání nebo zneužívání, které narušuje normální vývoj mozku a nervového systému.
- Vznik a trvání: Rané dětství. Vyskytuje se v kritických obdobích raného dětství, kdy dochází k intenzivnímu fyzickému, emocionálnímu a psychickému vývoji.
- Důsledky: Problémy s vývojem mozku, které ovlivňují emocionální a kognitivní funkce (např. ADHD, poruchy osobnosti).
Sekundární trauma
Sekundární trauma je druh traumatu, který je způsoben nepřímým prožíváním traumatické události (typicky vyslechnutím detailů nebo svědectvím výsledku traumatického zážitku).
Tento termín byl poprvé vytvořen asi před 30 lety, aby vysvětlil symptomy posttraumatické stresové poruchy (PTSD) u poskytovatelů pomoci a léčby, jako jsou lékaři a terapeuti, kteří sami neměli zkušenost s traumatem z první ruky.
Jednoduše řečeno, traumatický zážitek je cokoli, kde je tvůj život nebo život někoho, koho miluješ nebo na kom ti záleží, v ohrožení.
Některé příklady nedávných událostí a situací, které mohou vést k sekundárnímu traumatu, zahrnují psychology, kteří ošetřují děti, které přežily střelbu ve škole, nebo přírodní katastrofy, jako byly zemětřesení v Turecku.
Sekundární trauma vzniká při opakovaném vystavení traumatickým příběhům nebo zážitkům jiných lidí. Profesionálové, kteří pracují s oběťmi traumatu, mohou postupně absorbovat emocionální tíhu a stres těchto zážitků.
Často postihuje profesionály v pomáhajících profesích, jako jsou terapeuti, lékaři, zdravotní sestry a sociální pracovníci, ale může se objevit i u rodinných příslušníků a přátel osob, které prožily trauma.
Ženy a lidé s empatičtější povahou mohou také častěji zažívat sekundární trauma.
Časté vystavení traumatu jiných lidí je hlavní příčinou sekundárního traumatu.
Mezi další příčiny sekundárního traumatu patří:
- Svědectví názorných zranění
- Vidět lidi v emocionální tísni
- Sledování fyzického ubližování druhým
- Poslouchání znepokojujících příběhů a výpovědí z první ruky
- Pomáhání lidem v těžkých nebo krizových situacích nebo po nich
Lidé, kteří jsou nejvíce náchylní k sekundárnímu traumatu, jsou:
Práce v pomáhajících profesích:
- Lékaři a zdravotní sestry: Ošetřování pacientů s těžkými zraněními nebo nemocemi, účast v krizových situacích.
- Sociální pracovníci: Práce s oběťmi domácího násilí, zanedbávání dětí nebo lidmi bez domova.
- Terapeuti a poradci: Pravidelné poslouchání traumatických zážitků klientů, jako je zneužívání nebo násilí.
Záchranné a bezpečnostní složky:
- Policisté: Zasahování při násilných zločinech, dopravních nehodách nebo jiných krizových situacích.
- Hasiči a záchranáři: Zachraňování lidí z hořících budov, autonehod nebo přírodních katastrof.
- Zdravotní záchranáři: Poskytování první pomoci v krizových situacích, svědectví tragédiím a smrtelným zraněním.
Rodinní příslušníci a blízcí:
- Rodiče nebo partneři: Podpora a péče o blízké, kteří prožili trauma, jako je zneužívání nebo znásilnění.
- Přátelé: Být oporou přátelům, kteří zažili těžké životní situace, jako je smrt blízkého, závažné onemocnění nebo rozvod.
Pracovníci krizových center a telefonických linek důvěry:
- Operátoři linek důvěry: Poskytování podpory a naslouchání lidem v krizových situacích, často slyšící o sebevražedných myšlenkách, domácím násilí nebo sexuálním zneužívání.
- Pracovníci krizových center: Práce s lidmi, kteří prožívají akutní krize, jako je náhlé úmrtí blízkého, znásilnění nebo vážná nehoda.
Novináři a mediální pracovníci:
- Reportéři: Pokrývání válečných konfliktů, přírodních katastrof nebo násilných zločinů, svědectví lidskému utrpení.
- Fotografové a kameramani: Dokumentování traumatických událostí, často na místech katastrof a krizí.
Jak se liší sekundární trauma od jiných typů traumatu?
- Definice: Vzniká nepřímo prostřednictvím vystavení traumatickým zážitkům a příběhům druhých lidí. Je to emocionální zátěž, kterou zažívají osoby, které pravidelně pomáhají obětem traumatu, jako jsou terapeuti, lékaři, sociální pracovníci a rodinní příslušníci.
- Vznik a trvání: Vyvíjí se postupně během dlouhodobého vystavení traumatickým příběhům a zážitkům jiných lidí. Může se objevit u lidí v pomáhajících profesích a u těch, kteří jsou v blízkém kontaktu s oběťmi traumatu, například u rodinných příslušníků a přátel.
- Důsledky: Může vést k symptomům podobným posttraumatické stresové poruše (PTSD), jako jsou úzkost, deprese, emoční vyčerpání, problémy se spánkem a zvýšená citlivost na stres. Může také vést k profesnímu vyhoření, zhoršeným vztahům a snížené schopnosti empatie.
Generační trauma
Podobně jako se tradice, dědictví a tajné rodinné recepty předávají v rodinách, mohou lidé také „zdědit“ trauma.
Generační trauma, známé jako mezigenerační nebo transgenerační trauma, je cyklus traumatu, který prochází rodinami.
Ke generačnímu traumatu dochází prostřednictvím biologických, environmentálních, psychologických a sociálních faktorů.
Některé důkazy například naznačují, že v děloze může dojít k generačnímu traumatu například když je plod vystaven hormonům, které se podílejí na stresu matky a ovlivňují budoucí vývoj.
Epigenetické změny nebo posuny v DNA člověka v důsledku traumatického zážitku způsobují také generační trauma, podle studie z roku 2018.
Náš psychický a emocionální vývoj začíná hned po narození od prvního dne.
Naše schopnost vytvářet bezpečné a zdravé vztahy s lidmi kolem nás, počínaje našimi rodiči, je klíčem k pocitu bezpečí a budování empatie později v životě.
Pokud byl v našem dětství narušený pocit bezpečí a nebyly naplněny naše emocionální, fyzické a citové potřeby, mohli jsme si vytvořit jeden ze tří nezdravých stylů připoutání v dospělosti.
To může zase ovlivnit naše děti, když si k nim vybudujeme vztah podle našeho stylu připoutání.
Do této kategorie generačních traumat je možné zařadit i historické trauma.
Historické trauma označuje kolektivní emocionální a psychologickou zátěž, kterou zažívají skupiny lidí v důsledku masových traumatických událostí, které se odehrály v minulosti a následky se předávají na další generace.
Tyto události často zahrnují genocidu, kolonizaci, otroctví, války nebo systematickou diskriminaci a útlak.
Jak se liší generační trauma od jiných typů traumatu?
- Definice: Vzniká, když se traumatické zážitky a jejich důsledky přenášejí z jedné generace na další. To znamená, že trauma, které prožila jedna generace, ovlivňuje fyzické, emocionální a psychologické zdraví následujících generací.
- Vznik a trvání: Vzniká dlouhodobě a přenáší se skrze rodinné a kulturní vazby. Bývá výsledkem velkých historických událostí, jako jsou války, genocidy, otroctví nebo kolonizace, a přenáší se prostřednictvím rodinných příběhů, výchovy a kulturních praktik.
- Důsledky: Ovlivňuje následující generace různými způsoby, včetně zvýšené úrovně úzkosti, deprese a posttraumatické stresové poruchy (PTSD). Může také způsobit zdravotní problémy, jako jsou chronické nemoci a ovlivnit schopnost vytvářet a udržovat zdravé vztahy. Může způsobit trvalé změny ve způsobu, jakým celé rodiny nebo komunity fungují a někdy rovněž ovlivnit sociální a ekonomický rozvoj těchto rodin nebo skupin.
Kolektivní trauma
Zatímco termín „trauma“ obvykle odkazuje na dopad, který má traumatický incident na jednotlivce nebo několik lidí, kolektivní trauma se týká dopadu traumatického zážitku nebo psychologického stresu, který ovlivňuje celé skupiny lidí, komunity, národy nebo společnosti.
Aby taková traumata zasáhla celou skupinu, jsou obvykle zničující svým rozsahem a dopadem.
Ve skutečnosti může kolektivní trauma ovlivnit vztahy, změnit politiku a vládní procesy, změnit způsob, jakým společnost funguje a dokonce změnit její sociální normy.
Například po teroristických útocích na Spojené státy 11. září 2001 Spojené státy změnily svou dopravní a cestovní politiku a postupy, aby zvýšily bezpečnost.
Přestože k tomuto traumatickému incidentu došlo před více než 20 lety, společenské změny v cestovní politice lze pozorovat dodnes.
Nedávná pandemie byla další typickou situací, která vedla ke kolektivní traumatizaci.
Zde bych nepoužil termín kolektivní traumatizace, protože pro většinu lidí to nebyly traumatické události.
Lidé spíše pociťovali řadu psychologických účinků spojených s tímto typem stresu.
Mohli jsme vidět příznaky jako pocity smutku, ztráty, starostí, úzkosti, poruchy spánku nebo podrážděnosti.
Lidé mohli truchlit nad ztrátou své rutiny nebo svých běžných zkušeností a svého života před pandemií. To vše jsou příznaky, které byly zaznamenány u jednotlivců vystavených stresorům souvisejícím s pandemií.
Ostatně téměř všechny významné změny ve společnosti se dějí údajně pro větší bezpečnost, ale opak je pravdou, protože jak jinak zajistit… Možná víš, kam tím mířím…
Zde je několik příkladů událostí, které mohou způsobit kolektivní trauma:
- Válka, okupace a další vojenské konflikty
- Teroristické útoky
- Pandemie a epidemie
- Recese
- Genocida a náboženské pronásledování
- Rasové trauma nebo misogynie
- Masové zabíjení
- Hurikány, zemětřesení, tsunami a další přírodní katastrofy
Jak se liší kolektivní trauma od jiných typů traumatu?
- Definice: Vzniká, když celá komunita, národ nebo skupina lidí prožije traumatickou událost, která hluboce ovlivní jejich společenské struktury, hodnoty a identity.
- Vznik a trvání: Může se objevit náhle, například při přírodních katastrofách nebo teroristických útocích, nebo se může vyvíjet postupně během dlouhodobých událostí, jako jsou války, genocidy nebo systematické diskriminace. Tyto události ovlivňují celou skupinu lidí a mají trvalý dopad na jejich společenský a kulturní život.
- Důsledky: Způsobuje široké spektru sociálních a psychologických problémů. Může způsobit ztrátu identity a hodnot, rozpad sociálních vazeb a komunitní solidarity, zvýšenou úroveň úzkosti, deprese a posttraumatické stresové poruchy (PTSD) v postižené populaci. Dále může vést k přetrvávajícím konfliktům, nedůvěře v instituce i autority a dlouhodobým ekonomickým a zdravotním problémům.
Na závěr to nejdůležitější – Pravda, kterou ti nikdo neřekne
Jak jsme si už řekli trauma nemusí vždy pocházet ze stresových, dramatických a zjevných událostí.
Může se plížit nenápadně a pomalu, skrze zdánlivě nevinné faktory nebo nesprávný přístup k duševní pohodě.
Často si ani neuvědomujeme, jak hluboce nás mohou ovlivnit každodenní stresory, nesprávně aplikované techniky meditace, všímavosti, dechové metody nebo různé metody na uvolnění a relaxaci.
Tyto praktiky, pokud jsou použity nesprávně nebo bez uvědomění, mohou potlačovat emoce, zabránit našemu tělu prožít a zpracovat naše emoce i stres a vytvořit prostředí pro vznik traumatu.
Všude je tolik informací, které odkazují na tyto nástroje a metody jako na rychlé řešení a úlevu před stresem, negativními emocemi, negativními myšlenkami a úzkostí, ale v dlouhodobém horizontu to vede k dysregulaci nervového systému a způsobuje traumatizaci.
Je klíčové si uvědomit, jakým způsobem tyto faktory ovlivňují náš život a jak důležité je s nimi pracovat správně.
Měj na paměti, že pravá síla meditace, všímavosti a dechových technik nespočívá ve snižování stresu, úzkosti, zbavení se negativních emoci a pocitu nebo myšlenek. To je iluze, protože lidé chtějí jen rychle a snadné řešení, ale… tohle tě probere a posadí na prdel.
Představ si, že máš v rukou nástroje, které slibují rychlou a snadnou úlevu od stresu, úzkosti a negativních emocí. Meditace, všímavost, dechové techniky… zní to skvěle, že? Ale dovol mi, abych ti odhalil temnou pravdu, kterou ti nikdo neřekne.
Krátkodobě tyto metody mohou fungovat. Posadíš se, dýcháš hluboce, soustředíš se na přítomný okamžik a najednou se cítíš klidněji, stres ustupuje, negativní myšlenky mizí.
Skvělý pocit, že?
Ovšem právě tady číhá nebezpečí.
Tyto metody pouze potlačují tvé skutečné pocity, skrývají je do temných koutů tvé mysli, aniž by je řešily.
A co se stane dlouhodobě? Tvé emoce jsou jako neviditelní nepřátelé, kteří se hromadí, rostou a sílí v tichu. Přesvědčují tě, že je vše v pořádku, ale ve skutečnosti připravují půdu pro něco mnohem horšího – trauma.
Když pravidelně používáš tyto techniky k potlačení emocí, učíš svůj mozek, že jsou nebezpečné.
Místo toho, aby se tělo naučilo zdravě vyrovnávat se stresem a emocemi, začne je vnímat jako hrozbu, což vede k dysregulaci nervového systému.
Rád bys věřil, že meditace, všímavost a dechové techniky jsou cestou k duševnímu klidu a harmonii.
Pravda je však taková, že bez správného přístupu a hlubokého porozumění svým emocím se stávají pouze iluzí, která tě drží v pasti.
Potlačené emoce se nevyhnutelně vrátí, silnější a destruktivnější než dříve, vedoucí k chronickým duševním problémům a traumatu.
Takže pokud chceš skutečně najít klid a harmonii, musíš jít hlouběji.
Nauč se své emoce prožít a zpracovat, místo aby jsi je jen potlačoval.
Pouze tak můžeš uniknout z tohoto začarovaného kruhu a najít opravdový duševní klid a zdraví.
Ale pokud chceš žít v iluzi, pokračuj v používání těchto metod a připrav se na to, že skutečné problémy tě jednou doženou.
Pochopíš, proč krátkodobé řešení způsobuje dlouhodobé problémy a jak se toho využívá k manipulaci a marketingu nejen v tomto oboru.
Ale pozor, je tu ještě něco hlubšího, něco, co všechno komplikuje a způsobuje trauma a nikde se o tom nemluví. Něco, co zůstává skryto pod povrchem a nenápadně, ale neúprosně ovlivňuje tvé duševní zdraví.
Pokud chceš pokračovat dál a zjistit, jak skutečně pracovat se svými emocemi, vyhnout se nástrahám potlačování stresu a dosáhnout trvalého duševního klidu a zdraví, připoj se do našeho členství.
Získáš přístup k pokročilým technikám a informacím, funkčním radám a podpoře komunity, která ti pomůže na cestě k opravdové vnitřní harmonii.
Přestaň hledat rychlé řešení, protože ty způsobují dlouhodobé problémy a začni pracovat na trvalé změně.
Připoj se nyní a udělej první krok ke skutečnému duševnímu zdraví a vnitřní změně!
Pokračuj v obsahu s naším exkluzivním prémiovým členstvím
Pokračuj ve čtení a zjisti, jak nenápadně může vzniknout trauma a negativně ovlivnit tvůj život, aniž by sis toho byl vědom.
Přístup ke všem našim webinářům, dále koučovací videa, nástroje, relaxační a meditační hudba, vedené meditace, nahrávky a nástroje na pře-nastavení mysli a mnoho dalšího.
Členství také funguje jako mobilní aplikace.
Online kurz zaměřený na všechny aspekty traumatu
Celostní online kurz zaměřený na všechny aspekty traumatu a duševního zdraví, který tě vede krok za krokem. Získej kontrolu nad svou myslí i emocemi a vybuduj si svůj život. Nauč se pracovat se stresem a úzkostí a vyřeš všechny příčiny, traumata, potlačené emoce a souvislosti, které ti brání si vybudovat zdravé vztahy a pocit jistoty. Vše s celoživotními aktualizacemi i přístupem.
Jiří Čapovec
Celostní terapeut, kouč a mentor
Jiří Čapovec je celostní terapeut, kouč a mentor, který se zabývá oblastí celostní medicíny a funkční medicíny, kde propojuje důležité aspekty a obory jako je osobní rozvoj, psychosomatika, epigenetika, psychologie a rozvoj lidského vědomí, neurovědy a práce s podvědomím. Kromě působení v oblasti duševního zdraví, se také zaměřuje na psychologii mezilidských vztahů (individuální i párová terapie). Je spoluzakladatel značky cesta relaxace spolu s jeho partnerkou, koučkou a terapeutkou Lenkou Heczkovou.
Chápu to správně, že chronický stres je jinými slovy trauma a má stejné následky jako jiné silné traumatické události? Včetně toho, že chronický stres mění mozek stejně jako silné jednorázové trauma?
Ahoj Martino, ano, chápeš to správně. Chronický stres se skutečně chová jako trauma a má stejné následky na mozek a tělo jako jednorázové silné traumatické události. Chronický stres totiž dlouhodobě aktivuje stresovou reakci těla, což z dlouhodobého hlediska vede ke změnám v nervovém systému a mozku, zejména v oblastech, které se týkají emocí a paměti. Proto je důležité se naučit se stresem správně pracovat. Tím nemyslím meditace, dýchání, mindfulness, relaxační techniky a další metody zaměřené na přítomný okamžik, protože ty tě sice krátkodobě uvolní a zklidní, ale z dlouhodobého hlediska potlačují emoce a stresovou energii v těle a způsobují další traumatizaci.