Možná už sis zkusil najít úlevu v dechových cvičeních proti úzkosti a stresu. V mindfulness. V uzemňujících a relaxačních technikách, vděčnosti, pozitivním myšlení, afirmacích, vizualizaci. V meditaci proti stresu a úzkosti. Některé z nich možná na chvíli zabraly zvládnout úzkost. Pomohly ti přežít paniku, zvládnout den, přepnout se ze sevření do trochu klidnějšího stavu.
Ale stejně se to pořád vrací.
Úzkost znovu vybuchne v těle. Možná slaběji. Možná víc. Možná jinak. Ale rozhodně nezmizela.
A to není tvoje chyba.
Tyto techniky nejsou škodlivé samy o sobě. Ale pokud zůstaneš jen u nich, začneš se točit v kruhu a nikdy se skutečně neuzdravíš.
Ve skutečnosti jde o zvládací mechanismy (copingové strategie), jejichž cílem je krátkodobé zklidnění, nikoliv skutečná regulace. Regulace znamená, že nervový systém projde celým cyklem stresu, napětí i uvolnění.
Zatímco coping jen potlačí viditelný projev. Tělo se tváří klidně, ale uvnitř nedošlo k uvolnění napětí, které se mělo vyplavit.
Proč zklidnění nestačí a coping může škodit
Zklidnění není totéž co regulace.
Na druhé straně někdy fungují jako nouzová brzda. Pomohou ti přežít. Ale často přeruší to, co tělo potřebovalo projít až do konce. Stresová reakce se nedokončí. Stresová energie, která měla být vybita, zůstane v těle zmrzlá. Emoce, které měly být prožité a uvolněné, se potlačí.
A pokud se tohle děje opakovaně, vzniká chronická dysregulace nervového systému.
To vše pomaličku postupně přispívá k chronické traumatizaci.
Navenek působíš klidně. Ale uvnitř to dál bublá.
Taky znáš ten pocit, že něco děláš? Že na sobě pracuješ? Já ho znal moc dobře. Měl jsem dlouho ten pocit, že dělám všechno správně.
Jenže ve skutečnosti jsem jen dál potlačoval. Zklidňoval se. Umlčoval, co tělo chtělo uvolnit a zpracovat. A čím víc jsem to dělal, tím víc moje tělo ztrácelo schopnost se samo regulovat. Vznikla závislost na technikách a strach z toho, co by se stalo, kdybych s nimi přestal.
Tohle nebylo uzdravení, ač jsem si to dlouhé roky myslel. To byl jen sofistikovaný útěk.
Mnoho mých klientů prochází tím samým…
A právě proto copingové techniky nemohou být hlavním nástrojem dlouhodobé práce s úzkostí. Potřebujeme jít dál. Dovolit tělu, aby skutečně uvolnilo to, co ho drží v režimu přežití – napětí, traumata, potlačené emoce, uvězněnou stresovou energii, nedokončené reakce a cykly z minulosti. Ne se to znovu snažit opravit skrze mysl nebo jen zklidnit.
Patří sem nejčastěji používané techniky jako:
- Dechové techniky
- Mindfulness a metody zaměřené na přítomný okamžik
- Meditace
- Relaxační metody a cvičení
- Vizualizace
- Afirmace
- Vděčnost
- Pozitivní myšlení
- Uzemňující techniky
- Přesměrovaní pozornosti na něco příjemného nebo pozitivního
- Opláchnutí obličeje studenou vodou nebo namočení rukou do studené vody
- Obejmutí blízkého člověka
- Kontakt s domácím mazlíčkem, například hlazení psa
- A mnoho dalšího…
V našem online programu nabízíme i jednoduché a krátkodobé nástroje na zvládání emocí, stresu, napětí a úzkosti, ale takové, které tě neodpojují od těla a nepřispívají k dlouhodobému potlačení.
A pokud už potřebuješ nebo musíš sáhnout po výše uvedených copingových strategiích, naučíš se s nimi zacházet tak, aby nepodkopávaly tvou schopnost se skutečně regulovat. Bez kontraproduktivních následků v budoucnu.
0 Komentářů