Co je osobní rozvoj a jak s ním začít?

Co je to osobní rozvoj

Osobní rozvoj, jak už z názvu vypovídá, je o rozvoji osobnosti. Je to proces neustálého učení, sebepoznání a zlepšování, jehož cílem je dosáhnout větší spokojenosti, úspěchu a naplněného potenciálu.

Každý člověk pod osobním rozvojem může vnímat něco jiného. Je to zlepšování sebe sama v různých oblastech života, od rozvoje myšlení a dovedností až po vztahy, kariéru a zdraví.

Proto je sebereflexe klíčem k osobnímu rozvoji, protože ti pomáhá rozpoznat oblasti, ve kterých se můžeš zlepšit a zároveň si uvědomit, jaké změny jsou skutečně potřeba, abys mohl růst. Bez této schopnosti se můžeš často ocitnout v situaci, kdy se točíš v kruhu, ale nepostupuješ vpřed.

Patří sem například:

• Sebepoznání
• Vzdělávání a sebevzdělávání
• Rozvíjení dovedností
• Zdolávání překážek
• Rozšiřování komfortní zóny
• Budování odolnosti
• Rozvoj emoční inteligence
• Osobní efektivita a produktivita
• Osobní hodnoty
• Seberealizace
• Zlepšování mezilidských vztahů
• Budování zdravého životního stylu

Ovšem není rozvoj jako rozvoj. Níže jsem sepsala seznam příkladů toxických přístupů v osobním rozvoji.

Toxické pasti osobního rozvoje, do kterých jsem spadla

Některé chyby člověk musí zažít na vlastní kůži.

Myslím, že aby člověk dokázal porozumět ostatním, měl by si vždy něco podobného zažít. Obout si podobné boty.

Já jsem si prošla několika toxickými pastmi osobního rozvoje. Možná se v některé z nich najdeš taky.

Produktivita na 1000 % a tlak na neustálý růst

Byla jsem v tom kolečku. Musíš víc. Musíš rychleji. Musíš být extrémně produktivní, jinak nikdy nebudeš úspěšná. Vstávej brzy ráno a běž z práce jako poslední.

Každý moment dne musí být maximálně využitý. Spánek? Stačí pár hodin. Odpočinek? Slabost. Volný čas a čas pro sebe? Luxus, který si nemůžu dovolit.

A já tomu věřila. Tlačila jsem na sebe. Tlačila jsem na výkon. A cítila jsem se… stále vyčerpanější, až jsem nakonec vyhořela.

Protože osobní růst není o tom, co nejrychleji se oddělat. Je o tom, dělat věci efektivně a s dlouhodobou udržitelností. Ne si zničit tělo často v honbě za iluzí.

Je čas naučit se zvládnout více za méně času, a proto si přečti můj článek o tom, jak být produktivní.

Dysregulace kvůli toxické pozitivitě

To bylo pořád keců, že když se ti nedaří, nemyslíš dostatečně pozitivně.

Pozitivní myšlení mi na začátku fungovalo velice dobře. Díky konfirmačnímu zkreslení a selektivní pozornosti. Ale v tom byl právě ten problém, protože dlouhodobé výsledky ukazovaly, že je to na škodu.

Potlačovala jsem vše, co by narušilo moji sluníčkovou náladu a co bylo v rozporu s mým pozitivním myšlením. Vyhýbala jsem se negativním emocím a problémům, myslela jsem si, že když se na ně zaměřím, přitáhnu jen víc negativity.

To všechno byl důsledek toxické pozitivity, která mi bránila v přijetí skutečnosti, jaká opravdu je. Díky tomu jsem se uzavřela ve své bublině a nemohla růst.

Začala jsem se vyhýbat věcem, které by mi uškodily. Například jsem přestala chodit do velkého ruchu města, vyhýbala jsem se lidem, kteří mi nesedí, a také problémovým lidem.

Ignorovala jsem problémy, které mi přinášely stres. Vyhýbala jsem se konfrontacím, které by mohly odhalit moje slabosti, a zcela jsem se vzdala situací, ve kterých jsem se cítila nepohodlně. Také jsem se vyhýbala konfliktům ve vztazích, a to i tehdy, když bych je měla vyřešit.

Vyhýbala jsem se všem problémům, které by rozhodily moji pozitivní mysl.

Výsledek?

• Více stresu
• Menší mentální odolnost
• Neschopnost překonávat problémy a výzvy života
• Neschopnost fungovat pod tlakem v náročných situacích
• Celková nejistota a dopady na sebevědomí
• Razantní zmenšení komfortní zóny a pocitu bezpečí
• Celkově horší duševní zdraví

Ale pravý osobní rozvoj je takový, že se tomu nevyhýbáš. Naopak, může tě hodně naučit a posunout, když víš, jak na to.

Například je potřeba se naučit poznat narcistické chování i psychopatii, protože budeš u těchto lidí více vědomější a naučíš se s nimi komunikovat. Nenecháš se vlákat do jejich her. Taky se o sobě hodně dozvíš. Ale musíš to umět.

Hledala jsem odpovědi u guruů, místo v sobě

Myslela jsem si, že ti, co „to dokázali“, mají odpovědi. Nasávala jsem jejich učení, jejich systémy, jejich pravdy. Ale jednoho dne mi došlo, že jejich cesta není moje cesta.

Nikdo mě nezná lépe než já sama. Nikdo nemůže vědět, co přesně potřebuji. A i když si můžeme vzít inspiraci od druhých, nakonec si tu cestu stejně musíme vyšlapat sami.

Takové lidi už vůbec neposlouchám. Uvědomila jsem si, že se jim líbí, že na nich lidi doslova visí. Tito lidé většinou nemají co předat. Kromě krásných řečiček.

Je lepší se učit od lidí, kteří se danou problematikou zabývají, z vědeckých studií, než od těch, kteří jen sedí na pódiu a mají odpověď na všechno. Přitom nic nedělají. Běž za lidmi, kteří mají skutečné výsledky ohledně tvých cílů.

Uč se od těch, kteří ti pomohou rozvíjet dovednosti, ukážou ti nové perspektivy, naučí tě využívat nástroje a vytvářet strategie. Právě takové znalosti a přístupy můžeš uplatnit v praxi po celý život, aniž bys na někom visel.

To je přesně to, co děláme my – pomáháme lidem rozvíjet samostatnost, autonomii a nezávislost, díky čemuž získávají sebevědomí a mohou růst vlastní cestou.

Myslela jsem si, že musím být dokonalá, než začnu

Říkala jsem si: Až budu lepší, začnu. Až budu mít sebevědomí, půjdu do toho. Až budu mít dost zkušeností, pustím se do toho.

Ale tahle past je nekonečná. Nikdy nebudeš mít pocit, že jsi dost dobrý. A jediný způsob, jak se někam posunout, je začít dřív, než se cítíš připraven.

Zkušenosti a sebevědomí nejsou něco, s čím začneš, získáváš je až cestou. Přicházejí s praxí, s každým dalším krokem, s každou chybou, kterou překonáš. Nemůžeš čekat, až je budeš mít. Musíš vyrazit, i když se cítíš nejistě a právě tím si je postupně vybuduješ.

Ne dokonalost, ale akce tě posune dál.

Na začátku je to hodně těžké, ale po několika zkušenostech zjistíš, jak je vlastně dobré a mnohem lepší jít do akce, než jen stát a připravovat se na ni. Pak ti to půjde mnohem snadněji.

Jen na začátku je potřeba hodně práce a odvahy k tomu, aby ses pohnul, protože si s námi mysl dokáže krásně pohrát.

Neustále jsem se srovnávala s ostatními

Viděla jsem lidi, kteří byli dál než já. Kteří už něco dokázali. A připadala jsem si, jako bych byla pořád pozadu. A tak jsem se snažila je dohnat.

Být lepší. Ale to není závod. Každý z nás má jiný start, jiné možnosti, jinou cestu.

Když se přestaneš srovnávat a soustředíš se na sebe, začneš růst rychleji než kdy předtím. Každý má jiné vize a jiný vnitřní pohon.

Věřila jsem, že existují zkratky k úspěchu

Četla jsem o rychlých tipech. O tajných strategiích. O tom, jak se dostat tam, kam chci, bez zbytečné práce.

Ale realita je jinde. Úspěch nemá zkratky. Můžeš dělat věci chytřeji, ale stále do toho musíš dát úsilí.

Pokud budeš hledat magické řešení, jen ztrácíš čas.

Proto v mých článcích nenajdeš tipy. Z krátkodobého hlediska jsou dobré, ale z dlouhodobého hlediska nic nevyřeší.

Také se nám lidé ozývali, že tipy v článcích účinkovaly… ale za chvíli se vrátili zpět.

Proto jdeme tak do hloubky a myslíme dlouhodobě, i když to není pro lidi tak sexy.

Jenže právě to je často jediný způsob, jak se skutečně pohnout vpřed a dosáhnout výsledků.

Nechápala jsem, že selhání je součástí procesu

Když jsem udělala chybu, brala jsem to jako důkaz, že jsem selhala. Ale každý, kdo něco dokázal, prošel chybami.

Každý úspěch stojí na tom, že člověk mnohokrát padl, poučil se a šel dál. Chyba není konec. Chyba je krok vpřed. Je to zpětná vazba.

Krátkodobé myšlení vs. dlouhodobý mindset

Hledala jsem změnu. Chtěla jsem růst, cítit se líp, zbavit se bolesti. A tak jsem skočila na všechny ty „rychlé hacky“ jako pozitivní afirmace, dechové techniky, vděčnost, mindfulness, meditace, vizualizace, přesměrování pozornosti na něco pozitivního.

Ze začátku to fungovalo. A právě v tom byl ten problém. Proč přestat, když to pomáhá, i když jen na chvíli?

Rychlá úleva dávala pocit kontroly. Měla jsem dojem, že to zvládám, že si dokážu okamžitě zlepšit náladu, zbavit se stresu a odsunout nepříjemné emoce stranou. Jenže čím déle jsem to dělala, tím více jsem se odpojovala sama od sebe.

Snažila jsem se „přeprogramovat mysl“, ale tělo mělo jiný plán. Stres, úzkost, únava – nic z toho nezmizelo, jen jsem se naučila to potlačovat. A když něco potlačuješ dost dlouho, nezmizí to. Naopak, začne se to hromadit a jednoho dne to vypluje na povrch v plné síle.

Dlouhodobě to vedlo k dysregulaci nervového systému, přetížení těla a retraumatizaci. Každý pokus o „rychlou opravu“ jen odkládal skutečné řešení.

Místo abych s emocemi pracovala, snažila jsem se je obejít. A čím víc jsem to dělala, tím silnější se stávaly.

Teprve když jsem přestala utíkat před tím, co cítím a hledat okamžitou úlevu, jsem začala naslouchat svému tělu a soustředila se na dlouhodobě udržitelné změny, věci se začaly hýbat a přišly skutečné výsledky.

Změna není o tom, jak rychle se dostaneš do „lepšího stavu“. Je o tom, že si dovolíš autenticky cítit, pochopit a postupně měnit svůj svět zevnitř. Bez zkratek.

Krátkodobé myšlení ti může dát iluzi úlevy, ale vždycky si to vybere svou daň v dlouhodobém horizontu. A čím déle tu daň odsouváš, tím vyšší nakonec bude.

Proč je důležité se rozvíjet

Když jsem se nerozvíjela, neměla jsem s ostatními nic společného.

Konverzace byly povrchní. Vztahy byly spíše o vzhledu a v životě zkrátka chyběla hloubka. Na takové úrovni nešlo nic vybudovat.

Takže jsem klidně pila alkohol, kouřila, přejídala se, jedla nezdravé věci, nechala se využívat.

Měla jsem sny, ale sen byl pro mne jen snem. Ten život byl prázdný. Prázdné vztahy, prázdný životní styl a hlavně já jsem byla prázdná. Obklopovali mě podobní lidé.

Když jsem se však opřela do osobního rozvoje pořádně, změnilo to hru. Našla jsem samu sebe skrze sebepoznání, zkoušela nové věci, hledala si kariéru, která ke mně sedne.

Postupně jsem budovala životní styl, který podporuje všechny oblasti života, a stále ho buduji. Protože se navzájem všechno neskutečně ovlivňuje. A to mě baví.

Ovšem to nepřišlo přes noc. Je to budování na celý život. A tuto dlouhodobou hru jsem si zamilovala.

Mám v sobě naprostou víru v to, že se vždycky o sebe postarám, ať se děje, co se děje.

A to já kdysi takto neměla. Cítila jsem se méněcenně.

Nevěřila jsem, že bych vůbec něco dokázala.

Důvodů, proč se rozvíjet, je strašně moc. My osobní rozvoj děláme jinak než ostatní lidé, které potkáš.

Proto tyto důvody ber s rezervou, protože vycházejí z výsledků našich klientů a z našich vlastních zkušeností a přístupu:

• Schopnost jasně komunikovat své potřeby
• Větší vliv na svůj život a svět kolem sebe
• Zdravější návyky
• Schopnost zvládat náročné osobnosti
• Méně manipulovatelnosti
• Více přítomnosti v životě
• Lepší zaměření na to, co je opravdu důležité
• Lepší zvládání stresu a emocí a větší vnitřní stabilita
• Lepší životní úroveň a větší finanční gramotnost
• Více sebevědomí a sebedůvěry
• Méně strachu z neznámého a větší otevřenost ke změně
• Schopnost nastavovat zdravé hranice
• Lepší rozhodování
• Schopnost efektivně se učit a růst
• Méně závislosti na názorech ostatních
• Větší energie a životní vitalita
• Odolnost vůči životním krizím
• Lepší vztah k sobě
• Smysluplnější život

Když se podíváš zpět, možná zjistíš, že jsi dlouho přešlapoval na místě a nevěděl, jak udělat skutečnou změnu.

Otázka tedy není jen proč se rozvíjet, ale hlavně jak změnit svůj život tak, aby měl směr a smysl.

Pokud hledáš cestu, jak se konečně pohnout z místa, přečti si náš článek, jak změnit svůj život, kde se dozvíš konkrétní kroky, které ti pomohou nastartovat opravdovou změnu.

10 věcí, které tě budou v osobním rozvoji držet zpátky

Na své cestě jsem potkala spoustu překážek. Sepsala jsem, jaké jsou největší překážky v osobním rozvoji. Tady jsou:

1. Pocit, že nejsi dost dobrý

Chvíli si věříš, že to zvládneš, ale jakmile se blíží chvíle, kdy máš jednat, začnou se objevovat myšlenky, které tě přesvědčují o opaku.

Jsou tak silné, že jim nakonec podlehneš. Začneš se srovnávat s ostatními, kteří už podle tebe “dosáhli dokonalosti“.

Ty se mezitím cítíš paralyzovaný, zaseknutý v přesvědčení, které ti brání posunout se vpřed.

2. Neschopnost začít

Hodně věcí odkládáš na později, až bude lepší čas. Ale ten čas nikdy nepřijde. Nevíš, kde začít. Čekáš na ideální moment, který nikdy nenastane. A tak pořád čekáš, místo abys začal jednat.

3. Neustálé zkoumání sebe sama

Když začínáš přemýšlet o svém životě, můžeš se ztratit ve vlastních myšlenkách. Analyzování každé maličkosti tě drží ve stagnaci.

Pořád si říkáš, že to musíš pochopit do detailu, než uděláš krok. Někdy je potřeba přestat přemýšlet a začít konat.

4. Strach z neúspěchu

Věděl jsi, co chceš, ale pak přišel strach. Co když to nevyjde? Co když se ti to nepodaří? Co když selžeš?

A ten strach tě paralyzuje. Místo toho, abys udělal první krok, hledáš všechny možné důvody, proč to neudělat.

5. Zůstávání ve starých vzorcích

Nejjednodušší je dělat to, co znáš. I když víš, že to není dobré pro tvůj růst.

Zůstáváš ve vztazích, které ti připadají bezpečné, ale ve skutečnosti tě brzdí. A ty stále čekáš na změnu, místo abys s ní začal sám.

6. Vina a obviňování druhých

Vždycky obviňuješ okolnosti. Myslíš si, že je svět proti tobě. Ale pravda je taková, že to, co se děje ve tvém životě, je důsledkem tvých rozhodnutí.

Převzít odpovědnost je těžké, ale bez ní se nikam neposuneš.

7. Stagnace, protože čekáš na dokonalost

Snažíš se o perfektní plán, který nikdy neexistuje. Čekáš, až to bude dokonalé.

Ale ve skutečnosti to nikdy nebude perfektní. Největší ztrátu času způsobí čekání na ideální podmínky, které nikdy nenastanou.

8. Strach z neznáma

Chceš změnu, ale když si představíš, co všechno to obnáší, bojíš se.

Tvoje komfortní zóna tě drží v bezpečí, ale zároveň tě brzdí. Ale nikdy se neposuneš dál, dokud se nezbavíš strachu a nezměníš směr.

9. Vyhýbání se vlastním emocím

Pokud se vyhýbáš těm nepříjemným emocím a situacím, nikdy nebudeš růst.

Každá nepříjemná emoce ti něco říká. Uč se je přijímat, místo toho, abys je ignoroval. Jen tak můžeš růst a nechat minulost jít.

10. Ve víru neustálého učení a hledání nových informací

Hodně lidí se v osobním rozvoji zasekne. Často sbírají jen informace, chodí z kurzu na kurz a nedokážou jít do akce.

Dopamin nás odměňuje a motivuje učit se víc a víc. Je to skvělé, když si stanovíme konkrétní cíl.

Když víme, co se musíme naučit a rovnou to aplikujeme do praxe, funguje to. Problém nastává, když se učení stane samotným cílem. Učení bez cíle.

A to v lidech vyvolává skvělé pocity, když se učí, čtou knihy, absolvují kurzy nebo jen hledají nové informace.

Bohužel je často nezačnou aplikovat v praxi. Uvíznou v nekonečné spirále.

Když člověk nic neaplikuje a stále se jen učí, k čemu mu to je?

Nevytváří skutečný pokrok, jen má pocit, že ho dělá. Ve skutečnosti jde o falešný pokrok. Naše tělo se musí hýbat, zkoušet, budovat a tvořit.

Po přečtení knihy nebo absolvování kurzu je nezbytné stanovit si konkrétní akční kroky a nově nabyté znalosti aplikovat do života.

Jinak se člověk dostane do nekonečného studijního cyklu, který ho ve skutečnosti nikam neposune.

Tohle je skutečný osobní rozvoj

V naší společnosti se často řídíme myšlenkou, že jakmile uspokojíme všechny své potřeby, teprve tehdy budeme schopni dosáhnout sebenaplnění a růstu.

Ale co když je to právě naopak?

Co když právě vědomé omezování komfortu a některých potřeb vede k největšímu růstu?

Sportovci, kteří se vystavují chladu, hladu nebo extrémní fyzické zátěži, se stávají odolnějšími a výkonnějšími.

Lidé, kteří se rozhodnou pravidelně omezovat svou spotřebu, najednou změní pohled na obyčejnost a začnou si vážit každodenních maličkostí.

Přestat na nějakou dobu nakupovat, omezit prostředí nebo se vzdát tepla a komfortu domova může vést k vnitřnímu posílení, hlubší vděčnosti a silnějšímu zaměření. A to je taky recept na to, jak být šťastnější.

Když je všechno uspokojeno, co by nás mělo hnát dál?

Pohodlí často znamená stagnaci.

Růst přichází tehdy, když si člověk řekne: Co kdybych teď dobrovolně vystoupil z komfortní zóny a zjistil, co ve mně doopravdy je?

Pravidelné vystavování se chladu, omezení konzumu nebo odřeknutí si věcí, které běžně považujeme za samozřejmé, nás formuje.

Pomáhá nám budovat disciplínu, odvahu a přímou spokojenost s tím, co už máme. A právě to je základ, který nás může dovést k opravdovému růstu a hojnosti.

Nejde o to jít se vystavovat chladu, ale o to jít se vystavovat pravidelně nepohodlí, které nás posouvá vpřed.

Jaké by bylo tvoje nepohodlí? Posilování?

Nejde o to se trápit. Jde o to si uvědomit, že někdy právě v jednoduchosti, omezení a minimalismu nacházíme největší svobodu a tvoříme prostor pro skutečnou realizaci.

Vzdali jsme se svých věcí a odjeli jsme na cestu po Evropě.

Bylo to náročné. Neměli jsme teplou vodu, pravidelnou sprchu ani WC. Na této cestě jsme si toho tolik uvědomili a vrátili se bohatější. Tahle 6 měsíční cesta nás naučila více, než jsme se naučili za čtyři roky. Stali jsme se úplně jinými lidmi.

A co dva lidi může spojit lépe než překážky, strach o život, problémy, dobré i špatné dny, dobrodružství?

Tam se vytváří skutečné pouto. Ta surová realita dává lidi dohromady.

Uvědomili jsme si, že nejlépe se roste skrze bolest a nepohodlí.

Ne u knih plných romantických teoretických řečiček, ale skrze akci a omezování. Vždycky člověk nejvíc udělá, když mu hoří u prdele.

Co není osobní rozvoj:

Jak poznáš, že něco není skutečný osobní rozvoj?

Když to nevede k reálné změně, ale jen k dočasné euforii.

Když je to jen „instantní moudrost“, ale bez hlubší aplikace do života.

Pokud tě to nutí potlačovat realitu místo toho, aby ti to pomohlo ji lépe zvládat.

Když jde o potlačování emocí.

Když se někdo snaží být příliš autoritativní a chce, abys byl závislý na jeho odpovědích – tzv. guru.

Sbírat informace ale nic neaplikovat.

Stát se nejlepší verzí sebe sama není o estetice

Stát se nejlepší verzí sebe sama možná nevede přes dokonalou estetiku. Možná je tvoje nejlepší verze odolnější vůči stresu, bude mít více svalů pro větší sílu.

Nebude mít esteticky dokonalou postavu, ale takovou, která ti bude prospívat.

Co když nejlepší verze sebe sama nemusí mít dokonale vyladěný šatník, ale spíše skvěle vybudované dovednosti? Možná ne mít více oblečení, ale kvalitní, které tě v zimě udržují skutečně v teple?

Často nejlepší verze sebe sama není o našem vzhledu, ale o hodnotách, které chceme vyjádřit.

Když přežití brání růstu

Naše těla jsou nastavena na přežití. To je také důvod, proč pokud nemáš v určitou chvíli uspokojené fyziologické potřeby, nebudeš mít zájem, chuť a dostatek motivace se zajímat o svůj osobní rozvoj.

Tohle je vlastně naše komfortní zóna:

• Fyziologické potřeby (jídlo, spánek, bezpečí) jsou přímo spojené s naším autonomním nervovým systémem a režimem „přežití“. Pokud tyto potřeby nejsou naplněné, tělo a mysl zůstávají ve stresové reakci, což ovlivňuje schopnost růstu a rozvoje.
• Bezpečí a jistota: Nervový systém hledá stabilitu. Pokud žijeme v nejistotě (finanční, emocionální, fyzické), mozek se soustředí na „přežití“, ne na růst.
• Láska a sounáležitost: Sociální spojení uklidňují náš nervový systém. Pocit, že někam patříme, aktivuje režim odpočinku, který umožňuje regeneraci a pohodu.
• Uznání a respekt: Když cítíme, že jsme respektováni a oceňováni, náš nervový systém reaguje pocity spokojenosti a stability.
• Seberealizace: V tomto stavu je nervový systém v optimální rovnováze, umožňuje kreativitu, růst a naplnění.

Když člověk nemá uspokojené základní fyzické potřeby, jeho nervový systém se může dostat do stavu přežití.

Touha zajistit si bezpečí a stabilitu pak často zastíní všechno ostatní. V takové situaci se sen o finanční jistotě může stát nejen přáním, ale nutností.

A právě tento neustálý tlak může vést k rozhodnutím, která bychom za jiných okolností neudělali.

Nejde o ospravedlnění, ale o pochopení, protože když mozek funguje v režimu přežití, hledá jakýkoliv způsob, jak se z něj dostat.

Proto nám mohou sny škodit, pokud nemáme zajištěné potřeby.

Sama mám uspokojené všechny základní potřeby, a právě díky tomu se mohu naplno realizovat.

Už nemusím řešit svůj boj o přežití, a tak mohu přemýšlet o tom, jak přispět společnosti.

Peníze vydělané srdcem mají úplně jinou hodnotu. Nejsou jen prostředkem k nákupu věcí, ale spíš nástrojem k životu, který dává smysl.

Překonání diskomfortu jako cesta k úspěchu

Jenže v osobním rozvoji lidé dokážou tyto základní potřeby potlačit.

• Vidíme sportovce, kteří dokážou krátkodobě ignorovat své potřeby a vyčerpání, aby dosáhli mistrovství.
• Umělce, kteří ignorují fyzický diskomfort, aby své dílo dovedli k dokonalosti.
• Podnikatele, kteří riskují vše, protože jejich touha po seberealizaci je silnější než potřeba jistoty.

Možná právě proto jsou někteří umělci nebo tvůrci, kteří tvoří kvalitně a v souladu se svými hodnotami, dlouhodobě šťastnější než ti, kteří honí rychlý zisk bez ohledu na to, co je jim blízké.

A možná právě tím, že dělají to, co je baví, mohou „omylem“ zbohatnout. Proto pokud máš sny, pak tvůj vysněný životní styl a cíle musí být větší než ty sám. Musíš to cítit. Svou touhu. Jedině ta tě dostane tam, kde potřebuješ. Díky své vášni dokážeš snášet diskomfort.

„Jediným způsobem, jak dělat skvělé věci, je dělat to, co milujete. Pokud jste to ještě nenašli, tak hledejte. Nepřestávejte.“ — Steve Jobs

Tuto jednu věc mají úspěšní lidé společné

A tím je růstové myšlení. V osobním rozvoji růstové myšlení znamená, že se nevyhýbáme diskomfortu, protože víme, že právě tam se buduje síla. Jde o hlubokou víru a důvěru, že můžeme být lepší, pokud jsme ochotni na sobě pracovat.

Pokud přemýšlíš, jak být úspěšný, pak právě růstové myšlení, ochota učit se, růst a nevzdávat se jsou klíčovými faktory.

Tito lidé s růstovým myšlením:

• Berou výzvy jako příležitost k růstu.
• Vnímají překážky jako součást procesu.
• Věří, že úsilí vede ke zlepšení.
• Kritiku berou jako cennou zpětnou vazbu.
• Inspirují se úspěchem druhých a hledají, co se mohou naučit.
• Neustále se posouvají vpřed, i když cesta není snadná.

Zatímco lidé s fixním myšlením:

• Vyhýbají se výzvám, aby se vyhnuli selhání.
• Snadno se vzdávají, když narazí na překážky.
• Vnímají úsilí jako zbytečné, pokud nejsou „přirozeně“ dobří.
• Kritiku berou osobně a úspěch druhých je demotivuje.
• Často stagnují, protože se bojí selhání víc než neúspěchu něco zkusit.

To je rozdíl mezi tím, kdo své cíle naplní, a tím, kdo se jich vzdá při prvním neúspěchu.

Jak dělat osobní rozvoj efektivně

Po těch 17 letech už vím, co je v osobním rozvoji skutečně důležité, co funguje a co je jen zbytečnost. Ráda bych ti to teď předala.

Vytvářej si životní styl, který podporuje všechny oblasti tvého života

Není nic lepšího, než zpomalit, naladit se na sebe a spojit se se svým vnitřním já. Pak si uvědomit, jaký život bys chtěl mít.

Jak by měl vypadat tvůj životní styl? Jak by vypadaly tvé pracovní dny? Víkendy? Co bys dělal? Jaké bys měl koníčky? Jak bys podpořil své zdraví?

Musíme se na sebe naladit, protože jinak si nebudeme jisti, co skutečně chceme.

Co je tvým skutečným vnitřním pohonem? Kvůli jaké práci bys vstával a těšil se na ni? U jaké bys byl konzistentní?

Je lepší naplánovat si svůj životní styl, než si jen ukrojit malou část života a zaměřit se na jediný cíl. A nakonec zjistit, že ten cíl do tvého životního stylu vůbec nesedí.

Proč se naladit?

Protože já jsem chtěla spoustu cílů, ale nebyly moje. Nedávaly mi žádný vnitřní pohon.

A taky, jak bychom se mohli zaměřit na jeden cíl, když by měl být v souladu s naším životním stylem?

Například mít krásné sportovní auto jen pro dva lidi, když už jste čtyři a provoz tohoto auta by tě stál spoustu peněz.

Nebo bys měl sen vydělávat několik milionů měsíčně.

Ale co kdybys pak byl v podniku klidně i 12 hodin denně a dost ve stresu?

Musel bys být zodpovědný, abys vydělal hodně peněz. Protože už jsi zodpovědný nejen za sebe, ale i za své zaměstnance.

Možná by tyto věci nezapadaly do tvého životního stylu, protože bys rád viděl své děti vyrůstat a o víkendech cestoval.

Chtěl bys mít klidnější život. A možná si uvědomíš, že tvůj životní styl by vlastně nestál milion korun měsíčně. Možná si vytvoříš životní styl takový, který „omylem“ může vydělávat miliony měsíčně.

Udělej si plán

Cíle bez plánu jsou jen sen. Stejně tak jako životní styl. Udělej si podrobný plán, který rozebereš. A to je přesně ten problém, na kterém většina lidí uvízne. Chtějí něco změnit, ale nemají jasnou strategii a systém, který by je k tomu dovedl.

Pokud chceš skutečně posunout svůj život, nestačí mít vizi. Potřebuješ cestu, strukturu a postupné kroky, které tě tam dostanou.

Každé čtvrtletí si nastavíš pracovní cíl, který tě posune profesně a finančně, růstový cíl, kde investuješ do sebe: do svého zdraví, kondice, mentálního rozvoje nebo dovedností a zábavný/relaxační cíl, který ti pomůže dobít energii, udržovat kvalitní vztahy a užívat si život.

Tento systém ti zajistí rovnováhu mezi produktivitou, osobním růstem a regenerací, aby ses neustále posouval vpřed, ale zároveň neskončil vyhořelý.

Díky tomu nebudeš jen “pracovat na sobě“, ale vybuduješ životní styl, který podporuje všechny oblasti tvého života.

Udělej každý den jeden malý krok

Vytvářej malé kroky. Opravdu. Vždycky jsem byla ta, co udělala razantní změny ze dne na den. Ale není udržitelné to dělat každý den.

Bylo by potřeba vynaložit dostatek úsilí k tomu, aby to bylo možné. A k tomu by člověk potřeboval dostatek motivace a podnětů.

Proto je lepší a udržitelnější šetřit svou energii a pomaličku jít za cílem. Svou energii nevyčerpávat na zbytečnosti a umět ji nasměrovat směrem, kde bude pracovat pro nás.

Zpětná vazba je důležitá

Když budeme dělat konzistentní kroky, zjistíme, že se často vloudí nějaká ta chyba. Když jdeš za svým cílem, přijdou překážky a ty je musíš překonat.

Může se stát, že se nedokážeš najednou na své cíle soustředit. Možná tě něco rozptýlí.

Zpětná vazba je tu od toho, abys si uvědomil potenciální spouštěče, které tě můžou od cíle oddálit.

Například hormonální změny u žen. Nebo zjistíš, že začneš pociťovat vyhoření a budeš si uvědomovat, že je čas na pořádný oddych a regeneraci.

Takže budeš čím dál rychleji zachytávat nuance, které by tě mohly brzdit.

Zregeneruješ se rychleji po stresovém dni, když si dáš skutečný oddych, než když pojedeš dál a budeš se přepínat až do vyhoření. Regenerační den ti může sežrat den, ale vyhoření ti může schroustnout celý týden.

V mém plánovači si uděláš každý den čas na regeneraci a relaxaci přirozeným způsobem.

Všechny tyto efektivní kroky najdeš v mém plánovači

Vytvořila jsem digitální plánovač, který není jen o produktivitě nebo odškrtávání úkolů, ale o vědomém budování životního stylu, který tě podporuje ve všech oblastech života.

Osobní rozvoj není o tom, jet na maximum a pak vyhořet. Ani o tom, nechat věci plynout bez směru.

Klíčem je vyvážený rytmus mezi prací, růstem a regenerací. Protože právě tahle rovnováha ti umožní nejen dosahovat výsledků, ale zároveň se v nich dlouhodobě udržet.

Když máš jasně nastavený systém, nemusíš každý den bojovat s tím, co dělat nebo jak se motivovat. Místo toho si buduješ prostředí, ve kterém je přirozené se posouvat vpřed: efektivně, udržitelně a v souladu s tím, kým chceš být.