Život se někdy zdá být jako nekonečná řada vln, které tě unášejí tam, kam nechceš. Stojíš na prahu změny, cítíš to v kostech, ale nevíš, jak změnit svůj život, ani kde začít.
Prošel jsem tím taky.
Můj život nebyl lehký. Prožil jsem těžké dětství, tvrdou výchovu a na základní škole jsem zažil tvrdou šikanu – nejdřív od spolužáků a později i od učitelů.
Dlouho jsem se plácal v žárlivosti, závislosti na partnerkách a dalších vztahových vzorcích. To se mi stalo osudným, protože mi to nakonec zničilo všechny tehdejší vztahy, které jsem měl.
K tomu všemu jsem musel bojovat s depresí, která mě přivedla až k pokusu o sebevraždu.
Ztratil jsem se v temnotě vlastních myšlenek a emocí. Život mě táhl směrem, kterému jsem se zoufale bránil.
Moje sebevědomí leželo v troskách, ale nezůstal jsem na zemi. Zvedl jsem se a šel dál, i když jsem nevěděl, kde začít.
Hledal jsem cestu a našel ji.
Teď jsem tady, abych ti ukázal, jak se vyhnout těm chybám a ztraceným rokům, kterými jsem musel projít já, ale ty už nemusíš.
Viděl jsem to u mnoha lidí, které jsem potkal. Klienti, kteří se topili ve vlastních pochybnostech, ale v hloubi duše věděli, že musí něco udělat, ale nevěděli jak nebo kde začít.
Všichni chtěli jednu věc – změnu.
Ne, není to snadné.
Je to jako vylézt na horu, která vypadá nedosažitelně. Ale když se k tomu odhodláš, krok za krokem zjistíš, že ta hora není tak vysoká, jak se zdá.
Cesta na vrchol ti přinese mnohem víc, než jsi kdy snil. Možná zjistíš, že změna, kterou hledáš, není jen o cíli, ale o tom, kým se stáváš na té cestě.
Pojďme spolu najít tvůj nový směr.
Obsah článku:
- Jak změnit svůj život
- Kompas na cestě ke změně a vnitřnímu růstu
- 1. Odpovědnost a sebereflexe
- 2. Mindfulness a vědomý život
- 3. Sebepoznání
- 4. Laciný dopamin
- 5. Emoční koherence
- 6. Toxická pozitivita vs. kritické myšlení
- 7. Růstový mindset a návyky
- 8. Mentor nikoliv terapeut
- 9. Jsi průměrem 5 lidí, se kterými trávíš nejvíce času
- 10. Primal lifestyle
- 11. Sebeláska a vztah k sobě
- 12. Cíl vs. cesta
- 13. Odpuštění
Jak změnit svůj život
Pokud chceš skutečně změnit svůj život a žít tak, jak si přeješ, musíš začít jednat, protože nikdo to za tebe neudělá.
Vím to z vlastní zkušenosti. Vědět, co dělat, je jedna věc, ale dělat to pravidelně, to je něco jiného.
Můžeš mít všechny znalosti světa, ale dokud nezvedneš ruce a nepustíš se do práce, zůstaneš tam, kde jsi.
Viděl jsem spoustu lidí, kteří věděli, co by měli dělat, ale zůstali stát na místě, ochromeni vlastním strachem a pohodlností.
Pravda je, že nikdo jiný to za tebe neudělá.
Volba je jen na tobě.
Máš svůj život ve vlastních rukou.
A teď přichází ta tvrdá pravda. Kolik lidí ví, co by měli dělat, ale přesto nedělají nic? Pokud jsi jedním z nich, mám pro tebe jedno cvičení, které ti otevře oči.
Zkus si tohle jednoduché cvičení, které tě rozhodně zvedne ze židle:
Vykopej si drn, zhruba 30 x 20 cm. Večer si ho dej do mikrovlnky na minutu až dvě.
Každý večer, když jdeš spát, si polož kus drnu na hruď.
Cítíš tu tíhu? Zvykáš si na ni?
Pokud neuděláš nic se svým životem, tahle tíha bude tvým osudem.
Drn na tvém hrobě.
Tenhle scénář se stává realitou, pokud se nepohneš.
Nečekej, že něco přijde samo – život nezměníš, dokud nezačneš jednat.
Máš dvě možnosti.
Buď začneš konečně jednat, vystoupíš ze stínu a převezmeš kontrolu nad svým životem, nebo se připrav na to, že tvůj potenciál zůstane navždy nevyužitý a pohřbený spolu s tebou.
Začneš žít podle sebe, nebo budeš jen další jméno v zemi?
Život je krátký, ale čekání na ten správný moment ho ještě zkracuje.
Rozhodni se teď!
Přestaň čekat!
Přestaň si zvykat na to, co tě dusí a začni jednat!
Žij nebo zemři!
Volba je na tobě!
Rovnice života
Tato rovnice ti ukáže jednoduchý princip, jak změnit svůj život. Pomůže ti pochopit, proč se některé problémy opakují a jak s tím pracovat.
Uvědomíš si, že jsi tvůrcem svého vlastního života, protože ty jsi ten, kdo vše pozoruje a reaguje.
Rovnice života zní: U + R = V (Událost + Reakce = Výsledek).
Pokud nejsi spokojený se svými výsledky, stačí změnit reakci na předchozí události. Zní to jednoduše, že? Je to základní způsob, jak začít měnit svůj život.
Příklad: Rozchod
Když se s tebou partnerka rozejde, máš minimálně dvě možnosti reakce. Můžeš se litovat, obviňovat ji a utápět se v negativních emocích. To přitáhne další negativní situace do tvého života a nikam tě to neposune. Pravděpodobně další vztah dopadne stejně nebo podobně.
Nebo to můžeš přijmout, odpustit, poděkovat za zkušenosti a zaměřit se na sebe. Můžeš se soustředit na sebevědomí a sebelásku, emoční koherenci, rozvíjení vztahových dovedností a připravit se na lepší vztah v budoucnu.
Vidíš ten rozdíl? Jiná reakce, jiný výsledek.
Změň své reakce, změníš svůj život
Není vždy snadné reagovat, jak bychom chtěli, ale lze se to naučit. Prvním krokem je přijmout 100% zodpovědnost za svůj život.
Nauč se nereagovat pod vlivem emocí. Když neovládáš své emoce, nemáš pod kontrolou ani svůj život. Nemůžeš ovládat své emoce, pokud nerozumíš, jak fungují obranné mechanismy tvého těla. Když nemáš kontrolu nad svým tělem, reakce na stres a strach převezmou nadvládu a ty ztrácíš moc nad svými emocemi, myšlenkami i činy.
Kompas na cestě ke změně a vnitřnímu růstu
Cesta k opravdové změně není pro slabochy. Chce to odvahu postavit se sám sobě, odhodlání k tomu, co teprve přijde a mít jasnou vizi, kam se chceš posunout.
Zde je takový můj kompas, který pomohl mně a pomůže i tobě projít touto cestou a skutečně dosáhnout změn, po kterých toužíš:
Závazek ke změně
Změna nepřijde přes noc. Je to postupný proces, krok za krokem. Změna je maraton, ne sprint.
Změna není lehká, ale právě v těch nejtěžších chvílích se ukazuje, jak moc to doopravdy chceš.
Bolest a nepohodlí jsou součástí procesu – to jsou ty momenty, kdy se většina lidí vzdává.
Ty to ale nesmíš vzdát, pokud chceš změnu. Musíš být jiný. Když narazíš na překážku, neotočíš se zpět. Postavíš se jí čelem.
Vytrvalost a konzistence jsou klíčem.
Každý den, kdy budeš vědomě dělat malé kroky vpřed, buduješ svou vnitřní sílu. I když ti to někdy přijde pomalé, důležité je nevzdávat se.
Věř sám sobě. Věř v to, že všechno, co teď prožíváš, má svůj důvod.
Bolest není nepřítel – je to průvodce, který tě vede k růstu. Uč se z ní a pokračuj dál. Každý pád, každá těžká chvíle je jen další krok k tomu, kým chceš být.
Zatímco vyhýbání se může někdy krátkodobě snížit stres, výzkum zjistil, že ve skutečnosti stres a úzkost z dlouhodobého hlediska zvyšuje.
Přestaň se vyhýbat tomu, co ti způsobuje nepohodlí a podívej se přímo na věci, které ti přináší bolest, stres a úzkost. Tím, že se jim postavíš čelem, místo abys je obcházel, najdeš způsob, jak je překonat a začneš růst.
Otevřenost novým věcem
Otevři se novým způsobům myšlení a novým zkušenostem.
Nejde jen o to učit se – je to o růstu a zkoušení nových věcí.
Vstoupit do neznáma může být děsivé. Nové myšlenky a zkušenosti tě vyvedou z komfortní zóny, ale právě tam se děje skutečný růst. Otevři se tomu, co je nové, i když tě to může na první pohled vyděsit.
Nezůstávej uvězněný v zajetých kolejích, protože to, co tě dostalo sem, tě nemusí dostat tam, kam chceš.
Nové způsoby myšlení ti ukážou jiné úhly pohledu, otevřou dveře, které jsi dříve ani neviděl.
A nové zkušenosti tě posunou dál než jakékoliv teorie.
Nejde jen o to učit se, ale skutečně žít. Zkoušet nové věci, i když si nejsi jistý výsledkem.
Každý pokus je krokem k tomu, abys objevil, kdo doopravdy jsi a čeho všeho můžeš dosáhnout.
Otevřenost znamená růst – ne jen pasivní přijímání, ale aktivní vyhledávání nových cest, výzev a zážitků. Nech se překvapit tím, co všechno je možné, když se přestaneš držet starého známého a dovolíš si experimentovat.
Neustále se učit a růst
Růst není něco, co se stane samo od sebe. Je to závazek, který si musíš vytvořit vůči sobě.
Neustálé učení a růst znamenají být otevřený novým myšlenkám, zkušenostem a způsobům, jak vnímat svět.
Učení není jen o získávání informací. Jde o to aplikovat nové vědomosti do praxe, experimentovat s nimi a zjišťovat, co funguje.
Tento proces tě posouvá dopředu, protože pokaždé, když se učíš něco nového, přidáváš si další kousek do své osobní skládačky.
V růstu jde o to, překonávat své staré já.
Neboj se dělat chyby. Každá chyba je příležitost učit se a jít dál. Je to signál, že jdeš kupředu, zkoušíš nové věci a objevuješ nové hranice svého potenciálu.
Jen ten, kdo stále opakuje staré vzorce, zůstává na místě.
Každý den je šance stát se lepší verzí sebe sama. Bez ohledu na to, kde se nacházíš, vždy je prostor pro růst. Stačí jen pokračovat, učit se a být otevřený všemu, co život přináší.
Každý krok, který uděláš, tě posune blíž k tomu, kým se chceš stát. Není to sprint, ale cesta, kterou si musíš užívat.
Trpělivost a laskavost k sobě
Na cestě ke změně selžeš a budeš dělat chyby, to je naprosto normální.
Cesta ke změně není přímá a bez překážek. Budeš dělat chyby, někdy to půjde pomaleji, než by sis přál a občas se může zdát, že se vůbec neposouváš.
A právě v těchto momentech je nejdůležitější být k sobě trpělivý.
Žádný velký úspěch nepřichází hned a stejně tak ani osobní růst. Je to dlouhodobý proces, který vyžaduje čas a prostor.
Laskavost k sobě znamená přijmout, že nejsi dokonalý – a to je v pořádku. Každý krok, který uděláš, i ten nejmenší, je důležitý.
Ocenění vlastního úsilí a malých vítězství tě posiluje na cestě dál. Nejde o to být na sebe tvrdý, ale chápat, že růst není lineární.
Některé dny budou těžší než jiné a někdy uděláš krok zpět, ale to neznamená, že selháváš. Znamená to jen, že jsi člověk. Buď na sebe hodný. Dávej si prostor dělat chyby a učit se z nich.
A nezapomeň se chválit za každý posun vpřed, i když se zdá sebemenší. Trpělivost a laskavost k sobě jsou palivem, které tě udrží v pohybu, i když bude cesta náročná.
Síla přítomnosti
I když směřuješ ke změnám v budoucnosti, pravá síla je teď – v tomto okamžiku.
Budoucnost se tvoří v přítomnosti. Tady a teď. Vše, co máš, je tento okamžik – právě teď.
Ať už plánuješ cokoliv do budoucna nebo přemýšlíš o tom, co bylo v minulosti, skutečný život se děje teď.
Přítomnost je místo, kde můžeš jednat, rozhodovat se a měnit směr svého života.
Když se soustředíš na přítomný okamžik, tvoje mysl se uklidní. Přestaneš se ztrácet v obavách z budoucnosti nebo v lítosti nad minulostí.
A právě v této jasnosti přichází síla – najednou vidíš příležitosti, které ti dříve unikaly a máš energii k tomu jednat.
Každý krok k tvé změně začíná teď, v této chvíli.
To, co děláš právě teď, ovlivňuje, jaká bude tvoje budoucnost.
Každý malý krok, každé vědomé rozhodnutí ve chvíli, kdy se pro něj rozhodneš, je mocným nástrojem pro budování lepšího života.
Přítomnost ti také dává šanci ocenit to, co už máš. Uvědom si, co se děje kolem tebe, co cítíš a co už jsi dokázal. Všímat si krásy v drobnostech, nacházet radost v maličkostech a projevit vděčnost za to, co je – to ti dává sílu čelit všemu, co přijde.
Síla přítomnosti není jen o tom „být tady a teď“, ale o tom naplno využít každý okamžik k tomu, abys vytvářel život, po kterém toužíš.
Tyhle myšlenky jsou tvým kompasem. Drž se jich. Jsou tu, aby tě podržely na cestě k lepšímu já. Na cestě k životu, který si zasloužíš.
1. Změna začíná přijetím vlastní odpovědnosti a sebereflexí
Když se podíváš do zrcadla, musíš si uvědomit, že všechno, co se děje ve tvém životě, je z velké části tvoje vlastní dílo.
To je ten moment, kdy si uvědomíš, že čekání na vnější okolnosti nebo na to, až se změní někdo jiný, tě nikam neposune.
Sebereflexe není jen o tom sednout si a přemýšlet nad svými chybami.
Je to o tom ponořit se do sebe a otevřeně se podívat na to, kdo jsi, co jsi udělal a jaké vzorce tě drží zpátky.
Je to neustálý proces, ve kterém se učíš poznávat sám sebe, rozkládat své myšlenky a činy na kousky, abys mohl najít jádro problémů a začít je řešit.
Tohle je ta chvíle, kdy přestaneš hrát roli oběti.
Už si nepřipouštíš, že by za tvůj život mohl někdo jiný.
Místo toho bereš otěže do svých rukou a říkáš si: „Tohle je můj život, moje zodpovědnost, a já jsem ten, kdo ho může změnit.“ Je to tvrdá práce, ale právě v tom spočívá síla a krása skutečné změny.
Jakmile jsem začal s tímto přijetím a sebereflexí, otevřela se přede mnou nová cesta.
Začal jsem mít jasnější představu o tom, kam směřuji a proč, a to mě posunulo kupředu s větší energií a odhodláním než kdy předtím.
Když jsem přijal, že jsem sám zodpovědný za svůj život, začal jsem si uvědomovat, že mám i moc ho změnit.
Studie z roku 2017 potvrzuje, že sebereflexe hraje klíčovou roli v sebepoznání a navíc je nezbytnou dovedností pro osobní růst.
2. Mindfulness a vědomý život
Všímavost (mindfulness) navazuje na přijetí vlastní odpovědnosti a sebereflexi, protože ti pomáhá uvědomit si, co se děje v tobě i kolem tebe.
Díky tomu lépe pochopíš své myšlenky, emoce i chování.
Když si to všechno uvědomíš, můžeš udělat lepší rozhodnutí a změnit to, co potřebuješ.
Mindfulness a vědomý život jsou pro mě uměním být skutečně přítomen v každém okamžiku, ale není to jen o tom.
Není to jen meditace na podložce nebo hluboké dýchání.
Je to způsob, jakým prožívám svůj každodenní život. Je to životní styl.
Je to meditace ve všech aspektech mého života – když jsem venku, sportuji, pracuji, když se s Lenkou oddáváme milostným hrám nebo primal sexu a intimitě, když jím, když se sprchuji, poslouchám hudbu, sleduji bouřku a tančím v dešti, když řídím auto, cestuji, když se věnuji svým koníčkům, a když s Lenkou společně podnikáme a budujeme naše impérium.
Mindfulness a vědomý život mi pomohl trávit méně času v hlavě, kde jsem dříve jen neustále něco analyzoval, řešil a přemýšlel. A umožnil mi více se ponořit do těla a prožitku, abych mohl život skutečně prožívat a užívat si ho všemi doušky.
Už neprocházím dnem na autopilota, nenechávám se strhnout stresem nebo zahlcením, ale beru otěže svého života pevně do svých rukou.
Když žiju vědomě, vidím svět jinýma očima.
Každý moment, i ten zdánlivě obyčejný, se pro mě stává příležitostí k růstu a uvědomění.
Už nejde jen o to, co dělám, ale o to, jak to dělám.
Každé rozhodnutí, každý krok, který udělám, se stává součástí většího celku.
Už se nenechávám strhnout do minulosti nebo budoucnosti – jsem tady a teď.
Vědomý život mi umožňuje prolomit staré vzorce chování a myšlení.
Najednou si uvědomuji, jak moc času jsem strávil tím, že jsem reagoval na věci automaticky, aniž bych nad tím přemýšlel.
Nechal jsem své emoce, strachy a nutkání diktovat, jak budu žít.
Ale jakmile jsem začal vědomě žít, tenhle cyklus se začal rozpadat.
Najednou si začínám vybírat, jak budu reagovat, co dovolím, aby ovlivnilo můj den, a co ne.
Mindfulness pro mě není o tom, že budu neustále šťastný nebo v klidu.
Je to o tom, že si dovolím cítit všechno a být s tím naprosto v pořádku.
Je to o přijetí sebe sama ve všech podobách – ať už to znamená zvládat stres nebo prožívat radost, smutek, úzkost či klid. Je to o tom dát si prostor být člověkem se všemi svými slabostmi i silnými stránkami.
Když žiju vědomě, uvědomuji si, jak mocný jsem.
Můj život se odvíjí způsobem, který mě naplňuje a dává smysl.
Každý den se pro mě stává krokem k tomu, abych žil život, který skutečně chci, a ne ten, který mi byl nalinkován.
Vědomý život je pro mě cesta ke svobodě, protože mě osvobozuje od iluzí, které mě držely zpátky a dává mi sílu tvořit svůj vlastní svět.
Výzkum ukazuje, že všímavost hraje klíčovou roli v rozvoji sebereflexe, regulaci emocí a schopnosti reflektovat myšlenkové vzorce.
Studie z oblasti neurovědy a psychologie potvrzují, že praktiky všímavosti pomáhají lidem stát se více vědomými svých duševních a emocionálních stavů.
Například všímavost posiluje prefrontální kortex a přední cingulární kůru mozku, které jsou zodpovědné za kontrolu pozornosti a regulaci emocí.
Díky tomu mohou lidé lépe identifikovat a reflektovat své myšlenkové vzorce, čímž snižují automatické negativní reakce a zlepšují emoční odolnost.
Podle Neuroscience News všímavost pomáhá lidem odpoutat se od jejich běžných emocionálních reakcí, čímž vytváří prostor pro sebereflexi a vhled.
Toto sebeuvědomění podporuje rozpoznávání a změnu nefunkčních myšlenkových vzorců, což je klíčové pro osobní růst a emoční zdraví.
3. Sebepoznání
Sebepoznání je třetí krok na cestě ke skutečné změně.
Je to přesně ta fáze, kdy začneš odhalovat, kdo vlastně jsi pod všemi těmi vrstvami, které sis během let kolem sebe vytvořil.
Je to hluboký ponor do sebe sama, který vyžaduje odvahu, protože odhalit pravdu o sobě není nikdy pohodlné ani snadné.
Bylo to náročné, ale ve chvíli, kdy jsem začal odhazovat všechny ty masky a stávat se více autentickým, se mi opravdu ulevilo. Bylo to, jako bych pustil ten plný batoh kamenů, které mě táhly dolů.
Najednou jsem se cítil svobodněji, jako bych se poprvé nadechl čerstvého vzduchu na vrcholu hory, kde už mě nic netíží a celý svět mi leží u nohou.
Musím říct, že to všechno nebylo jen růžové, protože se mi tímto hodně zkomplikoval život. Najednou jsem už nebyl ten hodný chlapeček – blbeček, který všem vyhoví a udělá to, co se mu řekne. Začal jsem vystrkovat rohy a chtěl žít po svém.
Začal jsem říkat vše hned a na rovinu, tak jak to cítím.
Začal jsem odhalovat své skutečné hodnoty a jednat podle nich.
Začal jsem stavět sebe na první místo a věnovat se tomu, co mě baví a naplňuje.
Odhodil jsem spoustu masek, které jsem si za svůj život vytvořil, a zbavil se syndromu hodného kluka, který mě svíral jako oprátka kolem krku.
Do té doby jsem žil život těch druhých a ne ten svůj, ale to se najednou změnilo.
A to se ne všem líbilo.
Přišel jsem o hodně kamarádů, známých a přestal se stýkat s poměrně velkou částí své rodiny. Dostával jsem se do konfliktů mnohem častěji a zjišťoval, že kolem mě je mnoho falešných lidí, kteří jsou přáteli jen tehdy, když skáču, jak oni pískají.
Síla sebepoznání v praxi
Sebepoznání není jen o tom, že si uvědomíš své silné stránky a slabiny. Je to mnohem víc. Je to o tom, že začneš rozumět, proč reaguješ tak, jak reaguješ, co tě motivuje, co tě drží zpátky a jaké hluboko zakořeněné přesvědčení ti brání růst.
Když jsem opravdu poznal sám sebe, začal jsem chápat, proč jsem se ocitl tam, kde jsem, a co mě tam přivedlo.
Tento proces vyžadoval upřímnost a otevřenost. Zjistil jsem, že některé věci, které jsem považoval za své přednosti, jsou ve skutečnosti masky, které jsem používal k ochraně před světem.
Vytvořil jsem si hodně psychologických obranných mechanismů, které mě chránily před bolestí, zklamáním, strachem z odmítnutí, ale také když byla ohrožena má sebeúcta.
Zároveň mě omezovaly v sebepoznání a růstu. Držely mě v pasti strachu a nejistoty, místo toho, aby mi umožnily otevřít se novým možnostem a žít naplno a autenticky.
A naopak, některé své slabiny jsem začal vnímat jako příležitosti k růstu, když jsem je začal vidět z jiného úhlu.
Sebepoznání mi dalo skutečnou moc. Jakmile jsem pochopil, kdo jsem, kým chci být a kam chci směřovat, začal jsem se dívat na svůj život z jiného úhlu.
Úplně se mi změnila perspektiva a vnímání.
Už nešlo jen o to, co se mi dělo, ale o to, jak já sám vytvářím svou realitu. Šlo o pochopení, že nezáleží na tom, co se mi děje, ale jak na to budu reagovat, protože to vytváří můj život.
Tento vhled mi umožnil přijímat lepší rozhodnutí, která jsou v souladu s tím, kým jsem a kam směřuji.
Když se opravdu poznáš, začneš si vytvářet život na míru – život, který vychází z tvé pravé podstaty, a ne z toho, co od tebe očekávají ostatní.
Sebepoznání je klíčem k autenticitě a k tomu, abys mohl žít život, který tě naplňuje a dává smysl.
Protože až když znáš sám sebe, můžeš opravdu začít měnit svět kolem sebe.
4. Laciný dopamin
Laciný dopamin je jedna z nejsilnějších zbraní moderního světa.
Výzkumy potvrzují, že multitasking, ke kterému nás vedou časté dopaminové impulsy z moderních technologií, narušuje naši mentální energii a snižuje naši schopnost efektivně se soustředit na jednu úlohu.
Další výzkum publikovaný v Current Psychology ukazuje, že nadměrné hladiny laciného dopaminu negativně ovlivňují kognitivní výkon, včetně pozornosti a paměti, což potvrzuje, že příliš mnoho laciného dopaminu z dlouhodobého hlediska způsobuje problémy s koncentrací.
Je to levná, nenápadná a všudypřítomná droga, která pomalu ničí tvou pozornost, drží tě v řetězech a ničí všechno, co bys chtěl a mohl mít.
Každej ten pitomej like na Instagramu, každej ten další blbej díl na Netflixu, to všechno tě odvádí od toho, co je skutečně důležité. Od toho, abys našel svůj skutečný směr, svou vášeň, něco, co tě bude naplňovat i za pět, deset nebo dvacet let.
Chceš být jako krysa v kleci, která si myslí, že ten další kousek sýra je vrchol blaženosti, ale ve skutečnosti tě to pomalu zabíjí?
A co je horší? Přestáváš si toho vůbec všímat. Pomalu se vzdaluješ sám sobě a ztrácíš kontakt se svým tělem, emocemi a pocity.
A tvoje pozornost? Ta už je roztříštěná.
Sny a cíle, všechno to mizí, zatímco se dusíš v záplavě okamžitého uspokojení.
Je to jednoduché – tyhle rychlé nárazy dopaminu tě udržují v apatii, jako dobře ochočeného konzumenta, který se ani nehne, aby zkusil něco skutečného.
Tvoje životní energie pomalu vyprchává, zatímco jen sleduješ, jak ti život protéká mezi prsty. Místo, abys tvořil, budoval, rostl, jen pasivně konzumuješ. A to je přesně to, co tě odtrhává od toho, kým skutečně jsi a kým bys mohl být.
Když se rozhlédneš kolem sebe, uvidíš, jak se většina lidí tváří, že jsou v pohodě, i když jsou v prdeli.
Měli by si uvědomit, že se z nich stala loutka, která tancuje, jak jí společnost píská.
A co ty?
Chceš se topit v tomhle laciném dopaminovém moři, kde tvoje skutečné já, to, co by mohlo něco dokázat, pomalu, ale jistě umírá?
To je mentální sebevražda!
Je čas se vzpamatovat.
Vykašli se na tyhle pitomé hry, které tě drží dole. Převezmi zpět kontrolu nad svým životem.
Přestaň konzumovat ten levnej sajrajt a začni konečně žít.
Protože jestli to neuděláš, tak se z tebe stane jen další konzumní krysa, co nikdy nedosáhne ničeho skutečného. A to by byla sakra škoda. Protože máš sakra na víc!
Všichni tě chtějí vidět spokojeného, ale jen proto, abys byl poslušnej.
Chtějí tě vidět spokojeného, protože tak jsi snadno ovladatelnej – bez odporu, bez vlastního názoru, jen další kolečko v jejich mašinérii, co maká, utrácí a drží hubu.
Ale jestli máš v sobě aspoň trochu hrdosti, aspoň kousek kuráže, tak se teď seber a vykašli se na tyhle blbosti! Přestaň si nechávat srát do hlavy a začni sakra žít!
Sundej ty řetězy, které tě drží u země!
Dostaň se z toho levného dopaminového pekla, ve kterém tě držej!
Zvedni se a udělej něco s tím svým životem!
Nebo tady zůstaneš hnít jako další ztracená duše, co nikdy neudělala nic skutečného.
Změna není pro slabochy, je pro ty, co se nebojej vzít svůj život zpátky!
Život je boj mezi dvěma silami – soustředěním a rozptýlením.
S pomocí soustředění porosteš – k moci, penězům, lásce a vnitřnímu míru.
Rozptýlení je zkáza.
Rozptýlení je třpytivá brána, která tě zavede do záhuby mezi miliony dalších ovcí.
Tak co?
Budeš konečně tvořit, nebo dál jen konzumovat?
Získej zpět kontrolu nad svým životem
Udělej první krok k tomu, aby ses osvobodil od laciného dopaminu a znovu převzal kontrolu nad svým životem.
Náš online kurz ti poskytnou nástroje a strategie, jak zlepšit soustředění, pozornost a vrátit se k tomu, co je skutečně důležité.
Dopaminový detox nefunguje, protože neřeší skutečné příčiny. Proto se vydej s námi na cestu ke kořenům a objev, jak žít v souladu se svou přirozeností a biologickými potřebami.
Naučíme tě získávat dopamin ze zdravých a dlouhodobých zdrojů, které vyživují tvůj život a vypořádat se s nutkáním i závislostí na laciném dopaminu, včetně rychlého uspokojení a potěšení, kterými tě laciný dopamin drží v řetězech.
Nezůstávej uvězněn v řetězech okamžitého uspokojení – vydej se na cestu k opravdové rovnováze, duševní pohodě a vnitřnímu štěstí.
Získej potřebnou podporu a začni s tím hned teď.
5. Emoční koherence
Emoční koherence je pátým krokem na cestě ke změně života a zároveň je možná tím nejméně chápaným, ale nejdůležitějším prvkem.
V koherentním stavu je tvoje mysl a vnitřní biologie dobře koordinovaná a pracují optimálním způsobem, stejně tak i hormonální a imunitní systémy fungují koordinovaně a optimálně.
Je to stav, kdy jsou tvé emoce, pocity a myšlenky v naprostém souladu s tělem, nervovým systémem, mozkem i obrannými mechanismy přežití.
Emoční koherence tě učí správně regulovat nervový systém, a tím se přirozeně regulují emoce i celá biologie těla.
To neznamená skrze dýchání, meditaci, relaxační techniky nebo metody zaměřené na přítomný okamžik, jako je všímavost a další, protože to funguje jen jako krátkodobé řešení, ale z dlouhodobého hlediska tě to dysreguluje a způsobuje postupnou traumatizaci.
Emoční koherence přináší úplně jiný přístup k práci s emocemi, stresem, úzkostí a traumatem než klasická emoční inteligence nebo psychologie.
Zatímco emoční inteligence a psychologie pracují jen s myslí a víceméně ignorují naše přirozené biologické procesy, emoční koherence respektuje tělo jako celek.
Vidí tělo a mysl jako jeden propojený systém.
Když cítíš stres nebo úzkost, tvé tělo reaguje – nervový systém přechází do stresového režimu, uvolňují se stresové hormony, racionální myšlení se „vypíná“ a aktivují se instinktivní reakce, svaly se napínají, zlepšuje se prokrvení velkých svalů, zvyšuje se tvoje ostražitost a bdělost, dech se zrychluje, utlumuje se trávení, hojení i imunitní funkce a tělo se připravuje na boj nebo útěk.
To jsou přirozené reakce na stres, které pocházejí z naší evoluční historie. Psychologie a emoční inteligence tyto projevy dostatečně neberou v úvahu.
Emoční koherence naopak tělu naslouchá a prvotně pracuje s jeho reakcemi.
Tento přístup tě učí, jak být v kontaktu se svým tělem a jeho biologickými potřebami.
Například místo potlačování emocí se skrze emoční koherenci učíš rozpoznávat a přijímat, co se děje v těle, a tím umožňuješ, aby se tělo samo regulovalo.
Základem je respekt k tomu, jak funguje naše biologie.
Tělo má svou moudrost a emoční koherence tě vede k tomu, abys jí naslouchal.
Místo boje proti tělu, jak to někdy psychologie a emoční inteligence dělají, emoční koherence ti pomáhá pracovat s ním a obnovit rovnováhu, kterou tělo samo dokáže najít.
Samozřejmě za předpokladu, že mu nasloucháš, ale v první řadě s ním musíš mít kontakt, což většina lidí v dnešní době postrádá.
Emoční inteligence a psychologie neberou v potaz naši přirozenost a nerespektují naši biologii, zejména mozek, nervový systém a naše přirozené reakce a obranné mechanismy, které řídí naše emoční spektrum a zejména to, čemu říkáme mysl (psychika).
Nejde o to pracovat se svou myslí a naučit se ji řídit a ovládat, ale prvně pracovat se svým tělem a biologií, která řídí naši mysl a ovlivňuje psychiku.
Emoční koherence znamená, že přestaneš bojovat sám se sebou.
Začneš si uvědomovat, že tvoje tělesné reakce a emoce nejsou tvým nepřítelem, ale spíše kompasem.
Když se naučíš jim naslouchat a pracovat s nimi, místo toho, abys je potlačoval nebo ignoroval, zjistíš, že tě mohou vést správným směrem.
Tento stav není o tom, že bys měl být neustále šťastný nebo pozitivní, právě naopak.
Emoční koherence znamená, že si dovolíš cítit celé spektrum emocí a pocitů a že si uvědomíš, proč to cítíš.
Jde o přijetí svých emocí, ať jsou jakékoli.
Navíc jde o to, aby tvoje mysl a tělo byly v souladu – protože mysl můžeš obelhat, ale tělo ne.
Tvůj tělesný systém bude dál reagovat na stres, úzkost a negativní emoce, pokud nevytvoříš koherenci mezi těmito vnitřními světy.
V tomto stavu začneš dělat rozhodnutí, která nejsou jen logická, ale také intuitivní.
Začneš si všímat, že když jednáš v souladu se svými emocemi, a když je tvé tělo klidné a nepodléhá stresovým reakcím, tvůj život plyne snadněji a s menším odporem.
Místo toho, abys bojoval s tím, co cítíš, budeš to používat jako sílu, která tě pohání vpřed.
Emoční koherence ti umožňuje žít s větší lehkostí a jasností.
Když jsi v tomto stavu, každé tvé rozhodnutí, každý krok, který uděláš, je v souladu s tím, kým jsi a kam chceš směřovat.
To ti dává hluboký pocit klidu a jistoty, protože víš, že tvé tělo na to reaguje koherentně, v plné harmonii.
Protože jinak nastává chaos.
I když si myslíš, že jsi v klidu, protože jsi zklidnil své myšlenky a emoce, tělo může pořád být v módu stresu.
Je to jako když vypneš alarm v hlavě, ale tělo pořád funguje, jako by nebezpečí bylo stále přítomné.
Když mysl a tělo nejsou v souladu, tvoje myšlení a reakce jsou chaotické a neefektivní.
Jdeš do toho s námi?
Nyní je ten správný čas převzít kontrolu nad svými emocemi, duševní pohodou a celým životem.
Nečekej na zítra – udělej první krok už dnes.
Začni pracovat se svým tělem, respektuj jeho přirozené cykly a procesy, které tě vedou k opravdové duševní pohodě a zdraví.
Pomůžeme ti zvládat stres, úzkost, negativní myšlenky a trauma tím, že tě propojíme s tvým tělem a jeho biologickými potřebami, s respektem k tvojí přirozenosti.
Kromě toho tě podpoříme v harmonizaci mysli i těla, aby tvé fyzické reakce a tvůj nervový systém našly přirozenou rovnováhu a umožnily ti zvládat náročné emoce i situace efektivněji.
Naučíš se naslouchat svému tělu a pracovat s jeho biologickými procesy, které ti přirozeně pomohou obnovit rovnováhu.
Připoj se do našeho online kurzu a získej nástroje pro harmonizaci těla i mysli.
Udělej první krok k lepšímu životu – žij v souladu se sebou!
6. Toxická pozitivita vs. kritické myšlení
Toxická pozitivita je past, do které můžeš snadno spadnout, když se snažíš žít „pozitivně“ za každou cenu.
Je to ten tlak být neustále šťastný, neustále optimistický, ignorovat nebo potlačovat negativní emoce a problémy, které se v tvém životě objeví.
Je to přesně ten známý toxický způsob, jakým se často prezentuje celý proces manifestace a zákon přitažlivosti.
Zákon přitažlivosti a manifestace se plošně téměř na celém internetu i v knihách prezentuje způsobem, který podporuje toxickou pozitivitu.
Ale ve skutečnosti to není nic jiného než popírání reality.
Když si nalháváš, že všechno je v pořádku, i když není, bráníš sám sobě v růstu a řešení skutečných problémů.
Kritické myšlení je protipólem toxické pozitivity.
Je to ochota zpochybňovat vše, co vidíš, co slyšíš, a dokonce i to, co cítíš.
Kritické myšlení ti umožňuje vidět věci takové, jaké skutečně jsou, ne jaké bys je chtěl mít.
Zpochybňování není o tom být negativní, je to o tom být autentický a zranitelný.
Je to o tom nebát se přiznat, že věci nejsou perfektní, a právě díky tomu hledat řešení a růst.
Toxická pozitivita znamená namlouvat si, že všechno bude dobré, i když to vypadá, že všechno je v prdeli.
Kritické myšlení je cesta, kde můžeš čelit nepříjemným pravdám a najít způsob, jak z nich udělat něco lepšího.
Zpochybňování ti dává moc rozlišit, co je skutečně podstatné a co je jen iluze.
Tím, že si dovolíš klást otázky a nevěřit všemu, co ti je předkládáno, otevíráš dveře skutečné svobodě a osobnímu růstu.
Není nic špatného na tom, že se chceš cítit dobře, ale když se snažíš být „pozitivní“ za každou cenu, ztrácíš kontakt s realitou.
Kritické myšlení ti umožňuje být vnímavý, ale zároveň autentický.
Je to způsob, jak žít autenticky, čelit životu s otevřenýma očima, a přitom stále hledat to, co tě může posunout dál.
Toxická pozitivita je jako růžové brýle, které si nasadíš, protože se chceš cítit lépe.
Kritické myšlení je ta síla, která tě vede k tomu, abys ty růžové brýle sundal a našel skutečnou hodnotu ve svém životě.
Pokud chceš skutečně změnit svůj život, musíš pochopit jednu zásadní věc: změna není něco, co přijde samo.
Změna je výsledkem vytrvalé práce, důslednosti a ochoty čelit nepohodlí.
Je snadné si říct, že chceš být lepší, ale málokdo je ochotný podstoupit proces, který je s tím spojený.
A právě tady přichází na scénu růstový mindset a návyky – dva nejmocnější nástroje, které máš k dispozici.
Proč je konzistence klíčem
Konzistence je základ. Nemůžeš čekat, že se něco změní, když budeš jednat jen občas, když se ti zrovna chce.
Růst a změna přichází z opakovaných, drobných kroků, které děláš každý den, i když se necítíš motivovaný.
Právě tehdy, když to bolí, když jsi unavený a všechno v tobě křičí, aby ses vzdal, musíš vydržet.
Když budeš konzistentní, výsledky se časem dostaví.
I když to na začátku vypadá, že nic nevidíš, věř, že každý malý krok tě posouvá vpřed.
Musíš věřit procesu.
Změna se neprojeví okamžitě – akumulace všech těch malých rozhodnutí, které děláš každý den, vytváří změnu.
Je to ta každodenní práce, která z tebe postupně vytváří někoho nového.
Bolest a výzvy: Nepřítel, nebo příležitost?
Změna nikdy nepřijde bez bolesti. Pokud chceš růst, musíš být ochotný projít nepohodlím a překážkami.
Problémy, které na své cestě potkáš, nejsou znamením toho, že máš přestat.
Je to test, který má prověřit, jak moc to opravdu chceš. Každá výzva, každý pád tě buď zlomí, nebo tě zocelí. A to, jak na tyto momenty zareaguješ, definuje, kým se staneš.
Není jiná cesta k růstu než skrze bolest. Když narazíš na problém, máš dvě možnosti – buď se stáhneš a vrátíš do svého starého pohodlného života, nebo překonáš překážku a posuneš se dál.
Každá výzva, kterou překonáš, je jako schod, který tě zvedá výš.
Žádný úspěch nepřichází bez dřiny.
Bolest a problémy jsou katalyzátorem změny – přijmi je jako nezbytnou součást své cesty.
Návyky: Stáváš se tím, co děláš opakovaně
Chceš-li opravdu změnit svůj život, musíš začít s tím, co děláš každý den.
Tvé činy a rozhodnutí tě postupně formují.
Stáváš se tím, co děláš opakovaně.
Pokud budeš každý den vynechávat své cíle, ignorovat své závazky nebo se vzdávat při prvním problému, nedokážeš dokončit, co jsi začal.
Ale když si vytvoříš zdravé, podporující návyky, začneš budovat život, po kterém toužíš.
Budování návyků je jako sázení semen.
Na začátku to vypadá, že se nic neděje, ale časem budeš sklízet úrodu.
A najednou zjistíš, že malé kroky, které jsi dělal každý den, vedly k obrovským změnám.
Návyky jsou mostem mezi tvými současnými zvyky a tvým budoucím já.
Začni malými kroky.
Nemusíš hned změnit celý svůj život během jednoho dne.
Ale můžeš každý den udělat jednu věc, která tě přiblíží k tvému cíli.
Můžeš si vytvořit jednoduché návyky, které tě podpoří na tvé cestě k lepší verzi sebe sama.
Vytrvalost rozhoduje
Vytrvalost znamená držet se svých cílů i tehdy, když výsledky ještě nejsou vidět.
Je to víra v to, že každý den, kdy na sobě pracuješ, tě posouvá blíž k cíli, i když to zatím nevidíš.
Právě vytrvalost odlišuje ty, kteří uspějí, od těch, kteří vzdají své sny při první překážce.
Vytváření nového života není o dokonalosti – je to o tom, že se stále vracíš zpět a pokračuješ dál, i když spadneš.
Každý pád je příležitostí zvednout se silnější.
A každý den, kdy zůstaneš na své cestě i přes všechny pochybnosti, je dnem, kdy se stáváš silnějším.
8. Mentor nikoliv terapeut
Mentor není jen někdo, kdo ti dává rady, není to jen člověk, který ti ukáže, jak něco udělat.
Je to průvodce na tvé cestě, někdo, kdo už se dostal tam, kam ty teprve míříš.
Mentor vidí potenciál, který možná sám nevidíš a dokáže tě vyzvat, abys dosáhl víc, než jsi kdy považoval za možné.
Mentor je ten, kdo tě nenechá usnout na vavřínech.
Když začneš mít pocit, že jsi na vrcholu, připomene ti, že je ještě spousta dalších vrcholů, které můžeš zdolat.
Když se cítíš na dně, ukáže ti, že je to jen dočasné, že máš v sobě sílu se zvednout a pokračovat.
Mentor tě vyzývá k růstu, nejen v oblasti dovedností, ale především jako člověka.
Každý z nás potřebuje někoho, kdo nám pomůže vidět svět z širší perspektivy.
Mentor ti pomůže prolomit tvé vlastní bariéry, překonat strach i nejistotu a posune tě směrem, kterým by ses možná sám nikdy nevydal.
Ale to neznamená, že tě povede za ruku.
Naopak, mentor tě vyzve, abys našel svou vlastní cestu, i když je to nepohodlné nebo neznámé.
Mentor není jen učitel, je to zrcadlo, které ti ukazuje tvou vlastní velikost.
Připomíná ti, že jsi schopný více, než si myslíš, a že tvůj potenciál je nekonečný.
Ale na to, abys toho dosáhl, musíš být ochoten přijmout výzvu, opustit komfortní zónu a vydat se na cestu, která ti změní život.
A to je síla, kterou mentor přináší do tvého života – síla probudit v tobě to nejlepší, co v tobě je a ukázat ti, jak se stát tou nejlepší verzí sebe sama.
Mentor vs. terapeut
Ale je důležité si uvědomit, že mentor by neměl být zaměňován za terapeuta.
Terapeut tě může vést, ale ty si na jeho pomoci začneš postupně vytvářet závislost.
Ztrácíš tak autonomii a snižuješ si sebevědomí, protože se spoléháš na někoho jiného, kdo ti drží ruku a vede tě krok za krokem.
To, co potřebuješ, je mentor, který ti předá nástroje, informace a naučí tě, jak s nimi pracovat v reálném životě.
Mentor ti nepředkládá hotové řešení. Ukazuje ti cestu, ale nechává tě jít po ní samotného.
Tím, že tě mentor naučí, jak se spoléhat na své vlastní schopnosti a jak čelit výzvám, postupně buduješ své sebevědomí a autonomii.
Stáváš se nezávislým, schopným jednat a rozhodovat se sám za sebe.
A právě tahle schopnost spoléhat se na sebe je to, co tě skutečně posílí a umožní ti růst – nejen v tom, co děláš, ale i v tom, kým jsi.
Mentoring není o tom, aby tě někdo vedl za ruku, ale o tom, aby tě vybavil na cestu, kterou si budeš muset prošlápnout sám, a aby tě naučil, jak být silným a nezávislým ve světě, který na tebe neustále klade nové nároky.
Tímto způsobem pracuji se svými klienty, aby byli schopni jednat a rozhodovat se sami za sebe. Abych v nich rozvíjel nezávislost a autonomii, čímž poroste jejich sebevědomí, protože se dokáží opřít o sebe a své dovednosti, které je naučím používat v praxi.
Vše v souladu a s respektem k vlastní přirozenosti. K tomu jim poskytuji strategii krok za krokem, aby mohli úspěšně aplikovat naučené dovednosti do svého života.
Získej zpět svou sílu, sebevědomí a nezávislost
Chceš ve svém životě opravdu uspět a získat nezávislost, kterou si zasloužíš?
Využij individuální koučink formou mentoringu, kde tě naučím dovednosti a strategie, které ti umožní jednat samostatně a se sebedůvěrou.
Mentoring ti poskytne jasnou cestu, jak zvládat výzvy každodenního života a zároveň tě naučí, jak být silným a vyrovnaným, s respektem k tvé přirozenosti.
Vydej se na cestu k osobnímu růstu ještě dnes!
9. Jsi průměrem 5 lidí, se kterými trávíš nejvíce času
„Jsi průměrem pěti lidí, se kterými trávíš nejvíce času.“ Tuhle větu jsi možná slyšel už tisíckrát, ale zamyslel ses někdy nad tím, jak hluboce tě to ovlivňuje?
Tihle lidé kolem tebe nejsou jen tvou společností – jsou tvým zrcadlem.
Jejich myšlení, návyky, přesvědčení a energie se postupně vštěpují do tvé vlastní mysli a tvého života.
To, jak smýšlejí o světě, jak reagují na problémy, jak si stanovují cíle – to všechno se ti postupně dostává pod kůži, aniž bys to vědomě vnímal.
Podívej se kolem sebe a zeptej se sám sebe:
Odráží těchto pět lidí to, kým chceš být?
Podporují tě v růstu, nebo tě drží zpátky?
Tohle není o tom, že bys měl opustit staré přátele nebo rodinu, ale spíš o tom, abys byl vědomý ve svých volbách a začal se obklopovat lidmi, kteří tě inspirují, kteří tě tlačí k tomu, abys byl lepší verzí sebe sama.
Každý den si vybíráme, s kým strávíme svůj čas.
Každá interakce nás buď posouvá vpřed, nebo nás stahuje zpátky.
Když jsem si uvědomil sílu této volby, začal jsem být mnohem opatrnější a vědomější v tom, komu věnuji svůj čas a energii.
Hledal jsem lidi, kteří mě vyzývají k růstu, kteří mají ambice, které mě motivují a mají hodnoty, které se mnou rezonují.
Protože tvůj život je skutečně průměrem těch pěti lidí, kteří jsou ti nejblíž – tak proč neudělat z toho průměru něco, co tě bude podporovat na tvé cestě?
Pozor ale na extremismus.
Extrémní snaha odstranit všechny „toxické“ lidi z tvého života nemusí být vždy řešením.
V první řadě by sis měl uvědomit, že ne všechno je černobílé.
Měl bys pochopit, že každý člověk má své chyby a slabiny – včetně tebe samotného.
Nezapomeň, že lidé, které máš nejblíže, ti budou ukazovat hodnotné lekce nebo zrcadlit oblasti, které potřebují změnu.
Například pokud nemáš správně vymezené hranice.
Tím, jak dovolíš druhým, aby se k tobě chovali, je učíš, jak s tebou mají zacházet.
Pak se nediv, že máš kolem sebe toxické lidi, když je učíš, že se k tobě mají chovat tímto způsobem.
10. Primal lifestyle
Moderní lidé žijí jako domestikovaná zvířata, odpojeni od svého přirozeného prostředí a přirozených instinktů, rytmů a způsobů života, které jsou v souladu s naší lidskou biologií.
Přestože jsme biologicky stejní jako naši pravěcí předci, náš životní styl se zcela změnil.
Žijeme v umělém prostředí plném technologií, které nás odděluje od přírody, a ignorujeme přirozené cykly našeho těla. To vše spolu s nepřirozeným životním stylem je v naprostém rozporu s naší přirozenou biologií.
Tento odklon od přirozenosti způsobuje chronický stres, úzkosti, deprese, vyčerpání, zhoršené duševní i fyzické zdraví a další problémy, které nás sužují.
Primal lifestyle nabízí návrat ke kořenům.
Tento přístup nebo lépe životní styl nás vybízí k návratu k přírodě, naslouchání svému tělu a emocím, respektování přirozených rytmů a vyvážení moderního světa s přirozenými způsoby života.
Klíčové je nejen propojení s přírodou – trávení času venku, vnímání ročních období a přirozené světlo.
Ale také pohyb, který byl pro naše předky přirozenou součástí života, zatímco pro náš moderní svět je typický sedavý životní styl.
Strava našich předků byla sezónní, lokální a přirozená, protože ji skládali z toho, co ulovili, vypěstovali nebo vychovali. Dnes jíme převážně průmyslově zpracované potraviny plné umělých a chemických sraček. Jíme potraviny, které prošly složitým procesem výroby a distribuce, cestovaly tisíce kilometrů a ztrácejí spojení s přirozenou stravou.
Moderní lidé trpí narušením spánku a cirkadiánního rytmu vlivem umělého osvětlení a technologií. To je v rozporu s naší lidskou biologií a způsobuje to zdravotní problémy. Zatímco primal lifestyle nabízí návrat k přirozeným spánkovým vzorcům a respektování biologických hodin pro obnovení rovnováhy a zlepšení zdraví.
V primal verzi je sexualita přirozenou a zdravou součástí života. Je spojena s emocemi, tělem a hlubokými vztahy. Lidé ji prožívají autenticky, bez přehnaného tlaku na výkon nebo nerealistických představ. Sexualita zde vychází z přirozených instinktů a je v souladu s lidskou biologií, tedy bez společenských omezení, která narušují její přirozený tok.
V dnešní společnosti lidé komerčně využívají sexualitu a redukují ji na povrchní a výkonově orientovaný zážitek. Média, pornografie a společenské normy ovlivňují naše vnímání sexuality. To způsobuje tlak na vzhled, výkon a rychlé uspokojení. Místo zdravého prožívání intimity se lidé setkávají s frustrací a nejistotou, protože jejich očekávání neodpovídají realitě.
Moderní společnost naprosto zdegradovala a potlačila sexualitu.
Naši předkové respektovali a podporovali přirozené role a energie mužů a žen. Mužská a ženská energie se vzájemně doplňovaly. To přispívalo k harmonickému soužití a rovnováze ve společnosti. V moderním světě se tyto energie potlačují, zkreslují a degradují, což způsobuje vnitřní konflikt, ztrátu identity a další problémy.
Naši předkové zakládali vztahy na hlubokém propojení, vzájemném respektu a osobním kontaktu. Intimita nebyla jen fyzická, ale i emocionální. To posilovalo sociální vazby a pocit sounáležitosti. V dnešní době internetu jsme více propojeni, ale přesto trpíme nedostatkem skutečné blízkosti a autentických vztahů, což se projevuje osamělostí a odcizením.
Naši předkové žili v úzkém propojení s přírodou a jejich život byl plný spontánnosti a divokosti. Divokost představuje přirozený stav bytí, kdy jsme v kontaktu se svými instinkty, emocemi a tělesnými potřebami bez společenských omezení. V moderním světě potlačují tuto stránku ve prospěch kontroly, pořádku a společenských norem.
Návrat k divokosti znamená dovolit si prožívat život naplno s autenticitou a vášní. Je to o vyjádření sebe sama bez obav z odsouzení, o prožití radosti, smutku, hněvu či lásky v jejich plnosti. Divokost nám umožňuje uvolnit potlačené emoce, znovuobjevit kreativitu a nalézt hlubší spojení se sebou, s přírodou i s ostatními lidmi.
Lidé moderním způsobem života čím dál více degradují a proto je důležité vrátit se zpět ke své přirozenosti a naučit se ji kombinovat s moderním světem a vzít si z obou světů to nejlepší. Rovnováha je klíč.
Technologie nám sice přinesla nespočet výhod, ale zároveň narušila naši schopnost naslouchat svému tělu a žít v souladu s přírodou.
Jsme odpojeni od naší přirozenosti.
Od svého těla.
Od svých emocí a pocitů.
Od svých přirozených cyklů a rytmů.
Od životního stylu a prostředí, které podporují naši přirozenou biologii a tím i naše duševní a fyzické zdraví.
Přestože jsme dnes pohodlnější a máme přístup k luxusním výdobytkům moderní doby, stále více lidí trpí problémy, jako je chronický stres, úzkost, deprese a oslabení imunity.
Primal lifestyle nám ukazuje, že cesta zpět k našim kořenům je cestou k obnovení zdraví a vnitřní pohody.
Není o tom, vzdát se moderního světa, ale jde o nalezení rovnováhy mezi technologiemi a přirozeným způsobem života, protože to je cesta, jak se vrátit zpět k opravdovému duševnímu i fyzickému zdraví a vnitřnímu štěstí.
Náš přístup k přirozenosti
V umělém světě plném technologií a nepřirozeném životním stylu vidíme kořen mnoha problémů, kterým lidé dnes čelí.
Tento odpojený způsob života, kdy se lidé stále více spoléhají na technologie a ztrácejí kontakt se sebou, tělem, emocemi, empatií, soucitem a přírodou, narušuje přirozené rytmy těla a mysli.
Sedavý životní styl, nedostatek pohybu, uměle zpracované potraviny jsou dalším typickým příkladem, který je v rozporu s naší přirozeností.
Výsledkem je nerovnováha, která se projevuje různými zdravotními problémy a celkovou psychickou nepohodou.
Člověk a jeho tělo jsou od přírody nastaveny primárně na přežití, přizpůsobené životu v přírodních podmínkách.
Moderní přístupy a systémy bohužel fungují v rozporu s tímto základním nastavením, což způsobuje chronický stres, únavu a další problémy.
Proto se ve svém životě zaměřujeme na návrat k základům – na respektování přirozených procesů a rytmů, které podporují skutečné zdraví a dlouhodobou duševní pohodu.
Proto my, náš životní styl i náš přístup stavíme na respektování přirozených procesů těla a podpoře jeho vrozených schopností.
Věříme, že opravdové zdraví spočívá v návratu k základům a respektování svého těla a jeho biologických potřeb, ale také přirozených rytmů a cyklů života, včetně optimalizace přirozeného prostředí.
Půjdeme společně do toho?
Chceš znovu objevit svou přirozenou rovnováhu, prohloubit spojení s přírodou i se sebou samým – se svým tělem, emocemi a pocity, přitom respektovat svou vnitřní biologii?
Přesně pro tebe je tu online kurz Vědomě žít – vědomě tvořit, který ti poskytne všechny potřebné nástroje a strategii pro tvou cestu.
Pokud hledáš osobní vedení, můžeš využít individuální koučink, kde tě osobně povedu a společně najdeme cestu k tvé vnitřní pohodě, štěstí a zdraví.
Dej svému životu nový směr!
11. Sebeláska a vztah k sobě
Sebeláska pro mě není jen klišé, je to základní kámen, na kterém stavím celý svůj život.
Vztah, který mám sám se sebou, je tím nejdůležitějším vztahem, jaký kdy budu mít.
Je to vztah, který určuje, jak se budu cítit ve světě, jak budu reagovat na výzvy a jaké vztahy navážu s ostatními.
Sebeláska pro mě není o narcismu, není to o povrchní chvále sebe sama. Je to hluboké, autentické přijetí toho, kým jsem, se všemi svými silnými stránkami i nedokonalostmi.
Když se naučím mít rád sám sebe, otevřu si dveře k tomu, abych žil autenticky.
Skutečná sebeláska totiž vychází z hlubokého sebepoznání.
Pak už se nemusím skrývat za masky, nemusím se bát být zranitelný.
Sebeláska mi dává sílu být sám sebou, bez potřeby neustálého potvrzování od druhých.
Je to vědomí, že jsem dost dobrý takový, jaký jsem, a že moje hodnota není závislá na tom, co si o mně myslí ostatní.
Vztah k sobě samému určuje, jaké hranice si nastavím, jak se budu starat o své tělo, mysl i duši.
Když si vážím sám sebe, přestanu tolerovat toxické vztahy, práci, která mě vysává, nebo situace, které mi neprospívají.
Sebeláska mi umožní postavit se za sebe, říct „ne“ tam, kde to cítím, a „ano“ tam, kde to rezonuje s mým skutečným a autentickým já.
Sebeláska je pro mě cesta, ne cíl.
Je to neustálé připomínání si, že jsem hoden lásky a respektu, že jsem dost dobrý takový, jaký jsem.
A až se tohle opravdu usadí v tvém srdci, celý tvůj život se začne měnit.
Začneš přitahovat lidi a situace, které s tebou rezonují a postupně vytvoříš život, který je v souladu s tím, kdo jsi a kým chceš být.
Sebeláska je pro mě klíč k tomu, abych mohl žít naplněný a autentický život, který mě skutečně naplňuje.
12. Cíl vs. cesta
Životní cíle jsou můj kompas, který mi ukazuje směr, ale skutečná hodnota se skrývá v cestě, po které jdu, abych jich dosáhl.
Cíle jsou pro mě mnohem důležitější, protože bez nich by nebyla žádná cesta. Dávají mi smysl a směr, ale nejsou tím jediným, co určuje mou hodnotu.
Je to o cíli, ne o cestě.
Cíl je klíčový, protože bez něj bys nic nedělal. Cesta by bez jasného směru neměla smysl.
Je důležité vědět, kam jdeš, protože všechny tvoje činy budou následovat. Ty ti pomůžou užít si cestu, ale stále je to cíl, který tě vede.
Mnozí tvrdí, že na cestě záleží víc než na cíli, ale bez cíle by žádná cesta nebyla, že?
Když se zaměříš jen na cestu, riskuješ, že budeš stagnovat a sledovat, jak ostatní mění své životy, zatímco ty zůstaneš na místě.
Cíle jsou kotvy, které ti dávají smysl a nutí tě zkoumat neznámo před tebou. Jsou buď vědomé, nebo nevědomé, ale všechno, co děláš, směřuje k nějakému cíli.
Pokud si cíl nezvolíš sám, společnost nebo systém ti ho přidělí, a tím se staneš otrokem cílů, které ti vnutili.
Čím jasnější je tvůj cíl, tím smysluplnější a naplněnější bude tvoje cesta.
Na druhou stranu cesta, kterou jdu, mě formuje, učí mě, poznávám sám sebe i své limity.
Je to cesta plná výzev, pádů a růstu, která mě připravuje na to, abych zvládl své cíle, až jich dosáhnu.
V tom, jak kráčím po své cestě, nacházím to skutečné naplnění.
Nezáleží jen na tom, čeho dosáhnu, ale na tom, jak se změním, jak se přizpůsobím, jak vytrvám.
Cíl mi dává směr, ale cesta mi dává sílu.
Je to každý krok, který mě učí, jak být lepší, jak zvládnout překážky a jak najít radost i v těch nejtěžších chvílích.
Proto se nesoustředím jen na dosažení cíle, ale na to, jaký člověk se ze mě stává, když po té cestě jdu.
Protože můj život není jen o tom, kam jsem došel, ale kým jsem se stal, jak jsem tam došel a co jsem po cestě objevil – skutečné poznání a informace o sobě, o životě, o světě.
13. Odpuštění
Odpuštění není o druhých, je o tobě.
Je to proces, kdy se rozhodneš přestat nosit tíhu minulosti, která tě stahuje dolů.
Odpuštění není slabost, je to síla, která ti umožní zbavit se bolesti a pokračovat dál s lehkostí.
Když odpustíš, osvobodíš sám sebe – ne proto, že bys zapomněl, ale proto, že už nechceš nechat minulost ovládat tvou přítomnost.
Protože když neodpustíš, trestáš tím jen sám sebe za chyby druhých, a to tě drží ve vězení, ze kterého máš klíč jen ty sám.
Odpuštění je krokem ke svobodě, kdy si zvolíš růst místo stagnace, klid místo zášti.
Konec teorie, pojďme to společně převést do praxe.
Online kurz Vědomě žít – vědomě tvořit
Online kurz zaměřený na všechny aspekty návratu k přirozenosti, který tě vede krok za krokem. Získej zpět spojení se svým tělem i myslí a vybuduj si hlubokou vnitřní rovnováhu. Nauč se žít v souladu s přirozenými cykly, pracovat se stresem a objev svou skutečnou sílu a energii. Vyřeš příčiny odpojení, potlačené emoce a překážky, které ti brání žít autentický a naplněný život. Vše s celoživotními aktualizacemi i přístupem.
Jiří Čapovec
Celostní terapeut, kouč a mentor
Jiří Čapovec je celostní terapeut, kouč a mentor, který se zabývá oblastí celostní medicíny a funkční medicíny, kde propojuje důležité aspekty a obory jako je osobní rozvoj, psychosomatika, epigenetika, psychologie a rozvoj lidského vědomí, neurovědy a práce s podvědomím. Kromě působení v oblasti duševního zdraví, se také zaměřuje na psychologii mezilidských vztahů (individuální i párová terapie). Je spoluzakladatel značky cesta relaxace spolu s jeho partnerkou, koučkou a terapeutkou Lenkou Heczkovou.
0 komentářů