Sebeláska: Jak se mít ráda a vybudovat zdravý vztah k sobě

Spoustu rozhodnutí v životě uděláš podle toho, koho nechceš zklamat, co se od tebe očekává a co si o tobě budou myslet ostatní. Podle těchto pravidel si vybereš práci, vztahy, cíle i způsob života. Po čase můžeš žít život, který vypadá správně pro všechny kolem tebe, ale uvnitř vůbec není tvůj. Zdravá sebeláska ti naopak umožňuje rozhodovat se podle vlastních hodnot a vytvářet si autentický život.

Porozumět vlastnímu vztahu k sobě znamená zjistit, odkud tyto volby vycházejí a co potřebuješ změnit, aby další rozhodnutí patřila tobě.

V tomhle článku se naučíš, jak se mít ráda. Zjistíš, co je zdravá sebeláska, jak vzniká její nedostatek, podle čeho ho poznáš a jak si krok za krokem vybudovat zdravější vztah k sobě.

Co je to sebeláska?

Sebeláska je pozitivní postoj a zdravý vztah k sobě samému. Znamená znát svou hodnotu, respektovat své potřeby, emoce, hranice i tělo a chovat se k sobě s úctou také ve chvílích, kdy uděláš chybu nebo se ti něco nepodaří.

Zdravá sebeláska zahrnuje sebepřijetí i odpovědnost za to, jak se sebou zacházíš. Přijímáš své silné stránky, chyby a nedokonalosti, ale zároveň nepřehlížíš to, co ti ubližuje a co potřebuješ změnit.

Zároveň je to praktický soubor dovedností, který zahrnuje péči o tělo, mysl, fyzické i duševní zdraví a celkovou pohodu. Patří sem také schopnost neobětovat se neustále pro ostatní na úkor sebe.

Pravá sebeláska není podmíněná tím, kdo jsi, co děláš nebo jak se ti právě daří. Neztrácíš k sobě respekt ani ve chvíli, kdy uděláš chybu nebo se ti něco nepovede. Jinými slovy to znamená, že bez ohledu na to, kdo jsi, co se děje nebo co děláš, budeš se vždy milovat a přijímat stejnou mírou.

Sebeláska není sobecká a neznamená ignorovat potřeby ostatních. Pokud však dlouhodobě nepečuješ o sebe, nezbývá ti dostatek energie ani kapacity starat se o druhé. Nedá se jednoduše změřit, ale promítá se do vztahu, který k sobě každý den máš.

Proč všechno začíná vztahem k sobě

Všechno začíná vztahem, který máš sám k sobě. Ten se přirozeně promítá do toho, jakou váhu dáváš vlastním potřebám, jak se k sobě chováš, co si necháš od ostatních líbit a kde si dokážeš nastavit hranice.

Součástí vztahu k sobě je také sebepoznání. Potřebuješ porozumět svým emocím, znát své potřeby, hranice a hodnoty a všímat si vzorců chování, které se v tvém životě opakují.

Vztah k sobě ovlivňuje tvá rozhodnutí, péči o zdraví, vztahy, práci i prostředí, které si kolem sebe vytváříš. Když se k sobě začneš chovat s větším respektem, vytváříš tím pevnější základ pro vztahy a život v souladu se svými hodnotami.

Sebeláska je tedy především o vztazích. Začíná vztahem k sobě a od něj se odvíjí vztah ke všemu ostatnímu, k vlastnímu tělu, emocím, lidem i světu kolem tebe.

Jak vzniká nedostatek sebelásky?

Vztah k sobě se začíná formovat už v dětství. Z toho, jak s tebou zacházejí nejbližší lidé, si vytváříš představu o své hodnotě, vlastních potřebách a o tom, jaký musíš být, aby tě druzí přijali.

Když si musíš přijetí zasloužit

Když přijetí dostáváš hlavně za poslušnost, výkon, dobré známky nebo chování, které vyhovuje ostatním, začneš vnímat sám sebe jejich očima. Sleduješ, co od tebe očekávají, jak je nezklamat a které části sebe musíš potlačit, abys nepřišel o jejich přijetí.

U žen se z tohoto nastavení může vytvořit vzorec známý jako syndrom hodné holčičky. Vlastní potřeby v něm ustupují snaze vyhovět ostatním a nikoho nezklamat.

Stejně to funguje i u opakované kritiky, ponižování, odmítání a srovnávání s ostatními. Po čase se z těchto zkušeností stane způsob, jakým vnímáš sám sebe. Každou chybu bereš jako vlastní selhání, své potřeby považuješ za méně důležité a svou hodnotu začneš odvozovat od toho, jak tě hodnotí okolí.

Vztah k sobě ovlivňuje také to, jak se v rodině zacházelo s emocemi. Když pro tvůj smutek, strach nebo vztek nebylo místo, naučil ses je skrývat. Když byly tvoje potřeby označované za přehnané nebo sobecké, přestal ses jimi řídit. Postupně ses mohl odpojit od toho, co cítíš, co chceš a co je pro tebe důležité.

Jak se vztah k sobě vytvářel u mě

Přesně takhle se vztah k sobě vytvářel u mě. Vyrůstal jsem v nestabilním prostředí, ve kterém jsem se naučil dávat potřeby ostatních před své vlastní a neustále se přizpůsobovat. Později se k tomu přidala šikana a ponižování ve škole. Měnil jsem své názory i chování podle toho, co ode mě očekávali druzí, protože jsem chtěl zapadnout a být přijatý.

Do dospělosti jsem si odnesl nízké sebevědomí, silnou sebekritiku, žárlivost, závislost na partnerkách a vztahy, ve kterých jsem postupně ztrátil sám sebe. Dlouho jsem řešil jednotlivé problémy, ale neviděl jsem, že mají společný základ ve vztahu, který jsem si během života vytvořil sám k sobě. Podrobněji o této části svého příběhu píšu v článku o traumatech způsobených vyrůstáním v toxické rodině.

Zkušenosti z praxe

Stejných souvislosti jsem si později začal všímat také u lidí, se kterými jsem pracoval. Někteří dokázali být oporou všem kolem sebe, ale sami sebe vždy odsunuli na poslední místo. U některých z nich jsme se dostali k tomu, že se už jako děti museli přizpůsobovat náladám rodičů, nezatěžovat okolí vlastními potřebami nebo si zasloužit uznání výkonem a bezchybným chováním.

Metaanalýza dosavadních výzkumů ukázala, že podmíněné rodičovské přijetí souvisí s vlastní hodnotou závislou na splnění očekávání druhých, silnějším vnitřním tlakem a horší kvalitou vztahů.

Co si z těchto zkušeností přenášíš do dospělosti

Za narušeným vztahem k sobě nemusí stát jedna konkrétní událost. Někdy ho výrazně ovlivní šikana, odmítnutí, ztráta, násilí nebo jiná bolestivá či traumatizující zkušenost. Jindy vzniká postupně z let kritiky, nedostatku přijetí, přehlížení emocí a drobných situací, ve kterých ses naučil, že potřeby ostatních mají větší váhu než ty tvoje.

Tyto zkušenosti si pak přenášíš do dospělých vztahů. Pokud v nich znovu zažíváš odmítání, manipulaci nebo zacházení, které ti ubližuje, původní vztah k sobě se dál upevňuje. Způsob, který ti kdysi pomáhal získat přijetí nebo se vyhnout konfliktu, se stane každodenní součástí tvého života, i když tě dnes připravuje o vlastní potřeby, hranice a respekt k sobě.

Jak poznat nedostatek sebelásky?

Na první pohled nemusí být nedostatek sebelásky vůbec vidět. Můžeš fungovat, plnit své povinnosti a působit, že máš všechno pod kontrolou. Rozhodující není, jak vypadáš nebo působíš navenek, ale jestli se k sobě dokážeš chovat s respektem i ve chvíli, kdy se ti něco nedaří nebo nesplníš vlastní očekávání.

Každý je k sobě občas tvrdý. Rozdíl je v tom, jestli jde o ojedinělou chvíli, nebo se k sobě takhle chováš pořád a už ti to připadá normální.

Nedostatek sebelásky může doprovázet také nízké sebevědomí, nejde ale o stejný problém. Sebevědomí se týká především důvěry ve vlastní schopnosti, zatímco sebeláska popisuje vztah, který máš sám k sobě.

Nedostatek sebelásky se může projevovat tím, že:

• Podceňuješ se, shazuješ se a tvůj vnitřní dialog je plný sebekritiky
  
• Tvůj respekt k sobě závisí na výkonu, vzhledu, produktivitě nebo uznání ostatních
• Nedokážeš přijmout své chyby, slabosti a nedokonalosti bez studu a trestání
• Stále se vracíš k minulým chybám a nedokážeš si je odpustit
• Máš pocit, že si nezasloužíš lásku, respekt, péči nebo zdravé zacházení
• Odmítáš části sebe, které nesplňují tvé vlastní představy nebo očekávání okolí
• Nevnímáš své potřeby, únavu a signály těla, případně je dlouhodobě přehlížíš
• Považuješ péči o sebe, odpočinek nebo čas pro sebe za sobeckost
• Cítíš vinu, když nic neděláš, odpočíváš nebo dáš přednost sobě
• Neustále upřednostňuješ ostatní, i když tě to vyčerpává a jde to proti tvým potřebám
• Nedokážeš říct ne, nastavit hranice nebo je udržet
• Toleruješ neúctu, manipulaci nebo zacházení, které ti ubližuje
• Zůstáváš ve vztazích a situacích, ve kterých dlouhodobě ztrácíš sám sebe
• Přizpůsobuješ své názory, potřeby a chování tomu, aby tě druzí přijali
• Neustále potřebuješ ujištění, pozornost nebo potvrzení vlastní hodnoty od ostatních
• Obtížně přijímáš pochvalu, pomoc, blízkost nebo péči, protože nevěříš, že si je zasloužíš
• Ke svému tělu přistupuješ s odporem, zanedbáváš ho nebo ho neustále přetěžuješ
• Nevíš, co skutečně chceš a potřebuješ, protože ses dlouhodobě řídil hlavně podle ostatních

Nejvíc o tvém vztahu k sobě vypovídají každodenní rozhodnutí.

Praktický tip: Příštích sedm dní si všímej, čí potřeby dostávají přednost, kdy a komu dovolíš překročit své hranice, podle čeho určuješ svou hodnotu, co všechno přijímáš výměnou za přijetí nebo uznání druhých a jak se k sobě chováš po chybě nebo selhání. Každý večer si konkrétní situace zapiš.

Po týdnu si označ, co se opakovalo. V další podobné situaci udělej jeden konkrétní krok. Vyslov svou potřebu, řekni ne, vezmi si čas na rozhodnutí nebo jasně pojmenuj, co ti vadí.

Jak se projevuje zdravá sebeláska a proč je důležitá?

Život pravidelně přináší chyby, odmítnutí, kritiku a chvíle, kdy musíš chránit vlastní potřeby a hranice. Zdravá sebeláska ti v těchto situacích pomáhá zachovat respekt k sobě a vědomí vlastní hodnoty.

Studie z roku 2023 ukazuje, že sebeláska je jedním ze tří nejdůležitějších faktorů spojených s osobním štěstím, spokojeností, pohodou a blahobytem v životě.

Její přínos se promítá především do těchto oblastí:

• Stabilnější vlastní hodnota: Výkon, vzhled a názory ostatních přestávají určovat to, jak vnímáš svou hodnotu. Svou hodnotu čerpáš zevnitř, z vědomí toho, kým jsi, a ze vztahu, který máš sám k sobě.
• Sebepřijetí a laskavost k sobě: Přijímáš své silné i slabé stránky, mluvíš se sebou s respektem a dokážeš převzít odpovědnost za chyby, aniž by ses kvůli nim odsuzoval.
• Respekt k vlastním potřebám a hranicím: Vnímáš únavu, emoce i signály těla, dokážeš si nastavit hranice, umíš říct ne, chránit se před nezdravým zacházením a dopřát si péči, odpočinek i radost bez pocitu, že si je musíš zasloužit.
• Zdravé a rovnocenné vztahy: Otevřeně vyjadřuješ své potřeby, respektuješ potřeby druhých, přijímáš pomoc, náklonnost i pochvalu a nehledáš ve vztazích neustálé potvrzení své hodnoty. Jak sebeláska ovlivňuje výběr partnera, hranice, žárlivost a závislost ve vztahu, podrobněji rozebírám v článku Jak sebeláska ovlivňuje vztahy.
• Autentický život podle vlastních hodnot: Rozhoduješ se podle toho, co je pro tebe důležité, co ti dává smysl a jaký život chceš žít, místo neustálého přizpůsobování očekáváním okolí. Patří sem také sebevyjádření, tedy schopnost otevřeně vyjádřit své myšlenky, emoce, hodnoty a to, kým jsi. Metaanalýza 75 studií s více než 36 000 účastníky zjistila středně silnou souvislost mezi autenticitou a psychickou pohodou.
• Větší psychická odolnost: Náročné chvíle tě mohou ovlivnit, ale nezničí tvůj vztah k sobě. Dokážeš zvládat nepohodlí, poučit se, pokračovat dál a být trpělivý se svým vývojem.

Dokážeš ocenit vlastní úsilí také ve chvíli, kdy výsledek nesplní tvá očekávání. Nepříjemným emocím dáš prostor, dokážeš je pojmenovat a vyjádřit s respektem k sobě i druhým.

Zdravá sebeláska se promítá také do vztahu k tělu. Pečuješ o něj a respektuješ jeho potřeby i ve dnech, kdy nejsi spokojený se svým vzhledem.

Výzkumy ukazují, že soucitný přístup k sobě, který je součástí zdravé sebelásky, pomáhá lépe zvládat neúspěch, poučit se z vlastních chyb a posilovat psychickou odolnost.

Důležitá je také rovnováha. Zdravá sebeláska neznamená, že člověk vždy upřednostní své pohodlí. Patří k ní i schopnost snést přiměřené nepohodlí, plnit závazky, přijímat zpětnou vazbu a respektovat potřeby druhých.

Nejčastější mýty o sebelásce

Kolem sebelásky vznikla řada představ, které zkreslují, co zdravý vztah k sobě skutečně znamená.

Mýtus č. 1: Sebeláska je narcistická nebo sobecká

Zdravá sebeláska spojuje respekt k sobě s respektem k ostatním. Dokážeš vidět své silné stránky i chyby bez přikrášlování, pečovat o své potřeby, chránit své hranice a nést odpovědnost za to, jak tvé chování působí na druhé. Právě odpovědnost a respekt k ostatním ji odlišují od sobectví a narcistického chování.

Za sebelásku se někdy vydává sebestřednost, neúcta nebo vyhýbání se odpovědnosti. Jak takové chování poznat, podrobněji rozebírám v článku o toxické sebelásce.

Mýtus č. 2: Sebeláska znamená být vždy šťastný a pozitivní

Zdravý vztah k sobě zahrnuje také chvíle, kdy cítíš smutek, úzkost, vztek nebo frustraci. Dovolíš si tyto emoce vnímat a zacházet s nimi zdravým způsobem, aniž bys je považoval za důkaz, že v sebelásce selháváš.

Výzkumy ukazují, že přijímání nepříjemných emocí bez jejich hodnocení souvisí s lepším psychickým zdravím.

Sám jsem si dlouho myslel, že práce na sobě znamená udržet si za každou cenu pozitivní přístup. Když se mi to nedařilo, bral jsem to jako vlastní selhání. Až později jsem pochopil, že své emoce pouze odsouvám a vytvářím na sebe další tlak.

Pozitivní přístup může být užitečný, pokud vedle něj zůstává prostor pro nepříjemné emoce a problémy, které potřebuješ řešit. Tlak být stále šťastný a pozitivní ale může vést k přehlížení nebo popírání toho, co opravdu cítíš, což je součástí toxické pozitivity.

Zdravý vztah k sobě ti nezajistí život bez problémů. Pomáhá ti ale zvládat náročné chvíle, aniž by ses kvůli nim zhroutil nebo ztratil respekt sám k sobě.

Mýtus č. 3: Sebeláska znamená smířit se se vším, co mi škodí

Sebeláska neznamená přehlížet chování, návyky nebo situace, které ti ubližují. Můžeš přijímat sám sebe takového, jaký jsi, a zároveň měnit to, co zhoršuje tvé zdraví nebo kvalitu života. Rozdíl je v tom, že změna nevychází z odporu k sobě, ale z respektu a skutečné péče o sebe.

Mýtus č. 4: Sebeláska je jen péče o sebe a vlastní vzhled

Kosmetika, hezké oblečení, vana, odpočinek nebo čas pro sebe mohou být příjemnou součástí péče o sebe. Samy ale nevypovídají o tom, jaký vztah k sobě skutečně máš. Můžeš pečovat o svůj vzhled a zároveň dlouhodobě přehlížet únavu, stres, vlastní emoce nebo potřeby těla.

Zdravá sebeláska zahrnuje také stravu, pohyb, spánek, životní styl a způsob, jakým pracuješ se stresem. Patří sem také práce na sobě, při které poznáváš své emoce, řešíš problémy, přebíráš odpovědnost za vlastní rozhodnutí a měníš návyky nebo vzorce chování, které ti ubližují.

Vnější péče tvoří jednu část sebelásky. Stejnou pozornost potřebuje tvoje psychika a tělo zevnitř.

Mýtus č. 5: Stačí afirmovat, používat techniky nebo nějaký seznam tipů

Sebelásku nevybuduješ tím, že si budeš opakovat několik pozitivních vět a čekat, až jim začneš věřit. Samotné afirmace na sebelásku, jednotlivé techniky ani seznamy tipů nefungují jako náhrada za dlouhodobou práci na sobě. Pokud dál přehlížíš své potřeby, porušuješ vlastní hranice, trestáš se za chyby a přijímáš zacházení, které ti ubližuje, vztah k sobě zůstane stejný.

Dlouhodobý výsledek vyžaduje hlubší práci na sobě. Potřebuješ rozpoznat vzorce, které utvářejí tvůj vztah k sobě, pochopit, co je udržuje a jak souvisejí s tím, co jsi prožil v minulosti. Součástí této práce může být také zpracování bolestivých nebo traumatických zkušeností, které ovlivnily způsob, jakým vnímáš svou hodnotu, potřeby a hranice. Tyto vzorce pak postupně měníš konkrétními rozhodnutími a novými zkušenostmi.

Bez této práce zůstanou afirmace pouze slovy, která nemají žádnou oporu. Mohou celý proces doplnit, nikdy ho ale nenahradí.

Jak se mít ráda a budovat zdravou sebelásku

Sebeláska je cesta a každá životní etapa prověří jinou část tvého vztahu k sobě. Rozchod, nemoc, odmítnutí, změna práce nebo vlastní chyba mohou vytáhnout vzorce, o kterých sis myslel, že je máš už dávno zpracované.

Budování sebelásky je proto dynamický proces. V jednom období se učíš nastavovat a chránit své hranice, v jiném přijímat pomoc, procházet nepříjemnými emocemi, zpracovávat minulost nebo budovat respekt k sobě. K následujícím krokům se můžeš vracet podle toho, co zrovna ve svém životě řešíš.

1. Spojení se sebou je první krok

Zdravou sebelásku nezačneš budovat, dokud nemáš kontakt sám se sebou. Potřebuješ vnímat své emoce, potřeby, tělo, hranice, hodnoty a směr, kterým chceš v životě jít. Jinak se dál rozhoduješ podle očekávání okolí a nepoznáš, co ti prospívá, co ti ubližuje a co potřebuješ změnit.

Konkrétní kroky, jak tento kontakt se sebou začít budovat, najdeš v článku Jak začít se sebeláskou.

2. Rozpoznej své vzorce chování, které utvářejí tvůj vztah k sobě

Vzorce chování jsou automatické reakce, které opakuješ ve stejných nebo podobných situacích. Můžeš souhlasit, když chceš odmítnout, po kritice se okamžitě shodit nebo přehlížet vlastní potřeby jen proto, abys získal přijetí od druhých.

Vzorec poznáš podle stejného průběhu. Něco konkrétního ho spustí, automaticky zareaguješ a skončíš u známého výsledku.

Praktický krok: Vyber si jednu situaci, která se ti opakuje a rozepiš ji do čtyř bodů:

• Co se stalo?
• Co jsi v tu chvíli cítil?
• Jak jsi automaticky zareagoval?
• Jaký byl výsledek?

Potom si napiš jednu reakci, kterou chceš příště vyzkoušet. Pokud například na každou žádost okamžitě kývneš, připrav si větu: „Potřebuji si to promyslet, ozvu se ti později.“ Získáš tím prostor rozhodnout se podle sebe.

3. Zpracuj minulost a traumatické zkušenosti

Každý vzorec z předchozího kroku má svůj původ. Prvním krokem je zpracovat minulost a trauma, které ovlivnily tvůj vztah k sobě. Zaměř se na období a zkušenosti, které utvářely tvůj pohled na sebe a vztah k sobě nebo tě naučily reagovat podobným způsobem. Zjisti, před čím tě tehdy chránila a jak tě ovlivňuje dnes.

Mě tahle práce zavedla zpátky k fyzické a psychické šikaně i k tomu, jak mě ovlivnila výchova. Shazoval jsem se, přizpůsoboval se, abych zapadl a svou hodnotu jsem odvíjel od toho, jak mě přijímali druzí.

Praktický krok: Vyber si jeden konkrétní vzorec a odpověz si:

• Kdy se tato reakce začala objevovat?
• Co se v té době dělo?
• Před čím mě chránila?
• Jak chci v podobné situaci jednat dnes?

Nejprve potřebuješ dát prostor souvisejícím emocím a zpracovat dopad traumatické zkušenosti. Odpuštění je navazující proces, který přichází až po této práci. K odpuštění sobě i druhým přejdi až tehdy, když máš zpracované emoce, bolest i trauma spojené s minulostí. Předčasné odpuštění může bolest pouze překrýt a odsunout její skutečné zpracování.

4. Přijmi své silné, slabé i odmítané části

Teď se zaměř na tu část sebe, kterou skrýváš, odmítáš nebo shazuješ, protože se ji bojíš vyjádřit a máš pocit, že ji musíš změnit, abys získal přijetí. Může jít o část osobnosti, vlastnost, emoci, potřebu, touhu, názor, schopnost, vzhled, sexualitu, identitu nebo zkušenost. Stejnou pozornost věnuj také schopnostem a silným stránkám, které si nedovolíš naplno ukázat, abys nevyčníval.

Praktický krok: Vyber si jednu takovou část a odpověz si:

• Co přesně na sobě odmítám nebo skrývám?
• Kdy a kde se za tuto část začínám stydět nebo ji skrývám?
• Jak se k sobě chovám ve chvíli, kdy se tahle část projeví?
• Jak jí můžu dát zdravý prostor ve svém životě?

5. Respektuj své potřeby a chraň své hranice

Vlastní potřeby respektuješ tím, že je bereš vážně a podle nich se rozhoduješ. Když cítíš únavu, víš, že na něco nemáš čas, nebo se v určité situaci necítíš dobře a přesto automaticky vyhovíš, znovu dáváš přednost potřebám ostatních před svými.

Praktický krok: Před každým důležitým souhlasem si polož čtyři otázky:

• Chci to opravdu udělat?
• Mám na to čas a energii?
• Je to v souladu s mými hodnotami a tím, co chci?
• Kterou vlastní potřebu kvůli tomu odložím?

Podle odpovědí se rozhodni, zda souhlasíš, odmítneš nebo navrhneš jinou možnost. Konkrétní postup najdeš v článcích o tom, jak si nastavit hranice a jak se naučit říkat ne.

6. Změň způsob, jak se k sobě chováš

Po chybě, kritice nebo odmítnutí si všimni první věty, která ti proběhne hlavou. Věty jako „jsem neschopný“ nebo „zase jsem všechno pokazil“ mění jednu situaci v hodnocení tebe jako člověka. Postupně ovlivňují, jak vnímáš svou hodnotu a svůj vztah k sobě, a vytvářejí automatický vzorec, podle kterého se k sobě zachováš v dalších podobných situacích.

Praktický krok: Zachyť jednu větu, kterou si v podobných chvílích opakuješ. Napiš ji přesně a potom popiš, co se skutečně stalo a co teď můžeš udělat:

• Z „Jsem neschopný.“
• Udělej „Tahle věc se mi nepovedla. Podívám se, kde vznikla chyba a co můžu změnit nebo udělat jinak.“

Sleduj také, jak se k sobě zachováš potom. Chybu můžeš napravit, poučit se z ní a pokračovat dál bez sebekritiky, trestání nebo ponižování.

7. Pečuj o své tělo, psychiku a energii

Postavit sebe na první místo v praxi znamená počítat při plánování dne také se sebou. Spánek, jídlo, pohyb, odpočinek, zdravotní péče, práce s psychikou i činnosti, které ti dávají energii, patří do tvého života stejně jako práce a ostatní povinnosti.

U mě se osvědčilo plánovat pohyb stejně konkrétně jako práci. Pilates zařazuji po prvním pracovním bloku, procházky během týdne a yin jógu večer. Díky tomu s péčí o sebe nečekám až na chvíli, kdy budou hotové všechny povinnosti.

Praktický krok: Sepiš si tři věci, které tě pravidelně vyčerpávají a tři, které ti energii vracejí. U jedné vyčerpávající činnosti rozhodni, co konkrétně změníš. Můžeš ji zkrátit, rozdělit, požádat o pomoc nebo nastavit jasný limit. Jednu činnost, která ti energii dává, naplánuj na konkrétní den a čas.

8. Rozhoduj se podle vlastních hodnot

Tvoje hodnoty se ukazují v tom, jak se rozhoduješ a čemu věnuješ čas, energii a pozornost. Jestli mezi tvé hodnoty patří svoboda, zdraví, rodina, tvořivost nebo upřímnost, měl by tomu odpovídat i způsob, jakým žiješ.

Jednou z mých hlavních hodnot je svoboda a autonomie. Proto si postupně zjednodušuji podnikání a stavím ho tak, abych pracovala přibližně čtyři hodiny denně a měla prostor na vztah, pohyb, cestování i život mimo práci. Každé nové pracovní rozhodnutí posuzuji také podle toho, kolik času a svobody mi ponechá pro můj život.

Praktický krok: Vyber si tři hodnoty, podle kterých chceš žít. Ke každé doplň jednu konkrétní větu:

• „Když je pro mě důležité zdraví, budu…“
• „Když je pro mě důležitá upřímnost, řeknu…“
• „Když je pro mě důležitá svoboda, změním…“

9. Vybírej si zdravé vztahy a prostředí

To, mezi jakými lidmi a v jakém prostředí trávíš čas, ovlivňuje, zda se dokážeš svobodně projevit, nebo musíš některé části sebe potlačovat.

Někde můžeš otevřeně říct, co chceš a co si myslíš, chovat se svobodně a autenticky a naplno se projevit, aniž by ses musel hlídat. Jinde máš pocit, že se musíš potlačovat, kontrolovat každé slovo, přizpůsobovat se a skrývat části sebe, abys získal přijetí nebo nikoho nenaštval. V takovém prostředí se nakonec ani nedokážeš uvolnit. Všímej si, kde se cítíš svobodně a kde máš pocit, že se za sebe musíš omlouvat.

Praktický krok: Vyber si jeden vztah nebo prostředí a odpověz si:

• Můžu zde vyjádřit svůj názor a potřeby?
• Jsou moje hranice respektované?
• Jak se cítím po kontaktu s těmito lidmi nebo v tomto prostředí?
• Co potřebuji v tomto vztahu nebo prostředí změnit?

Potom udělej jeden konkrétní krok. Může jít o otevřený rozhovor, omezení kontaktu nebo hledání prostředí, ve kterém získáš prostor se naplno projevit a být sám sebou.

10. Buduj vztah k sobě každodenními rozhodnutími

Zdravý vztah k sobě se buduje opakovanými drobnými kroky a každodenními rozhodnutími. Vyber si jeden krok z této sekce a převeď ho do jednoduchého pravidla:

„Když se stane tohle, udělám tohle.“

Například:

• „Když na mě někdo tlačí, řeknu, že potřebuji čas.“
• „Když udělám chybu, pojmenuji, co se stalo, a zvolím další krok.“
• „Když někdo překročí mou hranici, řeknu to přímo.“

Používej stejné pravidlo pokaždé, když daná situace nastane. Jakmile se nový způsob jednání stane přirozenou součástí tvého života, přidej další krok. Tím získává tvůj vztah k sobě oporu v reálných zkušenostech.