Celodenní úzkost a návaly úzkosti

Možná i ty zažíváš celodenní úzkosti a napětí nebo náhlé návaly úzkosti, které dokážou hodně znepříjemnit život. V tomto článku se společně podíváme na to, jaké psychologické mechanismy i fyziologické faktory k tomu nejčastěji přispívají a především, co s tím můžeš dělat.

Opřu se nejen o vědecké studie a aktuální výzkumy, ale také o své dlouholeté zkušenosti z celostní praxe v oblasti duševního zdraví, kde se nejčastěji věnuji klientům s úzkostmi. Tyto poznatky a postupy už pomohly mnoha lidem lépe zvládat úzkost a mohou být užitečné i pro tebe.

Co znamená celodenní úzkost?

Celodenní úzkost je stav, kdy člověk zažívá nepřetržité napětí, obavy a stres od rána až do večera a může přetrvávat i v noci. Nejde o běžnou krátkou epizodu neklidu nebo nervozity, která přijde a odezní. Je to trvalá a chronická forma úzkosti, kdy je nervový systém zaseknutý v režimu přežití a nedává tělu ani mysli možnost uvolnit se a odpočinout si.

Podle přehledu publikovaného v StatPearls (NCBI, 2024) chronický stres vede k dysregulaci autonomního nervového systému a aktivaci sympatiku i HPA osy, což způsobuje dlouhodobou fyziologickou aktivaci organismu.

Tyto procesy vysvětlují, proč celodenní úzkost není jen v hlavě, ale má silný základ v těle a jeho fyziologii.

Významnou roli při vzniku a přetrvávání úzkosti hraje životní styl, zejména spánek, strava a pohyb, ale i další fyziologické faktory. Ukazuje se, že právě kombinace psychických faktorů (obavy, neustálý stres) a fyziologických procesů vytváří podmínky pro to, aby úzkost přetrvávala celý den bez možnosti úlevy.

To znamená, že příčina celodenní úzkosti neleží jen v samotných myšlenkách a emocích, ale v tom, jak je nastavený nervový systém. Proto běžné rady typu rozptyl se, nemysli na to, změň myšlení, afirmace nebo mysli pozitivně mohou krátkodobě ulevit, ale dlouhodobě problém spíše prohlubují.

Jak se projevuje celodenní úzkost?

Celodenní úzkost je stav, kdy člověk prožívá nepřetržité psychické napětí i fyzické potíže během celého dne, bez možnosti úlevy.

Nejde jen o občasnou nervozitu nebo krátký záchvat paniky. Jde o trvalý stav napětí, který tě provází od rána do večera. Typické je, že se tělo i mysl nikdy doopravdy neuvolní, i když se navenek nic neděje, organismus zůstává v režimu přežití.

Psychické příznaky:

• Neustálé obavy a strach
• Nepřiměřené starosti
• Neschopnost zbavit se negativních myšlenek
• Podrážděnost, neklid a nervozita
• Problémy se soustředěním a mozková mlha
• Pocit bezvýchodnosti

Fyzické příznaky:

• Svalové napětí, roztřesenost
• Bušení srdce a zvýšený tlak
• Neustálé napětí v těle
• Dušnost
• Závratě, nevolnost, pocit sevření, bolesti hlavy
• Brnění končetin, třes, pocení, návaly horka nebo chladu
• Nespavost a neklidný spánek
• Únava a vyčerpání

Jak vzniká celodenní úzkost

Celodenní úzkost vzniká postupně, nejčastěji vyhýbáním se nepříjemným emocím, nevyřešeným traumatem, dlouhodobým stresem, náročnými životními situacemi, vyčerpáním a nezdravým životním stylem.

A právě životní styl v tom hraje obrovskou roli. Špatná strava, nedostatek pohybu, nekvalitní spánek, toxické prostředí a nezdravé návyky oslabují tělo i mysl, a tím vytvářejí ideální podmínky pro vznik a udržování úzkosti.

Studie z roku 2023 ukazuje, že špatné životní návyky u dospívajících (např. spánek, fyzická neaktivita, strava, obrazovky) dlouhodobě zvyšují riziko depresivních a úzkostných symptomů.

Dlouhodobě tím oslabuješ odolnost nervového systému. Ten se místo přirozené regenerace a rovnováhy udržuje v režimu neustálé v režimu přežití. V takovém stavu tělo nedokáže dokončit stresovou reakci, uvolnit napětí ani obnovit bezpečí a klid. Úzkost tak zůstává přítomná i v momentech, kdy bys měl cítit klid.

Často se k tomu přidává hledání rychlých zkratek k úlevě, jako je rozptýlení, přesměrování pozornosti, meditace, dýchání, mindfulness nebo pozitivní myšlení.

Pozitivní myšlení v takovém stavu nefunguje jako řešení, protože se stává jen dalším únikem před tím, co opravdu cítíš.

Tyto techniky dokážou krátkodobě uklidnit, ale pokud se používají dlouhodobě nebo jen jako hlavní řešení, stávají se pouhým únikem. Neřeší příčinu, a proto úzkost přetrvává a časem se může proměnit v trvalý stav, který tě provází celý den.

Kruh úzkosti

Mozek miluje rychlé odměny. Když cítíš úzkost, sáhneš po mobilu, pustíš seriál, dáš si sladké, sjedeš sociální sítě. Je to jednoduchý trik: přehodíš pozornost a na chvíli se cítíš líp. Jenže to není řešení, je to jen dopaminová náplast. Úzkost zůstává v pozadí a tělo jede dál v režimu přežití.

Podobně to funguje s meditací, mindfulness nebo dechovými technikami. Samy o sobě to nejsou špatné nástroje a ve správný moment ti můžou pomoct zvládnout krizi.

Ale pokud je používáš jako jediný způsob, jak zvládat úzkost a udržet ji pod kontrolou, stávají se jen dalším způsobem, jak se vyhnout tomu, co cítíš. Tělo neuvolní stresovou energii, emoce se neuvolní, stresová reakce se nedokončí a napětí se vrství.

Metafora telefonu a aktualizace

Tvůj mozek je jako telefon, který potřebuje pravidelné aktualizace softwaru. Běží, plní úkoly, jede na výkon: řešíš úkoly, voláš, píšeš zprávy, projíždíš sociální sítě, hraješ hry a každou chvíli vyskočí hláška: „Je čas provést aktualizaci.“

Uděláš to hned?

Samozřejmě že ne. Vždyť teď se to nehodí, protože máš práci, děláš něco důležitějšího.

Nikdo nechce, aby mu telefon přestal fungovat ve chvíli, kdy ho potřebuje.

Tak aktualizaci odkládáš zas a znovu. Další zprávy, další e-maily, další videa. Výzvy se opakují tak dlouho, až si jich přestaneš všímat. Čím déle odkládáš, tím hůř běží. Zpomaluje, padá, až jednoho dne zamrzne nebo si aktualizaci vynutí v tu nejhorší možnou chvíli.

Stejně je to i s viry v počítači. Antivirový program tě varuje, že je čas na kontrolu. Ale ty to odsouváš, protože zrovna nemáš čas.

Pořád něco řešíš – práce, sociální sítě, filmy, hry. Jenže čím déle kontrolu ignoruješ, tím víc se systém zpomaluje, až nakonec přestane fungovat. A vždycky v momentě, kdy to nejmíň potřebuješ.

Co to znamená pro tvou úzkost?

Naše obavy, stresy a úzkost fungují stejně jako tyhle výzvy k aktualizaci. Mozek nás opakovaně žádá, abychom se zastavili a nahromaděný stres, emoce, nenaplněné potřeby a problémy vyřešili.

Jenže když během dne neřešíme problémy, překážky, obavy, negativní emoce, myšlenky a úzkost, a místo toho se jim vyhýbáme, odkládáme věci, rozptylujeme se, jsme zaneprázdnění nebo prokrastinujeme, náš mozek to stejně nenechá být.

Zpočátku se to projevuje jen jako lehký tlak, neklid, nervozita, napětí, úzkostné myšlenky. Ale čím víc to ignoruješ, tím silnější signály ti mozek posílá. Pak přijde panika, nával úzkosti nebo celodenní úzkost a sevření, které už nejde odložit.

Nakonec nemá jinou možnost, než tě donutit čelit problému skrze intenzivní emoční projevy a fyzické symptomy: třes, pocení, sucho v ústech, bušení srdce, zrychlený dech nebo sevření hrudi.

Studie ukazuje, že když se lidé vyhýbají nepříjemným emocím a jsou přecitlivělí na pocity úzkosti, mají větší sklon prožívat strach a paniku. I když se to nemusí vždy projevit na těle, vyhýbání se emocím úzkost zhoršuje a udržuje.

Potlačování a kumulace stresové energie

Každá nedokončená stresová reakce v těle zůstává jako uzamčená stresová energie. Emoce, které nejsou uvolněné, se uloží do těla jako napětí.

Jeden nezpracovaný moment ještě zvládneš. Ale když se vrství měsíce nebo roky? Jsi jako natlakovaná nádoba. Nervový systém se pomalu dere k limitu, dokud tě úzkost nedostihne v nejslabší chvíli.

Postupně si tak vytváříš vyhýbavý vzorec, který tě nutí utíkat před stále větším množstvím podnětů, situací a lidí. Život se zužuje, roste strach, ztrácíš příležitosti k růstu a oslabuje se tvoje sebevědomí. To jen dál posiluje úzkost a začarovaný kruh.

Když se dlouhodobě vyhýbáš tomu, co cítíš, tělo se začne bránit, aby nedošlo k vyčerpání. Prostě tě vypne. Dostaví se zamrznutí, odpojení, otupělost a disociace.

Disociace znamená i odloučení od reality, od vlastních prožitků nebo od blízkých lidí. Člověk se cítí izolovaný a sám, a právě tato osamělost má velmi tenkou hranici k depresi.

Navenek to může působit jako klid, nemáš téměř žádné myšlenky ani emoce, ale ve skutečnosti jde o obranný mechanismus a nouzový režim.

Studie z roku 2018 ukazuje, že vyhýbání se strachu, nepříjemným emocím a stresovým situacím zvyšuje riziko rozvoje úzkosti a udržuje začarovaný kruh. Další výzkumy potvrzují, že strategie potlačování emocí a pozitivního myšlení vedou spíš k dlouhodobému zhoršení psychického stavu než k jeho zlepšení.

Shrnutí

Celodenní úzkost většinou vzniká právě z vyhýbání a potlačování, ať už pomocí dopaminových zkratek (mobil, jídlo, rozptýlení) nebo copingových strategií (meditace, mindfulness, dechová cvičení), pokud se používají jen jako únik. To, co mělo přinést klid, se mění v začarovaný kruh, kde tělo nikdy nedokončí, co potřebovalo a úzkost se stává tvým celodenním společníkem.

Jak se zbavit celodenní úzkosti?

Z velké časti je problém celodenní úzkosti spojen s přetížením nervového systému, což způsobuje změny v hormonech a biochemii mozku.

Když je naše nervová soustava přetížena, může to způsobit mnoho problémů, včetně obtížného zpracování podnětů, které působí na náš organismus a psychiku.

Zatížení nervového systému může způsobit opožděné, špatné, intenzivní nebo nedostatečné reakce a také rozhodit hormony v našem těle i biochemii v mozku.

Přetížení nervového systému může být způsobeno mnoha různými faktory, ale většinou jde o kombinaci více faktorů, které problém umocňují.

Může jít o nevyřešené traumata z minulosti, virové a bakteriální infekce, patogeny, plísně, záněty, parazity, špatnou stravu a obecně životní styl, nefunkční trávení, syndrom propustného střeva a problém se střevní mikroflórou, dlouhodobý chronický stres, špatné okysličení těla i mozku a mnoho dalších faktorů.

To může vést k tomu, že vnímáme situace mnohem intenzivněji než obvykle. To znamená, že se můžeme rychleji stresovat a stres bude trvat déle, bude silnější a obtížněji se ho zbavit nebo zmírnit.

Stejně tak mohou být negativní myšlenky intenzivnější až tak, že se stávají duševním problémem v podobě OCD.

Mohou se také vyskytovat intenzivnější emoce, jako jsou strach, obavy a další emoce, které mohou vést k úzkostným stavům, celodenní úzkosti, způsobit návaly úzkosti, ale také přerůst v panickou poruchu a panické záchvaty. Tyto faktory mohou vést k rozvoji mnoha různých dalších duševních poruch. To vše potvrzuje i výzkum z roku 2020.

V této fázi může být obtížné dosáhnout účinného zmírnění příznaků úzkosti pomocí tradičních metod, jako je meditace, různé formy relaxace, dechového cvičení, progresivní svalové relaxace a další. Tyto metody mohou být použity k dočasnému zmírnění příznaků, ale nemusí být účinné při řešení hlubších kořenů úzkosti.

Dysregulace nervového systému

Dysregulace nervového systému může způsobit celodenní úzkost tím, že mozek a nervový systém uvíznou v reakci „boj nebo útěk“, což je stav, kdy tělo reaguje na vnímané hrozby, rizika a nebezpečí.

Za normálních okolností, když člověk čelí reálnému nebezpečí, nervový systém aktivuje reakci ‚boj nebo útěk‘, aby mobilizoval energii a připravil tělo na rychlou reakci – buď bojovat s hrozbou nebo utéct.

U lidí trpících úzkostí může být tento systém nadměrně aktivní nebo dysregulovaný, což znamená, že mozek neustále hledá potenciální hrozby a nebezpečí, i když žádné reálné nebezpečí neexistuje. To vede k přetrvávajícím pocitům úzkosti, napětí a hypervigilanci (neustálé sledování okolí pro potenciální hrozby a nebezpečí).

Tento chronický stav aktivace může způsobit, že se nervový systém stane hyperreaktivním, což jinými slovy znamená, že i malé stresory mohou vyvolat velkou reakci. To samozřejmě vede k pocitům neustálého strachu, obav a úzkosti, které se stávají běžnou součástí každodenního života u těchto lidí.

Dlouhodobě může dysregulace nervového systému vést k fyzickým a psychickým problémům, včetně chronické úzkosti, depresivních stavů, problémů se spánkem, vysokého krevního tlaku a dalším zdravotním problémům.

Navíc tento stav způsobuje, že takový člověk se stává méně odolným a schopným efektivně čelit stresu a to vede k dalšímu zhoršování jeho duševního a fyzického zdraví.

Klíč k duševnímu zdraví a plnohodnotnému životu

Pozor, k dysregulaci nervového systému můžeme dokonce svůj mozek i nervový systém nevědomě vytrénovat. Někdy může uvíznout ve stresové reakci a postupně ztrácí schopnost se regulovat a dostat tělo do stavu uvolnění, který je pro něj přirozený.

Proto je nesmírně důležité se v této oblasti vzdělávat, získávat informace a nástroje, které ti pomohou zlepšit kvalitu tvého duševního zdraví a tím i celého života.

U nás se můžeš plně vzdělávat, učit novým dovednostem, technikám a získávat efektivní strategie, jak s tím pracovat a předejít nebo se zbavit těchto problémů a získat kontrolu nad svými emocemi, myšlenkami, psychikou a tím i nad celým svým životem. Pokud chceš ovládnout svůj život, musíš nejprve ovládnout svou mysl.

Můžeš využít našeho celostního online programu, kde najdeš vše na jednom místě: dva online programy za jednu cenu a to vše s celoživotním přístupem a celoživotními aktualizacemi. Můžeš růst neustále s námi. Nebo můžeš využít našeho individuálního koučinku, kde se společně podíváme na tvé problémy a vše společně vyřešíme. Rozhodni se a začni žít konečně svůj život naplno.

Léky – antidepresiva a skutečná pravda

Mnoho studií potvrzuje negativní vliv dlouhodobého užívání antidepresiv na náš střevní mikrobiom. To vede k vzniku propustného střeva a následně k přetížení nervového systému prostřednictvím unikajících bakterií, virů, plísní a dalších patogenů, které se dostávají z tlustého střeva do krevního řečiště a dále do nervového systému a dalších částí našeho organismu, což způsobuje další zdravotní, psychické i fyzické problémy.

Studie z roku 2020 potvrzuje, že chronické užívání antidepresiv souvisí s rozvojem adaptivních změn střevní mikroflóry s potenciálními škodlivými účinky. Nesmíme také opomenout, že antibiotika a další některé léky mají stejně nebo horší vliv na střevní mikroflóru a způsobují také další problémy. To také potvrzují mnohé studie a výzkumy. A nemluvě o dalších vedlejších účincích dlouhodobého užívání antidepresiv, jako je například disociace a mnoho dalšího.

Stejný vliv má špatná strava na náš střevní mikrobiom a následně přetížení nervového systému. Více se tomuto tématu věnuji ve videu níže. Existuje celá řada faktorů, které mají podobný vliv na střevní mikrobiom, ale také přímý vliv na přetížení nervového systému. Pozor, toto je jen jeden z mnoha vlivů, které způsobují přetížení nervového systému a negativní vliv na psychiku.

Jak se toho zbavit?

Důležité je propojit tyto faktory a vytvořit funkční model, který skládá fyziologické i psychologické příčiny do komplexního systému, který vede k jedné hlavní příčině, od které se odvíjí vše výše zmíněné a mnohé další. To vše najdeš v našem celostním online programu Harmonie života.

Klíčové je nejen pochopit příčiny, ale i souvislosti, které vedou k jejich vzniku a zejména porozumět celkovému fungování a propojení naší fyziologie a psychologie. Jedno bez druhého bude jen těžko fungovat. Pokud chceš jednou provždy ukončit začarovaný kruh úzkosti a zbavit se celodenní úzkosti a návalů úzkosti, využij náš celostní online program Harmonie života a získej dva online programy za jednu cenu, kde se jdeme skutečně do hloubky, ale zároveň všechno zpracováváme do jednoduché a přehledné formy.