Nesnáším se a nenávidím se: Co dělat se sebenenávistí

Uděláš chybu, někomu ublížíš nebo se ti něco nepodaří. Místo toho, abys řešil, co se stalo, obrátíš všechen vztek proti sobě a začneš mít pocit, že se nesnášíš a nenávidíš. Původní problém zůstane nevyřešený a pod vlivem sebenenávisti můžeš udělat další věci, které si později vyčítáš.

Možná se uzavřeš před lidmi, odmítneš pomoc, vzdáš se něčeho důležitého nebo se začneš trestat. Tím získáš další důvody, proč se nenávidět a celý kruh se opakuje.

V tomto článku ti ukážu, co dělat, když se nenávidíš, jak tento kruh zastavit a jak rozlišit nápravu chyby od trestání sebe. Najdeš tu také konkrétní situace, kdy už na sebenenávist nezůstávat sám a vyhledat pomoc.

Co je sebenenávist?

Sebenenávist je silný odpor, vztek nebo nepřátelský postoj namířený proti sobě. Sám sebe vnímáš jako terč svého vzteku. Urážíš se, pohrdáš sebou, obviňuješ se a můžeš mít potřebu se za něco potrestat. Chyba, selhání nebo vlastnost, která ti vadí, se pro tebe stane důkazem, že jsi špatný jako člověk.

Může se objevit po konkrétní události, kterou si vyčítáš a později zmizet. Může se ale také vracet dlouhé měsíce nebo roky. Stačí další chyba nebo neúspěch a znovu si začneš říkat: „Nesnáším se“ nebo „Nenávidím se.“ Postupně se z tohoto pocitu stane postoj k sobě. Už si nevyčítáš jen to, co se stalo. Začneš věřit, že jsi špatný a že nenávist k sobě je součástí tvé identity.

Někdy to začne nenápadně jednou výčitkou, která se časem může změnit v dlouhodobou nenávist vůči sobě.

K čemu tě sebenenávist nutí

Sebenenávist se může projevovat různě, d nadávek a ponižování sebe sama přes odmítání pomoci a ničení vlastních možností až po ubližování vlastnímu tělu. Pojďme se podívat na projevy, se kterými se ve své praxi u klientů setkávám nejčastěji:

• Nadáváš si a ponižuješ se. Tvůj sebekritický hlas ti opakuje, že jsi odporný, neschopný nebo špatný člověk.
• Vracíš se k jedné chybě. Přehráváš si ji pořád dokola a trestáš se za ni i poté, co ses omluvil nebo napravil její následky.
• Odmítáš pomoc a podporu. Když ti chce být někdo nablízku nebo ti nabízí podporu a pomoc, odstrčíš ho, protože máš pocit, že si nic dobrého nezasloužíš.
• Vzdáš se něčeho, na čem ti záleží. Přestaneš pracovat na svém cíli nebo odmítneš příležitost, protože předem čekáš, že stejně selžeš.
• Zůstáváš mezi lidmi, kteří tě shazují nebo ponižují. Jejich chování začneš brát jako potvrzení, že si nic lepšího nezasloužíš.
• Opakuješ destruktivní chování. Děláš věci, o kterých víš, že poškodí tvoje zdraví, vztahy, práci nebo finance, a jejich následky potom obrátíš proti sobě.
• Trestáš své tělo nebo si ubližuješ. Sebepoškozování se může stát trestem za chybu, selhání nebo přesvědčení, že jsi špatný.

Ve studii o sebenenávisti a zoufalství sledovali výzkumníci 344 vysokoškoláků ve dvou časových bodech. Vyšší sebenenávist v prvním měření souvisela s pozdějším oslabením pocitu, že jejich život má smysl. Slabší pocit smysluplnosti pak souvisel s větším zoufalstvím. To ukazuje, že sebenenávist nezůstává pouze u slov. Pokud se vrací dlouhodobě, může změnit i to, jak se díváš na smysl vlastního života.

Pokud máš nutkání si ublížit

Jestli máš strach nebo nutkání, že si ublížíš, nezůstávej sám. Dej z dosahu všechno, čím by sis mohl ublížit, přesuň se k někomu dalšímu a řekni mu přímo: „Mám strach, že si ublížím. Potřebuji, abys teď zůstal se mnou.“

Zdarma a kdykoliv můžeš zavolat na Linku první psychické pomoci na čísle 116 123. Pokud už sis ublížil nebo ti hrozí bezprostřední nebezpečí, volej zdravotnickou záchrannou službu na čísle 155 nebo tísňovou linku 112.

Jak vzniká kruh sebenenávisti

Při rozhovorech s klienty se poměrně často dostáváme ke stejnému kruhu. Jednají pod vlivem sebenenávisti, následky svých rozhodnutí si vyčítají a kvůli nim se začnou nenávidět ještě víc. Z jedné chyby tak postupně vzniknou další důvody, proč se nenávidět.

Vezmi si například hádku s partnerkou. Řekneš jí něco, co jí ublíží. Víš, že jsi to přehnal a mohl by ses omluvit. Místo věty „Tohle jsem neměl říkat“ si ale řekneš: „Jsem hrozný člověk. Nenávidím se.“

Ze vzteku na sebe se uzavřeš, partnerce se vyhýbáš a řekneš si, že si její lásku stejně nezasloužíš. Původní problém zůstane nevyřešený. Partnerka neví, co se děje, omluvy se nedočká a mezi vámi roste odstup.

Po několika dnech si už nevyčítáš jen to, co jsi řekl. Vyčítáš si také, že ses neomluvil, utekl od rozhovoru a vztah ještě víc ohrozil. Tyto následky pak použiješ jako další důkaz, že jsi špatný člověk.

Původní chyba se dala napravit omluvou a změnou chování. Potrestal ses ale, nápravu odložil a přidal další problém. Jeho následky teď bereš jako důkaz, že jsi špatný. A kruh začíná znovu.

Co dělat, když se nenávidíš

Když vůči sobě cítíš silný vztek, nemusíš hned řešit všechno, co k němu vedlo. Nejdřív zastav rozhodnutí a činy, za které by ses později nenáviděl ještě víc.

• Přeruš jednání, kterým se trestáš. Jestli rušíš něco důležitého, odmítáš pomoc nebo se chystáš udělat něco, co ti ublíží, zastav se. Nemusíš v tom pokračovat jen proto, že ses už rozhodl.
• Odlož rozhodnutí, která nepůjdou snadno vzít zpět. Neodesílej zprávu, kterou bys později mohl litovat, neukončuj vztah ani se nevzdávej něčeho důležitého. Nejdřív svoje rozhodnutí prober s někým, komu důvěřuješ. Nech nejdřív opadnout emoce a nutkání. Teprve potom si své rozhodnutí v klidu rozeber.
• Řekni jednomu člověku, co se s tebou děje. Nemusíš mu vysvětlovat celý svůj život. Stačí říct: „Teď se nenávidím. Prosím, zůstaň se mnou.“
• Napiš si dvě otázky. „Co se stalo?“ a „K čemu mě teď nenávist vůči sobě nutí?“ Na každou odpověz jednou větou. Oddělíš tím původní událost od rozhodnutí, které se kvůli ní chystáš udělat.

• Zabraň tomu, aby přibyl další problém. Jestli chceš poslat urážlivou zprávu, neodesílej ji. Vypni telefon a odlož ho do jiné místnosti, aby tě nelákalo se ke zprávě vrátit. Jestli chceš všechny odstrčit, nezůstávej sám. Zavolej jednomu člověku a domluv se, že přijde za tebou nebo ty za ním. Jestli ses rozhodl všechno vzdát, dnes nic neruš. Zavři e-mail, odejdi od počítače a své rozhodnutí prober s někým, komu důvěřuješ.

Teď stačí, když nepřidáš další rozhodnutí, které by sis zítra zbytečně vyčítal.

Rozliš nápravu od trestání sebe

Chyba se nenapraví tím, že za ni budeš trpět. Pokud jsi někomu ublížil, přiznej si bez výmluv, co jsi udělal. Omluv se, vyslechni si, jaký dopad to na druhého mělo a naprav, co napravit lze. Vrať peníze, splň slib nebo změň chování, kterým jsi mu ublížil.

Když si místo toho budeš nadávat, ponižovat se, odpírat si jídlo, zavírat se doma nebo si ubližovat, původní chybu tím nenapravíš. Jen k ní přidáš další následky.

Rozdíl mezi nápravou a trestáním sebe zachytil také experimentální výzkum pocitu viny. Když lidé neměli možnost napravit, co způsobili, objevovala se u nich tendence odepřít si něco příjemného nebo si uložit vlastní trest. Potrestání sebe může vytvořit pocit, že jsi za chybu zaplatil. Člověku, kterému jsi ublížil, ale samo o sobě nepomůže.

Po převzetí odpovědnosti může přijít také odpuštění sobě, aby ses kvůli jedné chybě netrestal dál.

Náprava řeší následky tvého jednání. Trestání sebe pouze vytváří další bolest.

Kdy na sebenenávist nezůstávat sám

Na sebenenávist nezůstávej sám, pokud:

• Se vrací, trvá déle nebo sílí.
• Kvůli ní nejíš, nespíš, nezvládáš práci nebo se uzavíráš před lidmi.
• Máš nutkání si ublížit nebo sis už ublížil.
• Přemýšlíš o smrti nebo o tom, že už tu nechceš být.
• Máš strach z toho, co bys mohl udělat.
• Nedokážeš zastavit další ubližování sobě.

Obrať se na psychiatra nebo krizovou službu a řekni otevřeně, co se děje.

Pokud potřebuješ pomoc hned, použij krizové kontakty uvedené výše v části „Pokud máš nutkání si ublížit“.