Nebaví mě život: Honzův osobní příběh

Možná se probouzíš s pocitem, že každý den vypadá stejně. Ztratil jsi chuť něco měnit, život ti připadá prázdný a v hlavě se ti vrací věty: „Nebaví mě život. Nebaví mě žít.“

Honza si podobným obdobím prošel. V tomhle článku sdílí svůj osobní příběh o osamělosti, beznaději, ztrátě směru i změnách, které ve svém životě postupně udělal.

Pokud u tebe jde hlavně o to, že tě přestaly bavit koníčky, lidé a věci, které ti dřív dělaly radost, přečti si článek Nic mě nebaví.

Pokud máš myšlenky na sebevraždu nebo se bojíš, že si ublížíš, řekni to hned někomu, komu důvěřuješ, a zůstaň s ním.

• Zavolej na Linku první psychické pomoci 116 123, která funguje zdarma a nonstop.
• Při bezprostředním ohrožení volej 155 nebo 112.
• Děti a studenti do 26 let mohou využít Linku bezpečí 116 111.

Tento článek je součástí série osobních příběhů a zkušeností s duševním zdravím lidí z naší komunity.

Nebaví mě život – příběh Honzy

Byl to hrozný pocit probouzet se každé ráno s pocitem prázdnoty a beznaděje. Každý den se mi zdál stejný a nic mě neuspokojovalo. Práce, kterou jsem dělal, mi nedávala žádnou radost ani smysl.

Měl jsem pocit, že jsem jen pouhým malým kolečkem v obrovském stroji, který se točí bez ohledu na to, co chci nebo cítím. Byla to hrozná éra mého života, kdy jsem doslova umíral za živa.

Večer jsem se vracel z práce do prázdného bytu.

Neměl jsem tam nikoho a nic, co by mě těšilo nebo přinášelo skutečnou radost.

Moji jedinou společností byla televize, počítač a internet. Přemýšlel jsem o tom, že bych mohl najít někoho, s kým bych mohl sdílet svůj život, ale nevěděl jsem, jak to udělat.

Cítil jsem se jako outsider ve společnosti mých přátel a pracovního kolektivu.

Moje introvertní povaha v kombinaci s nízkým sebevědomím mi nedávala moc vysoké šance na pozitivní vyhlídky pro lepší budoucnost a vytvoření vztahu.

Bylo to pro mě těžké a hlavně ten neustálý pocit, že život je nekonečný a monotónní boj.

Každý den se probouzet s pocitem prázdnoty a beznaděje a procházet životem s otupělostí, bez jakéhokoli skutečného smyslu.

Cítil jsem se doslova odpojen od lidí a činností, které mi dříve přinášely radost a potěšení. Bylo pro mě těžké najít jakékoli nadšení pro věci, které mi dříve přinášely radost, potěšení a naplňovaly mě.

Nebaví mě život, jsem osamělý a v začarovaném kruhu.

Tento pocit odloučení a odpojení je velmi izolující, protože jsem měl pocit, že jsem na to všechno sám.

Ke všemu se ještě přidala osamělost.

Doslova jsem procházel životem, bez jakékoli skutečné vášně nebo tužeb. Žádná skutečná radost, štěstí a potěšení z maličkostí, natož ze skutečných věcí.

To vedlo k pocitům beznaděje a zoufalství, protože jsem se snažil najít nějaký smysl nebo účel své existence.

Kromě emočního stresu jsem také pociťoval fyzické příznaky, jako je únava, vyčerpání, nedostatek chuti k jídlu nebo problémy se spánkem. To vše zhoršilo celkové pocity otupělosti, beznaděje, prázdnoty a ještě více to ztížilo hledání motivace nebo radosti ze života.

Byl jsem v začarovaném kruhu, ze kterého se zdálo, že nedokážu vystoupit. Tak nějak jsem se cítil určitou etapu svého života, bylo to náročné období, kdy jsem začal občas i myslet na nejhorší – sebevraždu.

Cítil jsem se doslova a do písmene zbytečný na tomto světě, cítil jsem, že nechci žít. Ale to se mělo změnit.

Nebaví mě žít – procitnutí a pojmenování problému

Řekl jsem si dost, takhle už to dál nejde, už to prostě nevydržím a musím sám se sebou něco dělat, abych se vymanil z té pozice oběti a sebelítostí, která mě držela v šachu.

Už delší dobu mě trápil pocit, že se stávám otrokem svého života.

Pracoval jsem dlouhé hodiny ve dne i v noci, měl jsem pocit, že už nevím, co by mě mohlo potěšit a všechny mé cíle se mi zdály nedosažitelné.

Chtěl jsem to změnit, ale nevěděl jsem jak.

Na internetu jsem přečetl mraky článků, návodů, informací a zhlédnul plno materiálů, ale nic hmatatelného to nepřineslo.

Nevěděl jsem, kde začít, co způsobuje moje problémy. Já ani neuměl svůj problém pojmenovat a to byl asi ten největší průšvih.

No začal jsem zjišťovat, co je se mnou špatně.

Začal jsem si uvědomovat, že jsem se svým životem nespokojený. Nedokázal jsem prožívat celé spektrum emocí, pocity byly utlumené a postupně jsem ztrácel zájem o život. Později jsem zjistil, že se tomuto stavu říká emoční otupělost. Začal jsem přemýšlet, jestli za tím nemůže být deprese.

Rozhodl jsem se proto využít i odbornou pomoc a léky, které mi pomohly můj stav stabilizovat, abych měl prostor a sílu dál pracovat na sobě a změnit svůj život.

Objevil jsem řešení a přišla změna

Na základě mé analýzy jsem našel odpovědi na většinu svých otázek a souvislostí, které mi začaly dávat hlavu a patu. To už jsem několikátý den pročítal články a sledoval obsah na webu Cesta Relaxace.

Říkal jsem si, že konečně někdo chápe mé problémy a má zkušenosti s lidmi, kteří mají za sebou podobný příběh.

Nakonec jsem oslovil Jirku, popsal mu, čím procházím, a rozhodl se projít online kurzem Emoční odolnost. Pro mě to byl jeden z kroků, který mě přiměl začít ve svém životě dělat konkrétní změny.

Po dlouhé době jsem měl pocit, že se konečně někam posouvám. Některé věci se postupně výrazně zlepšily, na jiných pracuji dodnes. Hlavní pro mě bylo, že jsem se rozhodl svůj život změnit a začal pro to něco dělat.

Výsledek transformace

První den kurzu byl pro mě naprosto úžasný. Tolik hodnotných informací a to úžasné propojení způsobem, že mi najednou všechno dávalo smysl.

Pochopil jsem velice rychle, kde je v mém životě problém. Musím se přiznat, že jsem skoro nešel ani spát a pokračoval jsem v kurzu skoro celou noc, jak mě to pohltilo.

Měl jsem štěstí, že to byl zrovna víkend a já nemusel do práce. Byl jsem tak unesen, že jsem se těšil na každou další lekci.

Kurz byl pro mě velice inspirativní. Učil jsem se rozvíjet svou kreativitu a intuici a víc vnímat své tělo, emoce a pocity.

Začal jsem víc pracovat se svým tělem, emocemi a stresem. Při konzultacích s Jirkou jsem se věnoval také svým traumatickým zkušenostem a postupně vylaďoval svůj životní styl a návyky.

Za zmínku stojí fakt, že jsem našel sám sebe, naučil jsem se být autentický a našel smysl svého života.

Naučil jsem se, jak mohu svůj život změnit k lepšímu a najít radost v každodenním životě. Ve finále jsem se naučil přenést stav, který prožíváte u meditace, do každodenního života a užívat si ho plnými doušky v přítomnosti.

Nový člověk po skončení kurzu

Po skončení kurzu jsem se cítil naprosto fantasticky. Byl jsem vděčný, že jsem se na kurz zaregistroval.

Nedávno jsem změnil svou práci, začal se více věnovat sobě i svým koníčkům.

Cítím se sebevědomější, zvládám své emoce i v náročnějších situacích a přestal jsem je v sobě potlačovat a dusit.

Začal jsem si být více jistý v sociálních situacích a celkově se cítím lépe mezi lidmi i přáteli. Můj život se převrátil o 180°.

Začal jsem si také všímat, že telefon, internet a další rychlé a intenzivní podněty na bázi rychlého dopaminu používám jako únik před tím, co cítím, a před problémy v životě.

V mém životě je ještě mnoho problémů, proto v práci na sobě pokračuji dál.

Doporučení pro ostatní

Moc děkuji za skvělou příležitost a doufám, že můj příběh pomůže i ostatním, aby se nikdy nevzdávali, protože na to být sami nemusí. Honza.

Závěrem

Příběh Honzy nebyl nijak upravován, pouze byly vloženy nadpisy, upraveny odstavce, zvýrazněny některé části textu pro lepší čtenost a přehlednost příběhu, vloženy odkazy, úvod a závěr článku.

Moc děkujeme, Honzo za sdílení silného a inspirujícího příběhu transformace, který skutečně inspiruje a dává ostatním naději, že se lze dostat i z takto temných fází života a začít zase prožívat radost, štěstí a potěšení z maličkostí, ale také nalézt v sobě vnitřní chuť, motivaci a smysl života.

Autorem příběhu je Jan Šebek.