Příběh Kateřiny, která žila několik let s úzkostí, se kterou se v průběhu let vyklubala panická porucha a začala ji devastovat život. Příběh Katky o panické poruše poukazuje hlavně na fakt, že se až příliš často bojíme mluvit o svých problémech, stydíme se za své stavy a příznaky duševních problémů a tím si zbytečně poškozujeme své vztahy, práci i svůj život.
Mnohdy se bojíme vyhledat pomoc a nakonec své trápení potlačujeme, utíkáme od něj, vytváříme si závislosti a prohlubujeme nevyhnutelné.
Před svými pocity a problémy nikdy nemůžeme utéct a o tomto je i příběh Kateřiny, která dlouhé roky zbytečně odsouvala sebe i svůj život na druhou kolej a přišla tak o drahocenné roky života, které si mohla užít mnohem lépe.
Smutné na tom je, že tyto roky už jí nikdo nevrátí, nedají se vyčíslit hodnotou peněz a proto si uvědomme, že čas je nejdůležitější a nejdražší komodita, kterou máme.
Jak se svým časem naložíš TY?
Budeš dále žít ve stínu svých duševních problémů? Nebo vezmeš svůj život a čas, který ti ještě zbývá, do svých rukou?
Tento příspěvek je součástí série článků našeho blogu věnované sdílení osobních příběhů, cest a postřehů o duševním zdraví a úzkosti našich klientů a členů naší komunity.
Panická porucha příběh Kateřiny
Probudila jsem se kolem 3:00 s tlakem na hrudí. Ještě v polospánku jsem si najednou všimla, jak je mi zima. Vlastně třes. Všimla jsem si, že se mi třesou ruce. Oblékla jsem si svetr, přikryla se pod peřinu a pokusila se zhluboka dýchat.
Nepomohlo to.
Podívala jsem se dolů a zjistila, že se mi také strašně třesou nohy. Nechtěla jsem rušit partnera, tvrdě spícího vedle mě, vstala jsem a zamkla se v koupelně. Myslela jsem si, že mám záchvat.
Tento podobný scénář se opakoval několik dalších nocí. V tu dobu jsem už byla na vše sama, jelikož můj přítel, se kterým jsem poslední dva týdny cestovala, zůstal ještě chvíli v Brně navštívit své rodiče.
Brečela jsem.
Cítila jsem se, jako bych ztratila veškerou kontrolu nad svým tělem. Bylo mi trapné požádat cizího člověka, aby mi pomohl, když jsem sama nevěděla, co se děje.
Když jsem se vracela předčasně a sama domů z Brna vlakem do Prahy, přišel na mě opět záchvat, kolem mě v uličce prošla stevardka a všimla si, že se třesu. Zeptala se mě, jestli má zavolat doktora.
Souhlasila jsem.
Tak začala velmi důkladná analýza mých zdánlivě nevysvětlitelných příznaků. Takové to je žít s úzkostí.
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNEK: JAK SE ZBAVIT ÚZKOSTI NÁVOD (KROK ZA KROKEM)
Jak mi panická porucha negativně ovlivňovala život?
Víte, v té době jsem neměla tušení, že to, co jsem ve skutečnosti prožívala, byl záchvat paniky.
Ke konci cesty jsem byla nemocná otravou jídlem, která trvala dny. Usoudila jsem, že nejlogičtějším vysvětlením je, že je to spojeno s otravou jídla. Také jsem si myslela, že jsem jen silně dehydrovaná, protože v té době bylo opravdu velké vedro.
Nespočet testů a lékařských prohlídek, které jsem absolvovala po příjezdu, prokázaly, že tato teorie je nesprávná. Ale moje „záhadná nemoc“ ve mně zůstala a projevovala se dále. Vše se postupně zhoršovalo.
- V tramvaji na cestě do práce
- V kanceláři
- Doma
- Na párty
- Narušovalo mi to vztah s partnerem, mou práci i kontakt s kamarády
- Nemohla jsem v klidu sportovat, cestovat a věnovat se svým koníčkům
Neměla jsem od tohoto stavu téměř žádnou úlevu. Neviděla jsem světlo na konci tunelu a myslela si, že jsem bezmezně ztracena.
Po přečtení bezpočtu článků při hledání odpovědi jsem si nakonec uvědomila, že to byly záchvaty paniky (panická porucha).
S úzkostí jsem bojovala už od vysoké školy, ale nikdy v tak velkém měřítku.
Dříve jsem se trápila – bušící srdce, úzkostné myšlenky a neschopnost vyrovnat se s požadavky nabitého programu na vysoké škole a později v práci.
Tohle bylo jiné.
Nedostatek kontroly, který jsem měla nad svou fyzickou reakcí na úzkost, ve mně zanechalo pocit bezmoci.
Nemohla jsem nic plánovat, protože jsem mohla kdykoli skončit ve vleku paniky.
Zmeškala jsem akce s přáteli, protože jsem se styděla přiznat, že jsem měla problémy.
Byla jsem fyzicky a emocionálně vyčerpaná z předstírání, že jsem v pořádku, abych se vyhnula ostatním a nepříjemným poznámkám. Snažila jsem se cítit bezpečně. A to mi bránilo žít naplno.
Zdravotnický systém a péče nefungovaly
Trvalo mi měsíce, než jsem si přiznala, že potřebuji pomoc. Bohužel, pokud jde o duševní zdraví, stále existuje mnoho bariér kolem přístupu k péči.
Kromě přetrvávajícího sociálního stigmatu souvisejícího s duševními chorobami, znesnadňují přístup k terapii pro mnoho lidí také náklady na péči.
Asi budu mluvit za všechny, že postupy „léčby duševních problémů“ hrazené zdravotní pojišťovnou stojí za velké, s prominutím, hovno.
Psychologové absolutně nemají tušení, o čem mluví a o čem je psychologie, natož jak pracovat s člověkem s duševními problémy.
Psychiatrie zná jen léky, které absolutně nic neřeší, jen potlačují příznaky a o řešení příčiny se nemá vůbec mluvit.
Bohužel jsem se chytla do pasti psychoterapie a dalších forem terapie a to včetně spolupráce s terapeuty, kdy jsem věřila, že mé problémy jsou spojeny s psychologickými faktory.
Bohužel se tato forma spolupráce a terapie ukázala být ne moc účinná. Jak se říká – chyběla tomu hloubka, souvislosti a řešení kořenů (příčiny) mých problémů.
Po mnoha mylných pokusech, zkoušení celé řady různých léků, forem terapie a dalších přístupů jsem to nakonec vzdala.
To mě nechalo frustrovanou a ztratila jsem důvěru v rádoby odborníky a začala hledat cestu jinde.
Rozhodla jsem se kontaktovat Jirku emailem, kde jsem mu popsala můj problém.
Měla jsem to štěstí, že jsem konečně našla člověka, který skutečně má zájem pomáhat, je empatický, zkušený s velkým přesahem do mnoha dalších oborů a je vidět, že ho jeho práce baví a naplňuje.
Panická porucha a léčba celostním přístupem
Jirka mi nejen pomohl naučit se rozpoznat a vyrovnat se s mou úzkostí i panickou poruchou.
Ukázal mi hloubku mých problémů, pochopila jsem, jak funguje celostní přístup.
Najednou jsem začala chápat, že mé problémy s panickou poruchou a úzkostí není jen psychologický problém a není to jen v mé hlavě, ale jde hlavně o fyziologický problém.
Zjistila jsem, jakou roli a význam mají hormony v našem těle, jak může být nesprávným přístupem k pocitům a stresu narušena biochemie mozku, jak funguje nervový systém, ale hlavně to, co ho přetěžuje a jaký vliv má strava na naše duševní zdraví skrze hormony, fyziologii a biochemii mozku.
Jirka mi ukázal, jak nastartovat správné trávení a velkým AHA momentem pro mě bylo, že zbylá energie po prožití traumatu a potlačených emocích setrvává v našem nervovém systému a způsobuje problémy v oblasti těla i mysli.
A chci poděkovat za velmi kvalitně zpracované téma – změna identity, které mění naprosto celou cestu k uzdravování a to snadno, velice přirozeně a bez lpění na výsledku.
Je toho mnoho, o čem bych mohla mluvit, proto mohu říct jen jedno – jděte do toho, protože ta změna stojí za to. Kdo neriskuje, nikdy nic nezíská, ale u Jirky nic neztratíte, můžete jen získat.
Ta investice opravdu stojí za to.
Spolupráce s Jirkou byla nesmírně užitečná. Nedokážu ani popsat slovy, jak moc mi byl Jirka oporou, jeho slova, techniky, videa, nástroje a zkušenosti mi doslova změnily perspektivu a celý můj život.
Dostala jsem praktické tipy, jak se vyrovnat se stresem, úzkostí a panikou, když se objeví, a dokázala jsem se naučit rozpoznávat své vlastní fyzické náznaky úzkosti i panické poruchy a zastavit je dříve, než ještě začnou.
Přišla změna – uzdravení
Ale co je důležitější, byla jsem naprosto překvapena. Zažila jsem tolik AHA momentů a pochopila svůj příběh a všechny souvislosti, které jsem do teď nechápala a získala odpověď na otázky, na které mi do té doby nebyl nikdo schopný odpovědět.
Najednou to vše dávalo smysl a vše do sebe hezky zapadlo.
Dnes už se s panickou poruchou a panickými ataky nepotýkám.
Úzkost také plně zmizela z mého života, občas se dostanu do situace nebo dlouhodobého stresu, ale hned si to uvědomím a podniknu kroky, které mi pomohou dostat své tělo, mysl a život zpět do harmonie.
Mám novou práci, která mě baví a naplňuje, konečně se zase mohu plně věnovat svým aktivitám – sport, cestování a další koníčky.
Také se můj vztah s partnerem zlepšil, kdy v době mých problémů byl téměř na rozpadnutí.
Jirka je profesionál a lepší školení s tak kvalitním obsahem jsem ještě nejen neabsolvovala, ale ani jinde neviděla.
Už vím, jaký je rozdíl mezi průměrným „psychologem, psychiatrem, psychoterapeutem, terapeutem“ a profesionálem.
Jirka a jeho celostní přístup nemá obdoby. Troufám si říci, že jde o revoluci v oblasti duševního zdraví. Děkuji za vše, Jirko.
Ponaučení z příběhu Kateřiny
Dnes lituji jediné věci, že jsem se neodvážila o svých pocitech a problémech promluvit dříve.
Lituji, že jsem nezačala svůj stav řešit o několik let dříve a také, že jsem nekontaktovala Jirku o několik měsíců dříve, i když jsem o něm a jeho práci věděla.
Lidé opravdu litují toho, co ve svém životě neudělají, a ne toho, co udělají špatně.
Jirka mi v tomto směru otevřel oči a ukázal správnou cestu. Za to mu moc děkuji.
Dnes mluvím asi za každého, kdo v sobě bojuje s panickou poruchou a obecně s nějakým duševním problémem.
Úzkost, panická ataka i další problémy duševního zdraví v nás mohou zanechat pocit, že pouze existujeme – fungujeme v životě, ale ve skutečnosti nežijeme.
Pokud se bojíte vyhledat pomoc a mluvit s někým o svých pocitech, rozumím vám.
Ale mohu vám také slíbit, že na druhé straně na vás čeká úleva a nový život plný radosti, štěstí a naplnění.
Čím více jsme otevření ohledně našich zkušeností, pocitů a toho, co se v nás odehrává, tím více se otevíráme porozumění a cestě vpřed.
Příběh nebyl nijak upravován, pouze byly vložené nadpisy a upravené odstavce pro lepší přehlednost a čitelnost příběhu, vložené odkazy, úvod a závěr článku. Moc děkujeme Janě za sdílení silného příběhu transformace, který skutečně inspiruje.
Autorem příběhu je Kateřina Hlaváčová.
Jiří Čapovec
Celostní terapeut, kouč a mentor
Jiří Čapovec je celostní terapeut, kouč a mentor, který se zabývá oblastí celostní medicíny a funkční medicíny, kde propojuje důležité aspekty a obory jako je osobní rozvoj, psychosomatika, epigenetika, psychologie a rozvoj lidského vědomí, neurovědy a práce s podvědomím. Kromě působení v oblasti nemocí, fyzického a duševního zdraví, se také zaměřuje na psychologii mezilidských vztahů (individuální i párová terapie). Je spoluzakladatel značky cesta relaxace spolu s jeho partnerkou, koučkou a terapeutkou Lenkou Heczkovou. Vede také vlastní studie a výzkumy z oblasti fyzického a duševního zdraví, které sdílí zde na webu.
0 komentářů