Psychika Nervový systém

Co je nervový systém? Jak funguje a proč je důležitý?

autor: | Naposledy aktualizováno Feb 2, 2026 | 0 komentářů

Nervový systém je řídicí síť, která propojuje mozek, míchu a nervy s celým tělem. Díky němu se hýbeš, vnímáš, přemýšlíš a cítíš, a zároveň automaticky řídí věci jako dech, srdeční rytmus a trávení. Dělí se na centrální nervový systém a periferní nervový systém.

Co je nervový systém?

Nervový systém je komunikační síť buněk a nervových drah, která propojuje mozek a míchu s celým tělem. Přenáší informace z těla do mozku a zpět a řídí pohyb, vnímání, myšlení i automatické procesy, jako je dýchání, srdeční rytmus a trávení, ale také složité procesy, jako je učení a paměť.

Jednoduše řečeno jde o vnitřní komunikační systém, který propojuje každý kout těla. Díky němu vnímáš svět kolem sebe, reaguješ na to, co se děje, a organismus se neustále přizpůsobuje vnitřním i vnějším podmínkám.

Jaké jsou části nervové soustavy?

Dělí se na dvě hlavní části: centrální nervový systém (CNS) a periferní nervový systém (PNS).

  • Centrální nervový systém je řídicí centrum, tvoje hlavní velitelství. Zde se zpracovávají informace a vznikají reakce. Když přemýšlíš, plánuješ nebo reaguješ na situaci, CNS koordinuje, co se bude dít.
  • Periferní nervový systém tvoří nervy, které vedou signály mezi CNS a zbytkem těla. Pomocí senzorických nervů dostáváš informace o svém okolí, například teplota, bolest nebo dotyk. Motorické nervy pak pomáhají tvému tělu reagovat, pohybovat se a mluvit.
  • Aby to celé fungovalo, nervový systém se opírá o dvě klíčové skupiny buněk. Neurony přenášejí signály. Gliové buňky je podporují, chrání a pomáhají udržet prostředí, ve kterém nervové buňky pracují.

Periferní nervový systém se dál dělí na dvě části:

  • Somatický nervový systém (SNS) řídí vědomé a dobrovolné pohyby, tedy to, když se hýbeš, mluvíš nebo cíleně reaguješ.
  • Autonomní nervový systém (ANS) řídí procesy, které probíhají automaticky bez vědomé kontroly, například srdeční tep, dýchání, trávení nebo reakce na stres.

Nervové buňky (neurony) jsou základní přenašeče informací. V mozku jich máme desítky miliard a skrze nervové dráhy jsou propojené s celým tělem, takže signály mohou proudit oběma směry.

Představ si nervový systém jako strom. Centrální nervový systém, tedy mozek a mícha, je kmen, kde se informace zpracovávají a odkud se řídí reakce. Periferní nervový systém jsou větve, které vedou signály do všech částí těla a zpět.

To, co se děje uvnitř tebe, se promítá do emocí, chování i schopnosti zvládat stres. Porozumět nervovému systému ti pomůže tyhle reakce lépe chápat skrze jazyk těla a postupně se učit s nimi pracovat a ovlivňovat je.

Funkce nervového systému

Nervový systém nepřetržitě posílá informace z těla do mozku a z mozku zpět do těla. Díky tomu řídí jak vědomé věci, tak automatické procesy, které běží na pozadí.

Patří sem hlavně:

  • Myšlení, paměť, učení a emoce

  • Pohyb, koordinace a rovnováha

  • Smysly a zpracování podnětů (zrak, sluch, chuť, čich, hmat)

  • Spánek a bdělost

  • Srdeční tep a dýchání

  • Trávení a práce s energií

  • Hojení a regenerace

  • Stresové reakce, včetně pocení a napětí ve svalech

Jak funguje nervový systém?

Nervový systém používá nervové buňky zvané neurony k přenosu signálů po celém těle. Tyto elektrické signály se šíří mezi mozkem, kůží, orgány, žlázami a svaly.

Díky nim můžeš hýbat končetinami a vnímat podněty, jako je bolest. Oči, uši, jazyk, nos a receptory v kůži i uvnitř těla sbírají informace o tvém okolí i o tom, co se děje uvnitř tebe. Nervy pak tyto informace přenášejí do mozku a z něj.

Existují různé typy neuronů. Každý typ neuronu má jinou funkci:

  • Motorické neurony přenášejí signály z mozku a míchy do svalů. Řídí pohyb a podílí se i na řízení dýchání, polykání a mluvení.
  • Senzorické neurony přijímají a přenášejí informace z tvých smyslů a receptorů (to, co vidíš, co slyšíš, co cítíš, čeho se dotýkáš, co ochutnáváš) do mozku.
  • Interneurony propojují senzorické a motorické neurony. Pomáhají řídit reakce na podněty (například rychlé ucuknutí od horkého povrchu) a hrají roli v učení, myšlení a paměti.

Tři základní režimy autonomního nervového systému

Autonomní nervový systém řídí, jak tělo reaguje na bezpečí, zátěž i ohrožení. Podle situace se přepíná mezi režimy aktivace, klidem nebo zamrznutím.

  • Pokud se cítíš ohrožený, je před tebou výzva nebo jsi pod tlakem, aktivuje se sympatický nervový systém. Tělo se připraví na akci. Zrychlí se srdeční tep, dech je rychlejší, svaly se napnou a pozornost se soustředí na přežití. Tomuto stavu se říká boj nebo útěk.
  • Když je situace bezpečná a tělo může zpomalit, přebírá hlavní roli parasympatický nervový systém. Tep se zpomalí, dech se prohloubí, svaly se uvolní a organismus se přepíná do režimu klidu a obnovy energie. V tomto stavu se zlepšuje trávení a tělo má prostor pro regeneraci.
  • Pokud je ale zátěž příliš silná a tělo nemá možnost ani bojovat, ani utéct, může se objevit třetí reakce. Zamrznutí. Nervový systém přejde do útlumu jako formy ochrany. Energie klesá, můžeš cítit otupělost, prázdno, těžké tělo nebo pocit odpojení od emocí a okolí. I tohle je přirozená obranná reakce nervového systému, když je stres nad jeho kapacitu.

Jak přesně stresová reakce v těle vzniká, jak probíhá krok za krokem a co se děje v jednotlivých fázích, rozebírám podrobně v článku reakce na stres.

Jak ovlivňuje nervový systém náš každodenní život?

Nervový systém průběžně zpracovává informace z vnějších smyslových podnětů i z vnitřních signálů těla, jako jsou svalové napětí, srdeční frekvence, dech, hlad nebo bolest.

Na základě těchto informací vyhodnocuje, zda je organismus v bezpečí, nebo zda čelí ohrožení, výzvě, tlaku či jiné formě zátěže. Současně ovlivňuje míru celkové aktivace organismu, tedy připravenost na výkon, schopnost zvládat stres nebo hrozby i potřebu uvolnění a regenerace.

To se pak přímo promítá do toho, jak se během dne cítíš, jakou máš kapacitu pro výkon a regeneraci, jak se rozhoduješ a jak reaguješ v sociálních i pracovních situacích.

V praxi se to projeví velmi konkrétně. Stejná situace může být jednou vnímána jako běžná a jindy spustí rychlou stresovou reakci, zrychlení, podráždění nebo stažení. Rozdíl obvykle vyplývá z kombinace aktuálního fyziologického stavu, kontextu a způsobu, jakým mozek situaci vyhodnotí.

Jinými slovy to, v jakém nastavení se organismus nachází, ovlivňuje, co ti připadá snadné, náročné, bezpečné nebo ohrožující.

Jak se to promítá do výkonu, emocí a myšlení

Když se organismus dostane do stresové reakce, tedy do vyšší míry aktivace, obvykle se zvýší svalové napětí, zrychlí se dýchání a pozornost se může zúžit na vnímání potenciálních hrozeb, aby se zvýšila šance na rychlou reakci a tím pádem i na přežití.

To se promítá i do kognitivních procesů. Rozhodování bývá rychlejší, ale méně flexibilní, roste reaktivita a klesá tolerance vůči dalším podnětům a nárokům.

To vysvětluje, proč se některé dny cítíš soustředěný, stabilní a odolný, zatímco jindy tě vyčerpají i drobnosti.

Souvisí to s aktuálním fyziologickým stavem, tedy s úrovní aktivace, mírou regenerace a odpočinku, kvalitou spánku, předchozí stresovou a emoční zátěží, dlouhodobými dopady traumatu, životním stylem včetně pohybu a stravy, stabilitou hladiny cukru v krvi a dalšími faktory, které nervový systém průběžně integruje do celkovém fungování organismu.

Schopnost vnímat tyto fyziologické změny poskytuje přesnější informaci o tom, co se právě děje, než samotná analýza myšlenek. Způsob, jakým přemýšlíme a vyhodnocujeme situace, je totiž výrazně ovlivněn aktuálním stavem nervového systému.

Když je organismus ve vyšší aktivaci, roste reaktivita a zhoršuje se flexibilita zpracování informací, zatímco ve stabilnějším stavu bývá hodnocení situací klidnější a přesnější.

Současně platí, že interpretace situace může tento stav dále posilovat nebo tlumit. Právě proto je klíčové rozlišovat jednorázovou reakci na konkrétní situaci od dlouhodobějšího vzorce fungování, který se opakovaně objevuje v podobných podmínkách.

Pokud se organismus opakovaně nedokáže vracet do stabilního, bezpečného a regeneračního režimu, může to mít širší dopady na výkon, regeneraci, spánek, náladu i odolnost vůči stresu. Tento stav se označuje jako dysregulace nervového systému. Více souvislostí najdeš v samostatném článku.

Jak s nervovým systémem pracovat v praxi

Porozumění tomu, jak nervový systém funguje a jak ovlivňuje energii, reakce a každodenní život je prvním krokem ke změně. Samotné pochopení ale nestačí. Klíčové je vědět, jak s tělem a nervovým systémem pracovat tak, aby se organismus dokázal vracet do stabilního, bezpečného a regeneračního režimu.

Konkrétní principy a způsoby, jak nervový systém cíleně podporovat a regulovat v běžném životě, rozebírám v navazujícím článku, jak regulovat nervový systém.

Nejčastější otázky k nervovému systému

Jaká je hlavní funkce nervového systému v lidském těle?

Nervový systém řídí a koordinuje činnost celého těla i psychické procesy (např. vnímání, myšlení a emoce), přenáší informace mezi mozkem a orgány a umožňuje reagovat na vnější i vnitřní podněty.

Jaký je rozdíl mezi centrálním a periferním nervovým systémem?

Centrální nervový systém tvoří mozek a mícha a zpracovává informace, zatímco periferní nervový systém přenáší signály mezi centrálním nervovým systémem a zbytkem těla.

Co může nervový systém poškodit a jak o něj pečovat?

Nervový systém mohou poškodit dlouhodobý stres, nedostatek spánku, nadměrná konzumace alkoholu, drogy, úrazy nebo některá onemocnění. Péče o nervový systém spočívá ve zdravém životním stylu, dostatku spánku, vyvážené stravě, pravidelném pohybu, emoční regulaci, rozvoji emoční inteligence a zvládání stresu.

Zdroje:

Poznámka: Tento článek má pouze informativní a vzdělávací charakter. Nenahrazuje odbornou péči, lékařskou diagnostiku ani osobní konzultaci. Odbornou podporu nabízím v rámci své praxe Cesta Relaxace.

Vrať tělu klid a bezpečí

Program ti pomůže zregulovat nervový systém, získat zpět vnitřní pocit bezpečí, uvolnit a zpracovat emoce, stres, úzkost a dlouhodobé napětí.

Postupně tak začneš budovat kapacitu pro zdravou regulaci i větší odolnost vůči vyčerpání.

Jiří Čapovec

Jiří Čapovec

Celostní terapeut, kouč a mentor

Jiří Čapovec je celostní terapeut, kouč a mentor s více než 10 lety praxe, který se zabývá oblastí celostní medicíny a funkční medicíny, kde propojuje důležité aspekty a obory jako je osobní rozvoj, psychosomatika, epigenetika, psychologie a rozvoj lidského vědomí, neurovědy a práce s podvědomím. Kromě působení v oblasti duševního zdraví, se také zaměřuje na psychologii mezilidských vztahů (individuální i párová terapie). Je spoluzakladatel značky cesta relaxace spolu s jeho partnerkou, koučkou a terapeutkou Lenkou Heczkovou.

0 Komentářů

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pin It on Pinterest

Shares