Jsem k ničemu: Co dělat, když si tak připadáš

To, že si připadáš k ničemu, ještě neříká, jaký konkrétní problém se za tím skrývá. Stejný pocit můžeš mít kvůli vlastní chybě, nedostatku zkušeností, ztrátě práce, vyčerpání, nemoci nebo nárokům, které už nedokážeš dlouhodobě plnit. Každá z těchto situací potřebuje jiné řešení.

V tomto článku zjistíš, jak se výkon a užitečnost pro druhé mohou stát měřítkem vlastní hodnoty. Najdeš tu také postup, jak oddělit konkrétní problém od hodnocení sebe sama a co dělat, když si připadáš k ničemu.

Co pro tebe znamená být k ničemu?

Pro někoho znamená „jsem k ničemu“ ztrátu práce nebo nedostatek peněz. Jiný si to řekne po nezvládnutém úkolu, během nemoci, při vyčerpání nebo, když potřebuje pomoc a nemůže se starat o druhé jako dřív. Stejná věta může ukrývat úplně jiné problémy.

Doplň si proto tuto větu:

Připadám si k ničemu, protože…

Pokračuj jedním konkrétním faktem. Například: „Přišel jsem o práci“, „nezvládl jsem dokončit důležitý úkol“, „vydělávám méně než partnerka“, „kvůli nemoci potřebuji pomoc“ nebo „nemám sílu postarat se o všechno, co ode mě ostatní očekávají“.

Potom se podívej, podle čeho svou užitečnost posuzuješ. Je tím měřítkem práce, příjem, výkon, samostatnost, péče o rodinu nebo schopnost zvládat všechno bez pomoci?

Každá z těchto situací potřebuje jinou strategii a jiné řešení. Ztráta zaměstnání může vyžadovat nový plán. Nezvládnutý úkol jiný postup nebo pomoc. Nemoc péči a přizpůsobení života aktuálním možnostem. Přetížení při péči o druhé rozdělení odpovědnosti.

Jakmile pojmenuješ konkrétní oblast, ideálně rovnou samotný problém, zjistíš, co potřebuješ řešit, místo abys vše uzavřel rozsudkem nad sebou: „Jsem k ničemu.“

Když svou hodnotu měříš jen výkonem a užitečností

Dokud pracuješ, vyděláváš, plníš povinnosti a ostatní se na tebe mohou spolehnout, můžeš se cítit hodnotný. Jakmile uděláš chybu, zpomalíš, přijdeš o práci nebo potřebuješ pomoc, tvé hodnocení sebe prudce klesne. Výsledek jednoho dne nebo úkolu začne rozhodovat o tom, jak vnímáš sám sebe.

V pozadí mohou být pravidla, podle kterých ses naučil svou hodnotu posuzovat:

• Mám hodnotu, jen když něco dokážu.
• Odpočinek si zasloužím až po dokončení všech povinností.
• Musím si poradit sám.
• Když potřebuji pomoc, selhal jsem.
• Pokud mě druzí nepotřebují, nemám jim co nabídnout.
• Moje práce a příjem ukazují, jakou mám hodnotu.

V dnešní společnosti se odměňuje měřitelný výkon, produktivita a užitečnost. V práci dostaneš zaplaceno za svou práci, ve škole známku za výsledek a na sociálních sítích vidíš počet reakcí, zhlédnutí nebo sledujících. Tato měřítka mají praktickou funkci, snadno si z nich ale vytvoříš osobní rovnici: čím více zvládnu, vydělám nebo udělám pro druhé, tím větší hodnotu mám. Tady dochází k zásadní záměně. Výplata hodnotí práci v konkrétních podmínkách, známka jeden výkon a počet reakcí odezvu publika. Společnost tě může odměnit za to, co jsi udělal. Tím ale neurčuje, jakou máš hodnotu jako člověk.

Výzkumníci Jennifer Crockerová a Connie Wolfeová tento způsob hodnocení popsali jako vlastní hodnotu podmíněnou určitými výsledky. Hodnocení sebe pak stoupá a klesá podle úspěchu nebo neúspěchu v oblasti, na které člověk svou hodnotu postavil. Může jít o práci, školu, peníze, vzhled, uznání druhých nebo schopnost pomáhat.

Výkon potom nepřináší pouze výsledek. Přináší také krátkou úlevu: „Zvládl jsem to, takže nejsem k ničemu.“ Tato úleva ale vydrží jen do dalšího úkolu, chyby nebo období, kdy už nedokážeš podávat stejný výkon jako dřív ani ho dlouhodobě udržet. Musíš znovu něco splnit, vytvořit nebo dokázat, abys získal další potvrzení vlastní hodnoty.

Podobně může fungovat užitečnost pro druhé. Zařizuješ, pomáháš, řešíš problémy a bereš na sebe další odpovědnost. Když chceš konečně odpočívat, odmítnout něčí požadavek nebo požádat někoho o pomoc, může se objevit ten zrádný pocit viny a obava, že bez svého výkonu přestaneš být pro ostatní důležitý.

Tím může vzniknout vyčerpávající začarovaný kruh. Bereš na sebe více úkolů, abys dokázal svou hodnotu. Odkládáš odpočinek a postupně ztrácíš energii. Slabší výkon potom použiješ jako další důkaz, že jsi k ničemu a začneš na sebe tlačit ještě víc. Výzkum sledující pracující v čase našel souvislost mezi výkonově podmíněným sebehodnocením a pozdějším syndromem vyhoření.

Polož si tři konkrétní otázky:

• Co musím každý den splnit, abych si nepřipadal k ničemu?
• Jak se hodnotím, když to nezvládnu nebo potřebuji pomoc?
• Posuzoval bych podle stejného měřítka také člověka, na kterém mi záleží?

Výkon ukazuje, jak dopadl konkrétní úkol. Užitečnost ukazuje, jaký přínos nebo jakou hodnotu jsi poskytl druhým. Ani jedno neurčuje hodnotu celého člověka.

Nezvládl jsem to není totéž jako jsem k ničemu

Věta „nezvládl jsem dokončit úkol včas“ popisuje konkrétní výsledek. Víš, jaký měl být cíl, co se nepovedlo a za jakých okolností se to stalo. Můžeš také zjistit, proč se to stalo a co bys mohl příště změnit.

Věta „jsem k ničemu“ žádnou z těchto informací neobsahuje. Z jednoho výsledku udělá hodnocení celé tvé osoby, všech schopností i možné budoucnosti.

Konkrétní fakt má hranice. Patří k jednomu úkolu, dni nebo období:

• Nestihl jsem domluvený termín.
• Neuspěl jsem u zkoušky.
• Po nemoci zvládám méně práce než dřív.
• Přijal jsem více úkolů, než jsem dokázal dokončit.
• Potřebuji pomoc s něčím, co jsem dřív zvládal sám.

Označení „jsem k ničemu“ žádné hranice nemá. Neříká, jestli ti chyběly znalosti, čas, energie, zkušenosti nebo podpora či pomoc. Nedokážeš z něj poznat, co se potřebuješ naučit, napravit nebo změnit.

Tvrdé hodnocení sebe může působit jako přijetí odpovědnosti. Odpovědnost ale vyžaduje přesný popis toho, co jsi udělal, co jsi neudělal a jaké to mělo následky. Věta „jsem k ničemu“ tento popis nahrazuje útokem na sebe a původní problém nechává bez řešení.

Tím ale rozhodně neříkám, že ji musíš nahrazovat větou „jsem úžasný“ ani se přesvědčovat, že se nic nestalo. Takto používat pozitivní afirmace a pozitivní myšlení by byly kontraproduktivní, protože by překryly konkrétní problém, který potřebuješ pojmenovat a řešit. Nahraď ji přesnější větou:

Nezvládl jsem konkrétní úkol tak, jak jsem potřeboval nebo očekával. Tento výsledek potřebuji pochopit a podle svých možností řešit.

To, že si připadáš k ničemu, je reálný prožitek. Samotný pocit ale nedokazuje, že takový jsi. Ukazuje, jak tvrdě ses začal hodnotit kvůli konkrétnímu výsledku nebo situaci.

Potřebuješ nápravu, pomoc, odpočinek, nebo jiný postup?

Když si rozklíčuješ konkrétní problém, můžeš si zvolit reakci, která odpovídá jeho příčině. Stejný výsledek může vyžadovat úplně jiný postup. Nedokončený úkol kvůli chybě v plánování potřebuje nápravu. Nedokončený úkol kvůli nemoci nebo vyčerpání může vyžadovat odpočinek, odpovídající péči a snížení zátěže.

Náprava

Pokud jsi nedodržel domluvu, odevzdal práci pozdě nebo svým rozhodnutím způsobil problém, zaměř se na následky. Přiznej, co se stalo, omluv se, pokud je to zapotřebí, navrhni konkrétní řešení. Může jít o opravu chyby, nový termín nebo změnu dohody.

Nadáváním ani stěžováním si nepomůžeš ani nic nevyřešíš.

Pomoc

Některé úkoly možná přesahují tvoje současné znalosti, zkušenosti, čas nebo možnosti. V takovém případě si ujasni, s čím konkrétně potřebuješ pomoct a kdo ti tuto pomoc může poskytnout.

Místo obecného „nezvládám to“ můžeš říct: „Potřebuji pomoct s touto částí úkolu“, „potřebuji vysvětlit tento postup“ nebo „potřebuji rozdělit odpovědnost za péči o rodinu“. Přesná žádost dává druhému člověku možnost pochopit, co od něj potřebuješ.

Odpočinek

Pokud tvůj výkon klesl kvůli nemoci, nedostatku spánku, dlouhodobé únavě nebo vyčerpání, další tlak může zátěž ještě zvýšit. Podívej se, které povinnosti můžeš odložit, zrušit nebo delegovat někomu dalšímu a kolik prostoru potřebuješ na zotavení.

Odpočinek je nezbytnou součástí obnovy kapacity potřebné k tomu, abys mohl znovu fungovat. Při přetrvávajících nebo zhoršujících se zdravotních potížích vyhledej odpovídající zdravotní péči.

Jiný postup

Pokud věnuješ úkolu čas a energii, ale opakovaně se nedostavuje požadovaný výsledek, zkontroluj svůj přístup k práci. Možná potřebuješ úkol rozdělit na menší části, doplnit znalosti, získat zpětnou vazbu, upravit termín nebo snížit množství úkolů, které řešíš současně.

Některé situace vyžadují kombinaci několika kroků. Můžeš napravit chybu, požádat o pomoc a zároveň si vytvořit prostor na odpočinek. Napiš si:

• Konkrétní problém je…
• Tento problém potřebuje…
• Začnu tím, že…

Když je problém mnohem hlubší

Samotné snížení nároků, odpočinek nebo změna pracovního postupu nemusí stačit, pokud se zároveň potýkáš s některým z následujících problémů:

• Cítíš vůči sobě silný odpor, vztek, pohrdání nebo potřebu se trestat? Pokračuj článkem o tom, co dělat, když se nesnášíš nebo nenávidíš.
• Dlouhodobě pochybuješ o svých schopnostech, bojíš se neúspěchu nebo se kvůli nejistotě vyhýbáš novým situacím? Přečti si článek o nízkém sebevědomí.
• Pocit bezcennosti se vrací spolu s dlouhodobě skleslou náladou, ztrátou zájmu, poklesem energie nebo beznadějí? Další souvislosti najdeš v článku o depresi a svůj stav můžeš probrat s odborníkem.
• Partner tě opakovaně ponižuje, kontroluje, izoluje, zastrašuje nebo ti vyhrožuje? Dej přednost vlastnímu bezpečí a přečti si článek o toxickém a zneužívajícím vztahu. 

Pokud se tě týká více uvedených oblastí, začni problémem, který nejvíce ohrožuje tvoje bezpečí, zdraví nebo kvalitu života.