Toxická sebeláska je fenomén, který se v poslední době stává stále více populárním a zároveň málo diskutovaným tématem. V dnešní společnosti, která klade důraz na pozitivní myšlení a sebelásku, je důležité rozlišovat mezi zdravou sebeláskou a její toxickou variantou.

Toxická pozitivita je také hodně velkým problémem, který mnohým lidem poškozuje život, aniž by si to skutečně uvědomovali. Toxická pozitivita je v podstatě pozitivní myšlení. Tento destruktivní postoj má vliv na všechny aspekty života a u mnoha mých klientů je spojen s rozvojem a vznikem duševních problémů, jako jsou úzkosti, deprese nebo třeba emoční otupělost.

Toxická sebeláska, jak již naznačuje název, může mít destruktivní dopady na člověka i jeho vztahy s ostatními.

Článek v časopise The Humanistic Psychologist z roku 2021 se snažil rozklíčovat pojem sebelásky a identifikoval tři klíčové aspekty: sebekontakt, jenž je chápán jako věnování pozornosti sobě samému – sebepřijetí, což je stav, kdy je člověk v souladu sám se sebou – a péče o sebe, která je definována jako snaha o vlastní ochranu a péči o sebe na fyzické i duševní rovině.

Zní to úžasně, nemyslíš? Každý by se měl mít rád, posílit své sebevědomí a být k sobě vlídný, laskavý a soucitný. Avšak i přes svoji oblibu může být koncept sebelásky zavádějící. Někdy se využívá jako maska, za kterou se skrývá toxické chování.

Sebeláska je o tom, dát si svolení přijímat od sebe bezpodmínečnou lásku a podporu, a to navzdory všem nedokonalostem lidského bytí. Sebeláska však může být zcela zničena a může s ní být manipulováno, když je zneužívána jako záminka k tomu, abys se vyhnul určitému chování, nebo je využita jako maska, pod kterou se skrývá toxické chování, které často může způsobit toxicitu v mezilidských vztazích.

I když si takový člověk myslí, že si tímto chováním pomůže, nakonec v konečném důsledku si ničí mezilidské vztahy se všemi svými blízkými. Ubližuje nejen jim, ale také sám sobě.

Jak tedy poznáš, že tvá sebeláska je toxická? Sleduj tyto příznaky:

Byl jsi někdy svědky toho, jak někdo ospravedlňuje hrubé nebo neuctivé jednání slovy: Pokud mě nemiluješ v mém nejhorším, nemůžeš mě mít ani v mém nejlepším? Tento přístup však není projevem sebelásky, protože sebeláska by neměla způsobovat bolest druhým.

Někteří lidé mohou mít dojem, že být autentičtí znamená dělat nebo říkat cokoli si přejí. Ale předsudky, nenávist, odsuzování, zavrhování nebo ubližování druhým jsou toxickými formami sebelásky. Tyto projevy nejsou v souladu s pravým posláním sebelásky.

Je důležité, abychom si uvědomili, jak nás určité chování ovlivňuje emocionálně. Pokud v nás někdo pravidelně vzbuzuje pocity odmítnutí, nepotřebnosti nebo dokonce viny, může to být znamení toxického chování.

Nejprve bys měl dotyčnému dát příležitost k úpravě svého chování tím, že s ním budeš komunikovat a sdělíš mu, jak se cítíš a pokusíš se společně najít respektující řešení.

Pokud však dotyčná osoba nejeví žádný náznak viny nebo pokračuje v destruktivním chování, měl bys zvážit odstranění této osoby ze svého života nebo snížení jejího vlivu na tvůj den nebo život.

Toxická sebeláska často vzniká v důsledku nějaké formy emocionálního traumatu nebo špatného sebepojetí, které se vyvinulo jako obranný mechanismus. To vede k narcistickým tendencím, ve kterých je člověk neschopen empatie a není schopen vnímat vlastní chyby a nedostatky. Místo toho se obrní falešnou sebeúctou a pýchou, která je však ve skutečnosti jen maskou pro hluboko zakořeněné pocity méněcennosti.

Jestliže tě toto téma zajímá, měl bys si uvědomit, že toxická sebeláska není cestou k pravému osobnímu rozvoji a štěstí. Ve svém extrému může vést k rozpadu vztahů, osamění a dlouhodobé emocionální nevyrovnanosti. Pro trvalý osobní růst a harmonické vztahy je klíčové hledat zdravou formu sebelásky, která je zakotvena ve skutečné sebepoznání, empatii a respektu k sobě i k ostatním.

Pozor, sebeláska není maskou, za kterou se skrýváš, když nechceš čelit nepříjemným pocitům a problémům života. Opravdová sebeláska neznamená utíkat od konfliktů nebo se schovávat za zídkou, kterou si postavíš, abys nepocítil zranitelnost.

Řekněme si to narovinu: Konflikty, problémy, výzvy, hádky i bolest je zcela zdravou a nutnou součástí každého vztahu. Je to, co nás nabádá k růstu, co nám otevírá oči a co nám, paradoxně, ukazuje cestu k harmonii.

Zamyslel jsi se někdy nad tím, proč se konfliktu vyhýbáš? Možná ti jde o to, aby sis zachoval „příjemnou náladu“, možná se bojíš zranit. Ale co když ti řeknu, že konflikt je ve skutečnosti důležitým prostředníkem pro sebepoznání? Konflikt může být tím pravým katalyzátorem, který ti pomůže růst, protože ti odhalí, kde jsou tvé slabiny a co ještě musíš v sobě prozkoumat.

Mysli na to takto: Když s tebou někdo, koho máš rád, vstoupí do konfliktu, není to proto, že by tě neměl rád. Naopak. Tato osoba tě miluje a chce, aby váš vztah byl co nejlepší. To, co řekne, je pro tebe cenná zpětná vazba, jak spolu tvořit něco krásného a plnohodnotného.

Sečteno a podtrženo: Vyhýbání se konfliktu neznamená projevovat sebelásku. Sebeláska by nikdy neměla být používána jako záminka k vyhýbání se konfliktům, vyhýbání se zranitelnosti nebo nerespektování hranic a autonomie ostatních lidí. Konflikt je zdravou součástí každého vztahu a může ti pomoci růst.

Pokud zjistíš, že se konfliktu vyhýbáš, protože jde o negativní vibrace, pak by ses měl zamyslet nad tím, co konflikt přináší a proč se mu vyhýbáš?

Sebeláska je o uznání tvé lidskosti a jako člověk děláš chyby. Je to přirozené. Všichni děláme chyby i já. Chyby nás vedou k zamyšlení, něco změnit, udělat jinak, růst, překonat problémy a naučit se něco nového.

Někdy bohužel jako kouč vnímám, že lidé používají hranice jako záminku, aby se vyhnuli konfliktu.

Ačkoli je stanovení hranic nezbytnou součástí zdravé sebelásky, je důležité si uvědomit, zda nebo kdy se stanovení hranic stane strategií vyhýbání se konfliktům nebo obtížným, ale nezbytným rozhovorům ve vztahu.

Obtížné rozhovory mohou být nepříjemné, ale jsou důležité pro růst a léčení.

Toxická pozitivita je termín, který se v poslední době stává stále více známým. Označuje situaci, kdy se lidé snaží potlačit negativní emoce, myšlenky a zkušenosti a namísto toho se zaměřuje pouze na pozitivní aspekty života. I když zdánlivě zdůrazňování pozitivity může být užitečné, existuje riziko, že to může vést k ignorování skutečných emocí a problémů.

“Pouze pozitivní vibrace“ zní to dobře že? Ale může to být použito k odmítnutí zdravého růstu nebo otevřené, upřímné komunikace – což poškozuje tvé vztahy i tvou duševní pohodu.

Toxická pozitivita může mít několik různých podob:

• Potlačení negativních emocí: Lidé se snaží potlačit smutek, zlost, strach a další nepříjemné emoce tím, že se stále snaží být „šťastní“ a „pozitivní“. Toto potlačování může nakonec způsobit, že tyto emoce se hromadí a vedou k větším problémům.
• Nedostatečné uznání problémů: Toxická pozitivita může vést k tomu, že lidé nepřipouštějí skutečné problémy ve svém životě. Místo toho se snaží vše zlehčit a tvrdí, že vše je v pořádku, i když to není pravda.
• Kritizování negativních lidí: Někdy se lidé, kteří se zabývají toxickou pozitivitou, distancují od těch, kteří mají negativní myšlenky nebo emoce. Může se stát, že budou kritizovat ty, kteří potřebují podporu nebo porozumění.

Toxická pozitivita je škodlivá, protože brání lidem ve zpracování svých emocí a v řešení skutečných problémů. Místo toho se snaží žít v trvalém stavu optimismu, což není reálné a může vést k pocitu selhání, absenci růstu a negativnímu vlivu na sebevědomí. Tento přístup také může přispět ke vzniku a rozvoji duševních problémů, jako jsou deprese, úzkosti a obecně může způsobit úzkostné poruchy i emoční otupělost.

Je důležité rozlišovat mezi pozitivním přístupem – pozitivním myšlením a toxickou pozitivitou. Pozitivní přistup podporuje zdravý přístup k životu a umožňuje nám pracovat s negativními emocemi, zatímco toxická pozitivita stejně jako pozitivní myšlení je snaha potlačit vše, co není pozitivní. Ale to většina z vás ví, protože toto téma jsme podrobně a do hloubky řešili v online programu Vědomě žít – vědomě tvořit, včetně toho, jak s tímto problémem pracovat.

“Obklopuji se pouze pozitivitou“ může být tak úžasný a inspirující pojem a přístup k životu, ale zároveň je velmi toxický. Toto tvrzení se však často říká, když ostatní vyjadřují jiný typ emocí než štěstí nebo radost. Proto se používá ke znehodnocení emocionálních zkušeností jiných lidí namísto jejich pochopení a podporu.

Toto je známé jako toxická pozitivita. Lidé tě mohou přerušit s úsměvem a paží kolem tvého ramene s frází jako: ‚Pokud nemáš nic hezkého, co říct, tak nic neříkej‘. To je potlačení někoho jiného ve jménu údajné nadřazenosti veselosti a pozitivity. To dusí a potlačuje tvé emoce a potřeby v úctě k toxické pozitivitě.

Toxická pozitivita je jakousi pastí, do které můžeš upadnout, aniž by sis toho byl vědom. Je to stav, kdy se snažíš zakrýt své negativní emoce a myšlenky tím, že se tváříš, že všechno je v pořádku a jsi neustále „šťastný“ a „pozitivní“.

To je jeden z mnoha důvodu proč afirmace nefunguji a mohou být spíše nebezpečné a poškodit tvůj život, pokud jsou používané nesprávně. Ale to stejné platí také o dalších manifestačních metodách a zákonu přitažlivosti jako je vizualizace a další oblíbené metody, které zničili život mnoha lidem. Ale tyto principy rozebíráme více do hloubky v našich online programech, kde nabízíme i strategie, jak s tím efektivně pracovat.

Tato snaha potlačit tvé skutečné pocity může být destruktivní. Když se snažíš ignorovat smutek, zlost nebo strach, nedáváš si šanci tyto emoce zpracovat. Místo toho se hromadí a jednoho dne tě semelou.

Toxická pozitivita také často vede k nepřiměřenému optimismu. Místo abys čelil reálným problémům, říkáš si, že vše je v pořádku, i když to není pravda. To může způsobit prokrastinaci, což může vést k tomu, že se následně setkáváš s většími výzvami, které jsi mohl řešit dříve.

A nakonec, toxická pozitivita tě může oddělit od lidí kolem sebe. Kritizuješ ty, kteří mají negativní myšlenky a emoce, místo abys jim nabídl podporu a porozumění.

Je důležité si uvědomit, že skutečný pozitivní přístup zahrnuje i práci s negativními emocemi. Neměl by ses snažit potlačit vše, co je nepříjemné, ale spíše se snažit najít rovnováhu mezi pozitivním myšlením a zpracováním těchto emocí. To ti pomůže žít autentičtější a naplněnější život.

Toxická sebeláska může být jako nebezpečná past, do které někteří lidé upadají. Používají ji jako omluvu pro své nezdravé chování a rozhodnutí. Když někdo vykazuje toxickou sebelásku, může to mít vážné důsledky na jeho vlastní život i na životy lidí kolem něj.

Tento druh sebelásky spočívá v tom, že jedinec si stále říká, že je v pořádku a nemusí měnit své chování, i když jeho jednání má negativní dopady na něj samotného nebo na druhé. Toxická sebeláska může být použita jako omluva pro různé nezdravé vzorce chování, včetně agresivity, nezodpovědnosti, manipulace nebo dokonce zneužívání.

Je důležité si uvědomit, že pravá sebeláska by měla být spojena s odpovědností za své činy a s péčí o vlastní zdraví a pohodu. Používat sebelásku jako omluvu pro špatné chování je nesprávné a nebezpečné. Místo toho bys měl hledat způsoby, jak se zlepšit, růst a přispívat k pozitivním vztahům a společnosti.

Někdy si lidé myslí, že sebeláska znamená dělat to, co uznají za vhodné. To však může být zneužito jako způsob, jak podpořit nezdravé chování. Činy, které nakonec poškodí tvůj vztah se sebou samým, nejsou skutečnou sebeláskou.

Znamenalo by to, že po zapojení do této toxické sebelásky znamená, že se budeš cítit na dně, špatně ze sebe nebo se od sebe budeš odpojovat.

Ve své praxi vidím, jak lidé přehánějí sebelásku. Typickým příkladem muže byt obezita. Obezita přináší různé rizika a komplikace. Může však také souviset se způsobem, jakým jedinec vnímá a praktikuje sebelásku. Někdy lidé používají myšlenku „miluji se takový, jaký jsem“ jako záminku k tomu, aby neřešili své stravovací návyky nebo nedostatek fyzické aktivity. To však může vést k vážným zdravotním problémům.

Další příklad může být 20minutová pauza v práci jako forma sebelásky, která člověka zanechá nabitým a připraveným na další schůzku. Ale když se to zavede do extrému – natáhne se 20minutová přestávka na tříhodinovou, která člověku pomůže vyhnout se obtížnému projektu a prokrastinovat – stává se opět toxickou sebeláskou.

To je často případ i s návykovými látkami, jako jsou jídlo, alkohol, cigarety a drogy. Tyto látky člověku pomáhají cítit se lépe a na první pohled to vypadá, že je to způsob „sebepéče“. Avšak přílišné užívání těchto látek nakonec přináší více škody než prospěchu a hlavně to poškozuje zdraví i celý život.

Sebeláska je toxická, když se schováváš za sebepéčí jako formou popírání.

Například ignorování závažnosti příznaku tím, že se léčíš sérií masáží, místo aby jsi šel k lékaři.

Dalším příkladem používání toxické sebelásky může být nákup věcí, které ti pomohou v danou chvíli cítit se dobře, zatímco ignoruješ rostoucí hromadu dluhů. A věř mi, že toto není tak ojedinělé, jak si možná myslíš.

Uvedu ještě jeden příklad jednoho mého nejmenovaného klienta, který mi tvrdil, že uspokojování se pornem je určitý druh sebelásky, protože nepotřebuje jinou osobu, jelikož se přijímá a miluje tak silně, že si vystačí sám se sebou po celý život. Asi potom můžeme opomenout, že tentýž člověk trpěl depresemi, sociální úzkostí, problémy v oblasti intimity a poruchami erekce.

Znám ze svého života i lidi, i když nebyli moji klienty, kteří takto používali drogy, alkohol a další prostředky.

Pokud pro tebe sebeláska znamená, aby ses neměnil a přijal se takový, jaký jsi, pak to není sebeláska. Ve svých očích to vidím jako slabost, protože odmítáš růst, odmítáš život a odmítáš dary, které k tobě přicházejí. Jde ti jen o pohodlnost, vlastní potěšení a uspokojení vlastních potřeb.

Je to egoistické a sobecké vůči tvému okolí, partnerovi, rodině, dětem, společnosti i celému světu. Jsi povinen na tomto světě růst, odhalovat svůj potenciál a vytvářet dary, ze kterých mohou čerpat ostatní – lidé, zvířata, flóra, příroda i Gaia.

Je to slabost v tom smyslu, že odmítáš potenciál růstu, který v tobě je. Odmítáš výzvy, které ti mohou pomoci odkrýt, co v tobě doopravdy je. Odmítáš, možná nevědomky, dary, které k tobě přicházejí v podobě lekcí, s nimiž se můžeš setkat, pokud se otevřeš změně.

A je tu ještě jeden rozměr. Když odmítáš růst, zůstáváš v určitém smyslu uzavřený pro ostatní. Zůstáváš uzavřený pro nové zkušenosti, nové lidi, nové možnosti. A v tom všem vidím velkou ztrátu, jak pro tebe, tak i pro ty, kteří tě milují a chtějí, abys byl šťastný.

Takže ne, sebeláska v tomto kontextu není o tom, přijmout se „takového, jaký jsi“ a zůstat v tomto stavu. Je to o něčem mnohem větším a hlubším. Je to o odvaze být vědomý a přijímat své současné já, ale také o ochotě vstoupit do neznáma a objevit, co v tobě ještě je. Je to o ochotě být zranitelný, riskovat a i tak se milovat. Je to v konečném důsledku o lásce k životu. 

Některé druhy toxické sebelásky také vyvíjejí tlak na lidi, aby považovali růst za plnění cílů a snažili se být lepší, hezčí, hubenější a silnější. To znamená, že to, čím procházíme, je považováno za problematické, „špatné“ a musíme se toho co nejrychleji zbavit, místo abychom se z toho něco naučili a použili to jako příležitost k růstu a sebepoznání.

Sebeláska může být toxické chování, pokud tě povzbuzuje k tomu, aby ses emocionálně odpojil, nebo kladl důraz na situace, které vyžadují trochu zdravého růstu – zkušenost přemýšlení o situacích pro vlastní růst a přehodnocení tvých základních hodnot.

I přesto vše, co bylo řečeno, sebeláska může být a je stále pozitivní. Vše je v tom, jak se k tomu postavíš. Doporučuji ti, aby pozitivita byla více než citát, který hodíš na sociální sítě, nebo slova, které si denně říkáš. To nefunguje a nikdy fungovat nebude. Místo toho udělej ze své praxe sebelásky každodenní připomínku toho, jak se můžeš stát lepší verzí sebe sama.

Sebeláska je o přijetí vlastních nedokonalostí a zároveň o snaze vyvíjet se zdravým způsobem. Jde o umění uznat vlastní nedokonalosti a následně do nich vdechnout lásku a porozumění. Když se člověk opravdu miluje, je vždycky na cestě k dosažení harmonie ve všech svých vztazích. Nejde o slepé očarování sebou samým, ale o hledání vyváženosti a respektu, jak k sobě, tak k ostatním.

Nyní si představ opak – sebeláska, která je toxická, což často bývá maskováno jako „pečování o sebe“. Toxická strana sebelásky je někdy nazývaná také sobecká sebeláska. Tento druh sebelásky je nakažlivý narcistickým virem, který se šíří a škodí okolí. Pokud tvoje sebeláska přehlíží, co cítí ostatní, pokud je ve své podstatě sebestředná až egoistická, pak si dejme ruku na srdce – to opravdová sebeláska není.

A zde přichází ta „červená vlajka“, kterou bychom měli brát jako varování. Klíčovým indikátorem toxické sebelásky je sklon k narcistickému chování. Tento druh sebelásky nejčastěji sklízí náklady z beder ostatních – může se to projevovat porušováním osobních hranic, destruktivními komunikačními vzorci nebo jednoduše neuctivým chováním. Toxická sebeláska se odhalí, když ji postavíme vedle pravé sebelásky, která je provázána respektem, empatií a laskavým porozuměním k sobě i druhým.

Toxická sebeláska je v podstatě chybná interpretace sebelásky, která se soustředí pouze na uspokojení vlastních potřeb a tužeb na úkor druhých. Sobecká sebeláska často působí jako jakási falešná mince – na první pohled se zdá, že je to něco dobrého, ale při bližším zkoumání odhaluje svou skutečnou povahu.

V tomto stádiu sebeláska nemá nic společného s autentickou láskou k sobě. Je to spíše forma sebeobrany, která maskuje nějaký hlubší nedostatek nebo trauma. V extrémních případech se může projevovat jako narcismus, kdy člověk je úplně pohlcen svou vlastní osobou, ačkoli hluboko v sobě může cítit hluboký nedostatek lásky a sebeúcty.